úterý 30. září 2008

Rusovlasí

Vstup zdarma pro všechny rusovlasé nabízí zoologická zahrada v australském Adelaide. Chce tím upozornit na ohrožení orangutanů i lidí.

Zoo ovšem musela stáhnout reklamy, v nichž inzerovala "Vstup zdarma pro všechny rangy". Ranga je běžně používané označení pro rusovlasé a vzniklo jako zkratka ze slova orangutan, protože tento lidoop má výrazně ryšavou srst. Zrzaví Australané si ale stěžovali, že reklama je vůči nim necitlivá, a proto ji zoo přestala používat. Vstup zdarma však nadále platí. „Chtěli jsme naznačit, že stejně ohroženým druhem, jako jsou orangutani, jsou i rusovlasí lidé,“ řekl šéf ochranářských programů zoo Kevin Evans. Méně než dvě procenta lidí na světě mají rusé vlasy a geny, které tuto barvu nesou, pomalu mizí.
(via Strategie)
Red hair is a woman's game.

The harsh truth is, most red-haired men look like blonds who've spoiled from lack of refrigeration. They look like brown-haired men who've been composted. Yet that same pigmentation that on a man can resemble leaf mold or junk yard rust, a woman wears like a tiara of rubies.

Not only are female redheads frequently lovely but theirs is a loveliness that suggests both lust and danger, pleasure and violence, and is, therefore, to the male of the species virtually irresistible. Red O red were the tresses of the original femme fatale.

Of course, much of the "fatale" associated with redheads is illusory, a stereotypical projection on the part of sexually neurotic men. Plenty of redheads are as demure as rosebuds and as sweet as strawberry pie. However, the mere fact that they are perceived to be stormy, if not malicious, grants them a certain license and a certain power. It's as if bitchiness is their birthright. By virtue of their coloration, they possess an innate permit to be terrible and lascivious, which, even if never exercised, sets them apart from the remainder of womankind, who have traditionally been expected to be mild and pure.

Now that women are demolishing those old misogynistic expectations, will redheads lose their special magic, will Pippi Longstocking come to be regarded as just one of the girls? Hardly. To believe that blondes and brunettes are simply redheads in repressive drag is to believe that UFOs are kiddie balloons. All redheads, you see, are mutants.

Whether they spring from genes disarranged by earthly forces or are "planted" here by overlords from outer space is a matter for scholarly debate. It's enough for us to recognize that redheads are abnormal beings, bioelectrically connected to realms of strange power, rage, risk and ecstasy.

What is your mission among us, you daughters of ancient Henna, you agents of the harvest moon? Are those star maps that your freckles replicate? How do you explain the fact that you live longer than the average human? Where did you get such sensitive skin? And why are your curls the same shade as heartbreak?

Alas, inquiry is futile: Either they don't know or they won't say -- and who has the nerve to pressure a redhead? We may never learn their origin or meaning, but it probably doesn't matter. We will go on leaping out of our frying pans into their fire, grateful for the opportunity to be titillated by their vengeful fury, real or imagined, and to occasionally test our erotic mettle in the legendary inferno of their passion.

Redheaded women! Those blood oranges! Those cherry bombs! Those celestial shrews and queens of copper! May they never cease to stain our white-bread lives with super-natural catsup.
(Tom Robbins: Ode to Redheads via jenni)

neděle 28. září 2008

***

Snesli jsme k vodě oheň
do lýtek podzim
léto v holeních

Přes pahrebu chodily staré ženy
oplakat a oblékat mrtvou
hřebínky
vytrhat plevel
nářkem a světlem

Oheň přečkal v tichosti do rána
Nebudeme o něm mluvit

***

Pokýve, nečeká odpovědi
na všední vyprávěnky
Většinu dní už jen v rámci možností

Brusnou pastou rozleští vrypy
zahladí skuliny

***

Plavat do tmavé šířky
bylo snazší než se vracet
Rozdíl teplot zahřál relativitou

Vynášel jsem
ze slabě osvětleného hovoru
někam mezi keře
přebytky
vyděšený tichem

čtvrtek 25. září 2008

Wagon: artikulovaní

Obrazem: Zahrady s křesly


the debate
Originally uploaded by lipár.
Jen několik fotek z podvečerního čtení pánů Řeháka a Zedníka ve smíchovské knihovně.

