Pohotová

Štědrý večer: let's rock
Originally uploaded by danalipar.

Moje sestra je poměrně pohotová fotografka. Ani když se Štědrý večer chýlil ke konci, neopustila ji její pohotovost. Stal jsem se tedy rockerem.

VV

Míša

Míša
Originally uploaded by Ondra_L.

Důkaz toho, že vánoční nákupy se vyplatí.

Jel jsem 22 do centra, abych se podíval po nějakých dárcích. Když jsem vystupoval z tramvaje, kdosi na mě zavolal. Byla to moje spolužačka ze základní školy.

Během třiceti sekund jsme se pokusili vyměnit si resumé svých posledních pěti let, ale pak nám došlo, že nad kávou to půjde snáz.

Byla to krátká káva, ale na fotku to stačilo.

Za oknem padá sníh, vzpomněl jsem si na básničku

A to básničku Tima Burtona, která byla základem pro jeho skvělý film "The Nightmare Before Christmas".

It was late one fall in Halloweenland,
and the air had quite a chill.
Against the moon a skeleton sat,
alone upon a hill.
He was tall and thin with a bat bow tie;
Jack Skellington was his name.
He was tired and bored in Halloweenland

"I'm sick of the scaring, the terror, the fright.
I'm tired of being something that goes bump in the night.
I'm bored with leering my horrible glances,
And my feet hurt from dancing those skeleton dances.
I don't like graveyards, and I need something new.
There must be more to life than just yelling,
'Boo!'"

Then out from a grave, with a curl and a twist,
Came a whimpering, whining, spectral mist.
It was a little ghost dog, with a faint little bark,
And a jack-o'-lantern nose that glowed in the dark.
It was Jack's dog, Zero, the best friend he had,
But Jack hardly noticed, which made Zero sad.

All that night and through the next day,
Jack wandered and walked.
He was filled with dismay.
Then deep in the forest, just before night,
Jack came upon an amazing sight.
Not twenty feet from the spot where he stood
Were three massive doorways carved in wood.
He stood before them, completely in awe,
His gaze transfixed by one special door.
Entranced and excited, with a slight sense of worry,
Jack opened the door to a white, windy flurry.

Jack didn't know it, but he'd fallen down
In the middle of a place called Christmas Town!
Immersed in the light, Jack was no longer haunted.
He had finally found the feeling he wanted.
And so that his friends wouldn't think him a liar,
He took the present filled stockings that hung by the fire.
He took candy and toys that were stacked on the shelves
And a picture of Santa with all of his elves.
He took lights and ornaments and the star from the tree,
And from the Christmas Town sign, he took the big letter C.

He picked up everything that sparkled or glowed.
He even picked up a handful of snow.
He grabbed it all, and without being seen,
He took it all back to Halloween.

Back in Halloween a group of Jack's peers
Stared in amazement at his Christmas souvenires.
For this wondrous vision none were prepared.
Most were excited, though a few were quite scared!

For the next few days, while it lightninged and thundered,
Jack sat alone and obsessively wondered.
"Why is it they get to spread laughter and cheer
While we stalk the graveyards, spreading panic and fear?
Well, I could be Santa, and I could spread cheer!
Why does he get to do it year after year?"
Outraged by injustice, Jack thought and he thought.
Then he got an idea. "Yes. . .yes. . .why not!"

In Christmas Town, Santa was making some toys
When through the din he heard a soft noise.
He answered the door, and to his surprise,
He saw weird little creatures in strange disguise.
They were altogether ugly and rather petite.
As they opened their sacks, they yelled, "Trick or treat!"
Then a confused Santa was shoved into a sack
And taken to Halloween to see mastermind Jack.

In Halloween everyone gathered once more,
For they'd never seen a Santa before
And as they cautiously gazed at this strange old man,
Jack related to Santa his masterful plan:
"My dear Mr. Claus, I think it's a crime
That you've got to be Santa all of the time!
But now I will give presents, and I will spread cheer.
We're changing places I'm Santa this year.
It is I who will say Merry Christmas to you!
So you may lie in my coffin, creak doors, and yell, 'Boo!'
And please, Mr. Claus, don't think ill of my plan.
For I'll do the best Santa job that I can."

