Čtení ve Ztrátách

(foto: Dana Lipárová)

Ano, Ztráty byly plné. Sám to ještě zcela nechápu, ale pětici autorů (v pořadí v jakém jsme četli: Zbořil, Košinská, Těsnohlídek, Hájek, Lipár) se podařilo zaplnit celý zadní "sál" kavárný Krásný ztráty, dokonce do té míry, že někteří pozdě příchozí seděli vepředu před "pódiem" a jiní postávali zcela vzadu.


(foto: Dana Lipárová)

V sedm hodin, hodinu před plánovaným začátkem, to ještě ani zdaleka nevypadalo tak optimisticky. Kavárna byla průměrně obsazená, asi tak, jak bývá v pondělí večer zvykem. V zadní místnosti, kde se mělo čtení odehrávat, bylo prázdno, chladno a na stolech byly čajové svíčky. Neuběhlo ani půl hodiny a stolky byly zpoloviny obsazené. V osm hodin už si nebylo kam sednout. Účinkující tak zvolna přešli od vět typu "Bude prima, pokud nebudeme v přesile" k větám alá ala "Proboha, kdo jsou ti lidé a kde se o tom čtení dozvěděli?".


(foto: Dana Lipárová)

S pomocí Jonáše Hájka, který v první polovině večer seděl u piána a který několika tóny upozornil diváky, že přišla ona chvíle, jsem čtení zahájil. Jonáš Zbořil , četl jako první, a tak byl nucen se přinejmenším zpočátku vyrovnávat s nepříjemnostmi jako byla hlučící klimatizace nebo vyřizování posledních objednávek. To nic nemění na tom, že udělal dojem. Šéfredaktorka zavedeného literárního webu v soukromé poště napsala:

...a věru mě potěšil, opravdu se mi líbí, jak ho ta literatura zjevně baví...a zlepšuje se, jen co ho pozoruju.

Eva Košinská alias kalais, jediná žena mezi čtyřmi muži, se nezalekla muže s nahrávacím zařízením a vnesla do ztichlého sálu kavárny specifickou jemnost. Jan Těsnohlídek ml., který uzavíral první polovinu autorského čtení, mezi posluchače vrhal své beatníky beatniky poznamenané výpovědi o mládí, místy snad až moralizující. Pokud bych měl parafrázovat jednu z posluchaček:

No přinejmenším některý ty obrazy byly děsně silný.

(foto: Dana Lipárová)

Po krátké přestávce upoutal pozornost publika Jonáš Zbořil úryvkem z Gershwinovy Summertime a uvedl předposledního z autorů večera, Jonáše Hájka. Suverénní projev básníka, který letos knižně debutoval (jeho sbírka Suť vyšla v nakladatelství Fra). Oficiální část večera jsem pak uzavřel já. Mohla začít ta neoficiální.


(foto: Dana Lipárová)

Jen pro úplnost, krátké profily všech zúčastněných, které jsme rozhodili na stolky v kavárně na letácích:

Jonáš Hájek (*1984) je jedním z redaktorů literárního serveru Totem, kde zároveň publikuje pod nickem Jonáš. Studuje hudební vědu na FF UK. Letos v dubnu mu v nakladatelství Fra vyšla prvotina Suť.

Eva Košinská (*1983) studuje Komparatistiku a bohemistiku na FF UK. Publikuje časopisecky.

Ondřej Lipár (*1981) studuje na FSV UK. Publikuje na svém blogu, příležitostně i v časopisech. V roce 2004 debutoval sbírkou Skořápky.

Jan Těsnohlídek ml. (*1987) studuje knihovnictví a informační studia na FF UK. Publikuje na serveru Písmák pod nickem jt.

Jonáš Zbořil (*1988) studuje češtinu a angličtinu na PEDF UK. Publikuje na kulturně zaměřeném webu Peach Pit. Jeho texty jsou nyní k nalezení i v časopise Divoké víno.

Pozapomenutý

Nemohu se ubránit dojmu, že na Finleyho Quaye se tak trošku zapomnělo. Jenže jeho Spiritualized mi pokaždé zvedne náladu, zrychlí tep a narovná záda.

Knoflíky hlasitosti doprava, světla zhasnout, sesednout ze židle.

