(Je to trošku text na objednávku, ale z toho si nic nedělám.)
Je úžasné, že jsem se dnes mohl vítat a loučit s Vendou hned několikrát, znamenalo to totiž mnoho vítacích a rozlučkových polibků. Doporučuji vřele.
úterý 31. října 2006
pondělí 30. října 2006
Puršl informátorem
Ladislav Puršl poslední dobou zasílá samé krásné informační maily. Dnes informoval o třech zajímavých kulturních událostech:
8. listopadu od 20 hodin v klubu Souterrain v Bělehradské ulici nad Pavlákem hraje MIRUMIR (Michal Špína - klávesy, Janek Doležal - basa, Ondřej Zima - bicí) vzniknuvší na troskách veletoku Jeniseje,Dobrý informátor, ne? A krásný listopad, že?
11. listopadu od 19 hodin Marie Šťastná čte v Českém centru v Rytířské ulici 31 ve společnosti pana Petra Krále a pana Petra Hrušky (v rámci Dne poezie),
20. listopadu je v Uni-Jazzu čtení poesie Jana Štolby (hudebník - jazzový saxofonista, spisovatel, básník, filmový a literární kritik). Honza své věci osobně číst nebude, ale bude hrát (saxofon + arabský buben).
sobota 28. října 2006
Fotky z čtení v Řetězové
Anonymní čtenář (ale pravděpodobně fotograf Martin Pospíšil) mi nechal mezi komentáři odkaz na fotky z pondělního čtení z Literární kavárně v Řetězové. Jsou tady.
čtvrtek 26. října 2006
Šostakovič nadivoko
Anna vymyslela prima výlet. Nakonec se nekonal v plné zamýšlené sestavě, ale vem to čert. Naše trojčlenná (já, Anna, dobrovolná řidička Péťa) výprava vyrazila po čtvrté z Prahy směr Brno, přesněji Skleněná louka a přednáška Martina Dohnala nazvaná Dmitrij Šostakovič – Jurodivý blázen boží. Během cesty sjednal jsem ještě i to, že se k nám přidá Zu.Skleněná louka. Mnohokrát jsem o ní slyšet vyprávět, nikdy jsem ji nespatřil, až včera. Krásné místo, úžasné. Byli jsme vysoko, až úplně pod střechou, trámy, dřevěná podlaha, na baru točili, ba i kolu, eh, promiňte koalu z toho samého podniku.
Martin Dohnal působí nad šálkem kávy jako klidný, jemný, vzdělaný muž. Před asi čtyřicítkou posluchačů a diváků metamorfoval v Mefista. Dvě a půl hodiny se zápalem sobě vlastním vykresloval osobnost Dmitrije Šostakoviče, komentoval situaci v Rusku, pouštěl, dirigoval, poskakoval, vyplazoval jazyk, zářil, mnohdy temným světlem, zkrátka pojal celý prostor za vlastní, opanoval ho a vládl mu. Silné, působivé.
Stačili jsme před odjezdem ještě zajít na něco teplého k snědku (a Zu skutečně ví, kde se v Brně v noci dobře jí) a dát si panáka (velká vodka - Zu, malá vodka - Péťa po dlouhém flámu, koala v panáku - nebohý řidič na zpáteční cestu čili já). Dvě stě kilmoetrů za necelé dvě hodiny, tedy cesta podivnou abstraktní krajnou, prázdnou a jen občas narušenou červenými body, sem tam oslepující světlo, ve vypjatých okamžicích i zvuk kol jedoucích po krajní čáře dálnice. Ve tři jsem byl pod peřinou a ve tři čtvrtě na sedm zpátky v manšestrácích, protože škola je škola. Uf.
video ukázka z přednášky Martina Dohnala:
pondělí 23. října 2006
Řětězová, přednes a Akty
Do literární kavárny v Řetězové jsem dorazil s předstihem. Měl jsem tak čas nechat trochu odeznít (hloupě) nepromyšlenou (a takřka vražednou) kombinaci černý čaj - presso - zelený čaj. Marie s Ladislavem už tam seděli, připojil jsem se k nim a dostal čerstvý výtisk Mariiny nové sbírky Akty - křest bude příští úterý večer v Obratníku.
