Bez záznamu

/Jonáš Hájek/, vyfotografoval lipár.

Minulý čtvrtek se v malé galerii Rudolfina konal první ze tří večerů, které dohromady tvoří cyklus Shirana a básníci. Ve spolupráci s kurátorem Davidem Koreckým ho vytvořilo Fra, respektive Petr Borkovec. Nápad spojit výstavu Shirany Shahbazi s mladou českou poezií mi připadá skvělý. A jelikož pro Fra fotím literární večery, na možnost zachytit tohle spojení jsem se vyloženě těšil.

Jonáš Hájek, jehož veršům první večer patřil, mě před začátkem vystoupení požádal, abych nefotil.

Už dříve jsme s Jonášem mluvili o tom, jak mu připadá divné, že se veškeré dění dokumentuje a zachycuje, že tím zážitek na místě ztrácí na výlučnosti a výjimečnosti a že by byl rád, kdyby se mu podařilo uspořádat večer, o kterém by nikdo nevěděl.

V Rudolfinu mě ale jeho žádost najednou nepříjemně zaskočila.

Po krátkém vyjednávání nakonec svolil k tomu, že v každé z místností, kde se večer odehraje, můžu udělat jeden snímek. (Nakonec jsem se neovládl a pořídil asi deset fotografií. Místo toho, abych se nořil do Jonášových textů, jsem nervózně posedával a hledal vhodný úhel a čekal na nejlepší moment.)

Dlouho jsem si myslel, že pořizování fotek a zvukových záznamů z večerů ve Fra je veskrze užitečné - já sám jsem možnost poslechnout si podcast ze čtení, na kterém jsem nemohl být, několikrát ocenil.

Má Jonáš Hájek pravdu? Ztrácí události auru originality, pokud jsou zachycené obrazem a zvukem?

Závislost na celý život

Když jsem před nějakou dobou komentoval podobu, jakou získala Cena Jiřího Ortena pod vedením Svazu českých knihkupců a nakladatelů, nenapadlo mě, že by SČKN mohl přijít ještě s něčím, co by mohlo působit amatérštějším dojmem. Kampaň Závislost na celý život mě vyvedla z omylu.

SČKN chce asi bojovat s internetem, protože má nejspíš dojem, že internet ohrožuje knihy. (Kdo sleduje vývoj okolo Kindlu a velmi zajímavé nárůsty prodejů elektronických knih, těžko si může myslet to samé. Nepletu-li se, "problém" s dětmi a dospívajícími je spíše ten, že se chovají jinak, než tomu bývalo dřív, tedy že například svou pozornost dělí mezi více médií najednou a nevěnují se pouze jednomu.) Proti internetu jeho vlastními zbraněmi?

Pilotním projektem kampaně je spot umístěný na internetu. Desetiminutový film se skládá z živých vstupů známých lidí a z animovaných předělových sekvencí. Na otázky typu „Jakou roli pro vás hraje kniha?“, „Už vás někdy kniha zachránila?“ „Na čem ujíždíte?“ a podobně odpovídá šest známých osobností.

10 minut? To by musely být spoty mnohem, mnohem zajímavěji udělané: nasnímané, ozvučené i sestříhané.



Jak vidno, nejsou. (Ostatní spoty jsou například na YouTube na kanále SČKN.) A tím to bohužel nekončí.

Na webu SČKN je pro kampaň vyčleněná vlastní sekce, ale je špatně napsaná. Zmiňuje se o dalších místech, kde kampaň běží, ale neodkazuje na ně. Na Facebooku má kampaň vlastní Fan Page, ale vlastně tam nic moc není, opět jen ta samá nepovedená videa.

Kampaň Závislost na celý život bude seriálovým způsobem aktualizována o nové osobnosti i autorské animace.

Scénář kampaně vytvořil Emil Hakl, kamera Tereza Reichová, animace Josef Jelínek.

Nezlobte se na mě, autoři kampaně. Je špatná.

