"Ondřeji, proč se to, prosímtě, jmenuje Redroom?"
"Podle mého pokoje - od chvíle, kdy jsem se tam nastěhoval, jsou všechny stěny červené. A nebylo to jen tak. Dalo nám to docela zabrat, aby byly červené."
"Ale ty už v tom pokoji přece nebydlíš."
"Aha. Pravda."
"Už poměrně dlouho tam nebydlíš."
"Hm."
"Tak proč se to tu pořád jmenuje Redroom?"
"Změním to, dobře?"
"Lipár? Ty musíš mít nafukovací ego."
"Když já jsem na nic lepšího nepřišel."
"Could he be any more pathetic?"
"..."
pondělí 31. prosince 2007
sobota 29. prosince 2007
Steal This
Až dnes jsem narazil na zajímavý film nazvaný Steal This Film (Ukradni tenhle film).
První část se věnuje švédskému serveru Pirate Bay, jehož pomocí lze vyhledat filmy a hudbu sdílené pomocí systému bit torrent (článek o bit torrentu na české Wikipedii), vypráví o tom, jak americká vláda zatlačila na švédskou, aby server zrušila, ale mluví i o sdílení souborů obecně a o tom, jak dětinsky na celou věc reaguje Hollywood.
Druhý díl je obecnější, jde v něm více o sdílení informací, vývoj médií atd.
Moc zajímavé.
Steal This Film Part 1 (torrent)
Steal This Film Part 2 (torrent)
Podrobnosti o obou filmech jsou na webu Steal This Film. (Můj oblíbený klient pro sdílení souborů pomocí systému bit torrent je µTorrent.)
První část se věnuje švédskému serveru Pirate Bay, jehož pomocí lze vyhledat filmy a hudbu sdílené pomocí systému bit torrent (článek o bit torrentu na české Wikipedii), vypráví o tom, jak americká vláda zatlačila na švédskou, aby server zrušila, ale mluví i o sdílení souborů obecně a o tom, jak dětinsky na celou věc reaguje Hollywood.
Druhý díl je obecnější, jde v něm více o sdílení informací, vývoj médií atd.
Moc zajímavé.
Steal This Film Part 1 (torrent)
Steal This Film Part 2 (torrent)
Podrobnosti o obou filmech jsou na webu Steal This Film. (Můj oblíbený klient pro sdílení souborů pomocí systému bit torrent je µTorrent.)
pátek 28. prosince 2007
sobota 15. prosince 2007
Nehybnost: krize poezie
Jen pro případ, že v RSS čtečce ještě nemáte nehybnost, úryvek ze čtvrtečního zápisku:
S HN v S. diskuse nad tzv. "krizí poezie"... Nemohu si pomoct, ale podle mě poezie [jako taková] v žádné "krizi" není!Mimochodem, kdo vlastně píše nehybnost?
Pokud ji někdo takto vnímá, souvisí to, myslím si, s celkovou kulturou a situací ve společnosti. Dnes tolik proklamovaný důraz na okamžitý efekt, měřitelný penězi či jinou formou "okamžité kontroly", prostě na poezii neplatí...
. . .
[z rodinných důvodů zápis přerušen...]
. . .
[ještě k tzv. krizi; pokračování ráno, autobus, 5:55]
Napadá mě pro srovnání několik otázek:
Jaký dopad měly ve své době prvotiny Holana, Hrubína, Mikuláška?
Jakou roli hrají tyto básnické sbírky v kontextu celého díla zmíněných autorů?
Jakou odezvu měly v době svého vzniku kritické stati ani ne třicetiletého Šaldy?
Každý autor jednou začíná a stejně tak to je i nyní. To, že jsou určití básníci [mj. výše jmenovaní] dnes vnímáni jako klasici, je dáno časem a zhodnocením celého jejich díla, a nikoli tím, že by těmito klasiky byli po své první, druhé či třetí sbírce...
Pokud se dnes něčeho nedostává, tak je to sekundární literatura.
