Philip K. Dick: Valis
Václav Cílek: Borgesův svět
Marjane Satrapiová: Persepolis 2
Szilárd Borbély: Pompa funebris (Díky Jonáši Hájkovi!)
Philip K. Dick: Převtělení Timothyho Archera
Update 2/8: Přestože Philip K. Dick obecně ve většině případů není úplně odpočikovým čtením (byť některé povídky jsou k popukání), dovolil bych si podotknout, že zmíněný Valis je skutečně asi spíš pro ty, kteří v knížkách nehledají relaxaci. Přemítání o existenci Boha, božskosti člověka, velmi záhy přiznaná rozdvojenost hlavní postavy/vypravěče/samotného autora, drogy, new age, elektronická hudba, neustále nastolovaná otázka "Proč by Bůh nechal zemřít mého kocoura pod koly auta?", těžko uvěřitelná realita. To jsou některé z ingrediencí, z kterých je Valis namíchán (mimochodem příslušné heslo v anglické wikipedii je příjemně podrobné). Není to nestravitelné, právě naopak. Je to (zpočátku) tak uhozené, že to člověka nutí číst dál, přičemž toto nutkání neustává ani ve chvíli, kdy (dočasně) nabude dojmu, že čte zcela seriózní teologický traktát (aby, alespoň v mém případě, ke konci usoudil, že existuje jistá pravděpodobnost, že kniha má být pouhým spouštěčem událostí, o kterých vypráví, a je tedy příběhem v příběhu).
Update 5/8: Se spožděním jsem doplnil Borgesův svět od Cílka. Moc zajímavé čtení o čtení.
pondělí 30. července 2007
neděle 29. července 2007
pátek 27. července 2007
Nepatřičný gender
(Asi to sem ani nepatří, tudíž tento zápis možná časem odstraním.)
Konečně jsem pochopil správnou funkci a vhodnost použítí zkratky WTF. Četl jsem totiž článek Ideologické rámování České televize v programu Události.
WTF?
Konečně jsem pochopil správnou funkci a vhodnost použítí zkratky WTF. Četl jsem totiž článek Ideologické rámování České televize v programu Události.
WTF?
čtvrtek 26. července 2007
Menomena na druhý poslech
Ještě k včerejší ukázce z Menomeny: zpívá se tam v jednom místě zajímavá věc.
It's hard to take risk
with a pessimist
středa 25. července 2007
Playlist pro večerní cestu tramvají 26 domů
Menomena - Wet and Rusting (youtube)
The Decemberists - The Crane Wife 1 & 2 (1 na youtube - raději až od 01:50, 2 na youtube)
The John Butler Trio - Better Than (youtube)
Vladimír Václavek - Ptačí herci (57 vteřin z e-shopu indies)
The Decemberists - The Crane Wife 1 & 2 (1 na youtube - raději až od 01:50, 2 na youtube)
The John Butler Trio - Better Than (youtube)
Vladimír Václavek - Ptačí herci (57 vteřin z e-shopu indies)
pondělí 23. července 2007
Ježíš & co.
Dvě historky z jednoho víkendu.
"U mojí babi zaparkovalo auto, vystoupily dvě postarší dorostenky, čaply velkou hokejovou tašku a zazvonily u vrat. Babka už je čekala. Pustila je dovnitř. Sedly všechny tři do kuchyně. Z tašky vytáhly velikánskou plastovou sošku panenky Marie na dřevotřískovým soklu s dvěma reflektory. Připojily celou tu nádheru do sítě a teplota v místonosti se zvedla. Stačil jsem je zarazit, ještě než se trojjedině pustily do zdrávasů, vytáhl z lednice pivko a uklidil se na zahradu. Babka má sošku zapůjčenou na pár dní, dokonce je k ní přiložená i návštěvní kniha."
