čtvrtek 11. prosince 2008

Link: FraBlog

Propána, Fra má blog! Podzim je u vinohradských ve znamení technologických posunů, zdá se - po FaceBooku a pár novinkách na webu tedy nyní i blog (zatím s, ehm, naprosto minimalistickým designem). Přidávám mezi odkazy.

pondělí 8. prosince 2008

Hranice překladu - C.R.A.F.T.

Komplet doplňovalo tričko. Bylo celé černé až na malou věc na levé straně, která na první pohled připomínala zelený jetel. Při bližším ohledání se z něho vyklubal umně propletený emblém klubu HOSIP, uzavřené společnosti s pobočkami v Hong Kongu a Bangkoku, jejíž členové se pravidelně scházeli nad podivnými nápoji a při debatách o Plačkách nad Finneganem. Když byli dotazováni na průběh schůze, odpovídali: "HOSIP" - hovno si pamatuju - a většinou nelhali. Switters měl na nohou černé tenisky a v puse přežvykoval tenký černý doutník, který trochu připomínal leguání lejno. Se svojí vizáží byl spokojený. Měl ale dost rozumu na to, aby si myslel, že na tom nějak záleží.
(Přeložil Radek Přerovský, Argo 2004)
Completing the ensamble was a T-shirt, solid black except for what at first glance appeared to be a tiny green shamrock above the left breast, but which on scrutiny proved to be the spiderlike emblem of the C.R.A.F.T. Club, a secretive society with branches in Hong Kong and Bangkok, whose members met periodically to imbibe strange beverages and discuss Finnegans Wake. When asked about it later, members would answer, "C.R.A.F.T." - Can't Remember a Fucking Thing - and for the most part, they wouldn't be lying. Switters also wore black sneakers and chomped on a skinny black cigar that somewhat resembled an iguana turd. He liked the way he looked but knew better than to pretend it mattered.
(Tom Robbins, 2000)
A craft is a skill, especially involving practical arts. (Wikipedia) / Řemeslo je určitý druh manuální dovednosti, provozovaný za účelem obživy, resp. vytváření zisku. (Wikipedia)

pondělí 1. prosince 2008

Tradičně: Rozmarné vánoce IV.

Dámy z Rozmarýny pořádají i letos vánoční dobročinný bazar ve vinohradském podniku Žlutá pumpa. Bude se konat 13. a 14. prosince. Z mailu od rozmarýnovské Simony:
Většina z vás ví, že z bazaru si můžete věci nejen odnést, ale i přinést. ... Nezapomeňte, že základní charakteristikou toho co v bazaru uvítáme je - VĚCI, KTERÉ MÁTE RÁDI ALE NEPOTŘEBUJETE JE. Tedy věci použitelné, ve velmi dobrém stavu.

Velmi rádi přijmeme i věci, které jsou vaší vlastní tvorbou. Opět pro inspiraci - na loňském bazaru se objevily například modely od módních návrhářek, filmy na DVD, fotky, obraz....

Výtěžek je jako každý rok určen na realizaci programů pro dětské domovy...

středa 26. listopadu 2008

S tamburínou na chodidle



Originally uploaded by lipár.
The Dodos v sobotu v Akropoli. Energie na cestách.

Meric Long má chlapeckou tvář, okouzlující úsměv, čistý zpěv a tak hbité ruce, že člověk ztratí chuť cokoli zkoušet s kytarou, protože je jasné, že jeho úrovně stěží dosáhne.

O Loganu Kroeberovi se většinou mluví jako o bubeníkovi, který hrával metal. Je důležité to zmínit. Je soustředěný, přesný, rytmus je neklidný a neustále přítomný. Tamburínu má připevněnou k levé noze postrojem, který možná býval snowboardovým vázáním.

Folk (pokud se tomu tak dá ještě stále říkat) s metalovým rytmem, občas chucený jižanskou muzikou, hraný s chutí a vervou (prakticky pořád sedící Long ve vypjatých chvílích odkopává židli dozadu a v mírném předklonu řeže do kytary).


úterý 25. listopadu 2008

***

Po sto první
snídat citrusy
Od parapetu
"Jen pryč"

Napříč matrací
rozprostře sobota údy
Odolat

Poslední den
dospět k bdělosti
bílé tvarovat hlínou
Ještě chvilku
před sebou tajit dech

***

Polykají cizí jazyky
stehny
Někde je had

Liščí kožichy
Mráz po lžičkách

Prstíky něžně
sestra sestře
z vlasů krade

***

Tvaruje výraz a krok
přenáší
od sněhu do sněhu
je tak krátko
Město zazáří město utichne

Jazyk přimrzlý k duté větě
Bude krev

středa 19. listopadu 2008

Michal Ajvaz, Ridina Ahmed, Cesta na jih


his upcoming novel
Originally uploaded by lipár.
Společné vystoupení spisovatele Michala Ajvaze a "hlasové performerky" Ridiny Ahmed v kavárně Muzea Karlova Mostu bylo překvapivě divácky neúspěšné. Část připravených židlí obsadila hrstka lidí, kterou ale z části tvořili reportéři Českého rozhlasu, z části Ajvazova rodina, z části dvě kavárnice. Přitom ale bylo co poslouchat.

Ajvaz četl z chystané knihy Cesta na jih, která podle jeho vlastních slov vyjde ještě před svátky. (Pravda, jeho čtení bylo trochu rychlejší, než by text vyžadoval. A zpočátku i tišší, než by na prostor muzejní kavárny blo zapotřebí. Nápad pořádajícího a moderujícího Petra Borkovce, aby si Ajvaz vypůjčil od Ridiny Ahmed mikrofon, ale aspoň tento nedostatek vyřešil.)

Nepatřím mezi čtenáře Ajvazových knih a po esejistické knize Příběh znaků a prázdna šlo o teprve druhé setkání. Poměrně příjemné setkání. Proplétání snů dvou lidí, příběhů a staveb. Velmi zajímavé.

Ridina Ahmed prokládala čtení svým zpěvem, vrstveným s pomocí elektroniky. Působivé, důstojné, nicméně poněkud jednotvárné.

Několik fotografií z večera.

Proč ani dvě vyhlášená jména nepřitáhla do kavárny v centru více lidí je mi záhadou. Literární fanoušci se možná nechali zlákat některou z akcí Dne poezie, třeba čtením Roberta Antropiuse v Domově Sue Ryder, možná si šli poslechnout básně Jonáše Hájka a Jakuba Hojera do smíchovské knihovny. Zítřejší představení čerstvé sbírky Ladislava Puršla Mločí mapa ve Fra by, zdá se, mělo být nabitější.

Update 21/11:
A skutečně nabitější bylo.

čtvrtek 13. listopadu 2008

Link: Šperky Marie Šťastné

Marie se delší dobu nezabývá už jen poezií, ale dělá i krásné šperky. Před pár dny konečně zprovoznila stránky, kde jsou její šperky k vidění. Přidávám mezi odkazy.

středa 12. listopadu 2008

Bydlet ve Vídni


-->
Originally uploaded by lipár.
Bydlet ve Vídni, nedaleko Muzea moderního umění, v jednom z domů, které mají v přízemí obchod s designovým nábytkem. Zajít občas na kávu a něco sladkého, popíjet a číst, občas si něco zapsat. Nepodivovat se tomu, že člověk dostane k dobré kávě i dobrou vodu z kohoutku ve sklence s nápisem Wiener Wasser, že mu při večeři nezačnou odnášet ze stolu hned, jak dojí, ale až ve chvíli, kdy dojedí všichni u stolu. Bez ohledu na počasí chodit pěšky. Čas od času se stavit v galerii, sem tam zajít do knihkupectví. Bydlet pár minut chůze od centra v místě, kde je v ulici pekárna i obchod s kufry a taškami, kostel i zakoutí s pár stromy.

pondělí 10. listopadu 2008

CJO: Petra Soukupová

Dostala se ke mně tisková zpráva vydaná u příležitosti zítřejšího slavnostního předávání Ceny Jiřího Ortena. Následuje to důležité z ní.
Dne 6. října 2008 rozhodla o laureátech pětičlenná porota Ceny Jiřího Ortena ve složení: předseda Petr Bílek (literární teoretik, ředitel Ústavu české literatury a lit. vědy FF UK) a členové Libuše Bělunková (šéfredaktorka kulturního týdeníku A2), Jindřich Jůzl (šéfredaktor Odeonu), Pavel Kosatík (spisovatel a publicista) a Pavel Mandys (redaktor časopisu Týden).

Vyjádření poroty Ceny Jiřího Ortena

Členové poroty diskutovali o třech vybraných kandidátech na Cenu Jiřího Ortena (v abecedním pořadí):

Bára Gregorová: Kámen – hora – papír (Labyrint 2008)

Ondřej Macura: Indicie (Klub přátel Tvaru 2007)

Petra Soukupová: K moři (Host 2007)

Prozaický debut překladatelky Báry Gregorové (* 1980) je ambiciózní uměleckou prózou, v níž autorka nechává promlouvat několik vypravěčů. Rozrůzněnost a stylová hravost textu, experimentátorství, míchání prvků cizích jazyků, stejně jako intertextové navazování představují ojedinělý hlas v mladší české literatuře.

