Zobrazují se příspěvky se štítkemJan Těsnohlídek ml.. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemJan Těsnohlídek ml.. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 15. února 2011

Mač (přepracováno)


Jan Těsnohlídek ml.
Originally uploaded by lipár.
Pokud vás doposud míjela zvláštní slovní a obrazová výměna mezi Janem Těsnohlídkem ml. a Jaromírem Typltem, pokouším se ji na tomto místě rekapitulovat. Za pomoc a zaslané texty děkuji Jonáši Hájkovi, Martinovi Langerovi a Jaromíru Typltovi.

Než se pustíte do čtení, malé varování. Martin Langer velmi trefně poznamenal, že "je to celé upatlanější než upatlané". Má pravdu. Přesto si myslím, že stojí za to se o nějaké shrnutí pokusit.

Na počátku byla anketa literárního časopisu Tvar na téma angažovaná poezie. Mezi oslovenými byl i Jan Těsnohlídek ml. Autor sbírky Násilí bez předsudků místo tradiční odpovědi přispěl svou básní.
Jan Těsnohlídek ml.
rasistická poezie

tohle je rasistická poezie -
nemá ráda cikány
nemá ráda negry
nemá ráda vietnamce
rasistická poezie je
proti islámu

rasistická poezie říká že
cikáni kradou že
všichni cizáci by měli odjet
tam odkud jsou protože
tady dělaj jenom bordel!
chtěj bydlet v našich domech!
chtěj spát s našema holkama!
chtěj převychovávat naše děti!
chtěj dělat naši práci!
chtěj ji dělat zodpovědnějc & za míň!

rasistická poezie je
o strachu z cizích
zvyků cizích lidí divnejch barev!
rasistická poezie je o strachu ale
nebojí se -
sere na všechny kecy o
m u l t i k u l t u r n í společnosti říká že
neni správný
otevřít v zoo všechny výběhy a
nechat to tak
říká že
to nemůže dopadnout dobře že
je potřeba se připravit je potřeba zastřelit
nejbližšího negra! je potřeba
chodit v tlupách a pobíjet cikánský tlupy!

rasistická poezie zakazuje jíst kebab!
rasistická poezie zakazuje burky!
rasistická poezie maluje karikatury mohameda!
rasistická poezie mrdá mohameda do zadku!
rasistická poezie - p ř í s n ě - zakazuje
nakupovat ve vietnamskejch večerkách!
rasistická poezie říká že
je potřeba krást ve vietnamskejch večerkách!
je potřeba hodit bombu
do každý vietnamský večerky!

rasistická poezie vyzývá k boji!
rasistická poezie je radikální je
nacionalistická
rasistická poezie je nezbytná je aktuální a
zaslouží si pozornost!

