Skrz

Dostali jsme se opět skrz, řekl bych.

Každý rok přichází po zimě den, kdy je pořádně vidět slunce, vzduch už není jen plastik sypaný popelem, ale je v něm náznak pupenů. Pár si jich vybavím. Třeba když v parku u Letohrádku zkoušel první kroky malý francouzský kluk a měl červené ponožky. Nebo když po dni zčásti stráveném na větrném hřebeni nedaleko Hostýna a noci zvláštního šamanského léčení už nebylo cítit sníh. Nebo když jsem se pokoušel mluvit s jednou sympatickou fenkou.

(Mimochodem, do Ortenovy Kutné Hory se zřejmě začíná aktivně zapojovat živel Honza Těsnohlídek. Snad ji to probudí. Což mi připomíná, že Psí víno (bez odkazu - jejich web totiž už nějaký ten měsíc spí), kde Honza taktéž působí, pořádá zítra v pražských Krásných ztrátách autorské čtení.)

Po Ortenově Kutné Hoře

(Na vysvětlenou. Nejvíce asi jako "hlasité" přemýšlení.)

Posledních pět let jsem byl jedním z porotců Ortenovy Kutné Hory, soutěže pro básníky do 22 let. Jde o podnik, který podle mého získal za dobu svého trvání jisté renomé.

Protože je samotný nápad se soutěžením v poezii trošku zvláštní, říkal jsem si, že by měla soutěž nejen hledat nové talenty, ale taky zprostředkovat kontakt mezi lidmi, kteří se o poezii pokoušejí (ve věku mezi 12 a 22 lety, kam soutěžící spadají, je to asi to nejvhodnější označení). Proto jsem se zapojoval nejen jako porotce v soutěži, ale určitou mírou jsem se podílel i na organizaci festivalu Ortenova Kutná Hora - v jeho rámci se, krom jiného, vyhlašují výsledky této literární soutěže, mladé básnířky a básníci mají možnost se setkat s porotci a promluvit si s nimi o poezii.

Pozměnili jsme program, obohatili ho o pár nových prvků, jako bylo například otevřené autorské čtení poezie nebo semináře soutěžících s mladšími publikovanými básníky. Snažili jsme se dát o soutěži i festivalu více vědět - vznikl web, sbírky z edice prvotin úspěšných soutěžících už bylo možné koupit i jinde než na festivalu, začalo se o nich aspoň trochu psát.

Je poměrně příjemné (a do velké míry samozřejmě falešné) vidět talentované autory, kteří prošli soutěží, jak vydávají první knihy, objevují se v časopisech. Je skvělé zažít, když člověka přerostou. V hlavě přeříkávané "dobře jsme ho/ji vychovali" je mylné, ale jistý podíl na úspěchu si snad lze přičítat.

Obtížnější je být součástí festivalu, který nemá ambici vyvíjet se a hledat nové cesty.

Pravda, situace je nelehká. Dvě cílové skupiny, které se zásadně liší - generace starých lidí z Kutné Hory na straně jedné, výrazně mladší milovníci poezie na druhé. Třídenní festival s lokálními ambicemi a soutěž s celorepublikovým významem. Festival, který v tištěných letácích rozdávaných ke vstupenkám mezi položkami programu, jako jsou literární pořad o vztahu Jiřího Ortena a jeho strýce nebo koncert vážné hudby v jednom z místních kostelů, uvádí veřejnosti nepřístupný raut pro členy pořádajícího občanského sdružení.

Osobně si myslím, že měla přijít změna. Festival i soutěž se letos konají popatnácté, byl by to hezký dárek. Jasná představa o směru, vytyčení průsečíku dvou rozdílných cílových skupin nebo přehodnocení festivalu jako celku. Ale změna nepřichází. Možná ani nemůže. Jádro festivalu tvoří tucet lidí, zčásti pražských, zčásti kutnohorských, kteří se třikrát do roka na hodinu a půl sejdou, aby se dohodli, jak bude celá akce vypadat. Nezbývá proto moc času na nějaké hluboké přemýšlení a debaty, je totiž potřeba sestavit program.

Je prima dělat v neziskovém sektoru, ale, jak mi nedávno někdo řekl, po pěti šesti letech je potřeba se posunout dál.

Takhle nějak, i sobě, vysvětluji to, že jako porotce i jako jeden z organizátorů Ortenovy Kutné Hory jsem skončil.