Dvě poemy Ondřeje Macury (* 1980) Beethoven a Indicie v sobě spojují na odiv stavěnou tvarovou virtuozitu a slastně surové literární poklesky. Klady nominované knihy jsou hudebnost, tělesnost, vtip a akademické furiantství. Při rozmanitých změnách rytmu veršů nikdy neklesá vzedmutá hladina emoční intenzity ani snaha o ustavení osobního jazyka.

Próza scenáristky Petry Soukupové (* 1982) překvapila zdánlivou jednoduchostí a přímočarostí stylovou. Zatímco v první a poslední třetině románu se rozprostírá vyprávěný čas do desetiletí, uprostřed stojí zásadní zpomalení toku prózy – vyprávěný čas náhle vnímáme po minutách v rámci jediného týdne. Přirozená obratnost vyprávění, „prosté“ a čisté prezentování klíčových témat i tragických dějových zlomů staví tuto prózu do první kategorie české literatury.

Porota se rozhodla udělit Cenu Jiřího Ortena Petře Soukupové za prózu K moři.
Tři debuty soupeřící o CJO? Velmi příjemná vyhlídka do budoucna.

(Doufám, že pořádající vydavatelství Mladá fronta už nějak vyřešilo tu poněkud trapnou drobnost, totiž fakt, že 50 000 korun, které vítěz CJO dostane, v předchozích ročnících, pokud vím, nebylo zdaněných. Nebylo by od věci, kdyby MF o celé akci také poněkud lépe informovala - web s výčtem akcí vydavatelství totiž stále ještě píše o loňském předávání téže ceny.)

Update 10/12:
Zdá se, že CJO získává novou podobu pod křídly Svazu českých nakladatelů a knihkupců. (via iLiteratura)

úterý 4. listopadu 2008

Obrazem a odkazem: Hájek, Košinská, Lipár, Richterová, Zbořil


jonáš
Originally uploaded by lipár.
Během včerejšího večera se fotoaparátu chopila Jana Matějková, vybral jsem několik jejích fotografií.

V návaznosti na jejich včerejší první veřejné vystoupení zařazuji Sundays On Clarendon Road mezi odkazy.

Pro kohokoli, kdo třeba nestihl včerejší čtení, dávám k dispozici texty, které jsem měl připravené (a většinu z nich přečetl), a text letáků s krátkými profily všech autorů.

pondělí 3. listopadu 2008

***

Po zemi okolo stavěli kameny
slabikovali
"Odsud až tam se nevyznám
Tady vím tady vím
tomu odpovím otázkou"

Nosili stopy popela
srkali
pára vždycky jen na okamžik
Co sázeli zaříkávali

Kameny-vnitřnosti
otevřené plochy
slabiny slabik
skládaných popaměti

***

Půjdu do kopců
oblázky vzpomínat
barvit už nabarvené
lpět na slovech
ulpívat

Dojetí ze ztvrdlých dlaní
už odplavených lidí
kořalka
nálepka

Ve třech snadných krocích
obouti si cizí boty
zastrkat hlínu pod nehty
lisovat

***

Říjen a listopad
poklepat
na schránky a skořápky
kondolovat
poznat vzdálené příbuzné
připsat jména
zásluhy

Tlustá čára

Ulití do štěrbin
přemrzat překlepat
říjen a listopad

úterý 28. října 2008

Link: Olga Richterová

Mezi odkazy jinam přibyla Olga Richterová se svým blogem na stránkách Respektu.

pondělí 27. října 2008

Link: Swastika Eyes atd.

Rozum zůstává stát. Návrat do minulosti, regulace obsahu, vzhůru do mainstreamu. Odkaz vede na Prostitutes Corner, kde je záznam ze zasedání Rady ČRo. Patolízalství, zoufalost z existence alternativních kultur.
Děkuji panu řediteli za moudrá slova.
Update 27/10: Informace z facebookovské skupiny ANO rádiu Wave, ne Radě českého rozhalsu! říká:
SRAZ těch, kteří "nebudou budoucnost národa" u zadního vchodu ČESKÉHO ROZHLASU v Římské ulici.
Úterý 28.10. (zítra) v 17:00.

Na místě bude petice.

Bílá trika s sebou, přijdou i šablony a spreje.
Pro více detailů kontaktujte Mary Čtvery.
Update 29/10: Ze stránek Prostitutes:
KONCERT A NOVÁ PETICE

11. 11. se v pražském klubu Roxy uskuteční koncert "NEJSEM BUDOUCNOST NÁRODA"

Lineup a čas koncertu bude ještě upřesněn.

Protože naše projevy protestu měly do této chvíle spíše symbolický význam, připravujeme novou, jednotnou petici za odvolání Rady ČRo a programového ředitele ČRo Richarda Medka, která bude k dispozici poprvé právě na plánovaném koncertu. Zájemci o petiční archy o ně budou moci brzo požádat na vznikající stránce www.nejsembudoucnostnaroda.cz
Update 1/11: Co si myslet o radních po přečtení rozhovoru s předsedou Rady na Lidovkách? Že o své práci asi moc nepřemýšlejí, že jako jednotlivci nemají pevné názory. A že nemluví anglicky a neposlouchají rádio:
LN: Někteří se pozastavili nad tím, že Radiožurnál hraje mj. písně Daniela Landy a že i je někdo může chápat jako útok. Mají být také opatřeny vysvětlením?

Florian: Já písně Daniela Landy neznám, těmi jsme se nezabývali. Taková srovnání po mně nemůžete chtít. Nepovažuji se za hudebního experta, nikdy jsem tak nevystupoval.

Link: Protimluv

Mezi odkazy přibyla ostravská revue pro kulturu Protimluv.

sobota 25. října 2008

Obrazem: Marek Šindelka: Chyba

Ze včerejšího čtení, které prokládal svou hudbou Vladimír Václavek, je nejen několik fotek, ale i dvě krátká videa.



pátek 24. října 2008

Fra s RSS

Chvalte pána, Fra si na svých stránkách konečně pořídilo RSS kanál! Informace o novinkách nakladatelství, knihkupectví i kavárny tak lze konečně získávat pohodlněji.

úterý 21. října 2008

středa 15. října 2008

Milan Děžinský ke krizi

Jen odkaz: Milan Děžinský se poměrně obsáhle a docela trefně vyjadřuje ke krizi české literatury a k debatě o ní, kterou vyvolal (pravděpodobně) Štefan Švec svým článkem v A2.

sobota 11. října 2008

Nalezeno v překladu

Při vyprávění o jedné z reportáží, kterou připravovala, se česká Francouzska Francouzka Anička zmiňovala o zlínské klinice, kterou často navštěvují cizinci.
Víš, oni tam dělají to umělecké oplodnění.

Chyba v Řetězové

V pátek 24/10 si nenechte ujít představení prózy Marka Šindelky Chyba (už tu o ní byla zmínka) v literání kavárně v Řetězové ulici.

Kromě ukázky z knihy v podání autora se dočkáte i vystoupení hudebníka Vladimíra Václavka.

čtvrtek 9. října 2008

3/11 v půl osmé večer

Téměř přesně po roce jsme se rozhodli zopakovat (s jednou drobnou změnou) společné autorské čtení v kavárně Krásný ztráty.

3. listopadu večer tedy společně vystoupí Eva Košinská, Jonáš Hájek, Olga Richterová, Jonáš Zbořil a já. O hudební doprovod se postará duo Sundays on Claredon Road.

středa 8. října 2008

Obrazem: Sepp Mall: Říci ne / Nein sagen



Originally uploaded by lipár.
I tentokrát jen několik málo fotek pro přiblížení večera ve Fra, v jehož rámci četl ze svých básní a z textů n. c. kasera jihotyrolský básník Sepp Mall.

pondělí 6. října 2008

Svaté



Originally uploaded by right star.
Nevěřím v nic; všechno je svaté.
Věřím ve vše; nic není svaté.
(I na kovbojky občas padne smutek)

středa 1. října 2008

T9 zen, středa 1/10/2008

pod pódiem - pod sněhem

Obrazem: Bytosti schopné zemřít



Originally uploaded by lipár.
Jen pět obrázků z večera ve Fra, kde pánové Jamek, Lukavský a Zavadil představili antologii Bytosti schopné zemřít (Francouzští prokletí básníci 20. století).

úterý 30. září 2008

Rusovlasí

Vstup zdarma pro všechny rusovlasé nabízí zoologická zahrada v australském Adelaide. Chce tím upozornit na ohrožení orangutanů i lidí.

Zoo ovšem musela stáhnout reklamy, v nichž inzerovala "Vstup zdarma pro všechny rangy". Ranga je běžně používané označení pro rusovlasé a vzniklo jako zkratka ze slova orangutan, protože tento lidoop má výrazně ryšavou srst. Zrzaví Australané si ale stěžovali, že reklama je vůči nim necitlivá, a proto ji zoo přestala používat. Vstup zdarma však nadále platí. „Chtěli jsme naznačit, že stejně ohroženým druhem, jako jsou orangutani, jsou i rusovlasí lidé,“ řekl šéf ochranářských programů zoo Kevin Evans. Méně než dvě procenta lidí na světě mají rusé vlasy a geny, které tuto barvu nesou, pomalu mizí.
(via Strategie)
Red hair is a woman's game.

