Před měsícem a půl jsem se vrátil ze Šanghaje.
Před několika dny: živý sen, ve kterém čínští oficíři vedou zástup zatčených jednoho po druhém k zařízení, které vypadá jako velká železná rukavice.
Vzpouzející se nebožáci nakonec pod nátlakem vsunují do kovové věci celou paži. Nesnesitelně křičí bolestí, ze stroje vytahují pouze kosti zbavené masa. Zástup nemá konce.
středa, 25. srpna 2010
pondělí, 26. července 2010
Carlos Aguilera: O čínské duši
Český překlad své knihy O čínské duši představil kubánský spisovatel v exilu Carlos Aguilera v café Fra 25. června. Čtení bylo svolané poměrně narychlo, Fra ostatně ukončilo sezónu literárních večerů už týden před tím. Přesto byla kavárna poměrně zaplněná.
Aguilera četl krátké úryvky španělsky, český překlad střídavě četli Erik Lukavský a Petr Zavadil, který knihu překládal. Místy až reportážní text, který je ovšem fiktivní, nabízí pohled na podivné uspořádání společnosti a vztahů. Všichni tři vystupující zdůrazňovali, že třetí kapitola, z které čtou, se od zbytku knihy odlišuje, ovšem vybrali ji z toho důvodu, že Čechům by mohla být nejbližší.
Celý večer se podávalo kubánské jídlo, ve vzduchu bylo cítit doutníky.
Druhý den ráno jsem odletěl letadlem do Číny. Neviděl jsem toho moc, jen tři velká města a něco málo krajiny okolo trati. Mám ale dojem, že Aguilerova kniha je pravdivá, byť nemusí být nutně právě o Číně.
Aguilera četl krátké úryvky španělsky, český překlad střídavě četli Erik Lukavský a Petr Zavadil, který knihu překládal. Místy až reportážní text, který je ovšem fiktivní, nabízí pohled na podivné uspořádání společnosti a vztahů. Všichni tři vystupující zdůrazňovali, že třetí kapitola, z které čtou, se od zbytku knihy odlišuje, ovšem vybrali ji z toho důvodu, že Čechům by mohla být nejbližší.
Celý večer se podávalo kubánské jídlo, ve vzduchu bylo cítit doutníky.
Druhý den ráno jsem odletěl letadlem do Číny. Neviděl jsem toho moc, jen tři velká města a něco málo krajiny okolo trati. Mám ale dojem, že Aguilerova kniha je pravdivá, byť nemusí být nutně právě o Číně.
neděle, 20. června 2010
Upřímná snaha o zachycování
Kdyby byly během jednoho týdne jen tři akce, budiž, ale dvě byly tentokrát hned v jeden den, téměř ve stejnou dobu.
Róbert Gál představil v úterý ve Fra české vydání svých knih Na křídlech a Agnomie. Pomohla mu v tom Ivana Myšková, která se postarala nejen o úvod, ale po vlastním autorově čtení také o kladení otázek. Na závěr bylo i krátké promítání záznamu z vystoupení Gálovy dnes už neexistující hudební skupiny.
Čtvrtek.
Na sedmou hodinu do Krásných ztrát, kde Revolver Revue představovala nejen nové vydání, ale také dvě nové knihy: básnickou Záznam Ladislava Puršla a první svazek knižního projektu Jedna věta (na popud RR si Ivan Matoušek zapisoval každý den během celého jednoho roku vždy jednu větu, obdobné svazky Víta Kremličky a Jaroslava Formánka budou následovat).
Na osmou pak do Fra, kde se slavil konec sezóny autorských čtení. Konečně došlo na představení knihy Martina Kubáta Je večer, vypusťte čerta! (už nyní získala ocenění Nejkrásnější kniha), Ivana Myšková se podělila o zajímavý příspěvek posluchačky ČRo 3 Vltava a zazpívaly Audiofenky (nevím jestli opravdu "princezny co čekaj až jim pár trpaslíků poradí", jak zpívají, ale každopádně uskupení, které umí během chvilky vytvořit neuvěřitelnou atmosféru).
Až do září tedy budou úterky ve Fra na chvilku bez autorských čtení. Jestli s tím nastává i pauza v přísunu delikates z kuchyně Erika Lukavského jsem se zapomněl zeptat. Upřímně doufám, že ne.