(Převzato z časopisu Tvara 2010/20. Báseň je k dispozici i na facebookové stránce autora.)
Martin Langer reagoval na zveřejnění výše uvedené básně dopisem redakci Tvaru, kde měl být také původně později zveřejněn, ale Langer si to posléze rozmyslel a dopis publikován nebyl.
Ahoj Boženo, Lubore a Michale,
tak jsem si přečetl to „vaše“ angažované číslo Tvaru a nemůžu se zbavit dojmu, že tentokrát jde o téma zbytečné-abstraktní, pro mne s pachutí něčeho přežitého, vytaženého ze skříně, co by se mělo třást jako kostlivec, kdyby to nebyla nafukovací gumová panna rozežraná od myší. Myslím, že je dobře, že jsme dva roky trávili přemítáním, jestli je poezie v krizi či nikoliv. Tak nějak se zjistilo, že v krizi je všechno a všichni, tudíž je asi krize zdravá, odevždy přirozený stav. V tomto smyslu nás možná spíše zabavilo, kam se rozběhlo naše myšlení a narychlo se doháněla četba Baumannů, Kellerů, Lipovetských…Zkrátka se přemýšlelo o Světě a vztazích v něm, o spiritualitě.
Angažovanost jako něco, co má být hodno pozornosti je pro mne opět tentýž svět, ale oproštěný od spirituality, jde jen o jakési větší zakotvení v sociálnu, věcech veřejných. Angažovanost jde naproti jepičím sítím, které své uživatele nenutí přemýšlet metafyzicky, pociťovat pokoru, či alespoň údiv v mořích kontextů ( klikám tedy jsem ). Angažovanost je mimo hloubku, hraje na nízké pudy a exaltické populistické vlny. V tomto smyslu se mi jeví snaha teoretika Karla Pioreckého chtít po poezii většinová témata jako ničivá, protože jdou naproti všeobecnému hloupnutí ( Zkuste napsat báseň o neviditelných a všelikvidujících nadnárodních koncernech a přesvědčte tou velkou pravdou, že je to právě antihrdina nás všech. ) Přikláním se tedy spíše k tomu, co sděluje Jakub Řehák ve svém eseji ( poslední Host, snad parafrázuji dobře ) – „Chybí zde silný kolektivní příběh, a tudíž není důvod jít tímto směrem.“
Jako smutným stavem-vzkazem je ale pro mne popletená Rasistická poezie Honzy Těsnohlídka, který se nečekaně ( ale možná přirozeně – stačí si ostatně přečíst Génius průměrnosti či něco od Ericha Fromma ), po laktačním vyznání mamkám nad kterým lkala nejedna Petra Hůlová, infantilně ocitl na levém břehu s mávající pravičkou.
Je možná dobře, že synchronně přicházíte s tématem angažovanosti, když je společnost v krizi, a kde co se může zdát existenciálně frustrující…Není ale dobře, že tak činíte liberálně a podporujete čirý hlas náckovství, zabaveni vlastní intelektuální hrou. V té liberálnosti bylo vždycky dost budoucích věder krve a počáteční naivity.
Možná byste své neo-téma měli opustit a vše urychlit nějakým nálezem Evy Braunové pro neklidného „mluvčího nové generace“ ( jak o J.T. rády papouškují média ). „Jeho“ Psí víno totiž na rozdíl od Tvaru vyjíždí po frustrovaných místech naší země daleko častěji a „evangelizuje“ Rasistickou poezií účinněji než váš literární obtýdeník.
Jako reakci na Rasistickou poezii sepsali Jonáš Hájek, Martin Langer a Jaromír Typlt otevřený dopis adresovaný "nositeli Ceny Jiřího Ortena". (Dodávám, že i oni jsou držiteli tohoto ocenění.)
Jane Těsnohlídku, nevíme, z jakého přesně důvodu jste se rozhodl veřejně sehrát odpornou roli „básnícího“ rasisty, ale musíme Vám blahopřát, protože jste se s touto rolí ztotožnil opravdu skvěle. Jen s vynaložením vší dobré vůle Vám dokážeme uvěřit, že jste se ve svém textu Rasistická poezie (Tvar 2010/20) chtěl od rasismu vlastně distancovat. V prohlášeních, „že / neni správný / otevřít v zoo všechny výběhy a / nechat to tak“, je totiž opravdu těžké slyšet jen jakousi literární stylizaci, která nemá mít nic společného s Vaším vnitřním přesvědčením.
Dovolte nám ale stručný dotaz: nezapomněl jste náhodou do úvodního výčtu, že „rasistická poezie – / nemá ráda cikány / nemá ráda negry / nemá ráda vietnamce / rasistická poezie je / proti islámu“, zařadit také důležitou informaci, že rasistická poezie „nemá ráda židy“? Jako autoři, kterým byla udělena Cena Jiřího Ortena, bychom od Vás, nositele téže ceny, takové opomenutí rozhodně neočekávali. Když už jste se téma „Rasistické poezie“ rozhodl pojmout v takové šíři, aby v ní nechyběly ani kebaby, ani burky, pak jste určitě neměl zapomenout zmínit talmud. „Rasistická poezie“ přece nemá ráda mladé židovské básníky, kteří by si chtěli osobovat neoprávněná privilegia na základě svého talentu: třeba studovat konzervatoř, zveřejňovat básně nebo hrát divadlo. Jistě víte, že toto vše na základě říšských rasových zákonů bylo Jiřímu Ortenovi zakázáno.
Vy jste se ale zřejmě potřeboval zaměřit na témata aktuálnější. Dnes už to přece nejsou židé, kdo „chtěj bydlet v našich domech / chtěj spát s našema holkama / chtěj převychovávat naše děti / chtěj dělat naši práci“, jako to bylo za časů Goebbelsových. Dnes především „je potřeba hodit bombu do každý vietnamský večerky“, jak správně připomínáte.
Ať už jste to myslel jakkoliv, napsal jste, Jane Těsnohlídku, text, který se určitými vnějšími znaky podobá básni a dalšími vnějšími znaky se podobá rasistickému prohlášení. Je tedy možné, že po několika desetiletích se Vám podařilo v oficiálním českém literárním časopise zveřejnit první nepokrytě rasistickou báseň. Uzavřel jste ji zvoláním, že „rasistická poezie je nezbytná je aktuální a zaslouží si pozornost“.
Obáváme se, že pozornost se Vám opravdu podařilo vzbudit. A obáváme se, že Vás to velice těší, protože je to pozornost zaměřená na Vaši osobu.
Diskuse se bohužel nepovede o tom, jak velice špatný a nezvládnutý je Váš text, ale o tom, jak jste to vlastně myslel, jak jste to nemyslel a jak jste popřípadě vůbec nemyslel to, co jste myslel.