The harsh truth is, most red-haired men look like blonds who've spoiled from lack of refrigeration. They look like brown-haired men who've been composted. Yet that same pigmentation that on a man can resemble leaf mold or junk yard rust, a woman wears like a tiara of rubies.

Not only are female redheads frequently lovely but theirs is a loveliness that suggests both lust and danger, pleasure and violence, and is, therefore, to the male of the species virtually irresistible. Red O red were the tresses of the original femme fatale.

Of course, much of the "fatale" associated with redheads is illusory, a stereotypical projection on the part of sexually neurotic men. Plenty of redheads are as demure as rosebuds and as sweet as strawberry pie. However, the mere fact that they are perceived to be stormy, if not malicious, grants them a certain license and a certain power. It's as if bitchiness is their birthright. By virtue of their coloration, they possess an innate permit to be terrible and lascivious, which, even if never exercised, sets them apart from the remainder of womankind, who have traditionally been expected to be mild and pure.

Now that women are demolishing those old misogynistic expectations, will redheads lose their special magic, will Pippi Longstocking come to be regarded as just one of the girls? Hardly. To believe that blondes and brunettes are simply redheads in repressive drag is to believe that UFOs are kiddie balloons. All redheads, you see, are mutants.

Whether they spring from genes disarranged by earthly forces or are "planted" here by overlords from outer space is a matter for scholarly debate. It's enough for us to recognize that redheads are abnormal beings, bioelectrically connected to realms of strange power, rage, risk and ecstasy.

What is your mission among us, you daughters of ancient Henna, you agents of the harvest moon? Are those star maps that your freckles replicate? How do you explain the fact that you live longer than the average human? Where did you get such sensitive skin? And why are your curls the same shade as heartbreak?

Alas, inquiry is futile: Either they don't know or they won't say -- and who has the nerve to pressure a redhead? We may never learn their origin or meaning, but it probably doesn't matter. We will go on leaping out of our frying pans into their fire, grateful for the opportunity to be titillated by their vengeful fury, real or imagined, and to occasionally test our erotic mettle in the legendary inferno of their passion.

Redheaded women! Those blood oranges! Those cherry bombs! Those celestial shrews and queens of copper! May they never cease to stain our white-bread lives with super-natural catsup.
(Tom Robbins: Ode to Redheads via jenni)

neděle 28. září 2008

***

Snesli jsme k vodě oheň
do lýtek podzim
léto v holeních

Přes pahrebu chodily staré ženy
oplakat a oblékat mrtvou
hřebínky
vytrhat plevel
nářkem a světlem

Oheň přečkal v tichosti do rána
Nebudeme o něm mluvit

***

Pokýve, nečeká odpovědi
na všední vyprávěnky
Většinu dní už jen v rámci možností

Brusnou pastou rozleští vrypy
zahladí skuliny

***

Plavat do tmavé šířky
bylo snazší než se vracet
Rozdíl teplot zahřál relativitou

Vynášel jsem
ze slabě osvětleného hovoru
někam mezi keře
přebytky
vyděšený tichem

čtvrtek 25. září 2008

Wagon: artikulovaní

Obrazem: Zahrady s křesly


the debate
Originally uploaded by lipár.
Jen několik fotek z podvečerního čtení pánů Řeháka a Zedníka ve smíchovské knihovně.

úterý 23. září 2008

Obrazem: Stanice Tajga


horns, you know
Originally uploaded by lipár.
Petra Hůlová četla v úterý večer ve Fra ze své nové prózy Stanice Tajga. Zaznělo i několik vět z její předchozí knížky Umělohmotný třípokoj, respektive z její dramatizace nazvané Česká pornografie. O úvodní slovo se postarala Bára Gregorová.

Karolína Jirkalová bude mít asi lepší fotky, byla totiž víc v pohybu, ale přesto nabízím pár obrázků.

Neodpustím si poznámku: úterní literární večery ve Fra jsou, letošním zářím počínaje, nekuřácké. Díky.

neděle 21. září 2008

Mimochodem: welesrevue.cz

Nějak jsem přehlédl, že Weles konečně rozjel webové stránky v nové podobě. Proč nemají RSS kanál, proč jsou na něm tři blogy a všechny jsou prázdné, proč archiv slibuje možnost stáhnout si starší čísla v PDF a fakticky ji nenabízí, mi není jasné. Taková škoda. Snad časem.

sobota 20. září 2008

Chyba: jen dojmy


dark
Originally uploaded by lipár.

Na Chybě Marka Šindelky je hodně poznat, že v pozadí knížky je básník. Text neodsýpá obvykle, ale plyne zvláštním, živočišně dravým způsobem. Je velmi smyslový, tělesný, plný pachů - je zde ostatně řeč o rostlinách a organismech. Mnohdy se blíží skoro šamanskému zaříkávání, a to nejen v momentech, kdy je prozaický text narušený poetickými vsuvkami, které ale nejsou ornamentální, naopak tvoří součást příběhu. Chyba patří ke knihám, které se nedají odložit na příliš dlouhou dobu - spíše číst v jednom zátahu, v jedné horečce.

Měl jsem možnost poslechnout si dvě ukázky ve velmi komorní atmosféře přímo z úst autora. Nedá se popsat, jak živě text působí při hlasitém čtení. Křest, který proběhne 24/10 v Literární kavárně Řetězová, proto nevynechám.

Příběh, který Chyba přerývaně vypráví, možná není absolutně originální - místy vyvolává vzpomínky na už někdy zaslechnutá vyprávění -, ale podání je suverénní. Je kompaktní a uzavřený. Trochu mě zklamal v tom, že měl v několika místech nakročeno dál, než kam došel.

(Grafické zpracování je velmi povedené. Schematická a čistá obálka je dokonalá.)
Marek Šindelka: Chyba

pátek 19. září 2008

Tunely

Do šedivých dní jeden rychlý překlad.
A jestli sníh zasype
to místo, kde bydlím.
A jestli mí rodiče budou plakat,
vykopu tunel,
co povede od mého okna k tomu tvému,
jo, tunel od mého okna k tomu tvému.
Vylezeš po komíně
a setkáme se uprostřed,
uprostřed města.
A jelikož tu nikdo jiný není,
necháme si narůst vlasy
a zapomeneme všechno, co jsme dřív věděli,
kůže nám postupně zesílí
z toho přebývání na sněhu.

Měníš všechno to olovo,
co mi leží v hlavě,
a když hasne den,
slyším tě zpívat zlatavou píseň.

Pak jsme se snažili pojmenovat vlastní děti,
ale zapomněli jsme všechna jména,
která jsme znávali.
Ale někdy se rozpomeneme na vlastní ložnice
a na ložnice našich
a na ložnice kamarádů.
Myslíme pak na naše;
co se s nimi asi ksakru stalo?

Měníš všechno to olovo,
co mi leží v hlavě,
a když hasne den,
slyším tě zpívat zlatavou píseň,
tu písničku, kterou jsem se snažil zazpívat.

Pročisti barvy, pročisti mi hlavu.
Pročisti barvy, pročisti mi hlavu,
a popel z barev rozprostři
mi po srdci
(Arcade Fire - Neighborhood #1 (Tunnels))

pondělí 15. září 2008

Macura, Košinská, Bělan odkazem (ale vlastně obrazem)


introduction by tereza
Originally uploaded by lipár.
Ze čtvrtečního trojitého představení nových básnických knih z Literárního salonu Terezy Riedlbauchové je několik fotek a tři velmi krátké videoukázky - Macura, Košinská a Bělan v podání Veroniky Riedlbauchové.



pátek 12. září 2008

Po Ortenově Kutné Hoře

(Na vysvětlenou. Nejvíce asi jako "hlasité" přemýšlení.)

Posledních pět let jsem byl jedním z porotců Ortenovy Kutné Hory, soutěže pro básníky do 22 let. Jde o podnik, který podle mého získal za dobu svého trvání jisté renomé.

Protože je samotný nápad se soutěžením v poezii trošku zvláštní, říkal jsem si, že by měla soutěž nejen hledat nové talenty, ale taky zprostředkovat kontakt mezi lidmi, kteří se o poezii pokoušejí (ve věku mezi 12 a 22 lety, kam soutěžící spadají, je to asi to nejvhodnější označení). Proto jsem se zapojoval nejen jako porotce v soutěži, ale určitou mírou jsem se podílel i na organizaci festivalu Ortenova Kutná Hora - v jeho rámci se, krom jiného, vyhlašují výsledky této literární soutěže, mladé básnířky a básníci mají možnost se setkat s porotci a promluvit si s nimi o poezii.

Pozměnili jsme program, obohatili ho o pár nových prvků, jako bylo například otevřené autorské čtení poezie nebo semináře soutěžících s mladšími publikovanými básníky. Snažili jsme se dát o soutěži i festivalu více vědět - vznikl web, sbírky z edice prvotin úspěšných soutěžících už bylo možné koupit i jinde než na festivalu, začalo se o nich aspoň trochu psát.

Je poměrně příjemné (a do velké míry samozřejmě falešné) vidět talentované autory, kteří prošli soutěží, jak vydávají první knihy, objevují se v časopisech. Je skvělé zažít, když člověka přerostou. V hlavě přeříkávané "dobře jsme ho/ji vychovali" je mylné, ale jistý podíl na úspěchu si snad lze přičítat.

