Každý rok přichází po zimě den, kdy je pořádně vidět slunce, vzduch už není jen plastik sypaný popelem, ale je v něm náznak pupenů. Pár si jich vybavím. Třeba když v parku u Letohrádku zkoušel první kroky malý francouzský kluk a měl červené ponožky. Nebo když po dni zčásti stráveném na větrném hřebeni nedaleko Hostýna a noci zvláštního šamanského léčení už nebylo cítit sníh. Nebo když jsem se pokoušel mluvit s jednou sympatickou fenkou.
(Mimochodem, do Ortenovy Kutné Hory se zřejmě začíná aktivně zapojovat živel Honza Těsnohlídek. Snad ji to probudí. Což mi připomíná, že Psí víno
tyvole, no tohle je krásný.
OdpovědětVymazatzaprvý je fajn, žes na chvilku zas vykouk, zadruhý je tohle jeden z nejroztomilejších příspěvků, protože si tě představuju jak mluvíš s fenkou a přijde mi to vtipný.
jinak takový vzduchoprázdno. klidně bych si na chvilku zajel někam popovídat se psem. a taky jsem včera vyšel ven a cejtil jaro. vzduch byl úžasnej.