PS z 22/9: Dodatečná omluva všem, kterým se dostaly do ruky letošní Názvuky, tedy sborník oceněných básní ze soutěže. Měly původně vypadat trochu jinak, být mnohem více protějškem knížky Olgy Richterové Napříč kůrou, na jejíž přípravu jsem se soustředil o chlup víc.

2,508

2,508
Originally uploaded by lipár.

A je tu další ročník, další zásilka, další mladé básnířky, další mladí básníci, další, kteří to chtějí zkusit.

Ortenova Kutná Hora 2008

Je už několik let dobrým zvykem, že po začátku nového roku se vyhlašuje nový ročník literární soutěže Ortenova Kutná Hora, která je určená básnířkám a básníkům, kterým ještě nebylo 22 let.

Uzávěrka je koncem března, příspěvky nesmějí přesáhnout 200 veršů a je potřeba zaslat je v sedmi kopiích na neoznačených listech společně s identifikačním listem (jméno, adresa, datum narození). Adresa pro zaslání a další podrobnosti jsou na webu Ortenovy Kutné Hory.

Tuhle takřka reklamní vsuvku jsem si jako jeden z porotců soutěže nemohl odpustit.

Pokud znáte talentovanou mladou autorku/talentovaného mladého autora, ať neváhají a pošlou nám své básně. Čím víc, tím líp. (Jo, to říká teď.)

Jak dopadla Ortenka

(Co následuje je jen pár rychlých poznámek, které budou později doplněny.)

Je nesnadné být jedním z pořadatelů festivalu, může to znamenat vysoký účet za telefon, taxikaření do jedné hodiny ráno, ba i to, že si daný festival zcela neužijete.

Člověk zjistí, že stárne, když mu ve tři ráno vadí hlasitý hovor dvou opilých bohémů v aule gymnázia, které svolilo k tomu, že ubytuje návštěvníky festivalu, a když mu v pět vadí hlasité vzdechy dvojice milující se pár metrů od jeho spacího pytle.

Podzim v Kutné Hoře je úžasný. Teplota je tak akorát (fouká, ale svítí slunce), příroda nejen hýří barvami, ale i rytmy (zkuste naslouchat padajícím kaštanům na zahrádce naší oblíbené restaurace nedaleko náměstí).

Noci v Kutné Hoře mohou být všelijaké. Pamatuji některé vesele přiopité (zlikvidovat zásoby tequily v jednom podniku během nějakých dvou tří hodin bez pozdější vážnější újmy na zdraví či cti považuji stále za jeden z nezapomenutelných zážitků), některé mrazivé (manšestrová sáčka intelektuálům z města možná sluší, ale v tak drsném městě nepomohou), některé úpovídané (měsíční světlo se umí tuze krásně prodírat větvemi parku pod Vlašským dvorem) a některé osamělé (Hora dokáže na člověka dopadnou velmi, velmi ztěžka).

Lidé, kteří mají dostatek sebevědomí a nedostatek autocenzury, mohou být zábavní, zvlášť pokud se účastní otevřeného autorského čtení poezie. Ti méně rozumní oddrmolí svůj text velmi rychle, ani si příliš nevychutnají pár vteřin potlesku a už jen čekají, až to celé skončí, aby mohli jít na víno. Ti rozumnější při drmolení vnímají publikum a když se publikum začne smát, zasmějou se s ním.

fotografie

Update 22/9: Trochu víc jsem poznámky o letošní Ortence rozvedl pro iLiteraturu.

14 až 16/9 - Ortenova Kutná Hora

14 až 16/9 - Ortenova Kutná Hora
Originally uploaded by Ondra_L.

Závěrečné fáze

Po fázi první (přijde balík plný poezie a skoropoezie) a druhé (balíkem je třeba se prokousat a oddělit možné zrno od plev) přišla fáze tři. Čili z možného zrna vybrat to lepší a nadějnější.
Vyšla mi z toho všeho popelkovského přebírání asi desítka talentů, která se během včerejšího večera a dnešního rána rozpadla na dvě skupinky poznačené papírky s poznámkou horší z lepších a lepší z lepších.

Fáze čtyři, která se pravděpodobně dostaví brzy, bude mísit úlevu z takřka ukončeného porotcování (ještě se musí sejít celá porota, porovnat názory porotců a nakonec se shodnout na pořadí) a obavu z toho, že jsem někoho nečetl dostatečně pozorně a jeho/její jemná práce se slovem mě zastihla v nesprávné chvíli a já mu/jí nedám ten často potřebný impuls k dalšímu psaní a připravím tím vesmír o dalšího skvělého autora či autorku.