Jonáš Hájek, Martin Langer, Jaromír Typlt

(Převzato z časopisu Tvar 2011/01.)
Následující korespondenci mi poskytl Martin Langer. (Může snad pomoct dotvořit celkový obraz.)
Martin Langer 08 prosinec v 21:34
Ahoj Honzo, když si ulítával v Brně výkřiky, že Brňáci jsou největší fašisti, tak jsem to nějak zkousnul - je prostě divočejší a chlast s ním dělá agresivní divy, říkal jsem si. Pak mi přišly podivné tvé polorasistické hlášky a vlaječky na fc...Nic jsem neříkal, ale když jsem k nemilému překvapení četl tvou báseň ve Tvaru, nasral jsem se a poslal dopis do Tvaru, kde jsem jim řádně vynadal, že to svinstvo vůbec publikují. Pak mi ještě kdosi poslal to blbé video z EKG s tvým "dojemným"úvodem o chytrém plešatém chlapíkovi s pistolí za pasem, co se stal rasistou...S těmahle věcma budu mít vždycky problém. Agresi nesnáším historicky, protože vím, co je bezmoc, když tě někdo tříská od 3let a hraní na nízké pudy, když je plná země nezaměstnaných, o lepší život zápasících lidí, jakbysmet. Je velmi snadné přinést zjednodušující vysvětlení, které jde ne po povrchu, ale těsně nad ním. A ty tu snadnost nabízíš, jak housku na krámě. Takže o žádnou nenávist nejde, jak píšeš - jen okamžik, kdy se něco musí říci; minimálně to, že něco není v pořádku.


Jan Těsnohlídek 08 prosinec v 22:20
mne na tom prijde usmevny to, jak kategoricky jste ten text odsoudili. zrovna vy, kteri pisete texty plny metafor se nad timhle jednim textem urvete a nadate mu do sracky. pracuju v nem s tim horsim v lidech. rasismus je naprosto prirozena vec a to, co jsem sepsal je naprosta silenost a nejdesivejsi na tom je, ze je spousta lidi, ktery by to podepsali. a jsou to normalni, inteligentni lidi. to je pozastavenihodny a na to se snazim upozornit. vase reakce mi prisla naprosto smyslu zbavena. dost me to zamrzelo. taky nejsem zadnej nacek a zadnej agresivni maniak. jestli si myslis, ze to je spatnej text, protoze provokuje ke spatnejm vecem, tak se, uprimne verim & doufam, mylis. poezii tady moc lidi necte, tahle basen se nikdy nebude cist na sjezdech delnicky strany nebo u podobnejch prilezitosti. zaroven nemuzu rict, ze nejsem rasista. rok a pul zivota na vaclavaku mi ukazaly netuseny sracky. jsem rad, ze uz tam nebydlim. tolik asi k tomu. lubor psal, ze Tvuj vykrik publikovat nehodla.