Plánované čtení, které pravidelně pořádá Totem, začalo někdy po čtvrt na osm. V první půlce večera měli vystoupit autoři, kteří publikují právě na Totemu, v druhé potom hosté, tedy Marie Šťastná, Ladislav Puršl a Michal Špína, který je doprovázel na klavír. Totemistů bylo málo, tak mě těsně před začátkem Jonáš Hájek poprosil, abych taky něco přečetl. Nebylo to snadné. Jednak jsem s tím nepočítal, takže jsem trochu od boku vybíral ze zápisníku. Navíc vystupovat v závěru bloku, kde se některým vystoupením prostě nešlo nesmát, také není zrovna příjemné. A proč ten smích? Tiché, (až stařecky) pomaličké kuňkání, kolovrátkové huhňání jakoby z úst boxera se zlomeným nosem apod. Jen doufám, že z toho srovnání jsem vyšel se ctí.
Po krátké přestávce nastoupila Marie a za velmi citlivého doprovodu Michala Špíny četla z Aktů. Je to působivá knížka, můžu ji vřele doporučit. Ladislav pak s Michalovou muzikou pracoval ještě citlivěji, místy přecházelo podkreslené čtení v literárně-punkový výstup.
Zážitek, hodně dobrý vstup do nového týdne.
Plánované čtení, které pravidelně pořádá Totem, začalo někdy po čtvrt na osm. V první půlce večera měli vystoupit autoři, kteří publikují právě na Totemu, v druhé potom hosté, tedy Marie Šťastná, Ladislav Puršl a Michal Špína, který je doprovázel na klavír. Totemistů bylo málo, tak mě těsně před začátkem Jonáš Hájek poprosil, abych taky něco přečetl. Nebylo to snadné. Jednak jsem s tím nepočítal, takže jsem trochu od boku vybíral ze zápisníku. Navíc vystupovat v závěru bloku, kde se některým vystoupením prostě nešlo nesmát, také není zrovna příjemné. A proč ten smích? Tiché, (až stařecky) pomaličké kuňkání, kolovrátkové huhňání jakoby z úst boxera se zlomeným nosem apod. Jen doufám, že z toho srovnání jsem vyšel se ctí.
Po krátké přestávce nastoupila Marie a za velmi citlivého doprovodu Michala Špíny četla z Aktů. Je to působivá knížka, můžu ji vřele doporučit. Ladislav pak s Michalovou muzikou pracoval ještě citlivěji, místy přecházelo podkreslené čtení v literárně-punkový výstup.
Zážitek, hodně dobrý vstup do nového týdne.
AFTRlife má blog a Robbins je tím pádem v podstatě online
Fanouškovský web AFTRLife, zkratka pro alt.fan.tom-robbins, tedy domovská stránka všech online fanoušků Toma Robbinse, stvořil blog. Tom Robbins si zakládal na tom, že se na internetu nebude vyskytovat. Časy se mění, byť asi bez jeho vědomí. Na blogu Dharma Yum se totiž objevilo už několik jeho textů.
V Čechách zatím pokračuje čekání na překlad Robbinsovy poslední knížky Wild Ducks Flying Backwards. Na můj dotaz, zda Argo, které zatím všechny ostatní knížky vydalo, vydá i tuto, mi v lednu odepsali:
V Čechách zatím pokračuje čekání na překlad Robbinsovy poslední knížky Wild Ducks Flying Backwards. Na můj dotaz, zda Argo, které zatím všechny ostatní knížky vydalo, vydá i tuto, mi v lednu odepsali:
Dobry den,Takže já se těším.
ano, zcela jiste.
neděle 22. října 2006
Zu, bídíska, duby
Na víkend přijela kamarádka Zu - v Aeru běžel festival Film a architektura, který toužila navštívit. Abych tu její návštěvu trochu oživil, pozval jsem na sobotu večer hrstku přátel a připravil fondue. Inu, bylo to povedené. Jedlo se, pilo, kouřila se bídíska (a marně jsme se pokoušeli přijít na to, proč se jim tak divně říká), loupaly se pečené kaštany. Vůbec se nám nechtělo jít spát. A tak jsme hledali. V baru, co by se tak ještě dalo pít, v paměti, co by se tak dalo ještě zahrát a zazpívat. Pokud si dobře vzpomínám, úspěšně jsme to celé zakončili ve čtyři ráno.
Abych se vzpamatoval, dal jsem si v poledne, když už byli všichni pryč vanu a vyrazil na procházku - slunce svítilo, stromy byly probarvené.
Bloumal jsem podel Botiče a zjišťoval, jak se rozrůstá Zahradní Město. Cestou jsem potkal koně, pole, osamělý dub a spoustu poletujících pavučin. Lehce omámený tím, že ani ne sto metrů od panelové džungle je ještě pořád místo u potoka, kde jsou hodně staré stromy. To mi zůstalo i po zbytek dne. Fakt.