And though Jack and his friends thought they'd do a good job,
Their idea of Christmas was still quite macabre.
They were packed up and ready on Christmas Eve day
When Jack hitched his reindeer to his sleek coffin sleigh,
But on Christmas Eve as they were about to begin,
A Halloween fog slowly rolled in.
Jack said, "We can't leave; this fog's just too thick.
There will be no Christmas, and I can't be St. Nick."
Then a small glowing light pierced through the fog.
What could it be?. . .It was Zero, Jack's dog!

Jack said, "Zero, with your nose so bright,
Won't you guide my sleigh tonight?"

And to be so needed was Zero's great dream,
So he joyously flew to the head of the team.
And as the skeletal sleigh started its ghostly flight,
Jack cackled, "Merry Christmas to all, and to all a good night!"

'Twas the nightmare before Christmas, and all though the house,
Not a creature was peaceful, not even a mouse.
The stockings all hung by the chimney with care,
When opened that morning would cause quite a scare!
The children, all nestled so snug in their beds,
Would have nightmares of monsters and skeleton heads.
The moon that hung over the new-fallen snow
Cast an eerie pall over the city below,
And Santa Claus's laughter now sounded like groans,
And the jingling bells like chattering bones.
And what to their wondering eyes should appear,
But a coffin sleigh with skeleton deer.
And a skeletal driver so ugly and sick
They knew in a moment, this can't be St. Nick!
From house to house, with a true sense of joy,
Jack happily issued each present and toy.
From rooftop to rooftop he jumped and he skipped,
Leaving presents that seemed to be straight from a crypt!
Unaware that the world was in panic and fear,
Jack merrily spread his own brand of cheer.

He visited the house of Susie and Dave;
They got a Gumby and Pokey from the grave.
Then on to the home of little Jane Neeman;
She got a baby doll possessed by a demon.
A monstrous train with tentacle tracks,
A ghoulish puppet wielding an ax,
A man eating plant disguised as a wreath,
And a vampire teddy bear with very sharp teeth.

There were screams of terror, but Jack didn't hear it,
He was much too involved with his own Christmas spirit!
Jack finally looked down from his dark, starry frights
And saw the commotion, the noise, and the light.
"Why, they're celebrating, it looks like such fun!
They're thanking me for the good job that I've done."
But what he thought were fireworks meant as goodwill
Were bullets and missiles intended to kill.
Then amidst the barrage of artillery fire,
Jack urged Zero to go higher and higher.
And away they all flew like the storm of a thistle,
Until they were hit by a well guided missile.
And as they fell on the cemetery, way out of sight,
Was heard, "Merry Christmas to all, and to all a good
night."

Jack pulled himself up on a large stone cross,
And from there he reviewed his incredible loss.
"I thought I could be Santa, I had such belief"
Jack was confused and filled with great grief.
Not knowing where to turn, he looked toward the sky,
Then he slumped on the grave and he started to cry.
And as Zero and Jack lay crumpled on the ground,
They suddenly heard a familiar sound.

"My dear Jack," said Santa, "I applaud your intent.
I know wreaking such havoc was not what you meant.
And so you are sad and feeling quite blue,
But taking over Christmas was the wrong thing to do.
I hope you realize Halloween's the right place for you.
There's a lot more, Jack, that I'd like to say,
But now I must hurry, for it's almost Christmas day."
Then he jumped in his sleigh, and with a wink of an eye,
He said, "Merry Christmas," and he bid them good bye.

Back home, Jack was sad, but then, like a dream,
Santa brought Christmas to the land of Halloween.

The end

Poem copyright Tim Burton

Čekání

Čekal jsem víc než týden. A dnes jsem se na film Sans Soleil konečně podíval. Byl to zážitek. Ne, pardon, byl to Zážitek. Hodinu čtyřicet trvající meditace/esej/dokument/výpověď o paměti, plynutí času, Tokyu, ale i dalších věcech.

Celou záležitost kazí snad jen fakt, že jsem musel zrušit svou plánovanou cestu do Ostravy.

Dlouho očekávaný dýchánek

Už je to tak, ve středu se mi to zase láme do dalšího roku. Při té příležitosti bude dýchánek. Po čtvrtečním popíjení dvojitých třešňovic (nemohu doporučit, alespoň z dlouhodobé perspektivy určitě ne), to vidím spíš na čaj, sušenky a čaj.

Nevím, jestli je alkohol metla lidstva, každopádně je to dobrý uspávač a špatný společník do postele.

