Ale popořadě. Antologie české poezie z dílny nakladatelství Dybbuk se křtila a představovala veřejnosti (tj. zejména autorům v knize zahrnutým) ve středu večer v Kafárně na kus řeči na pražských Vinohradech.
Bylo plno. Vím to, přišel jsem opravdu až po začátku a nebylo možné se vůbec dostat do "sálu", proto jsem pouze nakukoval ze dveří a poslouchal už zmíněného pana Šulce a po něm také Jitku N. Srbovou (Wagon), která měla v antologii na starosti sekci internetových autorů. (Je nás tam takových patnáct.) Za Jitkou postával Jan Štolba se saxofonem, vedle ní Ester Kočičková. Ta si ve chvíli, kdy Jitka domluvila, vzala poměrně velký nůž a s jeho pomocí náhodně vybrala několik básní z antologie a ty svým svébytným způsobem recitovala. (Je mi líto, ale mám pocit, že Ester by si měla na chvíli odpočinout od veřejného vystupování. Její humor operující s trapností začíná být okoukaný a málo zábavný.)
Avizované hudební vystoupení
S Marií, rebeccou13 (Písmák), Finem, Augustinem_Šípkem, Michalem Šandou a Jitkou jsme posedávali venku a klábosili. A když se vzduch i prostor uvnitř vyčistil, přesunuli jsme se tam. Básníci, alkohol, hovory vážnější (sám už nevím jaké), méně vážné ("Kdo z české literární scény má podle vás sexy mozek, ale fyzicky vás nepřitahuje?"), poplácávání po zádech ("To je krásné, že jsme všichni v jedné knize."), ustrnutí v úžasu ("To je krásné, že jsme v jedné knize se všemi těmi velikány."), sestupy na zem ("Bude to někdo číst?") atd.
Fun fact: Zatímco všichni ostatní autoři ze sekce internetu jsou označeni svými nicky, pod kterými publikují, já zůstal u jména. Celého jména. Má to mimochodem jeden (aspoň pro mě) docela vtipný následek. Na zadní straně antologie je výčet všech zastoupených. "Tištění" autoři jsou tam připomenuti příjmením, "internetoví" nickem. A tak pouze já a Augustin_Šípek (ano, to podtržítko tam je, ano, je to pseudonym) jsme dvěma exoty, kteří se na zadní stranu dostali jménem i příjmením.
fotografie
Update 16:58:
Všiml jsem si první (a nutno říct poměrně kritické) reakce na antologii - (v antologii zastoupený) Petr Motýl na svém webu Čmelák a svět.
Update 22/10:
Další reakce - tentokrát na idnes.
"Křest druhého dílu se křtila"?
OdpovědětVymazatTož blahopřeji; uvidím, co řeknou recenzenti, respektive až na to někde narazím.
BTW, captcha je zlo.
jan vaněk jr.: Díky za upozornění - psal jsem to hned ráno plný nadšení z toho, že se mi podařilo vstát a že už jsem docela střízlivý.
OdpovědětVymazatNa recenze jsem taky zvědavý.
ondro,
OdpovědětVymazatje to oldřich janota a ne vít:))) to je rozdíl
kalais: Proboha, já jsem fakt po ránu neschopný :) Omlouvám se, už je to opraveno.
OdpovědětVymazatčaune!
OdpovědětVymazatchtěl sem poděkovat za pozvání, dost mě to lákalo, ale nakonec vyhrála procházka nebo něco, spánek myslim, těžkej den ve škole byl :)
ale ta knížka vypadá sakra sakra lákavě a jestli se ptáš, kdo ji bude číst, tak já jo!!! musim si ji koupit, přijde mi to jako skvělej nápad!
čau v pondělí :D
Položertovná reakce Marka Tomana, zřejmě vyžádaná, je s datem 12. 10. na dybbuk.cz/dybblog/clanky/reakce-na-antologii-poeze-2 ; do Salonu Práva 15. t. m. pak Petr Král a Ivan Wernisch napsali:
OdpovědětVymazatV Salonu z 25. října stálo, že Antologie české poezie, II. díl (1986–2006), vydaná nakladatelstvím Dybbuk, je nejreprezentativnějším výborem z české poezie, který vyšel v posledních letech.
To zní slibně, podle nás to ale zasluhuje zpřesnění: pro co je ta antologie reprezentativní? Pro poezii těžko, už proto, že básně jsou dovedně znečitelněny sázením do dvou sloupců a vybrány bůhvíjak, sotva ale s ohledem na to, jsou-li reprezentativní pro své autory; jednomu z nás se dokonce redaktorka v korekturách snažila změnit básně v prózy – a naopak -, druhému nebyla s to správně ocitovat ani tituly sbírek. Nakladatel ostatně vidí v autorech spíš zákazníky: prodává jim i povinné autorské výtisky.
Pro autory naší generace není kniha reprezentativní i proto, že svým časovým vymezením nechává stranou podstatnou část jejich tvorby. Na to, aby reprezentovala poezii, je navíc v knize příliš mnoho básníků (vzdor tomu, že několik významných jmen tu chybí); nebo je třeba říct: moc básní a málo básníků?
Ať tak či onak, kniha zastoupené autory nereprezentuje ani co do fyzického vzhledu, na snímcích, které ji ilustrují (vedle čmáranic podle Daliho obrazů), se jedni podobají kamenným chrličům, druzí dokonce jen patníkům. A stěží k jejich reprezentaci přispívá, že jsou roztříděni do sedmnácti různých oddílů, k nimž původci knihy – mazaně – ani neposkytli klíč. Oddíl, jenž sdružuje „internetové“ autory, není o nic reprezentativnější než jiné – pokud si aspoň nemyslíme, že básně na internetu září jinak (lépe a radostněji?) než v knihách.
Pro nás dva je antologie tím nereprezentativnější, že jsme nakladatele žádali, aby nás z ní vyřadil; jsme v ní tak jen proti své vůli a v rozporu s autorským zákonem. Vzhledem k nakladatelovým způsobům nelze ostatně vyloučit, že to je i případ dalších autorů; možná tu dokonce nechtěl být žádný, a kniha je jen kniha-fantom. Pro něco přitom bude reprezentativní i tak, to je jisté – kdyby jen pro hlavy, které ji zplodily. Nejspíš po dost památném pádu na hlavu.