Nejzajímavější bývají ta prolnutí konců snů do začátků reality.
Z bytu, do kterého kdosi vcházel, jsem se najednou přenesl do kavárny - tím, kdo vchází, jsem byl tentokrát já. U stolu seděla žena, kterou znám. Otevřela ústa, ale místo slov z nich vycházelo zvonění telefonu.
Bylo něco po deváté ráno, vedle postele mi zvonil mobil - volal Václav a potřeboval zjistit, kdy mu jede vlak.
Žádné komentáře:
Okomentovat