Stále více Vína

Mimochodem, Psí víno úspěšně nabývá na objemu i rozmanitosti. Nové číslo (zdobené sympatickou zářivě oranžovou barvou a v pořadí už čyřicáté osmé) nabízí na 56 stránkách nejen českou a slovenskou poezii a prózu, ale také třeba rozhovor s Tatjanou Gromačou a několik recenzí.

A jako příloha nového čísla vychází prvotina Jana Těsnohlídka ml. Násilí bez předsudků. Autor byl před pár dny hostem na rádiu Wave, kde o své sbírce mluvil s Karolínou Demelovou a Davidem Zábranským.

Cena Jiřího Ortena 2009: v novém, zlepšení se zřejmě nekoná

Přestože výsledky minulého ročníku se vyhlašovaly v listopadu, dozvíme se jméno majitele další Ceny Jiřího Ortena už za měsíc.

Vyhlášení držitele Ceny Jiřího Ortena pro rok 2009 proběhne 14. 5. 2009 od 17 hodiny ve Velkém sále Průmyslového paláce na Světe knihy Praha 2009. Slavnostní podvečer bude moderovat herec Jiří Ornest. Všechny tři nominované knihy představí krátký literární pořad, vítěz obdrží od Magistrátu hl. města Prahy tradičních 50 000 Kč.

Nový pořadatel (po vydavatelství Mladá fronta převzal štafetu Svaz českých knihkupců a nakladatelů), stejná porota (Bílek, Bělunková, Jůzl, Kosatík, Mandys), stejná deklarovaná finační odměna pro vítěze od Magistrátu (pokud oněch 50 tisíc bude letos konečně zdaněných předem se mi nepodařilo zjistit).

Na CJO jsou nominovaní Jakuba Katalpa za Hořké moře ("Uděleno za fabulační odvahu a energický, osobitý styl vyprávění."), Jakub Řehák za Světla mezi prkny ("Uděleno za pozorovatelství, které neutkvívá na povrchu věcí a stává se formou osobního poznávání.") a Jana Šrámková za Hruškadóttir ("Uděleno za stylově čisté, tematicky ojedinělé, nedoslovné vyprávění."). Dvě prozaičky a jeden básník byli vybráni z 23 přihlášených autorů.

Proč si myslím, že zlepšení se zřejmě nekoná? U Mladé fronty jsem měl dojem, že se o CJO vlastně až tak moc nestarají a udělují ji více méně z tradice. Když se ceny ujal SČKN, těšil jsem se, že bude konečně pořádně postaráno o její propagaci, modernizaci a zvýšení prestiže. Nové logo (pokud se vůbec dá mluvit o logu) a tisková zpráva (publikovaná nikoli jako text ale jako obrázky s textem - velmi zajímavý způsob, jak vyjít vstříc médiím) ale nic takového nenaznačují.

SČKN podporuje mladé autory, pokouší se zvyšovat jejich prestiž a přispívat tak ke kultivaci knižního prostředí v České republice.

To je jistě úctyhodná ambice. Jak konkrétně dojde ke zvýšení prestiže mladých autorů mi z materiálů SČKN zatím není jasné.

Skrz

Dostali jsme se opět skrz, řekl bych.

Každý rok přichází po zimě den, kdy je pořádně vidět slunce, vzduch už není jen plastik sypaný popelem, ale je v něm náznak pupenů. Pár si jich vybavím. Třeba když v parku u Letohrádku zkoušel první kroky malý francouzský kluk a měl červené ponožky. Nebo když po dni zčásti stráveném na větrném hřebeni nedaleko Hostýna a noci zvláštního šamanského léčení už nebylo cítit sníh. Nebo když jsem se pokoušel mluvit s jednou sympatickou fenkou.

(Mimochodem, do Ortenovy Kutné Hory se zřejmě začíná aktivně zapojovat živel Honza Těsnohlídek. Snad ji to probudí. Což mi připomíná, že Psí víno (bez odkazu - jejich web totiž už nějaký ten měsíc spí), kde Honza taktéž působí, pořádá zítra v pražských Krásných ztrátách autorské čtení.)