***

Vytvářím ve sněhu pravidelnou stopu

Dnes zítra před lety
stojím
tlumím dech
sníh padá ve žlutém světle
pouliční lampy

Říká mi
"Netrpělivost zabíjí požitek"
říká mi
"Čekání je klíčové"
a já čekal

Z jedoucího auta
počítal barevná světla v oknech
v křesle
které už dávno přišlo o knoflíky
přemítal o naschvál neposlaných přáních
Čekal

Na stopu ve sněhu
dočasný důkaz
dočasné existence

Ostravo!

Psala mi Marie Šťastná.

Prý má patnáctého prosince v Ostravě čtení, v čajovně. A může si prý přizvat někoho dalšího na čtení.

Že prý by to byla prima záminka pro cestu do Ostravy.

Jak jen to v tom Kmotrovi bylo? Nabídka, která se neodmítá. Lístek jsem tedy ještě nezakoupil, ale myslím, že v pondělí by se to mohlo podařit.

Vymetení Redroomu - v procesu

Rozdávání/rozprodávání věcí, které jsem po jisté úvaze označil za v budoucnu pro redroom nepotřebné, stále pokračuje. A bude pokračova až do 7. prosince.

Z těch větších věcí mi tu ještě pořád zbývá psací stroj Consul. V kufříku. S postupujícím časem si víc a víc pohrávám s myšlenkou ponechat si ho.

Ale moc dobře vím dvě věci. Poezii na psacím stroji psát neumím. Prózu neumím psát vůbec. Tak.

Možná ne pro každého

Už je to dobrých pár měsíců, co jsem narazil na britský fotografický projekt Completely Naked, respektive na jeho součást nazvanou Intimacy.

Nebude se líbit každému. Těm, kterým se bude líbit aspoň trochu, se nemusí líbit všechny fotky. Ani mně se nelíbí všechny. Ale spousta z nich je opravdu moc dobrých/úžasných/podivuhodných.

***

Už skoro začal prosinec
a tím snáz to půjde

Složíš ruce na prsou
složíme zbraně
kamenně sálat teplo
a nechtít

První sněhy
Snadno podlehnou
výkyvům nálad

Jenže
je skoro prosinec

***

Kočičí pohyby
z bolesti
někde v prsou
do napětí
v tříslech
Krátký dech
jen zdánlivě krátká paměť

Ve zlomu těla
ohyb noci
dostává kontext
Citace pohybu
louky ve větru
Ještě ne lámání vazu
a už ne
setrvalý stav

Kde začíná a končí tvůrčí krize

Tvůrčí krize začíná ve chvíli, kdy člověk zapomene na rituály. Když skončila čajovna U cesty, dost možná nejmagičtější místo v Praze, skončily má psací nedělní odpoledne.

Tvůrčí krize začíná, když člověk podlehne iluzi, že čtení poezie ho nutně musí inspirovat k vlastnímu psaní.

Tvůrčí krize probíhá.

V neděli se Anička Ciprová zmínila, že už skoro dva roky nic nenapsala. Vzpomínám si na Jerryho Maguira. "So this break is a break-up?" To snad ne. Zvlášť u tak úžasné duše, jako je Anna, by to byla věčná škoda. Posuďte:

***
Stačí, když necháš před mými dveřmi dva ořechy,
a já už budu vědět,
že jsi se rozhodl.

Stačí, když mi pošleš vlaštovku
a já už budu vědět,
že mám čekat u hodin na rohu.

A potom, až se sejdeme,
tak potom... No, uvidíme...

Tvůrčí krize končí, když si člověk, jehož dobře utajenou úchylkou jsou silné čtverečkované sešity formátu a5 z recyklovaného papíru, zakoupí nový čtverečkovaný sešit formátu a5 z recyklovaného papíru a vezme do ruky tenkou černou fixu.

Držím si palce.

Plzeňský literární život ve fotografiích

Ve čtvrtek mi psala plzeňská básnířka Milena Písačková, zvala mě na výstavu svých portrétních fotografií, na kterých zachytila literární život v Plzni.

Jedná se o dosud ojedinělý projekt, jehož cílem je přiblížit veřejnosti, "jak se jim žije" :)) Chcete-li tedy pohlédnout do tváře např. skutečnému básníkovi, byť na fotce, nebo vidět, jak vypadá společné posezení místních "umělců" v některých plzeňských podnicích, či případně vidět na snímcích přímo sami sebe (ti, kterých se to týká :)), přijďte.

