Do Ostravy na křest nové sbírky Petra Hrušky nazvané Auta vjíždějí do lodí jsem se vypravil s Jonášem Hájkem. Byl pozvaný jako jeden z hostů a na cesty je to moc dobrý společník. Nasedli jsme do pendolina, abychom do Ostravy dorazili včas, což bylo, jak se později ukázalo, správné rozhodnutí - vlak dojel v určenou dobu a navíc spolu s námi vezl i dalšího hosta večera, zpěvačku Feng-yün Song. Třetí (ovšem nikoli poslední) host, Ivan Martin Jirous, vyrazil o dost dříve než my. Ale jemu České dráhy nepřály. Namísto ve dvě dorazil okolo čtvrté. (Na nádraží jsme se s ním minuli, ale potkal ho jiný účastník křtu, Martin Stöhr, který se za vydavatelství Host přijel na nový přírůstek do edice ReX také podívat.)
Antikvariát, galerie a klub Fiducia byl v šest hodin, na kdy byl stanovený začátek, plný. Kdo neukořistil včas židli, musel stát, kdo má krátké nohy a je méně průbojný, asi toho moc neviděl a neslyšel.
Petr Hruška na úvod ozřejmil co se bude dít a krátkou promluvou a dvěma básněmi z nové sbírky uvedl (stejně jako ve zbytku večera i všechny ostatního) svého prvního hosta, Jonáše Hájka, který u malého stolku s lampou přečetl asi desítku svých básní. Petr Hruška mezitím usedl na zem do kouta a poslouchal. (To místo a koncentrace mu zůstaly po většinu času.)
Po Jonášovi následovalo první hudební vystoupení. Norská trojka (ve složení Yvetta Ellerová a Dita Eibenová) zahrála a zazpívala Petrovi na přání a diváci pouze užasle seděli, poslouchali čistý, ale zvláštním způsobem drsný zpěv.
Spisovatel Jan Balabán, který vystoupil jako třetí z hostů, nedal k lepšímu některou ze svých povídek, ale zamyšlení. A nemohl podle mého udělat lépe.
Už zmiňovaná Feng-yün Song zazpívala čínskou i mongolskou lidovou píseň, zazpívala i vlastní píseň a přednesla čínskou báseň (samozřejmě čínsky). Ve srovnání s Norskou trojkou působila dojmem až neskutečně uhlazeným. Jemná gesta, která doprovázela zpěv, byla možná blíž tomu, co si pamatuji z těch několika málo lekcí tchaj-ťi, než pohybům operních pěvců.
Posledním hostem, kterého Petr Hruška pozval, byl Ivan Martin Jirous. A přestože ne všechny texty se mnou rezonovaly, u některých jsem zažíval příjemný údiv. Ostatně už jen sama Jirousova přítomnost vyvolávala zvláštní chvění.
Večer později pokračoval v divadelním klubu a byl plný méně i více závažných hovorů (asi těžko lze zapomenout na ten nejrozsáhlejší věnovaný poezii a osobě Karla Šiktance) a také piva a kořalky.
Video ze začátku večera: Petr Hruška
(Už jen do závorky. Před druhou ranní jsme s Jonášem zvedli kotvy a vypravili se na nádraží - v půl třetí nám měl jet vlak. Pobavilo nás, když jsme zjistili, že předchozí vlak mířící do Prahy, který měl jet v 0.45 má nahlášené zpoždění 95 minut. Méně veselí jsme byli po návštěvě nádražního bistra - nelze doporučit ani "fischburger", který obsahuje pouze dva rybí prsty a kečup, ani bagetku "cvalík", ve které se skrývají dvě kolečka salámu, plátek sýra, okurka a snítka petrželky. Takřka úplně mě humor opustil v okamžiku, kdy zpoždění našeho vlaku bylo už 50 minut. Nakonec byl zpožděný o hodinu. Dalších asi 45 minut nabral cestou.)
Všechny fotografie z večera
Všechna videa z večera (na YouTube):
(Drobná technická poznámka: videa jsem natáčel malým kompaktním digitálním fotoaparátem v místnosti, kde bylo málo světla. Obraz proto není dokonalý.)
děláš si srandu? 0x komentováno?
OdpovědětVymazattak zajímavej článek!
ale teda jako o hruškovi tam není nic! to je trochu smůla. ale možná to eště přijde, nevím. každopádně sem rád, že vydal novou věc, a už se moc těšim, až si to přečtu :)
veselý vánoce!!!
cha cha, já se na ně fakt těšim!