Obtížnější je být součástí festivalu, který nemá ambici vyvíjet se a hledat nové cesty.

Pravda, situace je nelehká. Dvě cílové skupiny, které se zásadně liší - generace starých lidí z Kutné Hory na straně jedné, výrazně mladší milovníci poezie na druhé. Třídenní festival s lokálními ambicemi a soutěž s celorepublikovým významem. Festival, který v tištěných letácích rozdávaných ke vstupenkám mezi položkami programu, jako jsou literární pořad o vztahu Jiřího Ortena a jeho strýce nebo koncert vážné hudby v jednom z místních kostelů, uvádí veřejnosti nepřístupný raut pro členy pořádajícího občanského sdružení.

Osobně si myslím, že měla přijít změna. Festival i soutěž se letos konají popatnácté, byl by to hezký dárek. Jasná představa o směru, vytyčení průsečíku dvou rozdílných cílových skupin nebo přehodnocení festivalu jako celku. Ale změna nepřichází. Možná ani nemůže. Jádro festivalu tvoří tucet lidí, zčásti pražských, zčásti kutnohorských, kteří se třikrát do roka na hodinu a půl sejdou, aby se dohodli, jak bude celá akce vypadat. Nezbývá proto moc času na nějaké hluboké přemýšlení a debaty, je totiž potřeba sestavit program.

Je prima dělat v neziskovém sektoru, ale, jak mi nedávno někdo řekl, po pěti šesti letech je potřeba se posunout dál.

Takhle nějak, i sobě, vysvětluji to, že jako porotce i jako jeden z organizátorů Ortenovy Kutné Hory jsem skončil.

PS z 22/9: Dodatečná omluva všem, kterým se dostaly do ruky letošní Názvuky, tedy sborník oceněných básní ze soutěže. Měly původně vypadat trochu jinak, být mnohem více protějškem knížky Olgy Richterové Napříč kůrou, na jejíž přípravu jsem se soustředil o chlup víc.

čtvrtek 4. září 2008

***

Nevrátím knihy
ty schovám do peřin
Budeš pod tlakem dutě rezonovat
O kus dál
jak se sluší

Co jsme si to nám nevezmou
Převaz
a nemokvat
pokud možno

***

Roubíky dělá ze vzduchu prsty
z všedností
potkat postrádat pomluvit

Ráno se zalyká večerem
Zčervená
K tramvaji pospíchá všedně
zatlačit patou díru v chodníku

pátek 22. srpna 2008

***

Zvuková stopa pokroku
Majetnicky se chápat dramat
rytmem dělit okna příběhu
vložit jevišti do úst orchestr

Kde končí list větví se řeč

Nevstoupíš dvakrát do jedné řeči
stopy se liší

sobota 16. srpna 2008

t9 zen: sobota 16/8/2008

naši - obři

Nádherně podivné místo

The world is a wonderfully weird place, consensual reality is significantly flawed, no institution can be trusted, certainty is a mirage, security a delusion, and the tyranny of the dull mind forever threatens -- but our lives are not as limited as we think they are, all things are possible, laughter is holier than piety, freedom is sweeter than fame, and in the end it's love and love alone that really matters.
Tom Robbins, z chystaného románu B is for Beer (via AFTRLife)

(Přibližně česky:
Svět je nádherně podivné místo, konsensuální realita je významným způsobem narušená, nelze důvěřovat byť jediné instituci, jistota je přelud, bezpečí je klam a jsme neustále ohroženi tyranií blbosti. Ale náš život není tak omezený, jak si myslíme - možné je všechno, smích je posvátnější než zbožnost, svoboda je sladší než sláva a v konečném důsledku záleží na lásce, pouze na lásce.
)

pátek 15. srpna 2008

Wagon 3/08 je na kolejích

Almanach Wagon
Jelikož Wagon stále ještě nemá RSS feed, je nezbytné ho občas navštěvovat přímo. Letní číslo, letos už třetí, je online od 14/8.

středa 6. srpna 2008

Hudba

Při čtení tohoto jsem si vzpomněl na toto.

úterý 5. srpna 2008

T9 zen: úterý 5/8/2008

smůla - potká - šotka

středa 23. července 2008

Fucking

K některým filmům mám velmi sentimentální vztah. Jen máloco překoná Threesome. Věty jako (s vidličkou hroty opřenou o čelo a zoufalým výraz v očích pronášené)
Můžeš mi to prosím zarazit do hlavy?
nebo (v čirém zoufalství z neúspěšného svádění spolubydlícího zavzlykané)
Oh, I am so sick of this shit, it's not NORMAL! It's not NORMAL the three of us LIVING TOGETHER! I am so sick of falling for guys who don't give a fuck about me! I need help! I need a facial! I need to go on a diet! I need money! I need new shoes! Oh, God, just do something!
jsou úžasné.

Ale silnou pozici Threesome, alespoň u mě, ohrozila loňská drobnost nazvaná Young People Fucking. Pět dvojic (vlastně čtyři a jedna trojice) na pěti cestách, které nutně vedou k sexu. Och!

neděle 20. července 2008

***

Kocovina
na kyvadle
mezi zostřenými smysly
a tupě dopadajícími předměty

Na houpačce
rodidla stavidla
tik

Pondělky pátky

středa 16. července 2008

úterý 15. července 2008

***

Svlékáš se
a mezi námi
brána bohů
i
zmatení jazyků

***

Karneval
Vlaky duní podél řeky

Nikde nikdo nežije
Zbytky
Vzpomeň
kde býval střed
(Ozvěna v prstech
když vypráví
aniž by věděl)

***

Přetančila přes práh
a zas a zas
v ponožce díru   rosu
po kapsách uhlíky
Dvě zmírající panny pod prsy
Protipohyb závaží
za hrudní kostí
prolízačkou v listopadu

sobota 12. července 2008

Zapomenout na Měsíc

Sypu si popel na hlavu, úplně jsem zapomněl přidal do kalendáře letošní Měsíc autorského čtení. Je věnovaný francouzsko-kanadské a quebecké literatuře.

Moc mě potěšilo, že na povedených stránkách festivalu je k dispozici nejen RSS a Atom, ale dokonce i adresa webového kalendáře festivalu (http://www.autorskecteni.cz/2008/feed.ics). Člověk je díky němu neustále v obraze (samozřejmě pokud je zvyklý iCal kalendáře používat). Tleskám.

pondělí 30. června 2008

Červen, červenec, březen

Na přelomu června a července poslouchám teď asi nejčastěji Ellu Fitzgerald, konkrétně Too darn hot, kde zpívá zcela v harmonii s panujícím počasím
It's too darn hot!
It's too darn hot!
I'd like to sup with my baby tonight,
Refill the cup with my baby tonight.
I'd like to sup with my baby tonight,
Refill the cup with my baby tonight,
But I ain't up to my baby tonight
'Cause it's too darn hot
Ovšem neméně vhodný pro tyto dny mi připadá i Antonio Carlos Jobim, zejména pak jeho Águas de Março, tedy Březnové vody. Může se zdát, že je to mimo, ale opak je pravdou.

neděle 29. června 2008

Páteční večer ve Fra, bez obrazu

Na poslední literární večer před létem v café Fra jsem si sice vzal svůj malý digitál, ale i kdybych ho použil, nezachytil by nic z toho, co se dělo.

Příjemně vysoká koncentrace lidí, kteří, jak poznamenal můj přítel, který se se mnou na Vinohrady vypravil jen na pobazénového panáka, "smrdí knížkama". Tombola o knížky z Fra, fotografie nebo třeba ručně psané básně (mé číslo 26 mi přineslo báseň Violy Fischerové). Básníci, překladatelé, literáti všeho druhu. Kavárnice a kavárníci. "Odkudjáhojenznám" i "Jotaktakhlevypadáveskutečnosti". Zkrátka nic, co se vejde do jedné fotky, drží-li foťák v ruce někdo jako já.

pátek 27. června 2008

úterý 24. června 2008

Odpanění

Po skvělém pátečním večeru Wagonu s názvem Přimrazení (čtyři fotky: 1, 2, 3, 4) následuje tento čtvrtek od sedmi večer akce, která by se mohla jmenovat Odpanění. Šumař totiž pořádá veřejné čtení z dosud nerozřezaného vydání Holanovy prvotiny Bláznivý Blouznivý vějíř. Slibuje navíc víno (to se objednává komentářem na jeho blogu), možná prý bude i živá hudba. Celá věc se koná na pražské Kampě, sraz je v sedm večer u Werichova domu.

pondělí 23. června 2008

***

Znovu se nalokat tmy
zvuky se nechat rozhýbat

Pod nejbližším kamenem
tepe cizí svět
ve vlastním stínu jen dech

pondělí 16. června 2008

***

Jednou ti rýpla pod žebra
a ráno co ráno
se budíš bez jater
Spadl ti kámen ze srdce
teď zarůstá v ledvinách

***

Zpátky
Krok do vlastních bot
a gestem úkrok stranou

Zarůstat růží spoutaní břečťanem
pod měsíci a slovy neopadat
Květiny k různým dnům
jíst pít nepozorně

Vzdálenost lenost
tak blízko tak daleko

***

Jakoby sis schovával na příště
ani teď se neotáčíš v tmavé chodbě
nikdo tam není říkáš

Doháníš kalendář
nesjednaná schůzka cizí svatba
přání-vektory
rovnoběžky s jistým ale

konstanty těla

čtvrtek 12. června 2008

Blbá

Špatná kreativa je horší než žádná kreativa.