Výstava se koná 2. patře Knihovny města Plzně v ulici B. Smetany 13.

Básníci Psího vína

Básníci Psího vína nejlepší slivovice z Moravy, chleba s Filákovým sádlem a cibule ve čtvrtek 17. 11. od 19 hodin ve studiu Paměť, Soukenická 29, Praha 1

Dylan

Ach jo. Není nic horšího než očekávání. A já čekal toho Dylana, který táhle zpívá Visions of Johanna a mečí "How does it feeeeeeel?" v Like a Rolling Stone.

Měl jsem čekat starého muže s kapelou, který s sebou vláčí stín revolucionáře.

Ach jo.

Ganz

Následujících pár dní budu asi hodně stručný.

Právě jsem hodinu a kousek sledoval ve Vinohradském divadle Bruno Ganze, který četl poslední čtyři kapitoly Mannova Doktora Fausta.

Nevelký postarší herec s obrovským charizma, kterému jsem kdysi bez výhrad uvěřil jeho anděla v Nebi nad Berlínem, kterému jsem letos na jaře uvěřil Hitlera v Pádu Třetí říše a kterému jsem skoro bez dechu a s bušícím srdcem uvěřil i jeho dnešní podání Fausta.

Silný zážitek.

Právě jsem se vrátil z koncertu -123 min.

Právě jsem se vrátil z koncertu -123 min., na kterém křtili nové album.
Jsou to šamani.
Tečka.

Co dělat na Zahradním Městě, když je člověku skoro dvacetpět a je podzim

Čtení na tenhle víkend:
Václav Cílek - Krajiny vnitřní a vnější
Pití na tenhle víkend:
lapsang souchong
Jídlo na tenhle víkend:
houby

Autorské čtení poezie v neděli 13/10 od 10 hodin

V neděli 13. listopadu v 10 hodin dopoledne proběhne ve Vyšehradské ulici číslo 41 (mapka zde) autorské čtení poezie básníků, kteří se zúčastní literární semináře, jehož jsem spoluorganizátorem. Pokud máte chuť naladit se před nedělním obědem na poetickou vlnu, přijďte. A abych nezapomněl, číst s největší pravděpodobností přijdou i Marie Šťastná a Dorka Žurková.

Magma v Praze

Psal mi Láďa Puršl:

Vážení a milí, známí i neznámí, znalí i neznalí, sestry a bratři,
přijměte, prosím, (otevřenou duší, s nadšením, s výkřikem vzhůru padajícího anděla či s úšklebkem, s úsměvem shovívavým nebo rovnou Maldororovým) toto (patetické a vpravdě osobní) pozvání na závěr pražského festivalu Alternativa, konkrétně na listopadový víkend 26. a 27. (sobota a neděle). Po několika letech marných pokusů a nevyslyšených modliteb se podařilo (Uni Jazzu) téměř nemožné (a pro určitou skupinu osob zázračné:-)): MAGMA bude hrát v ARŠE. Potvrzeno jest z několika stran, včetně osobní zprávy od jednoho z členů Magmy: pokud nepřijde nějaká katastrofa (jako byly povodně před pár lety a zatopená Archa zůstala s těžkým břichem v bahně Prahy) , pak páně Vanderův emsemble dorazí do matky měst a v sobotu předvede "dvoudílný" program v komorní sestavě (rytmická a vokální sekce), aby v neděli v plném počtu rozezněl stovky věži některou ze svých dlouhodechých zeuhl skladeb, otevítrajícich v matematice extáze nebesa. Pokud by kdokoli z vás stál o zážitek jákobova žebříku v bdělém stavu, nenechte si ho ujít, ono se TO zřejmě v Čechách už nebude opakovat. Mám čerstvě v paměti dva květnové koncerty z pařížského periferního klubu Triton, ta zvětšená kvarta mne od té doby pro-vá-zí ... způsobem až mystickým. Budu mít obrovskou radost, když se Archa v ty dny zaplní... Pro milence: určitě v páru! Hamatai! Směr Ararat :-)))! Laadïslaw

P.S. Potud osobní pozvání, pro širší souvislost a osvětlení kontextu přikládám článek Kuby Hlaváčka o Magmě, který vyjde v předstihu před koncerty v Uni (Jazzovém periodiku). Zájemci, kteří by si chtěli cokoli před koncerty poslechnout, nechť se ozvou obratem. Lístky by měly stát cca 600 Kč na OBA koncerty, což netřeba komentovat, sledujte předprodeje (Ticketpro), nebo stránky Archy, respektive Uni Jazzu a festivalu Alternativa Praha.