A poplach kritiků, že není básník?
Co takhle spustit poplach básníků, že není kritik?
Poezie is not dead!
pátek 14. prosince 2007
Kavárna Host
Host má nové webové stránky. Jejich součástí je i Kavárna. Na stránkách nakladatelství i na stránkách časopisu se objevuje pouze jako sloupec vpravo na stránce, ale funguje i samostatně.
V Kavárně stojí napsáno, že by pánové a dámy z Hosta rádi její pomocí "servírovali zprávy z redakce, informace o akcích a pořadech". To je moc prima nápad. Je jen škoda, že grafika je na rozdíl od tištěného časopisu a knížek poněkud nevzhledná, z pohledu internetu snad až archaická. Obsah Kavárny nelze sledovat přes RSS, přestože má v podstatě formu zápisníku nebo blogu. Záznamy nejsou značené daty vzniku, neumožňují komentování, zkrátka vůbec nevyužívají potenciálu webu. Snad je to pouze počáteční fáze, z které postupně vzejde web zajímavý nejen obsahem, ale i designem.
V Kavárně stojí napsáno, že by pánové a dámy z Hosta rádi její pomocí "servírovali zprávy z redakce, informace o akcích a pořadech". To je moc prima nápad. Je jen škoda, že grafika je na rozdíl od tištěného časopisu a knížek poněkud nevzhledná, z pohledu internetu snad až archaická. Obsah Kavárny nelze sledovat přes RSS, přestože má v podstatě formu zápisníku nebo blogu. Záznamy nejsou značené daty vzniku, neumožňují komentování, zkrátka vůbec nevyužívají potenciálu webu. Snad je to pouze počáteční fáze, z které postupně vzejde web zajímavý nejen obsahem, ale i designem.
středa 12. prosince 2007
Vlakem na Auta, vlakem zpět
Do Ostravy na křest nové sbírky Petra Hrušky nazvané Auta vjíždějí do lodí jsem se vypravil s Jonášem Hájkem. Byl pozvaný jako jeden z hostů a na cesty je to moc dobrý společník. Nasedli jsme do pendolina, abychom do Ostravy dorazili včas, což bylo, jak se později ukázalo, správné rozhodnutí - vlak dojel v určenou dobu a navíc spolu s námi vezl i dalšího hosta večera, zpěvačku Feng-yün Song. Třetí (ovšem nikoli poslední) host, Ivan Martin Jirous, vyrazil o dost dříve než my. Ale jemu České dráhy nepřály. Namísto ve dvě dorazil okolo čtvrté. (Na nádraží jsme se s ním minuli, ale potkal ho jiný účastník křtu, Martin Stöhr, který se za vydavatelství Host přijel na nový přírůstek do edice ReX také podívat.)
Antikvariát, galerie a klub Fiducia byl v šest hodin, na kdy byl stanovený začátek, plný. Kdo neukořistil včas židli, musel stát, kdo má krátké nohy a je méně průbojný, asi toho moc neviděl a neslyšel.
Petr Hruška na úvod ozřejmil co se bude dít a krátkou promluvou a dvěma básněmi z nové sbírky uvedl (stejně jako ve zbytku večera i všechny ostatního) svého prvního hosta, Jonáše Hájka, který u malého stolku s lampou přečetl asi desítku svých básní. Petr Hruška mezitím usedl na zem do kouta a poslouchal. (To místo a koncentrace mu zůstaly po většinu času.)
Po Jonášovi následovalo první hudební vystoupení. Norská trojka (ve složení Yvetta Ellerová a Dita Eibenová) zahrála a zazpívala Petrovi na přání a diváci pouze užasle seděli, poslouchali čistý, ale zvláštním způsobem drsný zpěv.
Spisovatel Jan Balabán, který vystoupil jako třetí z hostů, nedal k lepšímu některou ze svých povídek, ale zamyšlení. A nemohl podle mého udělat lépe.
