Jan Těsnohlídek ml. získal Cenu Jiřího Ortena a já si myslím, že to není dobře

Originally uploaded by lipár.

S Honzou Těsnohlídkem se znám už několik let. Setkali jsme se na festivalu a literární soutěži v Kutné Hoře, sám už nevím, jestli ještě jako dva soutěžící, nebo jako porotce a soutěžící. Jeho živelný přístup k poezii jako pevné součásti existence mi připadal tak nějak sympaticky beatnický.

Setkával jsem se pak s jeho texty opakovaně - jako porotce v soutěži, na autorských čteních, na literárních dílnách. Naživo působily vždycky líp: dokázal jim propůjčit naléhavost. Navíc recitoval (nebo možná performoval) ve stoje, v pohybu, dramaticky odhazoval listy s už přečtenými básněmi. Na papíře už tak silné nebyly, už jen kvůli tomu, že stavba byla jak podle šablony.

Cením si Honzu jako charismatika - dokáže k literárním akcím přitáhnout nové lidi, strhnout dav. (Ve svém bohémském pojetí zábavy občas ustřelí, ale to je zkrátka nutné riziko, bez kterého se taková věc zkrátka neobejde - nebozí Hm... by mohli vyprávět o tom, kterak jim v Kutné Hoře v dobré snaze bavit narušoval koncert.)

Když jsem ho posledně viděl číst na společném večeru, který měli s Kateřinou Rudčenkovou v pražských Krásných ztrátách, bylo mi smutno. Naléhavost textů byla pro mě ta tam. Slyšel jsem jen básně, které jsou všechny přednášené stejně, začínají obdobně, probíhají obdobně, končí obdobně. A jen těžko se jim věří.

Když dostal za svou prvotinu Násilí bez předsudků minulý týden Cenu Jiřího Ortena, byla jsem zaskočený. Žil jsem totiž v domnění, že CJO má za cíl vyzdvihovat nadějné autory, upozorňovat na talenty, které by jinak mohly zůstat bez povšimnutí.

Honza Těsnohlídek je schopný organizátor, ale nemyslím si, že je nadějný autor. Jeho texty mi už příliš dlouhou dobu znějí stejně a nevidím v nich nic nového.

Pokud se mýlím, přesvědčí mě třeba druhá sbírka, pokud na ni dojde.