"U nás v rodině je to přesně napůl. Polovina katolíci, polovina ateisti. Když ve městě postavili nový kostel a začali poránu vyhrávat na zvony, začala si jedna babička pochvalovat, že se vrací staré pořádky a že se hned zvýší morálka. Druhá taky poznamenala, že je to moc dobře, že je teď ve městě kostel, že prý bude výborně stahovat blesky."
Ekonomika cestování
***
Marie z kamene a líný vítr
pátku morgana
V křídlech vrabců flamenkové kroky
mi hloubí štoly do spánku
kam mi
stéblo po stéblu
zastouváš zármutky
pátku morgana
V křídlech vrabců flamenkové kroky
mi hloubí štoly do spánku
kam mi
stéblo po stéblu
zastouváš zármutky
středa 18. července 2007
Ztráty v novém + Tvar
Domovský podnik Krásný ztráty prošel minirekonstrukcí a uvítal mě dnes v nových barvách. U šachové stolku jsem se potkal s přítelem Jirkou, který pročítal letošní třináctý Tvar. Uvnitř Tvaru se skrývala recenze na Bryanovo Kolem lámání z pera básníka Ladislava Zedníka (jeho Zahradu s jabloněmi a dvěma křesly mohu doporučit). Pro Bryana (ani pro Jaromíra Damka jako redaktora) bohužel recenze nevyzněla dobře. Uvidíme, co Ladislav řekne na příští svazek edice První knížky, sbírku Tváří v tvář Anny Ciprové, která se právě připravuje do tisku.
úterý 17. července 2007
Užitečné - příjemné - suché
Když mě po ránu probudilo vedro, řekl jsem si: "Spojíš příjemné s užitečným, umyješ okna, vypereš záclony, vlhké záclony zvlhčí a ochladí vzduch, saharský vzduch se k tobě nedostane."
Po hodině a půl mi došlo, jak bláhový jsem byl.
Ano, okna jsou čistá. (Hadřík a stěrka budiž pochváleni.) Ano, záclony jsou vyprané. (Mor na ty jejich háčky a krokodýlky.) Jejich schnutí bylo tak rychlé, že k ochlazení nedošlo.
Po hodině a půl mi došlo, jak bláhový jsem byl.
Ano, okna jsou čistá. (Hadřík a stěrka budiž pochváleni.) Ano, záclony jsou vyprané. (Mor na ty jejich háčky a krokodýlky.) Jejich schnutí bylo tak rychlé, že k ochlazení nedošlo.
úterý 10. července 2007
Autorské čtení
Málem bych zapomněl. V Brně se před 11 dny rozjel Měsíc autorského čtení. Ti, kteří sledují Kalendář literárních akcí, už vědí kdy se co děje.
Zoltán Krhovec: O Ivce a bylině věčné lásky
ZAČÁTEK
Les byl temnější a temnější, přesto Ivka pokračovala v cestě.
Stará bába Jenšovka jí prozradila místo, na kterém roste bylina pro věčnou lásku, aby z ní mohla utrejch pro svého muže udělat.
Ivčin manžel byl trochu proutník, ale jí rozhodně nezanedbával. Někdy jí dokonce klátil až tak moc, že si skoro přála, aby šel zas za nějakou jinou, jak jí měla servanou. Přesto ho chtěla mít jenom pro sebe. Nejspíš kvuliva řečem, co šli po okrese. Však jí i stará Jenšovka varovala, ať si to nechá pořádně projít hlavou. Že pak se ten její, Karel se jmenoval, na jinou nepodívá a Ivka nebude s to schánět pořád vazelínu.
Ale Ivka si říct nedala, že s věčnou láskou neni špás, a tak šla dál do stále temnějšího lesa.
Taková bylina, pro kterou Ivka zrovna šla se trhá zásadně v prvním čtvrtku po výplatě a člověk na takový sběr na sobě muší mít něco s flitrama. Taky dení doba je důležitá, protože bylina je funkční jenom v plném květu, takže se musí trhat chvíli po poledním.Tohle všechno se teda Ivka dozvěděla od Jenšovky a podle toho se taky zařídila.