Abych se vzpamatoval, dal jsem si v poledne, když už byli všichni pryč vanu a vyrazil na procházku - slunce svítilo, stromy byly probarvené.
Bloumal jsem podel Botiče a zjišťoval, jak se rozrůstá Zahradní Město. Cestou jsem potkal koně, pole, osamělý dub a spoustu poletujících pavučin. Lehce omámený tím, že ani ne sto metrů od panelové džungle je ještě pořád místo u potoka, kde jsou hodně staré stromy. To mi zůstalo i po zbytek dne. Fakt.
Láďa Puršl, Marie Šťastná a Michal Špína 23/10 v Literární kavárně Řetězová
Cituji z mailu od Láďi Puršla:
Vážení milí,
vím, že je to na poslední chvíli, avšak přesto, kdyby to někomu z Vás vyšlo, budeme rádi, když přijdete. Jonáš Hájek nás pozval jako hosty na autorské čtení, které proběhne už zítra, od 19 hodin v (bývalé) Damúze (naproti Montmartru). Měli bychom mít blok po přestávce, tak 30 minut +-. Tedy pozvánka: Michal Špína hraje zítra na piano a Marie Šťastná a Ladislav Puršl čtou svou poesii. Je to první společné čtení s Michalem -- kdo jste ho už slyšel hrát, netřeba k tomu nic dodávat. Pěknou prosluněnou pozdimní neděli všem přeje LP
sobota 21. října 2006
Tom
"It has recently come to my attention," said Plucky Purcell, "that Charles IV (Charles the Bland) once said that life is a pickle factory. I cannot accept that, as I find it impossible to determine whether life is sweet or sour."
"Perhaps," said Amanda, purring as Purcell nibbled her tattoos, "you would prefer the words of Ba Ba of Bow Wow who claims that life is a fortune cookie in which someone forgot to put the fortune."
Tom Robbins: Another Roadside Attraction
pátek 20. října 2006
čtvrtek 19. října 2006
Before etc.
Pro příležitostné romantiky jsou určité, do jisté míry romantické filmy prostě příliš silné. Člověka to přespříliš rozněžní, nutí ho to pít, špatně se po nich spí, malátnost nahradí obvyklou živost.Manhattan. Annie Hall. Before Sunrise. Before Sunset. Der Krieger und die Kaiserin. Ale copak to jde bez nich? Ne, nejde.
"The point is... Is that... Oh, I don't know, I'm all fucked up."
středa 18. října 2006
Honba za grantem
Dnes jsem poprvé životě:- a) hledal v nové budově Magistrátu hl. m. Prahy formulář na žádost o grant v oblasti kultury,
- b) vyplňoval žádost o grant v oblasti kultury,
- c) sbíhal před devátou večerní plnou rychlostí z Vinohrad do Lucerny,
- d) dovyplňoval grant u noční přepážky pošty.
úterý 17. října 2006
Cestou
Cestou na Břevnov za starým básníkem jsem se zastavil u letohrádku královny Anny. Jako každý podzim. Je tam nejlíp.
Vzpomněl jsem si, že poprvé jsem se tam sám vydal před pár lety, když probíhala Praha město kultury 2000 a u letohrádku stál prosklený kvádr, který po doteku začal barevně svítit a vydával podivné zvuky. Když se stmívalo, bylo to vpravdě kouzelné. Ale to bylo vlastně i to dnešní slunce.
Vzpomněl jsem si, že poprvé jsem se tam sám vydal před pár lety, když probíhala Praha město kultury 2000 a u letohrádku stál prosklený kvádr, který po doteku začal barevně svítit a vydával podivné zvuky. Když se stmívalo, bylo to vpravdě kouzelné. Ale to bylo vlastně i to dnešní slunce.
pondělí 16. října 2006
status report@1:38
Dlouze jsem odkládal skutečný začátek práce, ale vzhledem k termínu (v deset ráno) to prostě nešlo dělat donekonečna.
Článek/články jsem před chvílí dopsal.
Psát/spát je moc blízko.
Článek/články jsem před chvílí dopsal.
Psát/spát je moc blízko.
čtvrtek 12. října 2006
"Drobná, až nenápadná sbírka, o níž můžeme napsat, že patří k událostem současné nejmladší české poezie"
V dnešním Salonu, literární příloze deníku Právo, otiskli tři básně Mikuláše Bryana z jeho prvotiny Kolem lámání, fotografii (díky, Jakube!) a velmi pochvalný sloupeček, který končí větou z titulku.
