Obecně

jonáš & me
Originally uploaded by Ondra_L.

Trávil jsem víkend na vranovské přehradě spolu se třemi básníky (a chvilku i s jednou budoucí učitelkou) - Jonáš Hájek mě pozval, odmítnout se zkrátka nedalo. Ostatní tam přijeli dříve než já a tak jsem ve čtvrtek večer zvedal telefon, z kterého se ozýval smích a křik a slova: "Doraž, jsme už úplně zlitý."

Dorazil jsem druhý den, dovezl trochu vína, malinko jídla a něco na čtení.

Víkend to byl krásný. Počasí vyšlo ideálně. Navíc jak často má člověk příležitost trávit tři dny více méně pouze povídáním

• a, o knihách
• b, o lidech, kteří knihy píší a vydávají
• c, o světě jako takovém
• d, o věcech označovaných často jako "inťoušská témata" (což zahrnuje rozpravu o neschopnosti Univerzity Karlovy vychovávat odborníky s žurnalistickou průpravou i diskuzi o víře u pozdní nedělní snídaně).

Jednou za čas je zkrátka něco podobného zapotřebí, i přes množství vína, které při tom člověk vypije.

Říkám si, jací vlastně jsou lidé, kterým ještě nebylo třicet, píší poezii nebo prózu. Přispívají aspoň občas do literárních periodik. Čtou o něco víc než ostatní. Někteří se vrhají na filozofickou fakultu, aby svůj vztah k jazyku podpořili studiem bohemistiky (a mnozí z nich později utíkají jinam). Mnozí jsou stejnou měrou talentovaní a nepraktičtí. Na živobytí si rozhodně vydělávají všelijak (v barech i v reklamních agenturách). Často silně kouří. Dávají přednost kavárnám. Nikdy nejsou příliš při penězích (utrácejí je za knihy, divadlo, víno a cigarety). Sní o tom, že prorazí, nejlépe svou první knížkou. Jsou si do jisté míry vědomi, že tvoří s ostatními píšícími čtenáři poměrně uzavřenou společnost, která si navzájem prodává knihy, chválí si je i kritizuje a udržuje se ve dlouhodobě stejné finanční tísni, kterou je nutné řešit prací.

Samozřejmě přehnaně zobecňuji.