Porotce

Člověk by asi neměl příliš často remcat a stěžovat si. Jako porotce soutěže mladých básníků ještě méně, jelikož zodpovědnost za výsledek odpovídá šanci na objevení nového talentu. Ale občas si opravdu nevím rady.

Mladá ňadra na něm se dmou
jsou právě do dlaní mých dvou.

Pod tím vším tam pupík leží
v bříšku dírka všechno střeží,
Mělký hladký vypoulený
hlavně že je dívky mojí,

Když si sedne na čem sedí?
Na sedince to se neví?
To se ví a na čem leží?
Na zádičkách ta jsou boží.

...

update v 16:05:
První čtení je u konce.

Na vysvětlenou, posuzování příspěvků většinou dělím do dvou fází. První čtení je rychlejší, jeho cílem je oddělit pokusy od poezie. (Ortenka je soutěž limitovaná věkem, konkrétně 22 roky.) Pokusy myslím zejména bezhlavé citové výlevy, které by stejně dobře mohly skončit v deníčku, rýmovačky, jejichž obsah a téma údávají slova, nikoli myšlenka, a občas třeba výrazně inspirované básničky, psané pod dojmem okouzlení autry z čítanek. Vzhledem k tomu, že v balíku příspěvků, bez ohledu na velikost, je vždycky cca 60 až 75 % pokusů, je prostě nutné vybrat jen ty, kteří mají skutečně možnost mezi sebou "soutěžit". Stranou jdou samozřejmě i přehmaty - i letos někdo do soutěže poezie poslal sérii krátkých prozaických textů.

Druhé čtení je potom podrobnější, včetně psaní poznámek a předběžného sdružování podobně kvalitních textů. Výsledkem celého snažení pak bývá štůsek asi patnácti příspěvků, seřazených podle kvality. Schůzka poroty, která bude asi za měsíc, pak už vypadá pouze jako porovnávání pořadí u jednotlivých porotců, opětovné čtení některých příspěvků a následný výběr oceněných a jejich pořadí.

Celý nápad se soutěžením v takové oblasti, jakou je poezie, je samozřejmě do jisté míry nesmysl. Ostatně scéna ze Společnosti mrtvých básníků s vyměřováním velikosti autora mluví za vše.

Jenže. Zrovna u začínajících autorů, a do 22 se o většině dá mluvit jako o začínajících, lze najít kvalitativní odlišnosti, byť třeba jen v tom, nakolik se umí oprostit od svých vzorů, od klišé, najít vlastní výraz, neopakovat stále dokola omílané fráze. Každý rok se pár takových vždycky najde. Dobrý pocit, když člověk může být u toho.

Je to kousek! 3,6 kg!

Seznamte se. Letošní soutěžní příspěvky okh.

Ortenka 2007

Ano, i letos mají všechny básnické talenty, kterým ještě nebylo 22, možnost zúčastnit se soutěže Ortenova Kutná Hora, kde působím jako porotce. Krátce shrnu pravidla:
maximální rozsah soutěžního příspěvku je 200 veršů,
soutěžní příspěvky je potřeba zaslat na adresu Monika Trdličková, Purkyňova 189, 284 01, Kutná Hora, a to v sedmi neoznačených kopiích spolu s jedním listem A4, kde bude uvedeno jméno a příjmení, datum a místo narození, adresa bydliště,
uzávěrka soutěže je 31. března.
V porotě letos zasedají (stejně jako loni) Marie Rút Křížková, Jaromír Damek, Lenka Chytilová, Lucie Krupičková, Rudolf Matys a já. A mimochodem odměna za zisk první ceny v soutěži je příjemných pět tisíc.

Talenti

Byl to dlouhý víkend. Většinu jsem ho trávil s talenty z Ortenovy Kutné Hory. Od pátku jsme totiž s Jaromírem Damkem pořádali seminář pro ty, kterým jsme v posledních dvou ročnících soutěže udělili nějakou cenu nebo ocenění. Výsledný počet 6+1 seminarista byl ideální.