Martin Langer 08 prosinec v 22:27
Bez komentáře, Honzo, netočí se to ani v kruhu, jedno vylučuje druhý.

Jan Těsnohlídek 08 prosinec v 22:31
bez komentare. to je teda zprava. vazne by me potesilo, kdyby ses k tomu vyjadril. jestli si na zaklade toho textu myslis, ze jsem vymatenej nacek, rad bych to vedel :-)

Martin Langer 08 prosinec v 22:46
Myslím si, že na základě všech těch jednotlivých zkušeností co jsem zmínil výše, co vysíláš do světa a jak SNADNO si s tímhle tématem hraješ se neomluvitelně dostáváš do náckovského prostoru právě se svým rasismem vysloveným uměleckou formou. Netvrdím zároveň, že nemám své zkušenosti z napadení Rómy, a to hned několikrát - ale nebudu z principu s ničím takovým koketovat, protože to nemá výšku ani hloubku. Jestli nemáš zodpovědnost k tomu, do jakých rukou se může tahle báseň dostat, paradoxně od básníka, který přebral cenu nesoucí jméno židovského autora a pro koho to třebas může být zajímavé, tak si u mne v tomhle propojeném světě ještě navrch naivní. To jako sorry.

Jan Těsnohlídek 08 prosinec v 22:58
jsem naivni, to klidne jo. a kdybych se bal napsat cokoliv, co by si mohl nekdo spatne vylozit, tezko bych moh psat. rasisticka poezie je dobra, vyvolava diskusi a to je dobre.

Martin Langer 08 prosinec v 23:22
Vyvolává diskuzi proto, že je aktuálně a společensky kontroverzní. Nevyvolává ji ale proto, že je literárně špatná. A proto Lubor nebude publikovat můj dopis, protože nechce podporovat onu kontroverzní diskuzi, když je, podle něj, báseň navíc špatná. O věcech, které se prostě mělce nabízejí nejde napsat dobrou báseň. Zůstane jen to chvilkově vybrané téma a v básni není síla. Báseň se neměří počtem metafor, ale sílou autenticity, která obsáhne celou bytost píšícího natolik, že ho zcela ovládne a nově ji znovu sdělí. Báseň není aktualita, ale nadčasový odraz společně žitého příběhu. Báseň se hlavně vztahuje k duševnímu prostoru a je zakotvená dobou v které je psána, a jedině tím je aktuální, nikoliv aktualitou samou.

Jan Těsnohlídek 08 prosinec v 23:24
doufam, ze na zaklade tohohle klice sestrojs dost nadcasove aktualnich basni - drzim Ti palce! :-)

Martin Langer 08 prosinec v 23:29
Podle tohohle klíče píšu 25let a stále se klíč otáčí v zámku jinak a jinak, takže nemám obavu.

Jan Těsnohlídek 9. prosinec 2010 v 8:41
ja taky ne :-)
Jan Těsnohlídek ml. se rozhodl, že spálí sbírku básní Jaromíra Typlta. Se slovy "Panu Typltovi, který byl kdysi zázračným, talentovaným dítětem. Stal se z něj nafoukaný mrzout, hodně mě zklamal, takže tak..." snímky z tohoto pálení začátkem února publikoval na své facebookové stránce.

V polovině února se na Těsnohlídkově facebookové stránce objevil následující text.
Právě se ke mně dostal výlev pana Typlta, kterým zaspamoval poštu několika našich společných známých a který se mě týká a proto se k němu musím vyjádřit.

