23 směr Kubánské náměstí, chvíli před osmou ráno

Cestou ze Zličína, kde jsme dlouho do noci nakládali hermelíny a nacpávali pálivé papričky nastrouhaným balkánem (ne, tento týden si nebudu moct promnout oči). Sedím v tramvaji, rozespalý, čtu Borgesovu povídku Tlön, Uqbar, Orbis Tertius.

Zvoní telefon, číslo neznám, ale zvednu to.

"Ondřej."
"Ahoj, tady Markéta."
"Ahoj."
"Ahoj. Nejsi s Marťou?"
Netuším o koho jde, ale naprosto zmaten odpovídám po pravě: "Ne, nejsem."
"Ty jsi ale prolhanej, určitě jo. Jsi tam s Marťou, viď?"
"Nejsem."
"Opravdu?"
"?"
"Jsi tam?"
"Jsem."
"Fakt s ní nejsi?"
"Nemáš špatný číslo?"
"Aha. Ahoj."

Ponořit se zpátky do Borgese a dojet až domů.