Nevím, komu je výstava určená.
Ti, kteří znají Vláčila pouze jako pojem, neviděli ani Marketu Lazarovou, ani Údolí včel, mohou maximálně obdivovat působivé fotografie z obou filmů, kterých je výstava plná. Ale nic se nedozví. Pár rodinných obrázků s popisky v předsálí slouží jako výchozí bod, ale nic dalšího nenásleduje. Na výstavě se oba zmíněné filmy promítají, ale slouží spíše pro dokreslení atmosféry. Smyčka z dokumentu se samotným Františkem Vláčilem je nicneříkající.
Pro ty, kteří se s Vláčilovými filmy už potkali, může výstava pouze zajímavým způsobem oživit vzpomínky. Černobílé velkoformátové fotografie jsou skutečně krásné. Asi nejzajímavější jsou Vláčilovy poznámky ve scénáři, ale těch je na výstavě malinko.
Zdá se, jakoby barrandovští vytáhli fotografie z archivu a rozhodli se stůj co stůj udělat výstavu, aniž by o celé věci více přemýšleli. Proč není možné koupit plakát byť s jedinou z vystavených fotografií? Brožovaný katalog z výstavy je zcela nedostačující náhradou.
Celá věc je navíc mizerně organizovaná. "Je tu někde program doprovodných projekcí?" "Je na internetu." Aha. Ale projekce se přece odehrávají dvě minuty chůze od místa výstavy. Ostatně o těch bude ještě řeč.
Slíbený vltavský spektákl se nakonec v sobotu večer konal. "Diváci v historickém centru Prahy uvidí vybrané sekvence a nejsilnější obrazy z Vláčilových filmů zobrazené moderní technologií v monumentálních rozměrech." stojí na webu výstavy. Ani jedno bohužel není pravda. Promítá se přibližně z úrovně Umprum a projekci je tak možné sledovat hlavně z Karlova Mostu. Ale ne z celého - ve chvíli, kdy je v černobílých šotech převaha bílých ploch, jsou diváci často ozáření lampou projektoru. Rozměry mohou být monumentální pouze v případě, že člověk stojí přímo u projektoru - z Karlova Mostu působí nevelce. Hlavní ovšem je, že "vybrané sekvence a nejsilnější obrazy" jsou reklamní upoutávkou ve smyčce, kde jsou textové pozvání na výstavu v angličtině a češtině a loga sponzorů prostřihávaná dvou- či třívteřinovými kousky Markety Lazarové a Údolí včel.Bude se to po předchozích řádcích možná zdát podivné, ale v neděli ráno jsem sedl do tramvaje a zamířil na dopolední projekci Údolí včel, která se měla konat od deseti hodin ve Vikářské ulici. Bylo to trapné.
Nechme stranou, že projekcí se nerozumí promítání, ale pouštění filmu z DVD na plochou obrazovku. Pomiňme, že prostor Mladotova domu není přizpůsobený přístupu vozíčkářů (a nebohá postarší uvaděčka se při pohledu na dva schůdky a dámu na vozíku zmohla pouze na omluvné "Ale já mám kýlu."). Vem čert, že lístky na projekce lze koupit pouze v místě výstavy, tedy Císařské konírně, kde se ale otvírá v deset hodin, kdy už by měla projekce začínat, takže následují telefonické hovory mezi konírnou a Mladotovým domem a čekání na zbytek diváků. Nemá smysl rozčilovat se nad tím, že přítomný "technik" zapne televizi, vsune DVD do přehrávače a spolu s diváky tři čtyři minuty sleduje smyčku menu DVD, po upozornění jedné z divaček se pokouší odhalit způsob, jakým by DVD spustil, přičemž televizi i přehrávač opakovaně omylem zapne a vypne, omluvně pronese "Promiňte, já nejsem moc technik. Nevyznáte se v tom někdo?" a nechá tak spuštění filmu na divácích.
Co (naštěstí) zůstává je Vláčilův krásný film o střetu duchovního a světského/živočišného/pohanského, navíc s uhrančivými pány Kačerem a Čepkem.
Žádné komentáře:
Okomentovat