Pro Jonáše

Ano, Jonáši, flákám to, vím to, ale nechci na to tlačit.

Zatím aspoň pár poznatků z poslední doby.

Bláznění je teď velmi populární. Nový rok zhasíná okna. Není konečné řešení, všechno se hýbe; to je ta nejtvrdší zeď pro každou hlavu. Dostat poštou knihu je zážitek, dopřát si něco lahodného je podobně skvělé, ale zcela jiné.

Po Ortenově Kutné Hoře

(Na vysvětlenou. Nejvíce asi jako "hlasité" přemýšlení.)

Posledních pět let jsem byl jedním z porotců Ortenovy Kutné Hory, soutěže pro básníky do 22 let. Jde o podnik, který podle mého získal za dobu svého trvání jisté renomé.

Protože je samotný nápad se soutěžením v poezii trošku zvláštní, říkal jsem si, že by měla soutěž nejen hledat nové talenty, ale taky zprostředkovat kontakt mezi lidmi, kteří se o poezii pokoušejí (ve věku mezi 12 a 22 lety, kam soutěžící spadají, je to asi to nejvhodnější označení). Proto jsem se zapojoval nejen jako porotce v soutěži, ale určitou mírou jsem se podílel i na organizaci festivalu Ortenova Kutná Hora - v jeho rámci se, krom jiného, vyhlašují výsledky této literární soutěže, mladé básnířky a básníci mají možnost se setkat s porotci a promluvit si s nimi o poezii.

Pozměnili jsme program, obohatili ho o pár nových prvků, jako bylo například otevřené autorské čtení poezie nebo semináře soutěžících s mladšími publikovanými básníky. Snažili jsme se dát o soutěži i festivalu více vědět - vznikl web, sbírky z edice prvotin úspěšných soutěžících už bylo možné koupit i jinde než na festivalu, začalo se o nich aspoň trochu psát.

Je poměrně příjemné (a do velké míry samozřejmě falešné) vidět talentované autory, kteří prošli soutěží, jak vydávají první knihy, objevují se v časopisech. Je skvělé zažít, když člověka přerostou. V hlavě přeříkávané "dobře jsme ho/ji vychovali" je mylné, ale jistý podíl na úspěchu si snad lze přičítat.

Obtížnější je být součástí festivalu, který nemá ambici vyvíjet se a hledat nové cesty.

Pravda, situace je nelehká. Dvě cílové skupiny, které se zásadně liší - generace starých lidí z Kutné Hory na straně jedné, výrazně mladší milovníci poezie na druhé. Třídenní festival s lokálními ambicemi a soutěž s celorepublikovým významem. Festival, který v tištěných letácích rozdávaných ke vstupenkám mezi položkami programu, jako jsou literární pořad o vztahu Jiřího Ortena a jeho strýce nebo koncert vážné hudby v jednom z místních kostelů, uvádí veřejnosti nepřístupný raut pro členy pořádajícího občanského sdružení.

Osobně si myslím, že měla přijít změna. Festival i soutěž se letos konají popatnácté, byl by to hezký dárek. Jasná představa o směru, vytyčení průsečíku dvou rozdílných cílových skupin nebo přehodnocení festivalu jako celku. Ale změna nepřichází. Možná ani nemůže. Jádro festivalu tvoří tucet lidí, zčásti pražských, zčásti kutnohorských, kteří se třikrát do roka na hodinu a půl sejdou, aby se dohodli, jak bude celá akce vypadat. Nezbývá proto moc času na nějaké hluboké přemýšlení a debaty, je totiž potřeba sestavit program.

Je prima dělat v neziskovém sektoru, ale, jak mi nedávno někdo řekl, po pěti šesti letech je potřeba se posunout dál.

Takhle nějak, i sobě, vysvětluji to, že jako porotce i jako jeden z organizátorů Ortenovy Kutné Hory jsem skončil.