úterý 23. září 2008

Obrazem: Stanice Tajga


horns, you know
Originally uploaded by lipár.
Petra Hůlová četla v úterý večer ve Fra ze své nové prózy Stanice Tajga. Zaznělo i několik vět z její předchozí knížky Umělohmotný třípokoj, respektive z její dramatizace nazvané Česká pornografie. O úvodní slovo se postarala Bára Gregorová.

Karolína Jirkalová bude mít asi lepší fotky, byla totiž víc v pohybu, ale přesto nabízím pár obrázků.

Neodpustím si poznámku: úterní literární večery ve Fra jsou, letošním zářím počínaje, nekuřácké. Díky.

neděle 21. září 2008

Mimochodem: welesrevue.cz

Nějak jsem přehlédl, že Weles konečně rozjel webové stránky v nové podobě. Proč nemají RSS kanál, proč jsou na něm tři blogy a všechny jsou prázdné, proč archiv slibuje možnost stáhnout si starší čísla v PDF a fakticky ji nenabízí, mi není jasné. Taková škoda. Snad časem.

sobota 20. září 2008

Chyba: jen dojmy


dark
Originally uploaded by lipár.

Na Chybě Marka Šindelky je hodně poznat, že v pozadí knížky je básník. Text neodsýpá obvykle, ale plyne zvláštním, živočišně dravým způsobem. Je velmi smyslový, tělesný, plný pachů - je zde ostatně řeč o rostlinách a organismech. Mnohdy se blíží skoro šamanskému zaříkávání, a to nejen v momentech, kdy je prozaický text narušený poetickými vsuvkami, které ale nejsou ornamentální, naopak tvoří součást příběhu. Chyba patří ke knihám, které se nedají odložit na příliš dlouhou dobu - spíše číst v jednom zátahu, v jedné horečce.

Měl jsem možnost poslechnout si dvě ukázky ve velmi komorní atmosféře přímo z úst autora. Nedá se popsat, jak živě text působí při hlasitém čtení. Křest, který proběhne 24/10 v Literární kavárně Řetězová, proto nevynechám.

Příběh, který Chyba přerývaně vypráví, možná není absolutně originální - místy vyvolává vzpomínky na už někdy zaslechnutá vyprávění -, ale podání je suverénní. Je kompaktní a uzavřený. Trochu mě zklamal v tom, že měl v několika místech nakročeno dál, než kam došel.

(Grafické zpracování je velmi povedené. Schematická a čistá obálka je dokonalá.)
Marek Šindelka: Chyba

pátek 19. září 2008

Tunely

Do šedivých dní jeden rychlý překlad.
A jestli sníh zasype
to místo, kde bydlím.
A jestli mí rodiče budou plakat,
vykopu tunel,
co povede od mého okna k tomu tvému,
jo, tunel od mého okna k tomu tvému.
Vylezeš po komíně
a setkáme se uprostřed,
uprostřed města.
A jelikož tu nikdo jiný není,
necháme si narůst vlasy
a zapomeneme všechno, co jsme dřív věděli,
kůže nám postupně zesílí
z toho přebývání na sněhu.

Měníš všechno to olovo,
co mi leží v hlavě,
a když hasne den,
slyším tě zpívat zlatavou píseň.

Pak jsme se snažili pojmenovat vlastní děti,
ale zapomněli jsme všechna jména,
která jsme znávali.
Ale někdy se rozpomeneme na vlastní ložnice
a na ložnice našich
a na ložnice kamarádů.
Myslíme pak na naše;
co se s nimi asi ksakru stalo?

Měníš všechno to olovo,
co mi leží v hlavě,
a když hasne den,
slyším tě zpívat zlatavou píseň,
tu písničku, kterou jsem se snažil zazpívat.

Pročisti barvy, pročisti mi hlavu.
Pročisti barvy, pročisti mi hlavu,
a popel z barev rozprostři
mi po srdci
(Arcade Fire - Neighborhood #1 (Tunnels))

pondělí 15. září 2008

Macura, Košinská, Bělan odkazem (ale vlastně obrazem)


introduction by tereza
Originally uploaded by lipár.
Ze čtvrtečního trojitého představení nových básnických knih z Literárního salonu Terezy Riedlbauchové je několik fotek a tři velmi krátké videoukázky - Macura, Košinská a Bělan v podání Veroniky Riedlbauchové.



pátek 12. září 2008

Po Ortenově Kutné Hoře

(Na vysvětlenou. Nejvíce asi jako "hlasité" přemýšlení.)