Tak teda šla tím lesem směrem, kde je, jak bába řekla, les nejhustší a nejtmavší, jen v samém středu je palouk zalitý sluncem, na němž bylina ta roste.
Ivka to měla skvěle vymyšlíno. Až kytici narve, vrátí se domu, měla by to stihnout ještě než se Karel vrátí z práce, a hned dá vařit vodu. Protože Kajka by za boha žádnej bylinkovej té nepolk, měla na něj Ivka fintu. Už dopoledne navařila koprovku, kterou Karel nade všecko zbožňuje a schválně jí udělala hustší, aby jí pak právě tím odvarem mohla naředit a Karel nepojal nijaký podezření. Ovšem funkčnost drijáku byla podmíněna ještě tím, že, jak řekla Jenšovka, méďium tento při milostnym aktu polknout musí. A i to měla Ivka dokonale promyšleno. Totiž Karel vlastně zajde na to svý libido. Jakmile se totiž dozví, že bude koprovka, rozvášní se, vrhne se na Ivku, serve z ní uplně všechno, ta si na pekáč frkne tu naředěnou vomajdu, to Karla rozpálí ještě víc, protože tuhle baštu fakticky zbožňuje, a vylíže jí utrejch neutrejch, bylina nebylina.
Ivka se najednou tak zasnila, jak to má všechno vymakaný, že si v tom tmavém lese nevšimla kořenu, o který zakopla. Padla rovnou na zift a pekelně si ho rozdrbla. Z natrženého obočí ji cákala krev, nos měla zlomený a levé ucho do půlky odtržené. To ale nebylo všechno. Jak se totiž snažila dostat na nohy, chtěla se přitáhnout za větev, která vyrůstala nízko nad zemí. Ta byla ale suchá a jak se za ní začala Ivka vytahovat praskla a bodla jí do oka. To jí počalo vytékat po tváři, nehledě na to jak kurevsky to bolelo. Nutno ješte pro úplnost říci, že v tuto chvíli její řev přilákal párek divokých sviní i s jejich podsviňčaty, jež se dlouho neupejpaly a jaly se ještě za živa Ivku cupovat na kusy, až z ní nezbylo prakticky nic.
A něco přece. Poučení. Že totiž kazit koprovku utrejchem se nemá!
KONEC
(publikováno se svolením autora)
Les byl temnější a temnější, přesto Ivka pokračovala v cestě.
Stará bába Jenšovka jí prozradila místo, na kterém roste bylina pro věčnou lásku, aby z ní mohla utrejch pro svého muže udělat.
Ivčin manžel byl trochu proutník, ale jí rozhodně nezanedbával. Někdy jí dokonce klátil až tak moc, že si skoro přála, aby šel zas za nějakou jinou, jak jí měla servanou. Přesto ho chtěla mít jenom pro sebe. Nejspíš kvuliva řečem, co šli po okrese. Však jí i stará Jenšovka varovala, ať si to nechá pořádně projít hlavou. Že pak se ten její, Karel se jmenoval, na jinou nepodívá a Ivka nebude s to schánět pořád vazelínu.
Ale Ivka si říct nedala, že s věčnou láskou neni špás, a tak šla dál do stále temnějšího lesa.
Taková bylina, pro kterou Ivka zrovna šla se trhá zásadně v prvním čtvrtku po výplatě a člověk na takový sběr na sobě muší mít něco s flitrama. Taky dení doba je důležitá, protože bylina je funkční jenom v plném květu, takže se musí trhat chvíli po poledním.Tohle všechno se teda Ivka dozvěděla od Jenšovky a podle toho se taky zařídila.
Tak teda šla tím lesem směrem, kde je, jak bába řekla, les nejhustší a nejtmavší, jen v samém středu je palouk zalitý sluncem, na němž bylina ta roste.
