Anna vymyslela prima výlet. Nakonec se nekonal v plné zamýšlené sestavě, ale vem to čert. Naše trojčlenná (já, Anna, dobrovolná řidička Péťa) výprava vyrazila po čtvrté z Prahy směr Brno, přesněji Skleněná louka a přednáška Martina Dohnala nazvaná Dmitrij Šostakovič – Jurodivý blázen boží. Během cesty sjednal jsem ještě i to, že se k nám přidá Zu.Skleněná louka. Mnohokrát jsem o ní slyšet vyprávět, nikdy jsem ji nespatřil, až včera. Krásné místo, úžasné. Byli jsme vysoko, až úplně pod střechou, trámy, dřevěná podlaha, na baru točili, ba i kolu, eh, promiňte koalu z toho samého podniku.
Martin Dohnal působí nad šálkem kávy jako klidný, jemný, vzdělaný muž. Před asi čtyřicítkou posluchačů a diváků metamorfoval v Mefista. Dvě a půl hodiny se zápalem sobě vlastním vykresloval osobnost Dmitrije Šostakoviče, komentoval situaci v Rusku, pouštěl, dirigoval, poskakoval, vyplazoval jazyk, zářil, mnohdy temným světlem, zkrátka pojal celý prostor za vlastní, opanoval ho a vládl mu. Silné, působivé.
Stačili jsme před odjezdem ještě zajít na něco teplého k snědku (a Zu skutečně ví, kde se v Brně v noci dobře jí) a dát si panáka (velká vodka - Zu, malá vodka - Péťa po dlouhém flámu, koala v panáku - nebohý řidič na zpáteční cestu čili já). Dvě stě kilmoetrů za necelé dvě hodiny, tedy cesta podivnou abstraktní krajnou, prázdnou a jen občas narušenou červenými body, sem tam oslepující světlo, ve vypjatých okamžicích i zvuk kol jedoucích po krajní čáře dálnice. Ve tři jsem byl pod peřinou a ve tři čtvrtě na sedm zpátky v manšestrácích, protože škola je škola. Uf.
video ukázka z přednášky Martina Dohnala:
Žádné komentáře:
Okomentovat