Je to fajn. Dobré knížky si to zaslouží, dobří básníci by se měli vracet do středu pozornosti.
Je to fajn. Dobré knížky si to zaslouží, dobří básníci by se měli vracet do středu pozornosti.
středa 11. října 2006
Říjnová Dobrá adresa je na světě
S desetidenním zpožděním vyšlo nové číslo webového měsíčníku Dobrá adresa.
pondělí 9. října 2006
Moravo
V pátek večer na Hlavák na vlak, naskládat se s dalšími čtrnácti lidmi z výpravu na rezervovaná místa, otevřít slivovici a čekat až se uvolní místo v jídelním voze. Při přestupu v Moravském Písku konečně koupit rum. Vydělat dvacet korun a deset halířů hraním na kytaru a zpěvem. Prozpívat se celou cestu až do Blatnice pod sv. Antonínkem. Hrát ještě dlouho do noci.
Podniknout výlet na Kuželov, kde je ten krásný větrný mlýn. Málem se nechat odfouknout podzimním větrem. Marně hledat ve Velké nad Veličkou hospodu, kde by měli pro každého z výpravy aspoň jednu klobásu. Vypravit se večer k blatnickému vinaři, který se k lepším vínům dostane až poměrně pozdě, pojídat skvělou uzenou kýtu, hrát a zpívat jako o život a mít prsty bolavé, že to snad ani nejde říct. Spát.
Dát si k snídani polévku a kotletku a vydat se opět dlouhou cestou na vlak. Jet vlakem zase zpátky do Prahy, pospávat, dojídat kýtu, klábosit a skončit na palančinkou v Holešovické Crepérii.
Mňam.
Podniknout výlet na Kuželov, kde je ten krásný větrný mlýn. Málem se nechat odfouknout podzimním větrem. Marně hledat ve Velké nad Veličkou hospodu, kde by měli pro každého z výpravy aspoň jednu klobásu. Vypravit se večer k blatnickému vinaři, který se k lepším vínům dostane až poměrně pozdě, pojídat skvělou uzenou kýtu, hrát a zpívat jako o život a mít prsty bolavé, že to snad ani nejde říct. Spát.
Dát si k snídani polévku a kotletku a vydat se opět dlouhou cestou na vlak. Jet vlakem zase zpátky do Prahy, pospávat, dojídat kýtu, klábosit a skončit na palančinkou v Holešovické Crepérii.
Mňam.
pátek 6. října 2006
Dělníkova smrt
Měl jsem včera možnost vidět ve Světozoru rakousko-německý film Workingman's Death (Dělníkova smrt). Svou premiéru v ČR měl už před rokem na jihlavském festivalu dokumentárních filmů, ale od včerejška jde u nás do široké distribuce. Je to dobře, ten film si to zaslouží.Michael Glawogger, který film režíroval, představuje v pěti segmentech život dělníků na začátku 21. století. Čtveřice horníků na Donbasu, kteří se den co den nasoukají do půl metru vysoké šachty, kde rubou uhlí, protože nic jiného vlastně dělat nemohou. Parta indonéských chlapů, která se vláčí nahoru a dolu s nákladem čerstvě natěžené síry, kterou nosí v proutěných koších přes rameno, mnohdy kolem turistů. Řezníci, opékači a omývači z nigerijských jatek, kam se vodí na porážku kozy a skot. Pakistánci, kteří rozebírají na kousky obrovské staré nákladní lodě přímo na pláži. Čínští dělníci pracující na vysokých pecích.
Pět pohledů do života lidí, kteří nemají jiné východisko, než svou práci, a často jsou natolik odevzdaní boží vůli, že by jinou nechtěli.
Na závěr svého Glawogger ukazuje pro kontrast areál vysokých pecí v Německu, který se změnil v turistickou atrakci a umělecké dílo.
Dvě hodiny. Pět obrazů, které nikdo nenechají na pochybách, že slovo "dělník" během posledních sto let značně změnilo svůj obsah.