Ivka to měla skvěle vymyšlíno. Až kytici narve, vrátí se domu, měla by to stihnout ještě než se Karel vrátí z práce, a hned dá vařit vodu. Protože Kajka by za boha žádnej bylinkovej té nepolk, měla na něj Ivka fintu. Už dopoledne navařila koprovku, kterou Karel nade všecko zbožňuje a schválně jí udělala hustší, aby jí pak právě tím odvarem mohla naředit a Karel nepojal nijaký podezření. Ovšem funkčnost drijáku byla podmíněna ještě tím, že, jak řekla Jenšovka, méďium tento při milostnym aktu polknout musí. A i to měla Ivka dokonale promyšleno. Totiž Karel vlastně zajde na to svý libido. Jakmile se totiž dozví, že bude koprovka, rozvášní se, vrhne se na Ivku, serve z ní uplně všechno, ta si na pekáč frkne tu naředěnou vomajdu, to Karla rozpálí ještě víc, protože tuhle baštu fakticky zbožňuje, a vylíže jí utrejch neutrejch, bylina nebylina.
Ivka se najednou tak zasnila, jak to má všechno vymakaný, že si v tom tmavém lese nevšimla kořenu, o který zakopla. Padla rovnou na zift a pekelně si ho rozdrbla. Z natrženého obočí ji cákala krev, nos měla zlomený a levé ucho do půlky odtržené. To ale nebylo všechno. Jak se totiž snažila dostat na nohy, chtěla se přitáhnout za větev, která vyrůstala nízko nad zemí. Ta byla ale suchá a jak se za ní začala Ivka vytahovat praskla a bodla jí do oka. To jí počalo vytékat po tváři, nehledě na to jak kurevsky to bolelo. Nutno ješte pro úplnost říci, že v tuto chvíli její řev přilákal párek divokých sviní i s jejich podsviňčaty, jež se dlouho neupejpaly a jaly se ještě za živa Ivku cupovat na kusy, až z ní nezbylo prakticky nic.
A něco přece. Poučení. Že totiž kazit koprovku utrejchem se nemá!
KONEC
(publikováno se svolením autora)
Zoltán Krhovec: O muži, který moc meditoval
ZAČÁTEK
Byl jeden muž a ten věřil, že Bůh je ve všem pozemském. V lidech, zvířatech, rostlinách, kamení.
Dlouhá léta meditoval a snažil se dosáhnout na podstatu samotného božství, až jednou mu jeho Já v hlubokém transu prozradilo, že božské úrovně dosáhne, pokud do sebe vstřebá vše božské.
Když se muž z transu probral a poskládal do své mysli právě proběhnuvší mystický prožitek, vyšlo mu z toho jediné. Musí vše sníst, jedině tak vstřebá vše božské a konečně dojde poznání podstaty Všehomíra.
A tak začal. Nejprve tím, co měl ve své jeskyni, poté snědl i tu a tak pokračaoval po tisíc let až zbyl ve vesmíru jen on sám.
Nutno podotknout, že díky technikám božského cvičení jógy zcela eliminoval jakékoliv vylučování ze svého těla, jelikož, a to je logické, i ve výpotcích je obsažena božská podstata.
Letíc vesmírem, zkoumal muž své pocity. Vše již vstřebal a skutečně už má skoro božský pocit, že chápe skutečnou onu podstatu, ale nějaká malá troška poznání mu stále ještě uniká.
Rozhlíží se tedy okolo sebe a při tom se pohrouží do deset tisíc let trvající meditace. A najednou to má. Ten kousek boha, který jestě nevstřebal je obsažen v jeho těle. Bude muset sníst i to!
A tak, protože je zběhlým jogínem, použije techniku vysutého trakčníku a počíná vstřebávat své tělo a nakonec mizí i trakčník, který jako transcendentálněmeditační božská černá díra zhltne sám sebe, čímž rozhodně ničeho nedosáhne...
KONEC
(publikováno se svolením autora)
Byl jeden muž a ten věřil, že Bůh je ve všem pozemském. V lidech, zvířatech, rostlinách, kamení.
