čtvrtek 27. května 2010

Jonáš Hájek: Vlastivěda


Hájek / Rudčenková
Originally uploaded by lipár.
Pro tuto chvíli aspoň obrazem a telegraficky: Jonáš Hájek v úterý ve Fra představil svou novou sbírku Vlastivěda. Dvěma texty večer v naprosto nabité kavárně oživila i Kateřina Rudčenková, o další rozvíření emocí přítomných se postaral violoncellista Tomáš Jamník.

Z večera ve velmi dobré společnosti nabízím několik málo fotek.

úterý 18. května 2010

***

Na přístrojích
všechny životně důležité orgány
protaženy
ke všem ostatním
Pospolu
řízení podřízení řídící

"Kolečko
dej si kolečko
tak poznáš
nejvíc"

***

Scény předcházejí samy sebe
o pár týdnů
přes noc
přepočte letokruhy pod očima
tvrdnoucí chodidla promne

Škraloup včerejšího večera
lžičkou opatrně sbírá
proudem vody do odpadu
Projde tak útrobami města
potají
vyústěním v nedohlednu zmizí

Knoflíčky
až ke krku

***

Vezeš mě
nevím kam to má vést
ukládáš mě
s něžným výsměchem
to je refrén

Nastražené dotyky
propadliště pojítek
další taxíky
kterými se pašujeme
bez úspěchu
do jinak dobře padnoucích
domovů

pondělí 17. května 2010

Jan Těsnohlídek ml. získal Cenu Jiřího Ortena a já si myslím, že to není dobře



Originally uploaded by lipár.
S Honzou Těsnohlídkem se znám už několik let. Setkali jsme se na festivalu a literární soutěži v Kutné Hoře, sám už nevím, jestli ještě jako dva soutěžící, nebo jako porotce a soutěžící. Jeho živelný přístup k poezii jako pevné součásti existence mi připadal tak nějak sympaticky beatnický.

Setkával jsem se pak s jeho texty opakovaně - jako porotce v soutěži, na autorských čteních, na literárních dílnách. Naživo působily vždycky líp: dokázal jim propůjčit naléhavost. Navíc recitoval (nebo možná performoval) ve stoje, v pohybu, dramaticky odhazoval listy s už přečtenými básněmi. Na papíře už tak silné nebyly, už jen kvůli tomu, že stavba byla jak podle šablony.

Cením si Honzu jako charismatika - dokáže k literárním akcím přitáhnout nové lidi, strhnout dav. (Ve svém bohémském pojetí zábavy občas ustřelí, ale to je zkrátka nutné riziko, bez kterého se taková věc zkrátka neobejde - nebozí Hm... by mohli vyprávět o tom, kterak jim v Kutné Hoře v dobré snaze bavit narušoval koncert.)

Když jsem ho posledně viděl číst na společném večeru, který měli s Kateřinou Rudčenkovou v pražských Krásných ztrátách, bylo mi smutno. Naléhavost textů byla pro mě ta tam. Slyšel jsem jen básně, které jsou všechny přednášené stejně, začínají obdobně, probíhají obdobně, končí obdobně. A jen těžko se jim věří.

Když dostal za svou prvotinu Násilí bez předsudků minulý týden Cenu Jiřího Ortena, byla jsem zaskočený. Žil jsem totiž v domnění, že CJO má za cíl vyzdvihovat nadějné autory, upozorňovat na talenty, které by jinak mohly zůstat bez povšimnutí.

Honza Těsnohlídek je schopný organizátor, ale nemyslím si, že je nadějný autor. Jeho texty mi už příliš dlouhou dobu znějí stejně a nevidím v nich nic nového.

Pokud se mýlím, přesvědčí mě třeba druhá sbírka, pokud na ni dojde.

pondělí 10. května 2010

Alžběta Michalová


Alžběta Michalová
Originally uploaded by lipár.
V úterý proběhl ve Fra další z řady večerů, které představují "autory před debutem a po debutu". Tentokrát to byli Alžběta Michalová, Tomáš Fürstenzeller a Felix Borecký.

