Bez záznamu

/Jonáš Hájek/, vyfotografoval lipár.

Minulý čtvrtek se v malé galerii Rudolfina konal první ze tří večerů, které dohromady tvoří cyklus Shirana a básníci. Ve spolupráci s kurátorem Davidem Koreckým ho vytvořilo Fra, respektive Petr Borkovec. Nápad spojit výstavu Shirany Shahbazi s mladou českou poezií mi připadá skvělý. A jelikož pro Fra fotím literární večery, na možnost zachytit tohle spojení jsem se vyloženě těšil.

Jonáš Hájek, jehož veršům první večer patřil, mě před začátkem vystoupení požádal, abych nefotil.

Už dříve jsme s Jonášem mluvili o tom, jak mu připadá divné, že se veškeré dění dokumentuje a zachycuje, že tím zážitek na místě ztrácí na výlučnosti a výjimečnosti a že by byl rád, kdyby se mu podařilo uspořádat večer, o kterém by nikdo nevěděl.

V Rudolfinu mě ale jeho žádost najednou nepříjemně zaskočila.

Po krátkém vyjednávání nakonec svolil k tomu, že v každé z místností, kde se večer odehraje, můžu udělat jeden snímek. (Nakonec jsem se neovládl a pořídil asi deset fotografií. Místo toho, abych se nořil do Jonášových textů, jsem nervózně posedával a hledal vhodný úhel a čekal na nejlepší moment.)

Dlouho jsem si myslel, že pořizování fotek a zvukových záznamů z večerů ve Fra je veskrze užitečné - já sám jsem možnost poslechnout si podcast ze čtení, na kterém jsem nemohl být, několikrát ocenil.

Má Jonáš Hájek pravdu? Ztrácí události auru originality, pokud jsou zachycené obrazem a zvukem?

Na začátku

Dopsal jsem sbírku. Hledám vydavatele. Obě ty informace jsou čerstvé, dokonce i pro mě.

Se sbírkou mi nemalou měrou pomohl Jonáš Hájek. V pátek jsme se naposledy sešli nad textem a vínem, pár věcí ještě změnili, několik básní vyházeli. V sobotu jsem úpravy zapracoval, znovu změnil pořadí.

Je neděle, sbírka má název, byť ne nutně finální. Obsahuje necelých čtyřicet textů. Jedna část práce na ní je u konce. O té druhé budu průběžně informovat - sám netuším, jak obtížná bude.

***

Bez špetky ironie
podložili vertikálu
hlučícím peklem kolejí
Himmel und Ääd

Kolín odplouvá
dírami v čase
protéká beton a vina
galerijní ticho

***

Tiše a nenuceně
jak jen to oblek dovolí
obracíme stránky deníků
se zájmem
o čas odletu

Z černé kávy upletené sny
námi hází se strany na stranu
Ne ne nechci
žádnou další drobnost v ceně

S údivem
to oni jsem i já
vkládáme synchronně do úst
poslední sousto večeře
které někdo vnutil smysl

Vysoká koncentrace

Ewald Murrer / Kateřina Rudčenková, vyfotografoval lipár.

Pokud jste nestihli sobotní hromadné čtení, které se pod názvem ...a déclaré poémes... konalo v café V lese, nemusíte tak úplně smutnit. V případě, že byste ho stihli, stejně byste si neměli kam sednout. V salónku, kde se čtení deceit básníků konalo, totiž bylo narváno tak, že i samotní autoři raději zůstali tam, kde si právě odložili zavazadlo a svršky. Nedalo se hnout.

Obsahově šlo o velmi vydatný koktejl. Borkovec, Gál, Hájek, Rudčenková, Murrer, Řehák, Straka, Špaček a já. Někteří dávali ochutnat z chystaných knih, jiní se vrátili ke starším textům. Našli se i tací, kteří je suveréně recitovali z hlavy.

Využil jsem nabídnuté možnosti a četl jako první. Jednak, aby mě nestačila ovládnout absolutní nervozita, ale taky z toho důvodu, abych mohl ostatní vystupující vyfotografovat. Ano, úhel pohledu na ten večer je poněkud strnulý, ale z toho rohu za dveřmi se opravdu nedalo hnout, čestné slovo.