Převtělení

Jan Vaněk jr. se při mé poslední zmínce o Dickovi ozval s tím, že Philip K. Dick je "přeceňovaný, intelektuály, kteří jinak nemají o (dobré) SF ponětí, zvlášť". Jestli tomu tak skutečně je, to nevím, je to možné. Chudáci mrtví autoři. Děláme si s nimi, co chceme.

Dočetl jsem teď Dickovu knížku Převtělení Timothyho Archera, poslední, kterou Dick napsal. Do určité míry navazuje na zmiňovaný Valis. Ale v mnohém se liší. Dick je známý především díky sci-fi, ale Převtělení je jiné (ostatně stejně jako třeba velmi zajímavý Král úletů, v originále Confessions of a Crap Artist). Příběh kalifornského biskupa Archera a pětice lidí z jeho bezprostředního okolí vypráví Archerova snacha Angel. Jde tu, podobně jako ve Valisu, hlavně o víru. Ale zatímco Valis byl do jisté míry extatický, Převtělení je jakoby zklamanější, unavenější, poučenější - stejně jako Angel. Dick poměrně snadno ukazuje, jak zvláštními cestami se západní lidé vydávají na cestě za poznáním a vírou. Na jedné straně je tu biskup (a bývalý právník) Archer, který touží víc než co jiného zjistit, zda byl Ježíš skutečně tím, kdo vnesl do světa revoluční myšlenky, nebo ne, a jestli v Bibli při zmínkách o pojídání Kristova těla, pití jeho Krve a vzkříšení nejde náhodou o užívání houby. Na straně druhé je pochybující, znalostmi přesycená Angel, která si dlouho není jistá, jestli syn její přítelkyně Kirsten je pouhý schizofrenik, nebo člověk, do kterého se po smrti převtělil biskup Archer. V závěru knihy ji Dick nechává rozmlouvat s newagovým duchovním vůdcem Edgarem Barefootem, ale ani po relativně dlouhé debatě (která, nemohu si pomoct, je velmi blízká rozmluvám zenových mistrů s žáky) se Angel nevzdává svého přece jen racionálního a praktického přístupu ke světu. (Pokud Argo nelže, jedná se o Dickovu jedinou sympatickou ženskou postavu.)

Kdyby nic jiného, Převtělení Timothyho Archera je zajímavou poznámkou o hledání základů světa každého člověka. To mi stačí.