Dlouhá léta meditoval a snažil se dosáhnout na podstatu samotného božství, až jednou mu jeho Já v hlubokém transu prozradilo, že božské úrovně dosáhne, pokud do sebe vstřebá vše božské.
Když se muž z transu probral a poskládal do své mysli právě proběhnuvší mystický prožitek, vyšlo mu z toho jediné. Musí vše sníst, jedině tak vstřebá vše božské a konečně dojde poznání podstaty Všehomíra.
A tak začal. Nejprve tím, co měl ve své jeskyni, poté snědl i tu a tak pokračaoval po tisíc let až zbyl ve vesmíru jen on sám.
Nutno podotknout, že díky technikám božského cvičení jógy zcela eliminoval jakékoliv vylučování ze svého těla, jelikož, a to je logické, i ve výpotcích je obsažena božská podstata.
Letíc vesmírem, zkoumal muž své pocity. Vše již vstřebal a skutečně už má skoro božský pocit, že chápe skutečnou onu podstatu, ale nějaká malá troška poznání mu stále ještě uniká.
Rozhlíží se tedy okolo sebe a při tom se pohrouží do deset tisíc let trvající meditace. A najednou to má. Ten kousek boha, který jestě nevstřebal je obsažen v jeho těle. Bude muset sníst i to!
A tak, protože je zběhlým jogínem, použije techniku vysutého trakčníku a počíná vstřebávat své tělo a nakonec mizí i trakčník, který jako transcendentálněmeditační božská černá díra zhltne sám sebe, čímž rozhodně ničeho nedosáhne...
KONEC
(publikováno se svolením autora)
neděle 8. července 2007
Ve volných dnech
Vypraví-li se člověk na Rock For People a stahují se mračna, je jisté, že bude pršet. I přesto lze zažít příjemná překvapení. A to bez ohledu na to, že jedním z nich může být americká skupina Walls of Jericho, se kterou bych jinak vůbec nepřišel do kontaktu. Mají půvabnou zpěvačku. Jmenuje se Candace Kucsulain. (Na fotce ta vpravo.)
Nejúžasnější na Candance je energie, s jakou zpívá. Krásné.
Ale to, kvůli čemu jsme do Hradce jeli, nebyla dívka, ale chlapci. The Hives.
Ano, další čistá energie. Krásné. I v dešti. I když člověku zničehonic silně uhodí do zad a nezjistí, co to bylo. (Pro jistotu The Hives i v obyčejné klipové podobě i zde.)
Jenže červencové deště jsou bez konce. Zkusil jsem pláž, tedy Slabost pro každou jinou pláž od Davida Zábranského. Musím bohužel přiznat, že ani po padesáti stranách jsem neměl pocit, že bych jeho debutový román chtěl přečíst celý. Bylo to hlavně těmi otázkami. Na každé straně jich bylo tolik. Takové množství otazníků. Nevydržel jsem, omlouvám se.
Pomohl Hitchock. Cary Grant je stylový.
Když deště ani tak nechtějí ustat, doporučuji péct chleba. Bez receptu, od oka, v troubě.
Nejúžasnější na Candance je energie, s jakou zpívá. Krásné.
Ale to, kvůli čemu jsme do Hradce jeli, nebyla dívka, ale chlapci. The Hives.
Ano, další čistá energie. Krásné. I v dešti. I když člověku zničehonic silně uhodí do zad a nezjistí, co to bylo. (Pro jistotu The Hives i v obyčejné klipové podobě i zde.)
Jenže červencové deště jsou bez konce. Zkusil jsem pláž, tedy Slabost pro každou jinou pláž od Davida Zábranského. Musím bohužel přiznat, že ani po padesáti stranách jsem neměl pocit, že bych jeho debutový román chtěl přečíst celý. Bylo to hlavně těmi otázkami. Na každé straně jich bylo tolik. Takové množství otazníků. Nevydržel jsem, omlouvám se.Pomohl Hitchock. Cary Grant je stylový.
Když deště ani tak nechtějí ustat, doporučuji péct chleba. Bez receptu, od oka, v troubě.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)