V pátek jsme se sešli už kolem čtvrté v budově Jaboku, který nám i letos poskytl prostory, přesněji řečeno v kuchyni, která byla dostatečně vytopená a velká, abychom se tam vešli a cítili se dobře. Říkal jsem si, že nemá cenu trápit partu šesti básnířek a básníků (3 ženy, 3 muži) hned nějakým rozpitváváním veršíků, tudíž jsme začali zlehka - každý měl vzít jednu nebo víc svých oblíbených knížek a něco málo přečíst. Stmívá se už brzy. Když už byla za oknem tma, pili jsme čaj a četli Borgese, Salingera, Steinovou, Donna, Zábranu i Holana. Na rozehřátí tak akorát, myslím.

Sobotu jsme poezii venovali celou. V osobě Simony Lacinové z Brna přibyl "+1" seminarista, nutno říct že na svůj velmi nízký věk (1992) vysoce talentovaný. Což mi připomíná, že bych měl přestavit zbývajících šest. Olga Ferjenčíková (1985), Ivana Svobodová (1983) a držitelka letošní druhé ceny Lucie Hyblerová (1988). Jan Těsnohlídek ml. (1987) - letos třetí cena, Jonáš Zbořil (1988), Jonáš Hájek (1984) - i v tomto případě letošní třetí cena. Zajímavá směska.

Sobotní dopoledne vyplnil svým vyprávěním Vladimír Justl. Mluvil o Seifertovi, Holanovi a spoustě dalších. Byl dost unavený, protože páteční noc probděl s bolestí zubů.

Gros práce se udělalo odpoledne a večer. Každý si přivezl pár svých textů. Ty jsme namnožili, abychom je měli k dispozici všichni. Autor je přečetl. A pak nastala pitva. Řezalo se hlavně do formy (dělení veršů, interpunkce, přímá řeč, usnadňování čtení, rozuměj zpřístupňování, vhodnou prací s formou). Obtížně se talentům vrtá do obsahu, když banalit je málo, snad jen občas se objevuje zbytečné znásobení obrazu. Damek jakožto muž sečtělý a zkušený poskytoval velmi důležité a užitečné poznámky s nadhledem moudrého starce, který tuší, jakou cestou se ve svých počátcích básníci vydávají.

Pitvali jsme asi do osmi do večera. Bylo to vyčerpávající stejně jako energii generující.

Namísto plánované točené kofoly jsem si dal v kavárně kina Světozor čaj a portské. Zbytek sobotní noci by byl na dlouhé povídání, které by skrývalo hodně bujarého zpěvu a tance. Každopádně mohu říct, že v neděli ráno, po Damkově krátké přednášce o užívání přímé řeči v lyrice, jsme se společně s talenty zkusili vybudit sami sebe a přítomné múzy několika fotografiemi a obrazy. Prostě jsme otevřeli pár knih o výtvarném umění a dali si dvacet minut na tvorbu básně. Výsledky byly strhující, jako vždycky, když jsem tohle cvičení zkoušel.

Zbytek jen zkratkou. Ve dvě autorské čtení šesti talentů v Krásných ztrátách (nemnoho diváků, příjemná atmosféra) - právě odtamtud jsou fotky, unavená procházka Prahou plnou lidí, dlouhý spánek.

PS: Několik dalších fotek je zde.

Poznačte si do diáře: Nedělní odpolední káva s trochou poezie 3/12

Máte-li chuť, přijďte v neděli 3/12 před druhou odpoledne do café Krásný ztráty poslechnout si k odpolední kávě trochu poezie několika talentovaných básnířek a básníků, kterým jsme v Ortenově Kutné Hoře v posledních dvou letech udělili některou z cen nebo čestných uznání.
Obrazová pozvánka

Ortenka na Vltavě - ke stažení ve formátu ogg

Dnešní Literání magazín na Vltavě byl celý věnován Ortenově Kutné Hoře.

Ortenka na Vltavě

V úterý 19/9 od 16 hodin na ČRo 3 - Vltava poběží pravidelný Literární magazín a v jeho rámci rozsáhlá reportáž z Ortenovy Kutné Hory, s největší pravděpodobností včetně rozhovorů s Lenkou Chytilovou a mou maličkostí.
Adresy streamů ve formátech WMA, OGG a MP3 jsou zde.

Ještě k Hoře a k básníkům

Myslím na sobotní dopoledne v Hoře. Po čtení, které je otevřené každému, kdo přijde a má chuť číst, následuje část, kdy jsme jakožto porotci literární soutěže k dispozici komukoli, kdo by si chtěl promluvit o své poezii.