Pod obrázkem na inzerátu je slogan „Protože náš prezident se může mýlit.“ a pod ním stojí:
Co když ke globálnímu oteplování opravdu dochází? Nečekejte na to, až se pravda ukáže. Pořiďte si klimatizaci už teď a budete se doma cítit vždy příjemně.
Pokud mě paměť a selský rozum neklamou, klimatizace spotřebují velmi mnoho energie, vysoušejí sliznice a vůbec patří spíš k těm horším způsobům, jak se v parném létě ochladit. Je to asi dva roky, co jsem zaslechl (pravděpodobně fiktivní, ale co když skutečný) citát britského libertariánského ekonoma, který na otázku po řešení globálního oteplování odpověděl:
Pořídíme si prostě výkonnější klimatizace.

Update 19/6/2008:
Na ihned je ani ne měsíc starý článek ETA víc zacílí na ženy, pomůže design a emoce.

středa 28. května 2008

Psycho Film 2.0

Psycho Film
Už druhý rok se k festivalu Mezi ploty přidává mladší filmový sourozenec. Psycho Film je malý festival odehrávající se v pražském kině Atlas, který si klade za cíl každý rok shromáždit filmy s psychiatrickou tématikou. Zní to trošku děsivě, pravda, ale skutečnost je mnohem příjemnější.

Letošní ročník představí snímky, které se nějakým způsobem vztahují k tématům euthanasie a sebevraždy.

Programem festivalu je třídenní maratón filmů, z nichž některé lze označit za raritní a v Česku je jinde nejsou k vidění. Projekce budou doplněny komentářem a krátkými přednáškami odborníků z řad psychiatrů, psychologů, případně filmařů. Součástí bude vždy i diskuse.

Z celovečerních filmů budou uvedeny například Zanussiho Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavní cestou, Amenábarův Hlas moře, severský Kurz negativního myšlení nebo Švankmajerovi Spiklenci slasti. Objeví se dokument Hledání dobré smrti, filmy z období Třetí říše Dědictví, Dědičná choroba, Oběť minulosti a Žaluji. Svou premiéru si v rámci festivalu odbudou dva polské filmy - Popravčí F. Zylbera a Poznamenaní W. Saniewskiho.

Psychofilm se koná od 6. do 8. června v kině Atlas. Mimochodem vstup na všechny filmy je zdarma.

neděle 25. května 2008

úterý 20. května 2008

Zbláznil

Možná je na čase opustit tuhle podivnou kotlinu. Proto. Proto. ???

sobota 17. května 2008

Dvakrát do Fra - obrazem


pleska
Originally uploaded by lipár.
50 / 50. Hlavní hvězda úterního poetického večera se dostavila, ne tak hvězda večera pátečního. Fotky z úterý a pátku v café Fra jsou na flickru ve skupině Literární scéna.

pondělí 12. května 2008

B

(Blíží se vydání nové knížky Toma Robbinse. Bude se jmenovat "B is for Beer". Kdoví, třeba se Robbins ve svém vyprávění opět dostane i do Čech.)

Dvakrát v týdnu do Fra

Jakub Řehák mi dnes připomněl, že v pátek se ve Fra koná další čtení autorů literárního serveru Totem. Hostem bude tentokrát Jaromír Typlt.

Už zítra bude ale na stejném místě číst své nové verše Marie Šťastná. Podle slov pořádajícího Petra Borkovce se je na co těšit.

Obě akce začínají už v půl osmé, ale jak jsem zjistil minulý týden, ve Fra teď zkoušejí také pozdně večerní čtení, která začínají (například jako Ivan Martin Jirous minulé úterý) až v půl desáté. Ten nápad není vůbec zlý, zejména s ohledem na teplé dny a večery. A pokud se podaří uhájit politiku "během čtení žádné cigarety", budou to krásné noci.

***

Máš v hlase šedivé vlasy
a vlny ti bijí
o kotníky
když vypočítáváš úplňky

Zatmění jako alibi
V pokrčených ramenou
tyčí se obři

čtvrtek 24. dubna 2008

Poetický superpátek

Tento pátek je opravdu dobře obsazený. Od šesti hodin budou v café Fra svou poezii číst pánové Hájek, Měrka a Řehák, od osmi budou se svými básnickými texty v café Carpe Diem vystupovat Klíčník, Kukal a Straka.

Těm, kteří na rozdíl ode mě budou v Praze, tohle rozhodování skutečně nezávidím.

středa 23. dubna 2008

2,508


2,508
Originally uploaded by lipár.
A je tu další ročník, další zásilka, další mladé básnířky, další mladí básníci, další, kteří to chtějí zkusit.

pondělí 21. dubna 2008

středa 16. dubna 2008

***

Noci protékaly mezi slovy
Z místa na místo nosili odrazy
zůstávají zaseté do zeleně

Už se nesype holubům
bloumá se ve slunci
vyzobávají se momentky
sochají se statuty
gesty

Prokapou a rozpustí se do písmen
bloudi
ve kterých druhý den ráno
klíčí skutečnost

úterý 15. dubna 2008

pátek 11. dubna 2008

T9 zen, pátek 11/4/2008

stres - super
bradavky - arafatky

čtvrtek 10. dubna 2008

Sex a překlady


Sex & Lucia Dvd cover
Originally uploaded by DarkCtyle.
Stalo se to už před mnoha měsíci, ale nedávno jsem si na tuhle drobnost opět vzpomněl. Snad za to může jaro.

Moje dobrá kamarádka, která zbožňuje Španělsko a filmy Julia Medema, se rozhodla přeložit do češtiny titulky k jeho filmu Sex a Lucía. Věnovala tomu hodně času a překlad byl moc povedený. Jediná výhrada k němu se objevila ze strany naší společné kamarádky, která má ke Španělsku rovněž velmi blízko, týkala se navíc jediné větičky. I tak si myslím, že ten možná nesprávný překlad byl mnohem poetičtější.
Milostná scéna. Hlavní hrdinka Lucía se miluje se svým přítelem. Zcela pohlcená vášní (v překladu) vykřikuje: "Já umírám! Já umírám!"

středa 9. dubna 2008

Truchlivá koláž Milana Děžinského a jen malinko k tomu

Milan Děžinský na svém blogu nepublikuje příliš často, ale jeho zápisy jsou vždycky inspirativní.

Ten poslední je přehledem několika současných citací týkajících se současné české literatury. Vřele doporučuji, je to velmi zajímavé čtení.

Když jsem ty výroky a poznámky četl, napadlo mě, že všechny ty nářky jsou asi zbytečné. Ano, literatura stojící mimo střední proud je (logicky) pro velmi malý okruh čtenářů. Ano, čtenáři současné české literatury jsou převážně autoři sami, možná i hrstka jejich přátel, kritici, akademici a hrstka dalších. No a co? Malá skupina poučených pro malou skupinu poučených. Elitářství. No a co? Má to být psaní pro masy? Těžko. Že se neprodává? Samozřejmě, není komu. No a co?

úterý 25. března 2008

Low-fi obrazem: Jan Balabán v café Fra


balabán in fra
Originally uploaded by Ondra_L.
Jan Balabán přečetl v café Fra závěrečnou povídku ze své knihy Jsme tady a dva nové texty, podle jeho vlastních slov možná teprve zárodky.

Několik low-fi fotek z večera.

***

Sediment sentiment
i další zásuvky

Vektory vytyčené
společným snídáním

Nepsaný zákon vrytý do dlaní
schováváme před světlem
Zanechat stopu
jen ne otisk ne otisky

neděle 23. března 2008

Obrazem: První jarní sten


petr
Originally uploaded by Ondra_L.
V sobotu v podvečer se v žižkovském klubu Jet konalo čtení, které iniciovala rebecca13 spolu s jt (alias Janem Těsnohlídkem ml.).

Nabízím pár fotek z večera.

Poezie, Praha-Paříž: očima Evy Košinské alias kalais

V návaznosti na zmínku o Poésies mezi Prahou a Paříží přikládám odkaz na zápisky Evy Košinské, jedné z účastnic.

úterý 18. března 2008

Špatná adresa

Štefan Švec, šéfredaktor kulturního on-line měsíčníku Dobrá adresa, vyzval autory s časopisem spřízněné, aby se spolupodíleli na příštím jubilejním stém čísle. To bude netradičně nést název Špatná adresa. Z toho plynoucí Štefanova výzva, aby mu dotyční zaslali "své špatné verše, prózy, obrázky, fotografie, prostě věci (většinou zřejmě z mládí), za které se opravdu stydíte a při jiné příležitosti byste je rozhodně nevytáhli na světlo". V dubnu nás tedy čeká přehlídka toho, co sebekritičtí tvůrci vybrali.