čtvrtek 5. října 2006
Kanón
Moje sestra si pořídila digitální zrcadlovku. Usmysleli jsme si, že zkusíme udělat pár portrétů, ale nakonec jsme hlavně blbli. Vzešel z toho tento průhled. Om.
pondělí 2. října 2006
Krocení
Viděl jsem se dnes po delší době s Majdou. Na jaře jsem jí půjčil jednu z mých oblíbených knížek, Deset obrazů krocení býka. Vyšla nedávno v překladu a s komentáři Václava Cílka. Fakt krásná knížka - deset obrazů s poetickými texty, které ve zkratce vyjadřují to důležité pro cestu člověka od tápání po klidné, vyvážené a uvolněné bytí.
Majda mi psala včera v noci, tedy vlastně dnes v jednu ráno, v reakci na sms, ve které jsem ji prosil, jestli by mi knížku už vrátila. Psala mi, že ji nenašla. Dohodli jsme, že ji koupí a nějak si ji předáme.
Večer jsem dostal chuť vyrazit do Trafiky, pobýt v kavárenské prostředí, třeba i psát. Majda bydlí nedaleko, napsal jsem jí jestli se nechce stavit. Stavila se. Přinesla knížku. Líčila útrapy hledání knížky doma mezi ostatními knihami. Vyděsila mě poznámkou o tom, že ji chtěla najít, protože jsem se kdysi údajně zmínil, že je to "moje Bible".
Při vší úctě k Majdě, které jsem Deset obrazů půjčoval asi dva nebo tři týdny po křtu, doufám, že to je cokoli mého jen ne Bible.
Deset obrazů krocení býka je deset básniček s obrázky. Neteoretizují, jdou přímo k věci. V deseti obrazech a deseti básničkách nabízí cestu. Není potřeba je dlouho studovat. Vlastně si myslím, že úplně stačí si celou knížku přečíst jednou. Můžu to doporučit. Pro začátek třeba na webu a anglicky.
Majda mi psala včera v noci, tedy vlastně dnes v jednu ráno, v reakci na sms, ve které jsem ji prosil, jestli by mi knížku už vrátila. Psala mi, že ji nenašla. Dohodli jsme, že ji koupí a nějak si ji předáme.
Večer jsem dostal chuť vyrazit do Trafiky, pobýt v kavárenské prostředí, třeba i psát. Majda bydlí nedaleko, napsal jsem jí jestli se nechce stavit. Stavila se. Přinesla knížku. Líčila útrapy hledání knížky doma mezi ostatními knihami. Vyděsila mě poznámkou o tom, že ji chtěla najít, protože jsem se kdysi údajně zmínil, že je to "moje Bible".
Při vší úctě k Majdě, které jsem Deset obrazů půjčoval asi dva nebo tři týdny po křtu, doufám, že to je cokoli mého jen ne Bible.
Deset obrazů krocení býka je deset básniček s obrázky. Neteoretizují, jdou přímo k věci. V deseti obrazech a deseti básničkách nabízí cestu. Není potřeba je dlouho studovat. Vlastně si myslím, že úplně stačí si celou knížku přečíst jednou. Můžu to doporučit. Pro začátek třeba na webu a anglicky.
Gril griluje a Richard je bůh
Byla to nakonec veskrze snadná volba - buď jít na Nicka Cava, nebo jet s Klárkou, Lukem, Dášou a Stývem do Hodyně vyzkoušet gril, který jme K&L dali ke svatbě. Snadná byla proto, že lístek, který pro mě sehnal Jirka, se nakonec rozhodl po mé prosbě věnovat Kajce, která se táhla z Ústí do Prahy mimo jiné právě kvůli tomu australskému borci.
Nejen že gril žhavil jak měl (tedy poté, co jsme jezdili tam a zpět okolím Řevnic a hledali pumpu kde nám prodají bombu s plynem), ale navíc to z něj krásně vonělo, protože Stýf naložil výtečné maso. A aby toho nebylo dost, zastavil se den předtím Lukáš u Richarda a nakoupil od něj několik vskutku skvělých vín. Klasika: skvělé jídlo, výtečné víno, (skoro úplně) čisté nebe. Ach ano, podzim je tak krásný čas.
PS: Nechal jsem se ostříhat.
Nejen že gril žhavil jak měl (tedy poté, co jsme jezdili tam a zpět okolím Řevnic a hledali pumpu kde nám prodají bombu s plynem), ale navíc to z něj krásně vonělo, protože Stýf naložil výtečné maso. A aby toho nebylo dost, zastavil se den předtím Lukáš u Richarda a nakoupil od něj několik vskutku skvělých vín. Klasika: skvělé jídlo, výtečné víno, (skoro úplně) čisté nebe. Ach ano, podzim je tak krásný čas.
PS: Nechal jsem se ostříhat.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)