čtvrtek 30. srpna 2007

Knihovna

Knihovna je jiná. Ano, proměnila se od mojí poslední návštěvy, ale nezměnilo se nic na tom, že zůstává světem pro sebe. Venku, za velkými dveřemi pobíhám spolu se svými přáteli z práce do práce a z tramvaje do tramvaje, uvnitř mě knihovník u terminálu vítá nejistým úsměvem a svým profesionálně tlumeným "dobrýden", při kterém snímá z karty čárový kód.

Poezii smísili s beletrií. Asi jen čas ukáže, jestli to poezii prospěje ("Tak kdepak tu mají toho Škvoreckého? Jéje, Marie Šťastná, Akty? To zní zajímavě."), nebo ne ("Mondieu, kampak mi schovali Rimbauda? To já snad raději půjdu do kavárny a dám si absint.").

Cestou do oddělení časopisů jsem narazil na postmoderního multikulturního městského pseudobuddhistu, byl celý batikovaný, neměl vlasy, na krku velké dřevěné korále a po linoleu knihovny kráčel bosky. Knihovna.

Podzim je blízko.

pondělí 27. srpna 2007

Převtělení

Jan Vaněk jr. se při mé poslední zmínce o Dickovi ozval s tím, že Philip K. Dick je "přeceňovaný, intelektuály, kteří jinak nemají o (dobré) SF ponětí, zvlášť". Jestli tomu tak skutečně je, to nevím, je to možné. Chudáci mrtví autoři. Děláme si s nimi, co chceme.

Dočetl jsem teď Dickovu knížku Převtělení Timothyho Archera, poslední, kterou Dick napsal. Do určité míry navazuje na zmiňovaný Valis. Ale v mnohém se liší. Dick je známý především díky sci-fi, ale Převtělení je jiné (ostatně stejně jako třeba velmi zajímavý Král úletů, v originále Confessions of a Crap Artist). Příběh kalifornského biskupa Archera a pětice lidí z jeho bezprostředního okolí vypráví Archerova snacha Angel. Jde tu, podobně jako ve Valisu, hlavně o víru. Ale zatímco Valis byl do jisté míry extatický, Převtělení je jakoby zklamanější, unavenější, poučenější - stejně jako Angel. Dick poměrně snadno ukazuje, jak zvláštními cestami se západní lidé vydávají na cestě za poznáním a vírou. Na jedné straně je tu biskup (a bývalý právník) Archer, který touží víc než co jiného zjistit, zda byl Ježíš skutečně tím, kdo vnesl do světa revoluční myšlenky, nebo ne, a jestli v Bibli při zmínkách o pojídání Kristova těla, pití jeho Krve a vzkříšení nejde náhodou o užívání houby. Na straně druhé je pochybující, znalostmi přesycená Angel, která si dlouho není jistá, jestli syn její přítelkyně Kirsten je pouhý schizofrenik, nebo člověk, do kterého se po smrti převtělil biskup Archer. V závěru knihy ji Dick nechává rozmlouvat s newagovým duchovním vůdcem Edgarem Barefootem, ale ani po relativně dlouhé debatě (která, nemohu si pomoct, je velmi blízká rozmluvám zenových mistrů s žáky) se Angel nevzdává svého přece jen racionálního a praktického přístupu ke světu. (Pokud Argo nelže, jedná se o Dickovu jedinou sympatickou ženskou postavu.)

Kdyby nic jiného, Převtělení Timothyho Archera je zajímavou poznámkou o hledání základů světa každého člověka. To mi stačí.

Zarafest vypůjčený

V sobotu mi utekl dobře obsazený Zarafest, ale zmiňuje se o něm alespoň Milan Děžinský.

(Mimochodem, Milan Děžinský a Xavier Baumaxa spolu, podle slov XB, chodili do školy. Tolik při pondělku k bulváru.)

středa 22. srpna 2007

Obecně


jonáš & me
Originally uploaded by Ondra_L.
Trávil jsem víkend na vranovské přehradě spolu se třemi básníky (a chvilku i s jednou budoucí učitelkou) - Jonáš Hájek mě pozval, odmítnout se zkrátka nedalo. Ostatní tam přijeli dříve než já a tak jsem ve čtvrtek večer zvedal telefon, z kterého se ozýval smích a křik a slova: "Doraž, jsme už úplně zlitý."

Dorazil jsem druhý den, dovezl trochu vína, malinko jídla a něco na čtení.

Víkend to byl krásný. Počasí vyšlo ideálně. Navíc jak často má člověk příležitost trávit tři dny více méně pouze povídáním
  • a, o knihách
  • b, o lidech, kteří knihy píší a vydávají
  • c, o světě jako takovém
  • d, o věcech označovaných často jako "inťoušská témata" (což zahrnuje rozpravu o neschopnosti Univerzity Karlovy vychovávat odborníky s žurnalistickou průpravou i diskuzi o víře u pozdní nedělní snídaně).
Jednou za čas je zkrátka něco podobného zapotřebí, i přes množství vína, které při tom člověk vypije.

Říkám si, jací vlastně jsou lidé, kterým ještě nebylo třicet, píší poezii nebo prózu. Přispívají aspoň občas do literárních periodik. Čtou o něco víc než ostatní. Někteří se vrhají na filozofickou fakultu, aby svůj vztah k jazyku podpořili studiem bohemistiky (a mnozí z nich později utíkají jinam). Mnozí jsou stejnou měrou talentovaní a nepraktičtí. Na živobytí si rozhodně vydělávají všelijak (v barech i v reklamních agenturách). Často silně kouří. Dávají přednost kavárnám. Nikdy nejsou příliš při penězích (utrácejí je za knihy, divadlo, víno a cigarety). Sní o tom, že prorazí, nejlépe svou první knížkou. Jsou si do jisté míry vědomi, že tvoří s ostatními píšícími čtenáři poměrně uzavřenou společnost, která si navzájem prodává knihy, chválí si je i kritizuje a udržuje se ve dlouhodobě stejné finanční tísni, kterou je nutné řešit prací.

Samozřejmě přehnaně zobecňuji.

středa 15. srpna 2007

***

Jsem který jsem
svatý s chodidly plnými puchýřů

Hranice mám
za každým ze svých satyrských rohů
a na Panově ocasu

Rytmus světel
je rytmus slov
je hymnus ranních výčitek
a vzpomínám
kam mě vždycky pokládáš

úterý 14. srpna 2007

Jedna vlaštovka

Aj jaj, došlo na nejhorší.
Je příliš brzy

Dnes ráno jsem slyšel první reklamu s vánoční koledou. Tak nějak jsem to očekával. Příště už v červenci. Až do konce roku to bude už jen horší.

(Pavel Kotrla na svém Poznámkovém bloku)

Možná jsem včera odpoledne neměl pronášet větu o tom, jak mám mnohem raději (barevný a tepelně přívětivější) podzim než (rozpálené a upocené) léto.