Posledních pět let jsem byl jedním z porotců Ortenovy Kutné Hory, soutěže pro básníky do 22 let. Jde o podnik, který podle mého získal za dobu svého trvání jisté renomé.

Protože je samotný nápad se soutěžením v poezii trošku zvláštní, říkal jsem si, že by měla soutěž nejen hledat nové talenty, ale taky zprostředkovat kontakt mezi lidmi, kteří se o poezii pokoušejí (ve věku mezi 12 a 22 lety, kam soutěžící spadají, je to asi to nejvhodnější označení). Proto jsem se zapojoval nejen jako porotce v soutěži, ale určitou mírou jsem se podílel i na organizaci festivalu Ortenova Kutná Hora - v jeho rámci se, krom jiného, vyhlašují výsledky této literární soutěže, mladé básnířky a básníci mají možnost se setkat s porotci a promluvit si s nimi o poezii.

Pozměnili jsme program, obohatili ho o pár nových prvků, jako bylo například otevřené autorské čtení poezie nebo semináře soutěžících s mladšími publikovanými básníky. Snažili jsme se dát o soutěži i festivalu více vědět - vznikl web, sbírky z edice prvotin úspěšných soutěžících už bylo možné koupit i jinde než na festivalu, začalo se o nich aspoň trochu psát.

Je poměrně příjemné (a do velké míry samozřejmě falešné) vidět talentované autory, kteří prošli soutěží, jak vydávají první knihy, objevují se v časopisech. Je skvělé zažít, když člověka přerostou. V hlavě přeříkávané "dobře jsme ho/ji vychovali" je mylné, ale jistý podíl na úspěchu si snad lze přičítat.

Obtížnější je být součástí festivalu, který nemá ambici vyvíjet se a hledat nové cesty.

Pravda, situace je nelehká. Dvě cílové skupiny, které se zásadně liší - generace starých lidí z Kutné Hory na straně jedné, výrazně mladší milovníci poezie na druhé. Třídenní festival s lokálními ambicemi a soutěž s celorepublikovým významem. Festival, který v tištěných letácích rozdávaných ke vstupenkám mezi položkami programu, jako jsou literární pořad o vztahu Jiřího Ortena a jeho strýce nebo koncert vážné hudby v jednom z místních kostelů, uvádí veřejnosti nepřístupný raut pro členy pořádajícího občanského sdružení.

Osobně si myslím, že měla přijít změna. Festival i soutěž se letos konají popatnácté, byl by to hezký dárek. Jasná představa o směru, vytyčení průsečíku dvou rozdílných cílových skupin nebo přehodnocení festivalu jako celku. Ale změna nepřichází. Možná ani nemůže. Jádro festivalu tvoří tucet lidí, zčásti pražských, zčásti kutnohorských, kteří se třikrát do roka na hodinu a půl sejdou, aby se dohodli, jak bude celá akce vypadat. Nezbývá proto moc času na nějaké hluboké přemýšlení a debaty, je totiž potřeba sestavit program.

Je prima dělat v neziskovém sektoru, ale, jak mi nedávno někdo řekl, po pěti šesti letech je potřeba se posunout dál.

Takhle nějak, i sobě, vysvětluji to, že jako porotce i jako jeden z organizátorů Ortenovy Kutné Hory jsem skončil.

PS z 22/9: Dodatečná omluva všem, kterým se dostaly do ruky letošní Názvuky, tedy sborník oceněných básní ze soutěže. Měly původně vypadat trochu jinak, být mnohem více protějškem knížky Olgy Richterové Napříč kůrou, na jejíž přípravu jsem se soustředil o chlup víc.

čtvrtek 4. září 2008

***

Nevrátím knihy
ty schovám do peřin
Budeš pod tlakem dutě rezonovat
O kus dál
jak se sluší

Co jsme si to nám nevezmou
Převaz
a nemokvat
pokud možno

***

Roubíky dělá ze vzduchu prsty
z všedností
potkat postrádat pomluvit

Ráno se zalyká večerem
Zčervená
K tramvaji pospíchá všedně
zatlačit patou díru v chodníku