PS z 22/9: Dodatečná omluva všem, kterým se dostaly do ruky letošní Názvuky, tedy sborník oceněných básní ze soutěže. Měly původně vypadat trochu jinak, být mnohem více protějškem knížky Olgy Richterové Napříč kůrou, na jejíž přípravu jsem se soustředil o chlup víc.

Hudba

Při čtení tohoto jsem si vzpomněl na toto.

Fucking

K některým filmům mám velmi sentimentální vztah. Jen máloco překoná Threesome. Věty jako (s vidličkou hroty opřenou o čelo a zoufalým výraz v očích pronášené)

Můžeš mi to prosím zarazit do hlavy?

nebo (v čirém zoufalství z neúspěšného svádění spolubydlícího zavzlykané)

Oh, I am so sick of this shit, it's not NORMAL! It's not NORMAL the three of us LIVING TOGETHER! I am so sick of falling for guys who don't give a fuck about me! I need help! I need a facial! I need to go on a diet! I need money! I need new shoes! Oh, God, just do something!

jsou úžasné.

Ale silnou pozici Threesome, alespoň u mě, ohrozila loňská drobnost nazvaná Young People Fucking. Pět dvojic (vlastně čtyři a jedna trojice) na pěti cestách, které nutně vedou k sexu. Och!

Blbá

Špatná kreativa je horší než žádná kreativa.

Pod obrázkem na inzerátu je slogan „Protože náš prezident se může mýlit.“ a pod ním stojí:

Co když ke globálnímu oteplování opravdu dochází? Nečekejte na to, až se pravda ukáže. Pořiďte si klimatizaci už teď a budete se doma cítit vždy příjemně.

Pokud mě paměť a selský rozum neklamou, klimatizace spotřebují velmi mnoho energie, vysoušejí sliznice a vůbec patří spíš k těm horším způsobům, jak se v parném létě ochladit. Je to asi dva roky, co jsem zaslechl (pravděpodobně fiktivní, ale co když skutečný) citát britského libertariánského ekonoma, který na otázku po řešení globálního oteplování odpověděl:

Pořídíme si prostě výkonnější klimatizace.

Update 19/6/2008:
Na ihned je ani ne měsíc starý článek ETA víc zacílí na ženy, pomůže design a emoce.

Zbláznil

Možná je na čase opustit tuhle podivnou kotlinu. Proto. Proto. ???

Sex a překlady

Sex & Lucia Dvd cover
Originally uploaded by DarkCtyle.

Stalo se to už před mnoha měsíci, ale nedávno jsem si na tuhle drobnost opět vzpomněl. Snad za to může jaro.

Moje dobrá kamarádka, která zbožňuje Španělsko a filmy Julia Medema, se rozhodla přeložit do češtiny titulky k jeho filmu Sex a Lucía. Věnovala tomu hodně času a překlad byl moc povedený. Jediná výhrada k němu se objevila ze strany naší společné kamarádky, která má ke Španělsku rovněž velmi blízko, týkala se navíc jediné větičky. I tak si myslím, že ten možná nesprávný překlad byl mnohem poetičtější.

Milostná scéna. Hlavní hrdinka Lucía se miluje se svým přítelem. Zcela pohlcená vášní (v překladu) vykřikuje: "Já umírám! Já umírám!"

Truchlivá koláž Milana Děžinského a jen malinko k tomu

Milan Děžinský na svém blogu nepublikuje příliš často, ale jeho zápisy jsou vždycky inspirativní.

Ten poslední je přehledem několika současných citací týkajících se současné české literatury. Vřele doporučuji, je to velmi zajímavé čtení.

Když jsem ty výroky a poznámky četl, napadlo mě, že všechny ty nářky jsou asi zbytečné. Ano, literatura stojící mimo střední proud je (logicky) pro velmi malý okruh čtenářů. Ano, čtenáři současné české literatury jsou převážně autoři sami, možná i hrstka jejich přátel, kritici, akademici a hrstka dalších. No a co? Malá skupina poučených pro malou skupinu poučených. Elitářství. No a co? Má to být psaní pro masy? Těžko. Že se neprodává? Samozřejmě, není komu. No a co?