Róbert Gál představil v úterý ve Fra české vydání svých knih Na křídlech a Agnomie. Pomohla mu v tom Ivana Myšková, která se postarala nejen o úvod, ale po vlastním autorově čtení také o kladení otázek. Na závěr bylo i krátké promítání záznamu z vystoupení Gálovy dnes už neexistující hudební skupiny.
Čtvrtek.
Na sedmou hodinu do Krásných ztrát, kde Revolver Revue představovala nejen nové vydání, ale také dvě nové knihy: básnickou Záznam Ladislava Puršla a první svazek knižního projektu Jedna věta (na popud RR si Ivan Matoušek zapisoval každý den během celého jednoho roku vždy jednu větu, obdobné svazky Víta Kremličky a Jaroslava Formánka budou následovat).
Na osmou pak do Fra, kde se slavil konec sezóny autorských čtení. Konečně došlo na představení knihy Martina Kubáta Je večer, vypusťte čerta! (už nyní získala ocenění Nejkrásnější kniha), Ivana Myšková se podělila o zajímavý příspěvek posluchačky ČRo 3 Vltava a zazpívaly Audiofenky (nevím jestli opravdu "princezny co čekaj až jim pár trpaslíků poradí", jak zpívají, ale každopádně uskupení, které umí během chvilky vytvořit neuvěřitelnou atmosféru).
Až do září tedy budou úterky ve Fra na chvilku bez autorských čtení. Jestli s tím nastává i pauza v přísunu delikates z kuchyně Erika Lukavského jsem se zapomněl zeptat. Upřímně doufám, že ne.
středa, 9. června 2010
Tomáš Weiss: Neděle sv. Snipera
Pokud se chystáte přednášet kavárenským hostům svébytná postmoderní kázání, postarejte se o to, aby tomu odpovídala atmosféra i prostředí. Třeba jako Tomáš Weiss při čtení ze své knhy Neděle sv. Snipera v úterý ve Fra (fotky).
Po horkém dni se venku přehnala silná bouřka a v nevelkém prostoru kavárny bylo najednou horko, dusno a zapoceno. Nějakým podivným způsobem to přednášeným textům odpovídalo.
Celý večer zahájil svými básnickými miniaturami Ondřej Tuček, o úvod k následnému Weissovu kázání se pak postaral Michal Plzák.
Když teď přemýšlím, co mi z Weissových textů zůstalo, jsou to spíš dojmy. Valící se koule textu, která s jistou hravostí poskakuje, občas dloubne, občas porazí.
Mimochodem, nejsem si úplně jistý, že původní (chápu-li to správně Weissův) záměr, totiž vyvážit poetiku, která ve Fra dostává prostor běžně, se vydařil. Weiss je svébytný. Podobně jako drtivá většina těch, kteří na Vinohradech dostávají příležitost své texty číst.
Po horkém dni se venku přehnala silná bouřka a v nevelkém prostoru kavárny bylo najednou horko, dusno a zapoceno. Nějakým podivným způsobem to přednášeným textům odpovídalo.
Celý večer zahájil svými básnickými miniaturami Ondřej Tuček, o úvod k následnému Weissovu kázání se pak postaral Michal Plzák.
Když teď přemýšlím, co mi z Weissových textů zůstalo, jsou to spíš dojmy. Valící se koule textu, která s jistou hravostí poskakuje, občas dloubne, občas porazí.
Mimochodem, nejsem si úplně jistý, že původní (chápu-li to správně Weissův) záměr, totiž vyvážit poetiku, která ve Fra dostává prostor běžně, se vydařil. Weiss je svébytný. Podobně jako drtivá většina těch, kteří na Vinohradech dostávají příležitost své texty číst.
čtvrtek, 27. května 2010
Jonáš Hájek: Vlastivěda
Pro tuto chvíli aspoň obrazem a telegraficky: Jonáš Hájek v úterý ve Fra představil svou novou sbírku Vlastivěda. Dvěma texty večer v naprosto nabité kavárně oživila i Kateřina Rudčenková, o další rozvíření emocí přítomných se postaral violoncellista Tomáš Jamník.
Z večera ve velmi dobré společnosti nabízím několik málo fotek.
Z večera ve velmi dobré společnosti nabízím několik málo fotek.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)