Typlt mimo jiné píše:

"Zástupce šéfredaktora časopisu pro současnou poezii Jan Těsnohlídek, narozený 1987, neodolal pokušení, že si vybije svou zlost na mé knížce Koncerto grosso, která byla vydána, když mu byly tři roky.
Tato data připomínám, protože Těsnohlídkova akce "Burn Baby Burn" byla uvozena hořkou bilancí, vpravdě slovem pamětníka: "Panu Typltovi, který byl kdysi zázračným, talentovaným dítětem. Stal se z něj nafoukaný mrzout, hodně mě zklamal, takže tak..."
7. února 2011 Těsnohlídek vyvěsil na svém Facebooku zhruba dvě desítky fotek, jak Koncerto grosso postupně zapaluje, pálí stránku po stránce a nakonec si na popel ještě dupne. Na celou akci mě ještě ten den hrdě upozornil, jinak bych se o ní možná ani nedozvěděl.
Snímky nafotil šéfredaktor Psího vína Petr Štengl, což proniklo ven díky diskusi, která téhož dne proběhla na oficiálním facebookovém profilu Psího vína. Zde byla totiž série fotografií také vyvěšena. A to po celý jeden den, dokud Štengl s Těsnohlídkem pod tlakem polemických ohlasů fotografie z Psího vína nestáhli.
Nyní jsou snímky vyvěšeny pouze soukromě na Těsnohlídkově profilu."

Za svým činem i tvrzením si stojím a kritika mě samotného, nebo toho, co jsem udělal, mi nevadí.

Zneklidňuje mě však, jak pan Typlt stáhl celou akci na časopis Psí víno, kterýžto s ní nemá společného vůbec nic. Je pravdou, že sérii nafotil Petr Štengl, avšak nejednalo se o žádnou společnou performanc, jak by se mohlo zdát. Udělal to čistě na mojí žádost a stejně tak to mohl udělat kdokoliv jiný z přítomných přátel.

Je jasné, že je moje jméno spojené s časopisem Psí víno. Mezi mnou a časopisem však není rovnítko a vyvěšení série fotek na facebookové stránce časopisu Psí víno bylo mým neuváženým krokem, za který se tímto časopisu omlouvám. Samozřejmě jsem ani v nejmenším neměl v zájmu pošpinit jeho dobré jméno (ostatně jsem si jistý, že by se to postováním fotek z jedné akce jen stěží podařilo). Vzhledem k tomu, že jsem správcem facebookové stránky časopisu, která přináší pravidelně informace (nejen) o našich akcích, recenzích na naše knihy a zajímavé články, doufám a věřím, že tento exces bude brzy zapomenut a fanoušky fb stránky časopisu odpuštěn.

Na závěr pro jistotu zdůrazňuju, že nelituju toho, že jsem knížku pana Typlta spálil. Naopak. Akce nebyla než mým osobním fakovákem pro člověka, kterého si nevážím a jako taková byla také zamýšlena a jako takovou je třeba ji brát.

jt
Dodávám, že Rasistická poezie by zároveň měl být titul druhé Těsnohlídkovy sbírky, která se, pokud vím, v tuto chvíli připravuje k vydání.

O svém zatažení do celé věci se zmiňuje i šéfredaktor časopisu Psí víno Petr Štengl.

(Doplněno a naposledy upraveno 24. března. Další odkazy a podněty čerpejte z komentářů zde na blogu (mnohé překvapí) a z ostatních blogů, třeba z Typltova nebo Mitáčkova.)

pondělí 17. května 2010

Jan Těsnohlídek ml. získal Cenu Jiřího Ortena a já si myslím, že to není dobře



Originally uploaded by lipár.
S Honzou Těsnohlídkem se znám už několik let. Setkali jsme se na festivalu a literární soutěži v Kutné Hoře, sám už nevím, jestli ještě jako dva soutěžící, nebo jako porotce a soutěžící. Jeho živelný přístup k poezii jako pevné součásti existence mi připadal tak nějak sympaticky beatnický.