K čertu s Čínou, k čertu s olympiádou. Tibet!

Výborná, nikoli dobrá

Je to výborné (a šíří se to, zdá se) - některé pražské kavárny se dobrovolně stávají nekuřáckými prostory! Po Kolíbce (Řeznická ulice) je to například i vinohradská Dobrá trafika, kde byli nekuřáci dříve nuceni ne příliš pohodlně vysedávat pouze v přední trafikantské místnosti.

Zejména po zážitku z nekuřáckého čtení Totemu ve Fra (ano, skutečně lze zažít café Fra bez kouře) bych si moc přál, aby se podobně proměnily i další útulné prostory, z kterých člověk jinak nutně odchází smradlavý, vyuzený a se zarudlýma očima.

Mimochodem, právě dnes se ve Fra (nebo ve Fře?) koná další čtení Totemu, hostem bude tentokrát Petr Král.

Update 16/3:
Sobotní zkušenost: druhá pobočka Dobré trafiky, ta na Újezdě, bohužel zůstává kuřáckým podnikem.

Větrák 2008

Jen předávám informace:

Literární přehlídka mladých autorů Větrák 2008 konaná pod záštitou nakladatelství Větrné mlýny

Po loňském prvním ročníku literární soutěže, původně přidruženém k brněnskému Majálesu, se otevírá ve spolupráci s nakladatelstvím Větrné mlýny druhý ročník festivalu literární tvorby mladých autorů, v upraveném formátu a jako zcela samostatná akce.

Větrák 2008 je jarní přehlídkou poezie a prózy mladých (18 – 26 let) českých a moravských autorů. Ze zaslaných prací vybere odborná porota šestici tvůrců pro každou kategorii, kteří se pak mimo jakékoliv pořadí v dubnu budou moci zúčastnit společného autorského čtení se známými českými básniky a prozaiky (Norbert Holub, Petr Hruška, Jiří Krchovský, Jitka Srbová, Jan Balabán, Věra Nosková). Program čtení, rozvrženého do dvou víkendových dnů, bude doplněn večerním hudebním programem a promítáním studentských filmů.

Z prací účastníků přehlídky bude připraven sborník, všechny došlé práce (i nevybrané) pak budou k dispozici v místě konání autorského čtení k nahlédnutí a jejich ozvěny se objeví ve sborníku.

Větrák 2008 je tak koncipován jako workshop, v němž mladí autoři budou mít možnost setkat se s reflexí výrazných osobností české literární scény, číst s nimi na jednom pódiu a mimoto získat i hmotné ceny za svoji účast (knihy atd.).

Detaily na webu Větráku 2008.

Kavárny

Idnes se rozrostl o internetovou Kavárnu, jakési prodloužení sobotní přílohy MF Dnes. Josef Chuchma ve svém monologu směrem ke čtenářům láká mimo jiné na interaktivitu a multimédia.

Svou kavárnu otevřel před nedávnem i časopis Host. A do toho blížící se otevření první české pobočky Starbucks. Samá káva, samá káva.

Lipár? Redroom? Co to ksakru je?

"Ondřeji, proč se to, prosímtě, jmenuje Redroom?"
"Podle mého pokoje - od chvíle, kdy jsem se tam nastěhoval, jsou všechny stěny červené. A nebylo to jen tak. Dalo nám to docela zabrat, aby byly červené."
"Ale ty už v tom pokoji přece nebydlíš."
"Aha. Pravda."
"Už poměrně dlouho tam nebydlíš."
"Hm."
"Tak proč se to tu pořád jmenuje Redroom?"
"Změním to, dobře?"

"Lipár? Ty musíš mít nafukovací ego."
"Když já jsem na nic lepšího nepřišel."
"Could he be any more pathetic?"
"..."

