Jakub Řehák mi dnes připomněl, že v pátek se ve Fra koná další čtení autorů literárního serveru Totem. Hostem bude tentokrát Jaromír Typlt.
Už zítra bude ale na stejném místě číst své nové verše Marie Šťastná. Podle slov pořádajícího Petra Borkovce se je na co těšit.
Obě akce začínají už v půl osmé, ale jak jsem zjistil minulý týden, ve Fra teď zkoušejí také pozdně večerní čtení, která začínají (například jako Ivan Martin Jirous minulé úterý) až v půl desáté. Ten nápad není vůbec zlý, zejména s ohledem na teplé dny a večery. A pokud se podaří uhájit politiku "během čtení žádné cigarety", budou to krásné noci.
Tak mi přijde, že hlavní starostí současných fanoušků poezie je, aby se náhodou nenadýchali nějakého jedu.
OdpovědětVymazatmartin: Ano, samozřejmě - čím víc jedů v plicích, tím méně pozornosti pro poezii.
OdpovědětVymazatKdybychom si udělali statistický průzkum, kdo ví, zda bychom nezjistili, že nejen básníci, ale i čtenáři poezie umírají předčasně.
OdpovědětVymazatMožná jsme narazili na zajímavý paradox. Ti nadějní básníci, kteří umírají předčasně, se stávají legendami. Jestli obereme literární scénu o možnost kouřit v kavárnách a hospodách a prodloužíme tak nebohým literátům život, části z nich tím možná zcela pokazíme kariéru, protože na tvůrce, kteří umírají v přiměřeném věku, není možná nikdo zvědavý.
OdpovědětVymazatOno na zdravé životosprávě nic moc poetického není.
OdpovědětVymazatS tím nemůžu souhlasit. Například Gary Snyder mi, snad s vyjímkou rozhovoru v Reflexu, připadá velmi poetický.
OdpovědětVymazatNo já toho o Snyderovi vím jenom maličko, ale usuzoval bych možná i podle tohoto citátu:
OdpovědětVymazatThose human cultures which demonize death or pain or sickness are thus less able to deal with the bitter side of nature, with intoxications; and make themselves doubly sick.
Gary Snyder
Jenže když Snyder mluví o intoxikaci, mluví také, aspoň pokud si dobře vzpomínám, o tom, že je třeba k ní přistupovat jako k rituálu a něčemu zvláštnímu. A já mluvím pouze o tom, že mi připadá rozumnější poslouchat/číst poezii bez rozptylování, a je v zásadě jedno, je-li způsobované cigaretovým kouřem, hlukem nebo čímkoli jiným.
OdpovědětVymazatSouhlasím. Proto je třeba, nenechat se ničím rozptylovat; ignorovat hluk, kouř, tělesné pachy, chrápání souseda, ba i chichotání dívenek v poslední řadě, a soustředit se na přednes básníka, který se možná taky malounko uvolnil při pohledu na ten prapodivný zástup.
OdpovědětVymazatNerad se bojím zakašlat či pohnout ze strachu abych snad někoho nerušil, rozptyluje mě to, jak musím být korektní a zdrženlivý, když si chci poslechnout báseň.
Naprosto chápu - včera jsem takhle narušil, samozřejmě omylem, čtení Marie Šťastné tím, že jsem hlavou rozsvítil světlo. Ale v konečném důsledku to snad nemělo nijak hrozný dopad na úroveň večera.
OdpovědětVymazatMně se zase někdo pokoušel dovolat na nevypnutý mobil do podzemního prostoru ostravské Fiducie. Dodnes nechápu, kde se tam vzal signál.
OdpovědětVymazat