Už zmiňovaná Feng-yün Song zazpívala čínskou i mongolskou lidovou píseň, zazpívala i vlastní píseň a přednesla čínskou báseň (samozřejmě čínsky). Ve srovnání s Norskou trojkou působila dojmem až neskutečně uhlazeným. Jemná gesta, která doprovázela zpěv, byla možná blíž tomu, co si pamatuji z těch několika málo lekcí tchaj-ťi, než pohybům operních pěvců.
Posledním hostem, kterého Petr Hruška pozval, byl Ivan Martin Jirous. A přestože ne všechny texty se mnou rezonovaly, u některých jsem zažíval příjemný údiv. Ostatně už jen sama Jirousova přítomnost vyvolávala zvláštní chvění.
Večer později pokračoval v divadelním klubu a byl plný méně i více závažných hovorů (asi těžko lze zapomenout na ten nejrozsáhlejší věnovaný poezii a osobě Karla Šiktance) a také piva a kořalky.
Video ze začátku večera: Petr Hruška
(Už jen do závorky. Před druhou ranní jsme s Jonášem zvedli kotvy a vypravili se na nádraží - v půl třetí nám měl jet vlak. Pobavilo nás, když jsme zjistili, že předchozí vlak mířící do Prahy, který měl jet v 0.45 má nahlášené zpoždění 95 minut. Méně veselí jsme byli po návštěvě nádražního bistra - nelze doporučit ani "fischburger", který obsahuje pouze dva rybí prsty a kečup, ani bagetku "cvalík", ve které se skrývají dvě kolečka salámu, plátek sýra, okurka a snítka petrželky. Takřka úplně mě humor opustil v okamžiku, kdy zpoždění našeho vlaku bylo už 50 minut. Nakonec byl zpožděný o hodinu. Dalších asi 45 minut nabral cestou.)
Všechny fotografie z večera
Všechna videa z večera (na YouTube):
(Drobná technická poznámka: videa jsem natáčel malým kompaktním digitálním fotoaparátem v místnosti, kde bylo málo světla. Obraz proto není dokonalý.)
Antikvariát, galerie a klub Fiducia byl v šest hodin, na kdy byl stanovený začátek, plný. Kdo neukořistil včas židli, musel stát, kdo má krátké nohy a je méně průbojný, asi toho moc neviděl a neslyšel.
Petr Hruška na úvod ozřejmil co se bude dít a krátkou promluvou a dvěma básněmi z nové sbírky uvedl (stejně jako ve zbytku večera i všechny ostatního) svého prvního hosta, Jonáše Hájka, který u malého stolku s lampou přečetl asi desítku svých básní. Petr Hruška mezitím usedl na zem do kouta a poslouchal. (To místo a koncentrace mu zůstaly po většinu času.)
Po Jonášovi následovalo první hudební vystoupení. Norská trojka (ve složení Yvetta Ellerová a Dita Eibenová) zahrála a zazpívala Petrovi na přání a diváci pouze užasle seděli, poslouchali čistý, ale zvláštním způsobem drsný zpěv.
Spisovatel Jan Balabán, který vystoupil jako třetí z hostů, nedal k lepšímu některou ze svých povídek, ale zamyšlení. A nemohl podle mého udělat lépe.
Už zmiňovaná Feng-yün Song zazpívala čínskou i mongolskou lidovou píseň, zazpívala i vlastní píseň a přednesla čínskou báseň (samozřejmě čínsky). Ve srovnání s Norskou trojkou působila dojmem až neskutečně uhlazeným. Jemná gesta, která doprovázela zpěv, byla možná blíž tomu, co si pamatuji z těch několika málo lekcí tchaj-ťi, než pohybům operních pěvců.
Posledním hostem, kterého Petr Hruška pozval, byl Ivan Martin Jirous. A přestože ne všechny texty se mnou rezonovaly, u některých jsem zažíval příjemný údiv. Ostatně už jen sama Jirousova přítomnost vyvolávala zvláštní chvění.
