Rayuela

73 - 1 - 2 - 116 - 3 - 84 - 4 - 71 - 5 - 81 - 74 - 6 - 7 - 8 - 93 - 68 - 9 - 104 - 10 - 65 - 11 - 136 - 12 - 106 - 13 - 115 - 14 - 114 - 117 - 15 - 120 - 16 - 137 - 17 - 97 - 18 - 153 - 19 - 90 - 20 - 126 - 21 - 79 - 22 - 62 - 23 - 124 - 128 - 24 - 134 - 25 - 141 - 60 - 26 - 109 - 27 - 28 - 130 - 151 - 152 - 143 - 100 - 76 - 101 - 144 - 92 - 103 - 108 - 64 - 155 - 123 - 145 - 122 - 112 - 154 - 85 - 150 - 95 - 146 - 29 - 107 - 113 - 30 - 57 - 70 - 147 - 31 - 32 - 132 - 61 - 33 - 67 - 83 - 142 - 34 - 87 - 105 - 96 - 94 - 91 - 82 - 99 - 35 - 121 - 36 - 37 - 98 - 38 - 39 - 86 - 78 - 40 - 59 - 41 - 148 - 42 - 75 - 43 - 125 - 44 - 102 - 45 - 80 - 46 - 47 - 110 - 48 - 111 - 49 - 118 - 50 - 119 - 51 - 69 - 52 - 89 - 53 - 66 - 149 - 54 - 129 - 139 - 133 - 140 - 138 - 127 - 56 - 135 - 63 - 88 - 72 - 77 - 131 - 58 - 131 -

"Co kdybychom vstoupili do národního sdružení mnichů božího požehnání?"
"Dát se k mnichům nebo žít na státní útraty..."
"Čekaly by nás úžasné úkoly," řekl Traveler a sledoval Oliveirův dech. "Jako kdybych to viděl před sebou; naší povinností by bylo modlit se a žehnat osobám, předmětům a oněm záhadným končinám, které Ceferino nazývá místy zastavení."
"Tohle bude jedno z nich," řekl Oliveira jako z dálky. "Tohle je vysloveně místo zastavení, bratříčku."
"A kromě toho bychom žehnali i osetým polím a snoubencům postiženým soky."
"Pověz to Cefemu," ozval se Oliveirův hlas z kteréhosi místa zastavení. "Měl bych chuť... Ty, když o tom teď uvažuju, Cefe je přece Uruguayec."
Traveler mu neodpověděl; díval se na Ovejera, který vešel dovnitř, sklonil se k nemocnému a měřil mu tep hysterie matinensis jugulata.
"Mniši, kterí musí neustále bojovat proti všemu duchovnímu zlu," řekl Oliveira zřetelně.
"Ach tak," řekl Ovejero, aby ho povzbudil.

Julio Cortázar: Nebe, peklo, ráj

Rezonovat

Většina mých oblíbených knih a oblíbených filmů se stala mými oblíbenými knihami a oblíbenými filmy proto, že něco z nich přímo měnilo mou realitu. Jakobych sjel z hlavní silnice na vedlejší, která vede krajinou ne tak nepodobnou té běžné, ale přece, a skrz tuhle zajížďku jsem většinou dojel do míst nových, která dávala smysl těm starým i těm, která jsem ještě ani nenavštívil.

Filmy jsou v tomhle ohledu jako kafe, jejich účinky jsou silné - celou cestou z kina i celý zbytek dne a noci mohou měnit barvy i tvary věcí, knihy jsou takové čajovější. Přecijen se dají usrkávat mnohem delší dobu, stejně jako s dobrým čajem se s nimi dá pracovat, podílet se na výsledném zážitku vhodným dávkováním, změnou teploty a délkou louhování.

Na Sicílii jsem si kdysi vzal nejen I na kovbojky občas padne smutek, ale také Cit slečny Smilly pro sníh. Byla to vyvážená kombinace pro dva týdny v převážně ženské společnosti na rozpáleném ostrově. Včera jsem v Cortázarově románu Nebe, peklo, ráj došel k místu, kde si Oliveira pokouší vsugerovat, že v Buenos Aires vůbec nejsou vedra, že je mu vlastně strašná zima, až mu z toho omrzají prsty.

Pátek

Ráno vstát. Nedovolat se. Najíst se. Umýt se. Nedovolat se. Dovolat se. Napsat. Nasednout do tramvaje. Telefonovat. Číst Cortázara. Bloumat. Pít kafe. Podlehnout hudbě, světlu, dnu, harmonii. Psát, volat, chodit. Zářit.