Ze sídliště na sídliště polem a sadem listnáčů

Ze Zahradního Města jsem se rozhodl jít na Spořilov, tedy z jednoho paneláku do druhého. A skutečně jsem šel polem, ze tří stran obklopeným paneláky. Šel jsem i sadem, taktéž ze tří stran obklopeným paneláky. Potkal jsem dvě veverky, pár strak a jednoho bažanta. Bylo zatraceně zima.

***

Nadechnutí do mne

Stoupám kopcem
v botách
které jsem dávno zapomněl
mezi jmény tváří
co mne občas doprovází

Na kopci na kameni
na pár chvil
nedýchat
uvolnit stisk
a bloumat

Na kopci na kameni
daleko do sněhu
mrazu nadosah

***

Nepatřičně šťavnaté rty
a bohorovnost v bocích
Venuše
levitují o centimetr výš
než přehnané ticho
noviny
a dvoudenní strniště ranní tramvaje

Dva páry kolejí
vedou Venuše
v pestrých bavlněných poutech

Radši snad nevědět
kam to jede

***

Bílá a černá
po pár krocích
k věčnosti
po pár rocích
u stejné plotny a postele

Rýžovými zrnky
pro úsměvy a potřesení rukou
všichni
počítají vteřiny
a otírají pot

Konec konců

Vzít se
není okroužkovat
rozmnožit se
pokřižovat
možná spíš
ruka v ruce
a něco málo k tomu

***

Jsi dcera ohně
s prstíky ledních medvědů
a dechem vodních panen
prstýnek
korálky

Leklí princové letních nocí
Je nás zástup
od soumraku
až po ranní čaj
a kočičí vysedávání v pokoji

Z popela slov
na tváři znamení
ozvěny otlaky škrábance
a "Ano,
mám tě rád"

Martin Rous ve Vesuvu (+ já jako host)

Připomínám, že ve středu 12. října vystupuje od 20 hodin v kavárně Pod Vesuvem písničkář Martin Rous a já v přestávkách mezi jeho písníčkami čtu svojí poezii.

Vyšla říjnová Dobrá adresa

Desáté číslo časopisu Dobrá adresa najdete zde.

Tereza Riedlbauchová v Unijazzu 10. 10. 2005

Psal mi Radim Kopáč:

V pondělí 10. října od 19 hodin čte v Unijazzu (Praha 1, Jindřišská 5, 4. patro) Tereza RIEDLBAUCHOVÁ ze své nové básnické sbírky Velká biskupovská noc (vydává nakl. Drewo a srd).
"V titulu jsou důležitější slova 'velká noc'– sbírka je především erotická," říká autorka.

Jonáš Hájek má autorské čtení

OKH 2005: Čtení v parku
Originally uploaded by Ondra_L.

Psal mi básník Jonáš Hájek, má autorské čtení spolu s pár dalšími lidmi v sobotu 8. října od 20 hodin v divadle Na prádle.

Pokud mohu soudit z toho, co četl letos na Ortenově Kutné Hoře, bude to stát za to.

Zvu.

Marie Šťastná čte v Dobré čajovně

Slíbená upřesňující informace: Marie bude číst v neděli 9. října v Dobré čajovně na Václavském náměstí v 10.10 dopoledne.

Marie Šťastná v Praze

básnířka / a poet
Originally uploaded by Ondra_L.

Tohle bude možná trochu nestandardní pozvánka. V neděli 9/10 bude v jedné pražské čajovně číst ze své poezie skvělá básnířka a žena k neuvěření Marie Šťastná.

Proč by měl člověk jít na její čtení?

Píše krásně a své krásné verše umí číst.

Je to rusovláska.

V její přítomnosti se běh věcí zvolna mění do magické reality a noci nemají konce.

Proč nestandardní pozvánka? Protože zatím sám nevím, v které čajovně a od kolika hodin. Ale já to zjistím.