Z naší mailové konverzace se Štefanem pak vzešel jeho trefný postřeh:
Zajímavý je, že to člověku úplně změní vnímání, když to čte předem jako text, kterej někdo poslal špatnej a kterýmu se má vlastně smát. Teda horizont očekávání je fakt strašná mrcha :-)
Uvidíme, jak to bude vypadat, až budou špatné texty a obrazy pohromadě.

úterý 11. března 2008

Katka Bolechová je online

Katka Bolechová rozšířila řady literátů, kteří mají vlastní web - najdete ji na adrese katerinabolechova.webgarden.cz.

pátek 7. března 2008

Motýl, Tvar, Jareš: technická

Přiznám se, že nečtu pravidelně Tvar a Čmelákův svět (tedy jakýsi blog Petra Motýla) sleduji jen po očku přes RSS. Neznám proto detaily současné neshody Petra Motýla s Tvarem (Tři recenze na knihu Petra Hrbáče, Recenze a „recenze“, Poezie a současná recenzní rubrika časopisu Tvar názorně obrazem předvedeny, Ještě k recenzi Michala Jareše). Jen marně přemýšlím, proč záznamy na webu Čmelákův svět neumožňují čtenářům zanechat komentář. K čemu pak používat web?

pondělí 3. března 2008

Výborná, nikoli dobrá

Je to výborné (a šíří se to, zdá se) - některé pražské kavárny se dobrovolně stávají nekuřáckými prostory! Po Kolíbce (Řeznická ulice) je to například i vinohradská Dobrá trafika, kde byli nekuřáci dříve nuceni ne příliš pohodlně vysedávat pouze v přední trafikantské místnosti.

Zejména po zážitku z nekuřáckého čtení Totemu ve Fra (ano, skutečně lze zažít café Fra bez kouře) bych si moc přál, aby se podobně proměnily i další útulné prostory, z kterých člověk jinak nutně odchází smradlavý, vyuzený a se zarudlýma očima.

Mimochodem, právě dnes se ve Fra (nebo ve Fře?) koná další čtení Totemu, hostem bude tentokrát Petr Král.

Update 16/3:
Sobotní zkušenost: druhá pobočka Dobré trafiky, ta na Újezdě, bohužel zůstává kuřáckým podnikem.

neděle 24. února 2008

Vláčil podruhé a potřetí

Po pátečním fiasku jsem se v sobotu vypravil na samotnou výstavu František Vláčil: Zápasy. Dojmy z ní jsou velmi rozpačité.

Nevím, komu je výstava určená.

Ti, kteří znají Vláčila pouze jako pojem, neviděli ani Marketu Lazarovou, ani Údolí včel, mohou maximálně obdivovat působivé fotografie z obou filmů, kterých je výstava plná. Ale nic se nedozví. Pár rodinných obrázků s popisky v předsálí slouží jako výchozí bod, ale nic dalšího nenásleduje. Na výstavě se oba zmíněné filmy promítají, ale slouží spíše pro dokreslení atmosféry. Smyčka z dokumentu se samotným Františkem Vláčilem je nicneříkající.

Pro ty, kteří se s Vláčilovými filmy už potkali, může výstava pouze zajímavým způsobem oživit vzpomínky. Černobílé velkoformátové fotografie jsou skutečně krásné. Asi nejzajímavější jsou Vláčilovy poznámky ve scénáři, ale těch je na výstavě malinko.

Zdá se, jakoby barrandovští vytáhli fotografie z archivu a rozhodli se stůj co stůj udělat výstavu, aniž by o celé věci více přemýšleli. Proč není možné koupit plakát byť s jedinou z vystavených fotografií? Brožovaný katalog z výstavy je zcela nedostačující náhradou.

Celá věc je navíc mizerně organizovaná. "Je tu někde program doprovodných projekcí?" "Je na internetu." Aha. Ale projekce se přece odehrávají dvě minuty chůze od místa výstavy. Ostatně o těch bude ještě řeč.

Slíbený vltavský spektákl se nakonec v sobotu večer konal. "Diváci v historickém centru Prahy uvidí vybrané sekvence a nejsilnější obrazy z Vláčilových filmů zobrazené moderní technologií v monumentálních rozměrech." stojí na webu výstavy. Ani jedno bohužel není pravda. Promítá se přibližně z úrovně Umprum a projekci je tak možné sledovat hlavně z Karlova Mostu. Ale ne z celého - ve chvíli, kdy je v černobílých šotech převaha bílých ploch, jsou diváci často ozáření lampou projektoru. Rozměry mohou být monumentální pouze v případě, že člověk stojí přímo u projektoru - z Karlova Mostu působí nevelce. Hlavní ovšem je, že "vybrané sekvence a nejsilnější obrazy" jsou reklamní upoutávkou ve smyčce, kde jsou textové pozvání na výstavu v angličtině a češtině a loga sponzorů prostřihávaná dvou- či třívteřinovými kousky Markety Lazarové a Údolí včel.

Bude se to po předchozích řádcích možná zdát podivné, ale v neděli ráno jsem sedl do tramvaje a zamířil na dopolední projekci Údolí včel, která se měla konat od deseti hodin ve Vikářské ulici. Bylo to trapné.

Nechme stranou, že projekcí se nerozumí promítání, ale pouštění filmu z DVD na plochou obrazovku. Pomiňme, že prostor Mladotova domu není přizpůsobený přístupu vozíčkářů (a nebohá postarší uvaděčka se při pohledu na dva schůdky a dámu na vozíku zmohla pouze na omluvné "Ale já mám kýlu."). Vem čert, že lístky na projekce lze koupit pouze v místě výstavy, tedy Císařské konírně, kde se ale otvírá v deset hodin, kdy už by měla projekce začínat, takže následují telefonické hovory mezi konírnou a Mladotovým domem a čekání na zbytek diváků. Nemá smysl rozčilovat se nad tím, že přítomný "technik" zapne televizi, vsune DVD do přehrávače a spolu s diváky tři čtyři minuty sleduje smyčku menu DVD, po upozornění jedné z divaček se pokouší odhalit způsob, jakým by DVD spustil, přičemž televizi i přehrávač opakovaně omylem zapne a vypne, omluvně pronese "Promiňte, já nejsem moc technik. Nevyznáte se v tom někdo?" a nechá tak spuštění filmu na divácích.

Co (naštěstí) zůstává je Vláčilův krásný film o střetu duchovního a světského/živočišného/pohanského, navíc s uhrančivými pány Kačerem a Čepkem.

pátek 22. února 2008

Vláčil na Vltavě

Zahlédl jsem upoutávku na výstavu František Vláčil: Zápasy a dočetl se, že ve spojitosti s ní se budou během tří večerů na Vltavě promítat ukázky z Vláčilových filmů. Na vodní stěnu!

Jaké bylo mé zklamání, když jsem okolo sedmé dorazil na Karlův Most, odkud měla být projekce vidět. Nikde nic, ani náznak, že by se něco podobného mělo dít. Na mostě jsem občas prošel kolem nervózních skupinek starších lidí a z jedné dokonce zaslechl: "Už jsem tu od šesti, ale furt nic."

Mám v plánu vidět během víkendu zmíněnou výstavu. Snad to bude hodnotnější zážitek.

Mimochodem, nedávno jsem znovu viděl Markétu Lazarovou. Je to skutečně jedinečný film. Škoda, že Bonton se stále nenechal přesvědčit ke svolení s opravdu kvalitním přepisem do digitální podoby (podrobnosti na Zóně a Nostalghii).

středa 20. února 2008

Poésies mezi Prahou a Paříží

Jak už zde bylo psáno před téměř půl rokem, poetické spojení Praha-Paříž o sobě dá znovu vědět. V polovině března se totiž v Paříži uskuteční čtyřdenní festival Poésies mezi Prahou a Paříží. Za českou stranu vystoupí například Petr Král, Petr Hruška, Pavel Kolmačka, Kateřina Rudčenková, Jonáš Hájek, Eva Košinská nebo Marek Šindelka, francouzskou budou reprezentovat mimo jiné Jean-Pierre Lemaire, Lionel Ray, Nicolas Doutey, David Sillanoli, Augustin Gilmore nebo Arnaud Labory. (Přesná data, časy a místa jsou poznačena v kalendáři.)

Je to lákavé. Velmi.

sobota 16. února 2008

Ponořit se zpátky

Páteční večer autorské poezie a hudby, který pod názvem Ponoření uspořádal Wagon, sliboval zajímavě strávený čas. Tři básníci, jedno hudební těleso a neokoukaný prostor.

Wagonovské večery jsou pro mě vždy příjemným zážitkem a tento nebyl výjimkou, přestože k několika mouchám se asi dostanu. Wagon akcemi tohoto druhu neplýtvá a připravuje je pečlivě.