Oba muži, a říkám to při vší úctě k nim, zůstali ve stínu své mladší kolegyně, která vystoupila na závěr večera po krátkém úvodu, o který se postarala Viola Fischerová.

Stačil k tomu citlivý, křehký a nepatetický pohled na dospívání a (neexistující, rodící se) vztah s otcem, který ve svém textu nabídla.

Debutové knihy se nemůžu dočkat.

Nabízím pár ukázek, za jejichž ochotné poskytnutí patří Alžbětě velký dík.

do podlahy

můj
až k smrti osmiletý bratr
křičel

když se volá o pomoc z vody
je to lidštější
než on v tu chvíli

jak mlátil nohama, hlavou
a do podlahy
-- topil se

a maminka jen pohled jako na rozbitý talíř:
„pane Bože,
jen aby se uzdravil,
aby bylo zameteno“

Z cyklu Zvolat Otče!
Otče! Otče! Otče!

Otče!
křičící Otče
nadarmo a pozdě vysíláš facky
tváře rudnou a do života jsi nepomohl

nejsi k pochopení
pořád nevím, co je pravda

tvé bleskurychlé promiň
zaseknuté ve snaze
háčky zase vyrvat

tak surové to bývá

Z cyklu Elegie
nejdřív jsem jenom tušila
zezačátku nelze vědět
zezačátku se doufá

večer jsem pak přišla
ona tam seděla
poprvé
podruhé a do třetice

a tušení nabývalo nelidských rozměrů
jako ta halda flašek
rostoucí ve sklepě

jaro co jaro jsme ty skelné zmetky
vymetali
vynášeli moranu


neděle 9. května 2010

Amanda útočí



Originally uploaded by lucky_cat.
Znám málo hudebníků, kteří používají svůj nástroj stejně razantně, jakoby jako by to byla zbraň. Amanda Palmer k nim po středečním koncertu v Akropoli patří.

Předskakující Gaba Kulka mi utekla, ale stihnul jsem aspoň živelného Jasona Webleyho s akordeonem, který hrál a zpíval tak vehementně, až mu tralalák poskakoval tam a zase zpátky, až úplně spadl. Webley nepřestal dupat do podlahy. Za večer, mimochodem poslední večer turné fiktivního hudebního dua siamských dvojčat Evelyn Evelyn (Palmer & Webley), zvládl oddělat akordeon i kytaru.

Amanda Palmer usedla za piáno a spustila své vystoupení, které je stejnou měrou hudebním divadlem i bojovným provoláváním svébytné feministky. Tak či onak, hypnotizuje, pohrává si s formou i s publikem, očividně si užívá pobyt ve světlech. Například pravdu divadelní podání Missed Me (z repertoáru jejích domovských The Dresden Dolls) ukazovalo roztodivné tváře jediné ženy, která lolitkovským způsobem svádí muže, náhlé erupce nálad a citů, to vše okolo jediné fráze - "missed me".

Večer zakončila (po narozeninovém výstupu tour managera Erika, společných skladbách s Gabou Kulkou, Jasonem Webleym i speciálním hostem Adrianem Stoutem z The Tiger Lillies, pijácké písni řvané spolu s celou Akropolí) svébytnou verzí Creep, kterou zahrála na ukulele.

Očarovala.

pondělí 3. května 2010

Hudba nehudba, anglosaský pták & indie podvodí



Originally uploaded by lipár.
Týden plný událostí.

Pondělí: Karel Veselý v Doxu mluvil o kořenech současné černé hudby i tom, kde se vzalo samplování a komu patří hudba (podrobněji o tom v Karlově textu na Foodlabu).

Ve středu v Galerii Jiří Švestka mluvil Pavel Klusák bez obrazu o výtvarných objektech Christiana Marclaye, které (bez zvuku) vypovídají mnohé zejména o hudbě.

Ve čtvrtek ve Fra překladatelský tým představil antologii nejstarší anglické literatury Jako když dvoranou proletí pták.

V sobotu v Potrvá na vernisáži fotografií Karolíny Ketmanové We Are Underwater hráli přinejmenším z poloviny básničtí Sundays on Clarendon Road.