Večer později pokračoval v divadelním klubu a byl plný méně i více závažných hovorů (asi těžko lze zapomenout na ten nejrozsáhlejší věnovaný poezii a osobě Karla Šiktance) a také piva a kořalky.
Video ze začátku večera: Petr Hruška
(Už jen do závorky. Před druhou ranní jsme s Jonášem zvedli kotvy a vypravili se na nádraží - v půl třetí nám měl jet vlak. Pobavilo nás, když jsme zjistili, že předchozí vlak mířící do Prahy, který měl jet v 0.45 má nahlášené zpoždění 95 minut. Méně veselí jsme byli po návštěvě nádražního bistra - nelze doporučit ani "fischburger", který obsahuje pouze dva rybí prsty a kečup, ani bagetku "cvalík", ve které se skrývají dvě kolečka salámu, plátek sýra, okurka a snítka petrželky. Takřka úplně mě humor opustil v okamžiku, kdy zpoždění našeho vlaku bylo už 50 minut. Nakonec byl zpožděný o hodinu. Dalších asi 45 minut nabral cestou.)
Všechny fotografie z večera
Všechna videa z večera (na YouTube):
(Drobná technická poznámka: videa jsem natáčel malým kompaktním digitálním fotoaparátem v místnosti, kde bylo málo světla. Obraz proto není dokonalý.)
pondělí 10. prosince 2007
Auta vjíždějí do lodí
Čert vem nakupování vánočních dárků v přelidněných pražských obchodech, čert vem psaní rozsáhlých elaborátů bez jasnějšího cíle. Nashle zítra v Ostravě ve Fiducii.
čtvrtek 6. prosince 2007
neděle 2. prosince 2007
Výsledky ankety a co je vlastně RSS a proč ho používat
V návaznosti na první anketu, kterou jsem na blog umístil a která se týkala používání RSS, jsem měl v úmyslu publikovat krátký článek mojí kamarádky, která RSS dříve nepoužívala, ale teď už ví jak na to.
Chyba lávky, článek nepřišel. A byl by asi potřeba. Měl shrnovat počáteční zážitky s používáním čtečky RSS kanálů z pohledu někoho, kdo není úplně zvyklý přecházet na podobné novinky. A soudě z ankety, takových lidí bude asi víc, než jsem předpokládal. Výsledky byly následující:
Na úvod pár vět z hesla na české Wikipedii:
Čtečky RSS kanálů jsou různé. Mohou to být separátní programy (to mi nepřipadá moc praktické), ale stále častěji jsou součástí internetových prohlížečů a poštovních klientů.
Praktický příklad? Už před několika měsíci jsem začal ke sledování RSS kanálů používat Sage, což je rozšíření prohlížeče Mozilla Firefox. V prohlížeči tak mám nyní boční panel se seznamem všech stránek, které chci přes RSS sledovat (a dnes je jich něco kolem stovky). Tučně vypsané jsou ty, kde je něco nového, co jsem ještě nečetl - zprávy, blogy, komentáře na blozích, fotky na flickru atd. Pro lepší představu se podívejte jak to vypadá.
(Velmi uvítám komentáře k tomuto tématu, kterými by se dal článek rozšířit nebo upravit.)
Chyba lávky, článek nepřišel. A byl by asi potřeba. Měl shrnovat počáteční zážitky s používáním čtečky RSS kanálů z pohledu někoho, kdo není úplně zvyklý přecházet na podobné novinky. A soudě z ankety, takových lidí bude asi víc, než jsem předpokládal. Výsledky byly následující:
Používáte RSS neboli syndikaci?Pokusím se trošku ozřejmit, co RSS pro uživatele (protože víc o tom nevím) znamená.