Každý rok je potřeba určité věci opakovat, protože soutěž má věkový limit a tudíž se složení jejích účastníků stále mění. Opakujeme tedy, že je důležité mít načteno, ale neopisovat, aspoň ne příliš. Mluvíme o tom, že klíčové je hledání vlastního výrazu. Většinou padne i něco o tom, že rýmovat je obtížné a svádí to často k deformaci původního záměru.

Dočetl jsem teď knížku Ars Poetica, což je přepis šesti přednášek argentinského básníka a spisovatale Jorge Luise Borgese, které přednesl v letech 1968 a 1969 na Harvardské univerzitě. Mluví o spoustě zajímavých věcí spojených s psaním a čtením. A z jeho slov se lze snadno poučit. Přál bych si, aby každý, kdo má ambici psát poezii, vzal tuhle knížku do ruky (nebo si poslechl původní zvukové nahrávky). Došla by mu totiž spousta věcí, ke kterým by se jinak musel dlouho prokousávat sám.

(Zmíněné zvukové nahrávky se dají stáhnout přes bit torrent - torrent je zde.)

Publicita

Dnes opravdu nemohu média než chválit a vzdávat jim díky, zmínka o festivalu je totiž nejen v pravidelné kulturní příloze Reflexu Ex, ale i na webu ČT24.

Z tiskárny do kavárny

Právě jsem se vrátil z tiskárny. No, tedy vlastně z kavárny, kam jsme jeli hned z tiskárny. No, tedy vlastně ze studia. No, zkrátka knížky jsou vytištěné, zatím je mám doma a hledám krabičku, v které bych je v pátek převezl do Kutné Hory, kde budou oficiálně představeny. Neoficiálně jsem je už představil několikrát, tak snad jedna fotka navíc neublíží.

Ortenka začíná už v pátek

Musím si přihřát polívčičku, neboť jsem na přípravách letošní Ortenky strávil dost času.
Zítra jedu vyzvednout letošní přírustek do edice První knížky, dílko Mikuláše Bryana nazvané Kolem lámání. Grafiku i sazbu dělalal letos opět Markéta Adamcová, myslím, že se podařilo obsahově zajímavé, leč poněkud nevzhledné knižnice, udělat docela povedenou edici.

Navíc mi včera Marie (Šťastná) s Ladislavem (Puršlem) potvrdili, že se zastaví a v rámci sobotního otevřeného čtení dají ochutnat i ze své poezie. Je se na co těšit, Láďa prý teď má velmi plodné období.

Ochutnávka z Mikulášovy knížky následuje.

***

Co budeš dělat, teto zimo, s vlnou těch smutných beránků?

Vyčesám, chlapče, zacuchané
a zvolna, jako do spánku
když kolébá tě něčí ruka,
roztočím starý kolovrat.
A po přeslici pramen skane.
A kuželíček bude hrát.

Těch klubíček, co vyklube se.
A potom - chceš se podívat? -
obratně hladce vlna k vlně
připlete se. Když venku puká
voda tak mrazem obtěžkaná,
já myslím na ta chladna z rána...

A dáš i na kabátek stromům, co stojí samy v ztvrdlé zemi?

Že zkřehnou darmo v lesklém lese?
To nevím. Ještě nechce se mi.

A dál zvonila jehlicemi.

(Mikuláš Bryan: Kolem lámání)

Kdo všechno bude v Kutné Hoře začátkem září

Právě mi volala značně nesmělá, nervózní a možná i trošku zmatená paní. Dostal se jí prý do ruky letáček festivalu Ortenova Kutná Hora a že už je jí víc než 22 let, že je jí skoro šedesát a že neví co a neví jak a píše poezii a publikuje pod jiným jménem.

Do toho zmateného monologu jsem vstoupil. Objasnil jsem jak funguje festival. Navrhl jsem, aby se přijela podívat, aby se přijela zúčastnit sobotního otevřeného autorského čtení. "Na to já jsem moc stydlivá, to moje sestra, ta je na to dost pitomá, ale já, já bych spíš tak seděla někde v koutku." Prostě protipól bohémských básnířek jako je Marie Šťastná.

Ještě chvíli jsem zkoušel přesvědčit.

"Tak říkáte osmého září? A ubytování zdarma? No tak dobrá, já to tedy zkusím."

Zajímavá bude letošní Ortenka.

Ortenova Kutná Hora 2006