Setkával jsem se pak s jeho texty opakovaně - jako porotce v soutěži, na autorských čteních, na literárních dílnách. Naživo působily vždycky líp: dokázal jim propůjčit naléhavost. Navíc recitoval (nebo možná performoval) ve stoje, v pohybu, dramaticky odhazoval listy s už přečtenými básněmi. Na papíře už tak silné nebyly, už jen kvůli tomu, že stavba byla jak podle šablony.

Cením si Honzu jako charismatika - dokáže k literárním akcím přitáhnout nové lidi, strhnout dav. (Ve svém bohémském pojetí zábavy občas ustřelí, ale to je zkrátka nutné riziko, bez kterého se taková věc zkrátka neobejde - nebozí Hm... by mohli vyprávět o tom, kterak jim v Kutné Hoře v dobré snaze bavit narušoval koncert.)

Když jsem ho posledně viděl číst na společném večeru, který měli s Kateřinou Rudčenkovou v pražských Krásných ztrátách, bylo mi smutno. Naléhavost textů byla pro mě ta tam. Slyšel jsem jen básně, které jsou všechny přednášené stejně, začínají obdobně, probíhají obdobně, končí obdobně. A jen těžko se jim věří.

Když dostal za svou prvotinu Násilí bez předsudků minulý týden Cenu Jiřího Ortena, byla jsem zaskočený. Žil jsem totiž v domnění, že CJO má za cíl vyzdvihovat nadějné autory, upozorňovat na talenty, které by jinak mohly zůstat bez povšimnutí.

Honza Těsnohlídek je schopný organizátor, ale nemyslím si, že je nadějný autor. Jeho texty mi už příliš dlouhou dobu znějí stejně a nevidím v nich nic nového.

Pokud se mýlím, přesvědčí mě třeba druhá sbírka, pokud na ni dojde.

středa 28. října 2009

Obrazem: Rudčenková & Těsnohlídek ml.


Rudčenková
Originally uploaded by lipár.
Tentokrát opravdu v heslech: příjemně zaplněné Krásné ztráty (stále ovšem nechápu, proč by se na čteních a koncertech mělo kouřit), celkem příjemně nervózní hudební debutanti Mamonaku, suverénní Kateřina Rudčenková (pro mě zajímavější v druhé části vystoupení, kdy četla nové texty), tradičně živelný (a, marná sláva, opakující se) Jan Těsnohlídek ml., který krom obehraných textů nabídl i jeden nový, balkánský.

Na flickru je opět pár černobílých obrázků.










pátek 19. června 2009

Stále více Vína

Mimochodem, Psí víno úspěšně nabývá na objemu i rozmanitosti. Nové číslo (zdobené sympatickou zářivě oranžovou barvou a v pořadí už čyřicáté osmé) nabízí na 56 stránkách nejen českou a slovenskou poezii a prózu, ale také třeba rozhovor s Tatjanou Gromačou a několik recenzí.

A jako příloha nového čísla vychází prvotina Jana Těsnohlídka ml. Násilí bez předsudků. Autor byl před pár dny hostem na rádiu Wave, kde o své sbírce mluvil s Karolínou Demelovou a Davidem Zábranským.

pondělí 16. března 2009

Skrz

Dostali jsme se opět skrz, řekl bych.

Každý rok přichází po zimě den, kdy je pořádně vidět slunce, vzduch už není jen plastik sypaný popelem, ale je v něm náznak pupenů. Pár si jich vybavím. Třeba když v parku u Letohrádku zkoušel první kroky malý francouzský kluk a měl červené ponožky. Nebo když po dni zčásti stráveném na větrném hřebeni nedaleko Hostýna a noci zvláštního šamanského léčení už nebylo cítit sníh. Nebo když jsem se pokoušel mluvit s jednou sympatickou fenkou.

(Mimochodem, do Ortenovy Kutné Hory se zřejmě začíná aktivně zapojovat živel Honza Těsnohlídek. Snad ji to probudí. Což mi připomíná, že Psí víno (bez odkazu - jejich web totiž už nějaký ten měsíc spí), kde Honza taktéž působí, pořádá zítra v pražských Krásných ztrátách autorské čtení.)

sobota 1. prosince 2007

Opožděné fotografie

Po více než měsíci od společného vystoupení Evy Košinské, Jonáše Hájka, Honzy Těsnohlídka, Jonáše Zbořila a mě v Krásných ztrátách přihazuji z tohoto večera několik fotek, které dorazily mailem.