Technická: komentáře

Pochvala Bloggeru. Jak jsem se dočetl na blogu Bloggeru nazvaném Blogger Buzz, je od teď možné nejen komentovat příspěvky na blozích, ale konečně i velmi snadno sledovat následné diskuze - lze si totiž nechat poslat upozornění mailem, tzv. "e-mail follow-up".



Update 17:51:
Hned první komentář narazil na poměrně zásadní technický problém. Pokud nejste uživateli Bloggeru nebo nemáte vytořený Google Account (což ale mohu doporučit, je to velmi praktické), sledování komentářů bohžuel nepřipadá do úvahy.

Čtení ve Ztrátách už v pondělí

Po delší době autorské čtení, neodpustím si připomenout.

Petice

Jsem pro knihovnu. Petice na její podporu je zde.



Update 19:03:
(via Design Portal)

Antologie

antologie
Originally uploaded by Ondra_L.

Přišel jsem tam pozdě. Tedy ne úplně pozdě, ale zkrátka už v průběhu (a prakticky v závěru) programu. Jan Šulc, jeden z editorů Antologie české poezie, právě vysvětloval, proč vychází nejprve druhý díl a po něm bude teprve následovat první, proč jsou autoři řazení nikoli podle věku, ani podle abecedy, ale namísto toho spojeni do skupin atd.

Ale popořadě. Antologie české poezie z dílny nakladatelství Dybbuk se křtila a představovala veřejnosti (tj. zejména autorům v knize zahrnutým) ve středu večer v Kafárně na kus řeči na pražských Vinohradech.

Bylo plno. Vím to, přišel jsem opravdu až po začátku a nebylo možné se vůbec dostat do "sálu", proto jsem pouze nakukoval ze dveří a poslouchal už zmíněného pana Šulce a po něm také Jitku N. Srbovou (Wagon), která měla v antologii na starosti sekci internetových autorů. (Je nás tam takových patnáct.) Za Jitkou postával Jan Štolba se saxofonem, vedle ní Ester Kočičková. Ta si ve chvíli, kdy Jitka domluvila, vzala poměrně velký nůž a s jeho pomocí náhodně vybrala několik básní z antologie a ty svým svébytným způsobem recitovala. (Je mi líto, ale mám pocit, že Ester by si měla na chvíli odpočinout od veřejného vystupování. Její humor operující s trapností začíná být okoukaný a málo zábavný.)

Avizované hudební vystoupení Víta Oldřicha Janoty se nekonalo. Podle všeho Janota odmítl s astmatem hrát v místě, kde pro samý kouř halící básnířky, básníky a veškerou další havěť, nebylo možné dýchat ani pro zcela zdravého člověka. (Ano, plně podporuji zákaz kouření v hospodách, barech, kavárnách atd.)

S Marií, rebeccou13 (Písmák), Finem, Augustinem_Šípkem, Michalem Šandou a Jitkou jsme posedávali venku a klábosili. A když se vzduch i prostor uvnitř vyčistil, přesunuli jsme se tam. Básníci, alkohol, hovory vážnější (sám už nevím jaké), méně vážné ("Kdo z české literární scény má podle vás sexy mozek, ale fyzicky vás nepřitahuje?"), poplácávání po zádech ("To je krásné, že jsme všichni v jedné knize."), ustrnutí v úžasu ("To je krásné, že jsme v jedné knize se všemi těmi velikány."), sestupy na zem ("Bude to někdo číst?") atd.

Fun fact: Zatímco všichni ostatní autoři ze sekce internetu jsou označeni svými nicky, pod kterými publikují, já zůstal u jména. Celého jména. Má to mimochodem jeden (aspoň pro mě) docela vtipný následek. Na zadní straně antologie je výčet všech zastoupených. "Tištění" autoři jsou tam připomenuti příjmením, "internetoví" nickem. A tak pouze já a Augustin_Šípek (ano, to podtržítko tam je, ano, je to pseudonym) jsme dvěma exoty, kteří se na zadní stranu dostali jménem i příjmením.

fotografie

Update 16:58:
Všiml jsem si první (a nutno říct poměrně kritické) reakce na antologii - (v antologii zastoupený) Petr Motýl na svém webu Čmelák a svět.

Update 22/10:
Další reakce - tentokrát na idnes.