Výsledky ankety a co je vlastně RSS a proč ho používat

V návaznosti na první anketu, kterou jsem na blog umístil a která se týkala používání RSS, jsem měl v úmyslu publikovat krátký článek mojí kamarádky, která RSS dříve nepoužívala, ale teď už ví jak na to.

Chyba lávky, článek nepřišel. A byl by asi potřeba. Měl shrnovat počáteční zážitky s používáním čtečky RSS kanálů z pohledu někoho, kdo není úplně zvyklý přecházet na podobné novinky. A soudě z ankety, takových lidí bude asi víc, než jsem předpokládal. Výsledky byly následující:

Používáte RSS neboli syndikaci?

Ano, používám. - 39 % (11 lidí)
Ne, nepoužívám, ale vím, co RSS je a co umí. - 10 % (3 lidé)
Ne, vůbec netuším, co to RSS je. - 50 % (14 lidí)

Pokusím se trošku ozřejmit, co RSS pro uživatele (protože víc o tom nevím) znamená.

Na úvod pár vět z hesla na české Wikipedii:

Technologie RSS umožňuje uživatelům Internetu přihlásit se k odběru novinek z webu, který nabízí RSS zdroj (RSS feed, též RSS kanál, RSS channel). Tento zdroj se většinou vyskytuje na stránkách, kde se obsah mění a přidává velmi často (například zpravodajské servery). ... RSS formát poskytuje obsah celého článku, příp. jeho část, odkaz na původní článek a také jiná metadata.

Prakticky vzato, RSS je věc, díky které člověk například nemusí navštěvovat svých patnáct oblíbených webů, aby zjistil, zda a co se na nich událo nového, ale pouze si do RSS čtečky přidá jejich RSS kanál, díky kterému má ve zjednodušené (občas i ve zkrácené podobě) neustále přehled o novinkách. Stejně třeba i v případě zpravodajských serverů, kde má často každé téma vlastní RSS kanál, nebo u serverů jako je Flickr, kde lze pomocí RSS sledovat novinky u jednotlivých uživatelů, skupin, diskuzí atp. To vše samozřejmě platí v případě, že daný web RSS používá. Až na ojedinělé výjimky používají RSS prakticky všechny blogy.

Čtečky RSS kanálů jsou různé. Mohou to být separátní programy (to mi nepřipadá moc praktické), ale stále častěji jsou součástí internetových prohlížečů a poštovních klientů.

Praktický příklad? Už před několika měsíci jsem začal ke sledování RSS kanálů používat Sage, což je rozšíření prohlížeče Mozilla Firefox. V prohlížeči tak mám nyní boční panel se seznamem všech stránek, které chci přes RSS sledovat (a dnes je jich něco kolem stovky). Tučně vypsané jsou ty, kde je něco nového, co jsem ještě nečetl - zprávy, blogy, komentáře na blozích, fotky na flickru atd. Pro lepší představu se podívejte jak to vypadá.

(Velmi uvítám komentáře k tomuto tématu, kterými by se dal článek rozšířit nebo upravit.)

Totem.cz ve Fra alespoň ze záznamu

Nestihl jsem sice v pondělí tradiční čtení autorů publikujících na literárním serveru Totem, což je mrzuté samo o sobě, v tomto případě ovšem ještě o trošku víc, protože hostem byl Stanislav Dvorský, ale měl jsem štěstí. Eva Košinská / kalais obstarala zvukový záznam čtení a podělila se o něj. Příjemný poslech. (Fotografie ze čtení jsou na Totemu.)

Úvod (Jakub Řehák / cit-i-zen), Ladislav Zedník / egil - mp3
Jonáš Hájek / jonáš - mp3
Peter Zalom / canis lupus
Jan Zbořil / šedé - mp3
ariel - mp3
Jakub Hojer / zkrvák - mp3

(přestávka)

Úvod ke čtení Stanislava Dvorského (Jakub Řehák / cit-i-zen) - mp3
Stanislav Dvorský - mp3

Update 31/12:
Totemovská fotodokumentace.