(foto: Štěpánka Červinková)











úterý 30. října 2007

Čtení ve Ztrátách


(foto: Dana Lipárová)

Ano, Ztráty byly plné. Sám to ještě zcela nechápu, ale pětici autorů (v pořadí v jakém jsme četli: Zbořil, Košinská, Těsnohlídek, Hájek, Lipár) se podařilo zaplnit celý zadní "sál" kavárný Krásný ztráty, dokonce do té míry, že někteří pozdě příchozí seděli vepředu před "pódiem" a jiní postávali zcela vzadu.


(foto: Dana Lipárová)

V sedm hodin, hodinu před plánovaným začátkem, to ještě ani zdaleka nevypadalo tak optimisticky. Kavárna byla průměrně obsazená, asi tak, jak bývá v pondělí večer zvykem. V zadní místnosti, kde se mělo čtení odehrávat, bylo prázdno, chladno a na stolech byly čajové svíčky. Neuběhlo ani půl hodiny a stolky byly zpoloviny obsazené. V osm hodin už si nebylo kam sednout. Účinkující tak zvolna přešli od vět typu "Bude prima, pokud nebudeme v přesile" k větám alá ala "Proboha, kdo jsou ti lidé a kde se o tom čtení dozvěděli?".


(foto: Dana Lipárová)

S pomocí Jonáše Hájka, který v první polovině večer seděl u piána a který několika tóny upozornil diváky, že přišla ona chvíle, jsem čtení zahájil. Jonáš Zbořil , četl jako první, a tak byl nucen se přinejmenším zpočátku vyrovnávat s nepříjemnostmi jako byla hlučící klimatizace nebo vyřizování posledních objednávek. To nic nemění na tom, že udělal dojem. Šéfredaktorka zavedeného literárního webu v soukromé poště napsala:
...a věru mě potěšil, opravdu se mi líbí, jak ho ta literatura zjevně baví...a zlepšuje se, jen co ho pozoruju.
Eva Košinská alias kalais, jediná žena mezi čtyřmi muži, se nezalekla muže s nahrávacím zařízením a vnesla do ztichlého sálu kavárny specifickou jemnost. Jan Těsnohlídek ml., který uzavíral první polovinu autorského čtení, mezi posluchače vrhal své beatníky beatniky poznamenané výpovědi o mládí, místy snad až moralizující. Pokud bych měl parafrázovat jednu z posluchaček:
No přinejmenším některý ty obrazy byly děsně silný.


(foto: Dana Lipárová)

Po krátké přestávce upoutal pozornost publika Jonáš Zbořil úryvkem z Gershwinovy Summertime a uvedl předposledního z autorů večera, Jonáše Hájka. Suverénní projev básníka, který letos knižně debutoval (jeho sbírka Suť vyšla v nakladatelství Fra). Oficiální část večera jsem pak uzavřel já. Mohla začít ta neoficiální.


(foto: Dana Lipárová)

Jen pro úplnost, krátké profily všech zúčastněných, které jsme rozhodili na stolky v kavárně na letácích:
Jonáš Hájek (*1984) je jedním z redaktorů literárního serveru Totem, kde zároveň publikuje pod nickem Jonáš. Studuje hudební vědu na FF UK. Letos v dubnu mu v nakladatelství Fra vyšla prvotina Suť.

Eva Košinská (*1983) studuje Komparatistiku a bohemistiku na FF UK. Publikuje časopisecky.

Ondřej Lipár (*1981) studuje na FSV UK. Publikuje na svém blogu, příležitostně i v časopisech. V roce 2004 debutoval sbírkou Skořápky.

Jan Těsnohlídek ml. (*1987) studuje knihovnictví a informační studia na FF UK. Publikuje na serveru Písmák pod nickem jt.