Vyšlo nové Divoké víno

Čtení na tenhle víkend

Petr Hruška: Vždycky se ty dveře zavíraly

PŘIBLIŽNĚ

Jdeš spát.
Zahlédnu ještě tvoje nohy
a přibližně
i zbývající život.

Hladit.
Hladit jsem tě chtěl
v kuchyni
v růžovém světle
urvaném ze sakury.

Bylo rozhodnuto o letošní Ceně Jiřího Ortena

a s klidem můžu říct, že já ji nedostanu. Dostane ji Kateřina Kováčová za svojí knížku Hnízda.
Když jsem před nedávnem na téma CJO mluvil s Láďou Puršlem, říkal, že letos bude fajn prohrát, protože jsou přihlášené samé dobré knihy. Souhlasím. Tady je jejich přehled (z oficiálního materiálu nakladatelství Mladá fronta, které cenu uděluje):

Puršl Ladislav: Paměť vody
vydáno: 12/2004
nominuje: nakladatelství Malvern

Kováčová Kateřina: Hnízda
vydáno: 2005
nominuje: nakladatelství Centra křesťanské kultury svatého Vojtěcha

Čagánek Michal: Piktogramy
vydáno: 8/2004
nominuje: Knihovna B. B. Buchlovana

Chochola Václav: Třísky do masa
vydáno: 9/2004
nominuje : Atlantis, spol. s r.o.

Lipár Ondřej: Skořápky
vydáno: 9/2004
nominuje: Klub rodáků a přátel Kutné Hory

Štipl Zdeněk: Oči zavřít jsem nemohla
vydáno: 5/2005
nominuje: Nakladatel – Viktor Stoilov

Odehnal Petr: A budu tak i synovi
vydáno: 5/2005
nominuje: Jaroslav Kovanda – Psí víno, časopis pro současnou poezii

Libiger Milan: Jako polystyrén na hladině Indie
vydáno: 12/2002
nominuje: Jaroslav Kovanda, s. r. o. vydavatelství a nakladatelství

Šafránek Šimon: 23
vydáno: 1/2005
nominuje: Labyrint

Herzán Martin: Tetované dcery
vydáno: 5/2005
nominuje: Evropská unie pro lidská práva

Mardoša: Nanobook
vydáno: 9/2004
nominuje: Joachim Dvořák, Labyrint

Rudčenková Kateřina: Popel a slast
vydáno: 11/2004
nominuje: Mgr. Václav Chvál, Knihovna Jana Drdy, Příbram

Tvrdoň Jaroslav: Tam nahoře
vydáno: 2004
nominuje: Dauphin

Slabý Ondřej: Nenasytné sítě
vydáno: 7/2004
nominuje: Nakladatelství Petrov

Tlustá Zdeňka: Pod klepítky
vydáno: 6/2005
nominuje: Helena Kopecká

Martinec Tomáš: Grál
vydáno: červen 2005
nominuje: Balt-East

V porotě udělující Cenu Jiřího Ortena letos zasedli PhDr. Jaroslav Med CSc., Michal Jareš, Božena Správcová, Ivan Binar a Jaromír Slomek.

A abych nezapomněl, podzim je tu...

Zátiší s hruškou / Still-life with a pear
Originally uploaded by Ondra_L.

...aspoň když se podívám z okna, tak to tak vypadá. Šedivo, chladno, pršavo.
Takhle fotka je z jara, ale nějak mi do té nálady zapadá.

***

"Mělo to tak být,
už tomu začínám
konečně
trochu rozumět,"
a k tomu smích
nebo lechtaní v břiše
většinou obojí

Kvete v ní
a pulsuje životem
až tam
kam se nedá dohlédnout
má ji rádo
a občas říká
"Samou láskou tě sním"
a není nic
co by s tím mohla udělat

Bude to
láska až za hrob

12/10 koncert Martina Rouse a já jako host

Ve středu 12. řijna od 7 večer v kavárně Pod Vesuvem v Karlíně vystoupí písničkář Martin Rous (kapely Sluníčko, Narcis, Šántí) a já v rámci jeho vystoupení přečtu pár novějších textů ze své tvorby.

Přesun

Možná jsem neměl, ale podlehl jsem. Končím s redroom.wz.cz, tou krásně rudě rudou starou rachotinou. Přecházím do mainstreamu, tedy po formální stránce.