***

Ještě za tmy
někdo chodí za dveřmi
Každým skřípnutím
a cvaknutím
ve mně zavírá a rozsvící

Do podrážek se zachytil
už skoro vybledlý večer
Kudy jsem to chodil

***

V neděli ráno se dávají poznat
ty co plakaly
ty co nedospaly
ty co neviděly

Autobusem
městem ponořeným do čaje

Co která poztrácela
hledám

Bojkotovat Tesco

Je to jen stěží k uvěření. Youngprimitivovská trička Česko, o kterých už byla řeč, se skutečně přestávají prodávat. Jak stojí na youngprimitive.cz:

Jen připomínám že trička ČESKO budou k dispozici POUZE DO NEDĚLE. Pak je budu muset fakt stáhnout. Jít sedět na dva jahry se mi kvůli pár tričkům fakt nechce :( Tenhle svět se řítí do sraček. Už to vím dlouho. Anyway objednávat do neděle můžete ZDE! Pak to stahuju, zbytek zabalím do krabice a pošlu chudým černouškům na lítačku do Afriky. Tam snad ta nadnárodní banda co nerozumí vtipu a nadsázce nemá ještě svou právní agenturu. V každém případě v hlavě se mi už klube protest design na tohohle molocha!

Mám rád volný trh a svobodu. Sbohem, Tesco, rád jsem občas zaskočil.

Barma

Listy

Podzim je čas na čaj a dopisy. Jeden za všechny, protože to je podzim, to je fall.

E-Bow The Letter

Look up. What do you see? All of you and all of me, fluorescent and starry, some of them they surprise. busride. I went to write this, 4 a.m., this letter. Fields of poppies, little pearls. All the boys and all the girls--sweet-toothed, each and every one a little scary. I said your name. I wore it like a badge of teenage film stars, hash bars, cherry mash and tin foil tiaras. Dreaming of Maria Callas, whoever she is. This fame thing, I don't get it. I wrapped my hand in plastic to try to look through it. Maybelline eyes and girl-as-boy moves. I can take you far. This star thing, I don't get it. [I'll take you over. I'll take you there.] Aluminum, it tastes like fear. Adrenaline, it pulls us near. Will you live to 83? Will you ever welcome me, will you show me something that nobody else has seen? Smoke it, drink. Here comes the flood, anything to thin the blood. These corrosives do their magic slowly, and sweet. Phone, eat it, drink. Just another chink, cuts and dents they catch the light. Aluminum, the weakest link. I don't want to disappoint you. I'm not here to anoint you. I would lick your feet but is that the sickest move, I wear my own crown, and sadness, and sorrow, and who'd of thought tomorrow could be so strange? My loss. And here we go again. [I'll take you over. I'll take you there.] Aluminium, it tastes like fear. Adrenaline, it pulls us near. It tastes like fear. It pulls us near. Look up. What do you see? All of you and all of me, flourescent and starry, some of them they surprise. I can't look it in the eyes. Seconal, spanish fly, absinthe, kerosene, cherry-flavored neck and collar. I can smell the sorrow on your breath. The sweat, victory and sorrow. This smell thing, I got it. [I'll take you over. I'll take you there.] Aluminum, it tastes like fear. Adrenaline, it pulls us near. It tastes like fear. It pulls us near. It tastes like fear. It pulls us near.
(R.E.M.)

(A ještě drobnost do závorky, na kterou jsem narazil o chvilku později.)

Update 7/10:
Corwex duchaplně přihodil odkaz na video.

Krásné ztráty, 29/10: Hájek, Košinská, Lipár, Těsnohlídek, Zbořil

café Krásný ztráty

Tesco / Česko

Před nějakou dobou jsem tak trochu propadl Kroměřížské značce Young Primitive. Dokonce do takové míry, že jsem si objednal jejich tričko Česko. Je prima.

Young Primitive docela úspěšně míchá humor s designem a svébytným přístupem k městskému oblékání. Zkrátka sympaťáci.

Trochu s pobavením a trochu s obavami jsem si pak na webu YP přečetl:

Tak to se pobavíte přátelé. TESCO mě chce prostřednictvím nějaké právní agentury žalovat, pokud nesáhnu do 14ti dnů z prodeje trička s nápisem ČESKO.

Inu, říkám si, Česko.