Jakub Hojer (alias zkrveživ alias zkrvák alias zase_zkrvák) večer v zaplněné podzemní kavárně Carpe Diem zahajoval (samozřejmě po tradičním úvodu šéfredaktorky Wagonu Jitky N. Srbové). Jeho texty jsou velmi intenzivní, nesou v sobě silnou energii, která je ostatně cítit i z Jakuba samotného. Kdyby texty proložil krátkými pomlkami a nechal je doznít, ach, mohlo to být božské.
Víno na kuráž

jednou
sklepu z prostěradla zbytky tvých zad
do sáčku od rozinek
mezi suchými hrozny živá
budeš
a spustíš víno
budeš portská
- jako havran závidím tvým očím tmu
z jižních svahů
a vlasům světlý lem pláží

budeš z avignonu
jakubská
a rudou řekou budeš krátit most papežům
mezi světy budeš má

budeš z krve živa

(Převzato z Wagonu)
Jan Zbořil (alias šedé), druhý muž první půle večera, je asi dobrý, ale já to nevím. Vyprávěnky okolo básniček mě odradily a zbavily mě soustředění a já už vlastně ani neposlouchal texty, jen jsem v duchu (a později o přestávce i nahlas) lamentoval nad tím, jak rád mám básníky, kteří přijdou, pozdraví, důstojně přečtou, poděkují, odejdou, a jak mě rozčilují upovídané ženy a upovídaní muži, kteří před třicítkou mluví o tom, v jaké fázi své tvorby psaly to či ono haiku. Ze snahy o objektivitu následuje ukázka.
Záda tanečnice
napodobují oheň

– bude hořet
v několika postelích

Nespálí se ten
ani ten

oba
lehnou k ženám popelem

(Převzato z Totemu)
Druhá část večera patřila jediné ženě. Její poezie má ovšem, alespoň podle Jitky N. Srbové, koule. Sylva Fischerová četla ze své poslední sbírky Anděl na okně. Tu knížku mám už nějaký čas doma a snažím se celou tu dobu ujasnit si, jaký mám na ni vlastně názor. Musím přiznat, že autorské čtení mi to nijak neulehčilo. Čtené nahlas mi ty básně připadaly místy laciné, to může být dáno výběrem. Čtené v klidu doma mi přinejmenším některé připadají velmi naléhavé, mluví velmi konkrétně o tom, jaké je být ženskou v době relativních hodnot, aspoň já je tak čtu. Už druhá snaha o objektivizaci, tedy ukázka.
Anděl na okně

Třeba nebude už žádné zítra
jenom dnes složené z okna, ticha,
cest sem, cest tam
a výkonů, věčných výkonů.
To je věčnost: opakovat něco
pořád dokola. Jako umělohmotná
kachna na kolotoči,
pro všechny kolemjdoucí
tentýž roztlemený úsměv:
kač kač, tak tak.
Anděl na okně
na mě hledí, hermafrodit z barevného papíru,
ten se směje sladce
jako marcipán.
Co ještě chce?
On prochází časem
jen jako stín, vyzáří
svou trochu měsíčního jasu
a zase se zašoupne do věčnosti.
Té pravé, co vypadá
jako ledová krajina u Berouna:
s ledovým zámkem,
a svítí na ni deset sluncí.
Stříbrný plíšku, slídová destičko boha!
Jsi jenom pomocník.
Ty nekladeš nárok,
děsivý jako hora Sinaj,
co se k tobě šine na kolečkách
jak filmová kamera
vteřinu před usnutím.
Bílý, vražený do barev
kostelních skel,
která tě rozloží na červenou, modrou a žlutou.
Takhle mě rozložili
na prvočinitele
a teď jsem rovnice
a čekám na vyřešení,
já –
Až jednou zjistím,
co je já,
dobudu vesmír.

(Převzato z Dybbuku)
Strašidelná loď, čtyřčlenný převážně bluesový band (perkuse, dvanáctistrunná kytara, elektrická kytara, baskytara) vedený Michalem Bystrovem zpočátku příjemně obklopoval pásma poezie. V závěru večera přišla fáze "nechte je hrát, jdeme na bar". V této fázi jsem přešel na bar. Ukázky, které řeknou více, jsou na webu skupiny.

Zatím marně čekám, až Šumař probere údajně výborné fotky z večera a umístí je na flickr.

Update 17/2:
Šumař zachytil všechny tři básníky na fotografiích - Jakub Hojer, Jan Zbořil, Sylva Fischerová. Kompletní galerii s fotografiemi z celého večera dal na Picasu. Jeho vlastní pohled na celý večer se objevil i na jeho blogu.

Update 18/2:
Reportáž s fotografiemi se objevila i na samotném Wagonu.

čtvrtek 7. února 2008

Hudba na únor: Sufjan Stevens - Illinois

Sufjan Stevens si mě získal svou verzí Dylanovy písně Ring Them Bells, která se objevila na albu doprovázejícím film I'm Not There.

Album, které jsem obstaral nedávno, se někdy uvádí jako Illinois, někdy jako Come on Feel the Illinoise. Je tři roky staré.

Osobní tip: Chicago.
Chicago

I fell in love again
all things go, all things go
drove to Chicago
all things know, all things know
we sold our clothes to the state
I don't mind, I don't mind
I made a lot of mistakes
in my mind, in my mind

you came to take us
all things go, all things go
to recreate us
all things grow, all things grow
we had our mindset
all things know, all things know
you had to find it
all things go, all things go

I drove to New York
in a van, with my friend
we slept in parking lots
I don't mind, I don't mind
I was in love with the place
in my mind, in my mind
I made a lot of mistakes
in my mind, in my mind

you came to take us
all things go, all things go
to recreate us
all things grow, all things grow
we had our mindset
all things know, all things know
you had to find it
all things go, all things go

if I was crying
in the van, with my friend
it was for freedom
from myself and from the land
I made a lot of mistakes
I made a lot of mistakes
I made a lot of mistakes
I made a lot of mistakes

you came to take us
all things go, all things go
to recreate us
all things grow, all things grow
we had our mindset
all things know, all things know
you had to find it
all things go, all things go

you came to take us
all things go, all things go
to recreate us
all things grow, all things grow
we had our mindset
(I made a lot of mistakes)
all things know, all things know
(I made a lot of mistakes)
you had to find it
(I made a lot of mistakes)
all things go, all things go
(I made a lot of mistakes)


Pro ty, kteří by radši živější verzi je tu alternativa. A pro úplnost i verze z alba.

pondělí 4. února 2008

***

Prstýnky prarodičů
se ti sotva vejdou na prsty
stříbro nevoní
a přece

Při ranním nákupu
stojím před regálem
Patnáct let života mého otce
v šesti policích

pátek 1. února 2008

Slovem a obrazem: Máte svoje básníky!


jakub řehák
Originally uploaded by Ondra_L.
Včerejší večer v kavárně Muzea Karlova Mostu byl velmi dobře obsazený. Čtyři výrazné talenty současné české poezie, tři nadané hudebnice. (Když jsem se Petra Borkovce, organizátora tohoto čtení, zeptal, jak se mu podařilo dát dohromady takovou sestavu, jen s úsměvem opáčil: "No, snažil jsem se.")

Zmiňovanými talenty jsou Jonáš Hájek, Ladislav Puršl, Jakub Řehák a Marek Šindelka. Jonáš a Marek jsou držiteli Ceny Jiřího Ortena. Jonáš a Jakub působí jako redaktoři na Totemu. Ladislav úspěšně publikuje nejen poezii, ale také recenze. Inu, skutečně velmi dobrá sestava. Ostatně texty, které zazněly, jen potvrdily úvodní pochvalná slova Petra Borkovce.

Jonáš Hájek začal několika postřehy a deníkovými záznamy, na které navázal několika novějšími texty. V hlavě mi i tentokrát utkvělo zejména následující.
Bianco

Přestáváš věřit, že se hmotně zvětší
při jízdě metrem v snícím pouzdru křeči
neviditelný papír, jenž ti prostě došel
po schodech s kymácejícím se listonošem

jak smlouva k podpisu, jak na záchodě,
když zvolna posouváš se k spodní vodě,
skousnuté rty – víš, mohlo to být skvělý –
napjatý za cestujícími těly –

spíš čekáš, že by (třeba krátce) zazněl,
kdybys jej ponořil do horké, husté lázně
v nádrži, do níž z různých stanic odtékáme
krví, co kape spárou z drobných ranek.

(převzato z A tempo Revue)

Ladislav Puršl je pro mě strmě stoupající hvězdou, pokud se o něčem takovém dá v nevelké komunitě literárních tvůrců mluvit. V textech se často objevují zmínky o krajině jeho zamilovaného Žalova. Není se co divit. Kdo v těch místech byl, pochopí. Z tištěného programu večera přepisuji.
Črta

Rychlý konec měsíce. Uspěchaný
listopadový vpád zimy. Nesklizeno.
Vymletý čas už bobtná a kvasí, bude tlít.
Aniž by hon vůbec započal, už je skončen.
Z jelena října zbylo jen lysé paroží.

Je stržená koruna stromu. Ostře a výhružně září
její tahy štětcem tmy nad kopcem Žalova.
Můžeme překročit sebe, co tu tak ležíme propadaní
do svých představ jako do žárových hrobů?
Kdesi nad dávnou cihelnou svítá prach.

Jakubu Řehákovi brzy vyjde v nakladatelství Fra první sbírka poezie. Během svého vystoupení přečetl několik textů, v nichž vystupovaly kuchařky, nepletu-li se, i ten následující.
Kuchařky
Variace na E. Boka č.1

Z celého gymnázia už jenom krásné kuchařky
ráno vycházejí před budovu
a sledují mlhu, co stoupá od zničeného města
k proskleným dveřím lycea.

Kuchařky kouří svoji první cigaretu
a čekají co se stane, zatímco v hrnci
bublá mléčná polévka.

