(Na vysvětlenou. Nejvíce asi jako "hlasité" přemýšlení.)
Posledních pět let jsem byl jedním z porotců Ortenovy Kutné Hory, soutěže pro básníky do 22 let. Jde o podnik, který podle mého získal za dobu svého trvání jisté renomé.
Protože je samotný nápad se soutěžením v poezii trošku zvláštní, říkal jsem si, že by měla soutěž nejen hledat nové talenty, ale taky zprostředkovat kontakt mezi lidmi, kteří se o poezii pokoušejí (ve věku mezi 12 a 22 lety, kam soutěžící spadají, je to asi to nejvhodnější označení). Proto jsem se zapojoval nejen jako porotce v soutěži, ale určitou mírou jsem se podílel i na organizaci festivalu Ortenova Kutná Hora - v jeho rámci se, krom jiného, vyhlašují výsledky této literární soutěže, mladé básnířky a básníci mají možnost se setkat s porotci a promluvit si s nimi o poezii.
Pozměnili jsme program, obohatili ho o pár nových prvků, jako bylo například otevřené autorské čtení poezie nebo semináře soutěžících s mladšími publikovanými básníky. Snažili jsme se dát o soutěži i festivalu více vědět - vznikl web, sbírky z edice prvotin úspěšných soutěžících už bylo možné koupit i jinde než na festivalu, začalo se o nich aspoň trochu psát.
Je poměrně příjemné (a do velké míry samozřejmě falešné) vidět talentované autory, kteří prošli soutěží, jak vydávají první knihy, objevují se v časopisech. Je skvělé zažít, když člověka přerostou. V hlavě přeříkávané "dobře jsme ho/ji vychovali" je mylné, ale jistý podíl na úspěchu si snad lze přičítat.
Obtížnější je být součástí festivalu, který nemá ambici vyvíjet se a hledat nové cesty.
Pravda, situace je nelehká. Dvě cílové skupiny, které se zásadně liší - generace starých lidí z Kutné Hory na straně jedné, výrazně mladší milovníci poezie na druhé. Třídenní festival s lokálními ambicemi a soutěž s celorepublikovým významem. Festival, který v tištěných letácích rozdávaných ke vstupenkám mezi položkami programu, jako jsou literární pořad o vztahu Jiřího Ortena a jeho strýce nebo koncert vážné hudby v jednom z místních kostelů, uvádí veřejnosti nepřístupný raut pro členy pořádajícího občanského sdružení.
Osobně si myslím, že měla přijít změna. Festival i soutěž se letos konají popatnácté, byl by to hezký dárek. Jasná představa o směru, vytyčení průsečíku dvou rozdílných cílových skupin nebo přehodnocení festivalu jako celku. Ale změna nepřichází. Možná ani nemůže. Jádro festivalu tvoří tucet lidí, zčásti pražských, zčásti kutnohorských, kteří se třikrát do roka na hodinu a půl sejdou, aby se dohodli, jak bude celá akce vypadat. Nezbývá proto moc času na nějaké hluboké přemýšlení a debaty, je totiž potřeba sestavit program.
Je prima dělat v neziskovém sektoru, ale, jak mi nedávno někdo řekl, po pěti šesti letech je potřeba se posunout dál.
Takhle nějak, i sobě, vysvětluji to, že jako porotce i jako jeden z organizátorů Ortenovy Kutné Hory jsem skončil.
PS z 22/9: Dodatečná omluva všem, kterým se dostaly do ruky letošní Názvuky, tedy sborník oceněných básní ze soutěže. Měly původně vypadat trochu jinak, být mnohem více protějškem knížky Olgy Richterové Napříč kůrou, na jejíž přípravu jsem se soustředil o chlup víc.
Žádné komentáře:
Okomentovat