Ano, používám. - 39 % (11 lidí)
Ne, nepoužívám, ale vím, co RSS je a co umí. - 10 % (3 lidé)
Ne, vůbec netuším, co to RSS je. - 50 % (14 lidí)
Na úvod pár vět z hesla na české Wikipedii:
Technologie RSS umožňuje uživatelům Internetu přihlásit se k odběru novinek z webu, který nabízí RSS zdroj (RSS feed, též RSS kanál, RSS channel). Tento zdroj se většinou vyskytuje na stránkách, kde se obsah mění a přidává velmi často (například zpravodajské servery). ... RSS formát poskytuje obsah celého článku, příp. jeho část, odkaz na původní článek a také jiná metadata.Prakticky vzato, RSS je věc, díky které člověk například nemusí navštěvovat svých patnáct oblíbených webů, aby zjistil, zda a co se na nich událo nového, ale pouze si do RSS čtečky přidá jejich RSS kanál, díky kterému má ve zjednodušené (občas i ve zkrácené podobě) neustále přehled o novinkách. Stejně třeba i v případě zpravodajských serverů, kde má často každé téma vlastní RSS kanál, nebo u serverů jako je Flickr, kde lze pomocí RSS sledovat novinky u jednotlivých uživatelů, skupin, diskuzí atp. To vše samozřejmě platí v případě, že daný web RSS používá. Až na ojedinělé výjimky používají RSS prakticky všechny blogy.
Čtečky RSS kanálů jsou různé. Mohou to být separátní programy (to mi nepřipadá moc praktické), ale stále častěji jsou součástí internetových prohlížečů a poštovních klientů.
Praktický příklad? Už před několika měsíci jsem začal ke sledování RSS kanálů používat Sage, což je rozšíření prohlížeče Mozilla Firefox. V prohlížeči tak mám nyní boční panel se seznamem všech stránek, které chci přes RSS sledovat (a dnes je jich něco kolem stovky). Tučně vypsané jsou ty, kde je něco nového, co jsem ještě nečetl - zprávy, blogy, komentáře na blozích, fotky na flickru atd. Pro lepší představu se podívejte jak to vypadá.
(Velmi uvítám komentáře k tomuto tématu, kterými by se dal článek rozšířit nebo upravit.)
sobota 1. prosince 2007
Opožděné fotografie
Po více než měsíci od společného vystoupení Evy Košinské, Jonáše Hájka, Honzy Těsnohlídka, Jonáše Zbořila a mě v Krásných ztrátách přihazuji z tohoto večera několik fotek, které dorazily mailem.
(foto: Štěpánka Červinková)
(foto: Štěpánka Červinková)
Totem.cz ve Fra alespoň ze záznamu
Nestihl jsem sice v pondělí tradiční čtení autorů publikujících na literárním serveru Totem, což je mrzuté samo o sobě, v tomto případě ovšem ještě o trošku víc, protože hostem byl Stanislav Dvorský, ale měl jsem štěstí. Eva Košinská / kalais obstarala zvukový záznam čtení a podělila se o něj. Příjemný poslech. (Fotografie ze čtení jsou na Totemu.)
Úvod (Jakub Řehák / cit-i-zen), Ladislav Zedník / egil - mp3
Jonáš Hájek / jonáš - mp3
Peter Zalom / canis lupus
Jan Zbořil / šedé - mp3
ariel - mp3
Jakub Hojer / zkrvák - mp3
(přestávka)
Úvod ke čtení Stanislava Dvorského (Jakub Řehák / cit-i-zen) - mp3
Stanislav Dvorský - mp3
Update 31/12:
Totemovská fotodokumentace.
Úvod (Jakub Řehák / cit-i-zen), Ladislav Zedník / egil - mp3
Jonáš Hájek / jonáš - mp3
Peter Zalom / canis lupus
Jan Zbořil / šedé - mp3
ariel - mp3
Jakub Hojer / zkrvák - mp3
(přestávka)
Úvod ke čtení Stanislava Dvorského (Jakub Řehák / cit-i-zen) - mp3
Stanislav Dvorský - mp3
Update 31/12:
Totemovská fotodokumentace.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)