Jonáš Zbořil (*1988) studuje češtinu a angličtinu na PEDF UK. Publikuje na kulturně zaměřeném webu Peach Pit. Jeho texty jsou nyní k nalezení i v časopise Divoké víno.

pondělí 4. prosince 2006

Talenti

Byl to dlouhý víkend. Většinu jsem ho trávil s talenty z Ortenovy Kutné Hory. Od pátku jsme totiž s Jaromírem Damkem pořádali seminář pro ty, kterým jsme v posledních dvou ročnících soutěže udělili nějakou cenu nebo ocenění. Výsledný počet 6+1 seminarista byl ideální.

V pátek jsme se sešli už kolem čtvrté v budově Jaboku, který nám i letos poskytl prostory, přesněji řečeno v kuchyni, která byla dostatečně vytopená a velká, abychom se tam vešli a cítili se dobře. Říkal jsem si, že nemá cenu trápit partu šesti básnířek a básníků (3 ženy, 3 muži) hned nějakým rozpitváváním veršíků, tudíž jsme začali zlehka - každý měl vzít jednu nebo víc svých oblíbených knížek a něco málo přečíst. Stmívá se už brzy. Když už byla za oknem tma, pili jsme čaj a četli Borgese, Salingera, Steinovou, Donna, Zábranu i Holana. Na rozehřátí tak akorát, myslím.

Sobotu jsme poezii venovali celou. V osobě Simony Lacinové z Brna přibyl "+1" seminarista, nutno říct že na svůj velmi nízký věk (1992) vysoce talentovaný. Což mi připomíná, že bych měl přestavit zbývajících šest. Olga Ferjenčíková (1985), Ivana Svobodová (1983) a držitelka letošní druhé ceny Lucie Hyblerová (1988). Jan Těsnohlídek ml. (1987) - letos třetí cena, Jonáš Zbořil (1988), Jonáš Hájek (1984) - i v tomto případě letošní třetí cena. Zajímavá směska.

Sobotní dopoledne vyplnil svým vyprávěním Vladimír Justl. Mluvil o Seifertovi, Holanovi a spoustě dalších. Byl dost unavený, protože páteční noc probděl s bolestí zubů.

Gros práce se udělalo odpoledne a večer. Každý si přivezl pár svých textů. Ty jsme namnožili, abychom je měli k dispozici všichni. Autor je přečetl. A pak nastala pitva. Řezalo se hlavně do formy (dělení veršů, interpunkce, přímá řeč, usnadňování čtení, rozuměj zpřístupňování, vhodnou prací s formou). Obtížně se talentům vrtá do obsahu, když banalit je málo, snad jen občas se objevuje zbytečné znásobení obrazu. Damek jakožto muž sečtělý a zkušený poskytoval velmi důležité a užitečné poznámky s nadhledem moudrého starce, který tuší, jakou cestou se ve svých počátcích básníci vydávají.

Pitvali jsme asi do osmi do večera. Bylo to vyčerpávající stejně jako energii generující.

Namísto plánované točené kofoly jsem si dal v kavárně kina Světozor čaj a portské. Zbytek sobotní noci by byl na dlouhé povídání, které by skrývalo hodně bujarého zpěvu a tance. Každopádně mohu říct, že v neděli ráno, po Damkově krátké přednášce o užívání přímé řeči v lyrice, jsme se společně s talenty zkusili vybudit sami sebe a přítomné múzy několika fotografiemi a obrazy. Prostě jsme otevřeli pár knih o výtvarném umění a dali si dvacet minut na tvorbu básně. Výsledky byly strhující, jako vždycky, když jsem tohle cvičení zkoušel.

Zbytek jen zkratkou. Ve dvě autorské čtení šesti talentů v Krásných ztrátách (nemnoho diváků, příjemná atmosféra) - právě odtamtud jsou fotky, unavená procházka Prahou plnou lidí, dlouhý spánek.

PS: Několik dalších fotek je zde.