Marek Šindelka byl při svém vystoupení mírně roztěkaný. Přečetl několik básní z prvotiny Strychnin a jiné básně a své vystoupení zakončil ukázkou z chystané prózy nazvané Chyba. Jak zmínil Petr Borkovec, mělo jít původně o sbírku básní. Z textu (soudě z ukázky) je to místy znát. Příběh by se měl týkat mimo jiné pašeráků orchidejí.
maminka nabourala na dálnici
anděl smrti
se vlnil na boku auta
pohyboval se rychle
sto čtyřicet kilometrů v hodině
obtékal karoserii
měl drápy jako holub
těmi se dostal dovnitř
když se auto dotklo svodidel

(ze sbírky Strychnin a jiné básně, převzato z nehybnosti)


Technická poznámka na závěr. Prostor kavárny MKM je příjemný, bohužel ne stoprocentně vhodný pro podniky tohoto typu. V části blíže kavárenskému pultu seděla většina publika. V části blíže "pódiu", kterým je jakési vyvýšené patro obyčejně vybavené dvěma kavárenskými stolky, sedělo diváků méně, ovšem byla tam většina vystupujících. Tři básníci seděli natěsnaní "v patře" u jednoho stolku s mikrofonem, čtvrtý hned vedle. Druhý stolek byl nahrazen varhanním positivem (to jsem si nevymyslel, tak to stojí v programu), za kterým seděla Jiřina Marešová, hned vedle ní pak Markéta Mazourová, která plnila měchy positivu a hrála na xylofon (?) a buben. Podstatně je, že oba prostory jsou částečně oddělené mírně zúženým průchodem. To se ukázalo jako zásadní problém - před vystoupením Ladislava Puršla se ženský hlas dožadoval toho, aby se pánové přišli ukázat dolů a mluvili nahlas. Na což pak došlo, takže pánové Řehák a Šindelka už byli v těsnějším kontaktu s publikem. (Nutno dodat, že hlas patřil Ladislavově mamince a Ladislav na výzvu reagoval smíchem a slovy "To je ale podpásovka, mami".)

Abych nezapomněl. Trio Irena Fürbachová (soprán), Markéta Mazourová (bicí), Jiřina Marešová (varhanní positiv) prokládalo vystoupení básníků dechberoucími skladbami. Soprán z metru a půl. Kdo neslyšel, těžko pochopí a ocení.

Osm fotek z celého večera jsem dal na flickr.

středa 30. ledna 2008

Ortenova Kutná Hora 2008

Je už několik let dobrým zvykem, že po začátku nového roku se vyhlašuje nový ročník literární soutěže Ortenova Kutná Hora, která je určená básnířkám a básníkům, kterým ještě nebylo 22 let.

Uzávěrka je koncem března, příspěvky nesmějí přesáhnout 200 veršů a je potřeba zaslat je v sedmi kopiích na neoznačených listech společně s identifikačním listem (jméno, adresa, datum narození). Adresa pro zaslání a další podrobnosti jsou na webu Ortenovy Kutné Hory.

Tuhle takřka reklamní vsuvku jsem si jako jeden z porotců soutěže nemohl odpustit.

Pokud znáte talentovanou mladou autorku/talentovaného mladého autora, ať neváhají a pošlou nám své básně. Čím víc, tím líp. (Jo, to říká teď.)

sobota 26. ledna 2008

***

Poránu obracíš se zády
a otevíráš stehna
koutkem oka se ujistíš

Když se smráká
nastavím dlaň
nastavíš dlaň
k nedávání
Každý jsme nějaký
lepší
Zaťatá srdce v dlaních

***

Volíš boty podle
předpovědi
v zrcadle nad umyvadlem

Sešněrovaný do smradlavého tepla

Studenou vodu z kohoutku
nejraději z dlaní
Nesneseš vedro
v létě nevycházíš

Kolik bylo nebylo to bude
než se propovídáš
do mramorového klidu

***

Okamžik je
to hovno zašlapané do podrážky

Ráno čistím cizí zuby
zamykám
Večer k neumytému nádobí

Nejdelší nocí sálá
teplo rodinných dřezů

sobota 19. ledna 2008

Větrák 2008

Jen předávám informace:
Literární přehlídka mladých autorů Větrák 2008 konaná pod záštitou nakladatelství Větrné mlýny

Po loňském prvním ročníku literární soutěže, původně přidruženém k brněnskému Majálesu, se otevírá ve spolupráci s nakladatelstvím Větrné mlýny druhý ročník festivalu literární tvorby mladých autorů, v upraveném formátu a jako zcela samostatná akce.

Větrák 2008 je jarní přehlídkou poezie a prózy mladých (18 – 26 let) českých a moravských autorů. Ze zaslaných prací vybere odborná porota šestici tvůrců pro každou kategorii, kteří se pak mimo jakékoliv pořadí v dubnu budou moci zúčastnit společného autorského čtení se známými českými básniky a prozaiky (Norbert Holub, Petr Hruška, Jiří Krchovský, Jitka Srbová, Jan Balabán, Věra Nosková). Program čtení, rozvrženého do dvou víkendových dnů, bude doplněn večerním hudebním programem a promítáním studentských filmů.

Z prací účastníků přehlídky bude připraven sborník, všechny došlé práce (i nevybrané) pak budou k dispozici v místě konání autorského čtení k nahlédnutí a jejich ozvěny se objeví ve sborníku.

Větrák 2008 je tak koncipován jako workshop, v němž mladí autoři budou mít možnost setkat se s reflexí výrazných osobností české literární scény, číst s nimi na jednom pódiu a mimoto získat i hmotné ceny za svoji účast (knihy atd.).

Detaily na webu Větráku 2008.

pátek 18. ledna 2008

Kavárny

Idnes se rozrostl o internetovou Kavárnu, jakési prodloužení sobotní přílohy MF Dnes. Josef Chuchma ve svém monologu směrem ke čtenářům láká mimo jiné na interaktivitu a multimédia.

Svou kavárnu otevřel před nedávnem i časopis Host. A do toho blížící se otevření první české pobočky Starbucks. Samá káva, samá káva.

středa 9. ledna 2008

***

V úterý večer se smějí
všichni
kohoutci na víně
slepičky na dvoře
klováme do střed v středy
čekáme

úterý 8. ledna 2008

Máte svoje básníky!

Dvě akce, které by neměly zůstat bez povšimnutí, obě v zajímavém prostoru, jehož návštěvu mohu doporučit.

10/1 od 19 hodin v kavárně Muzea Karlova mostu čte Petr Borkovec (Westend a jiné berlínské prózy a básně, čtení z připravované knihy - Fra 2008). O hudební doprovod se postará výborná akordeonistka Petr Bezpalcová.


31/1 od 19 hodin se tamtéž koná večer nazvaný Máte svoje básníky!, v jehož rámci přečtou své básně Jonáš Hájek, Ladislav Puršl, Jakub Řehák a Marek Šindelka. Petr Borkovec bude mít úvodní slovo. Hudební doprovod: soprán Irena Fürbachová, bicí Markéta Mazourová, cembalo Jiřina Marešová.

pondělí 7. ledna 2008

Láska v uších

Akron/Family nahráli rozvernou desku Love Is Simple. Druhá píseň z desky je mou hymnou pro leden 2008.

Ed is a portal

Ed is a portal
Ed is a portal
And damned if we don't try

To sort of relinquish the reigns our
Brains their mass has gravity
Pulls us into and away from
Portals such as Fractal Ed's
Mysterioso displacement
Porportioned anti subtle bubble
Gun unarmed the torsos run but they
Cannot grasp, they're brainless foot fast

Past and present
Large and lovely
Static quagmire
Lonely loco
Taco truck of
Mind space plosives

Pliable and potable
Refillable reusable

Ed is a portal
Ed is a portal
And damned if we don't try

Now don't start that shit
That pit-er-pat bit bout
Shamanistic shaker spells and
Alpha beta grammar slides
Water belly floppy drivin
Stoneless skippin' Brother John the
Headless one bathes Baby J the
Chosen one a portal dripped down
From the sun, portals dripping

Liquidating
Hydrogen
Ballooning relief
(The) mountains are steep and

Our feet are wet
But then not yet

Our bellies changin' like
Leaves arranged and
Sent to loved ones
Once marked they've begun
To delineate and define space
Gracious gracefully we face up
To leaking sons and
Laser beam guns but

(Primordial mantelope)

Primordial man, the antelope hunter
Made his weapons out of sticks
Thinking drinking from the sun
Her moonbeams birth mercurial babies
Antelopes run free and the sea it returns me

To all of the places that I have known

Now that my body's grown the lonely heart poetry
Droning in hearts becomes songs that all objects
Sing to each other like friends telling stories

It's all the same story
And Ed is a portal

The immorals gently awaken
All possibilities open
Unto one another
And brothers and sisters begin
To see truly through strata


Krize poezie: postupná pitva

Na svém blogu Martin Skýpala zatím třikrát reagoval na to, co bylo napsáno na nehybnosti i na to, co k tématu nedávno poznamenal Milan Děžinský. Nevím, jestli se dostává k jádru věci, ale každopádně to stojí za přečtení.

ksčp
ksčp 2
ksčp 3
update 8/1: ksčp 4