O víkendu se už podruhé konal výstup básníků na Říp. Milan Děžinský, který celou výpravu připravil a zorganizoval, pro nás zvolil obtížnější jižní stranu. Nevypadalo to, že by kdokoli z víc jak tuctu literátů měl zásadnější problém kopec zdolat. Většina naopak trávila cestu družným hovorem - dokonalá poetická idyla.
(Mimochodem, pokud se k podobnému výstupu chystáte, vezměte si něco dobrého k jídlu a pití - okénko s občerstvením v turistické chatě je zoufale pomalé, čepuje "speciální" zelené pivo a nabízí v zásadě jen smažená jídla.)
Zpátky v Roudnici nad Labem už nás čekali v tamní Galerii moderního umění. Do autorského čtení se z výpravy zapojili Radek Fridrich (představil svou naprosto čerstvou knihu Krooa krooa), Jan Těsnohlídek ml., Josef Straka, Tomáš Čada, Martin Langer (jen pár dní před tím vystupoval v rámci cyklu Literární sklony), Martin David, Žaneta Lichtenbergová, Milan Šedivý a Patrik Linhart. (Něco málo je vidět na fotografiích.) O tom, že následná diskuze v nedaleké Zámecké restauraci byla výživná, by asi nikdo nepochyboval.
Celá ta básnická pospolitost se mi v hlavě podivně převrátila o dva dny později při vystoupení tureckého básníka Efeho Duyana ve Fra. Z odpovědí na otázky publika ten večer totiž vyplynulo mimo jiné následující: poezii čte dnes v Turecku hrstka intelektuálů, zejména literátů, básnické sbírky se pro sedmdesátimilionový národ vydávají v nákladu čtyř až pěti set kusů, básníci si často musí u nakladatelů vydání svých sbírek platit sami, přitom ovšem každý druhý Turek se (s ohledem na silnou poetickou tradici) považuje za básníka. Reakce? Vědoucí a chápající pomrkávání mezi Čechy.
středa 29. června 2011
pondělí 13. června 2011
Knihex
Náplavka u Rašínova nábřeží, neděle dopoledne. Je chladno a prší. První ročník knižního jarmarku menších nakladatelství Knihex nezačíná vůbec dobře. Krom několika postav choulících se pod ochranou prodejních stánků tu zatím není ani noha.
Během dvou hodin je ale všechno jinak.
Slunko vysvitlo, pražané doobědvali a přicházejí, činorodě přelétávají od jednoho stánku k druhému. Tu nakupují u Hostu novou Radku Denemarkovou, tu u Sýpky přibírají komiks, i v Dauphinu si hledají úlovek. Brněnský Mad Apple se snaží konkurovat nabídce Fra: proti žlutému cideru stojí bukanýrky, rum, sušené krevety a gazpacho (o robotickém papouškovi nemluvě). Najednou je zkrátka všechno o poznání veselejší a živější (snad až na několik uhynulých hlodavců v řece).
Jak proběhl večerní křest komiksu Chyba (který se po krátkém hovoru s autory netroufám označovat jako adaptaci knihy Marka Šindelky), bohužel nemohu říct, kvůli rodinným povinnostem jsem musel Knihex opustit už odpoledne. Co jsem mohl, zachytil jsem alespoň na fotografiích.
Během dvou hodin je ale všechno jinak.
Slunko vysvitlo, pražané doobědvali a přicházejí, činorodě přelétávají od jednoho stánku k druhému. Tu nakupují u Hostu novou Radku Denemarkovou, tu u Sýpky přibírají komiks, i v Dauphinu si hledají úlovek. Brněnský Mad Apple se snaží konkurovat nabídce Fra: proti žlutému cideru stojí bukanýrky, rum, sušené krevety a gazpacho (o robotickém papouškovi nemluvě). Najednou je zkrátka všechno o poznání veselejší a živější (snad až na několik uhynulých hlodavců v řece).
Jak proběhl večerní křest komiksu Chyba (který se po krátkém hovoru s autory netroufám označovat jako adaptaci knihy Marka Šindelky), bohužel nemohu říct, kvůli rodinným povinnostem jsem musel Knihex opustit už odpoledne. Co jsem mohl, zachytil jsem alespoň na fotografiích.
úterý 7. června 2011
Digitální Pustina
Britské vydavatelství Faber and Faber vydalo Eliotovu Pustinu ve zcela nové podobě - jako samostatnou aplikaci pro iPad. Obsahuje nejen text, ale i zvukové nahrávky a videa. Podrobněji informuje Guardian:
Dočkáme se v dohledné době v Česku něčeho podobného? Využije třeba Český rozhlas svého bohatého zvukového archivu a spojí nahrávky s texty klasiků?
Strach z nástupu elektronických knih u nás pozvolna opadá, řekl bych - obchodů s nimi je stále více, majitelů čteček taktéž a s elektronickými edicemi se přidávají další a další vydavatelé (kupříkladu brněnský Host už takto nabízí několik svých úspěšných titulů, byť poezie je zatím zasotupená jen jednou knihou). O takto komplexní uchopení se ale v našich končinách, pokud vím, zatím nikdo nepokusil. Snad brzy.
The Waste Land je ke stažení na iTunes za 13,99 dolarů.
Dočkáme se v dohledné době v Česku něčeho podobného? Využije třeba Český rozhlas svého bohatého zvukového archivu a spojí nahrávky s texty klasiků?
Strach z nástupu elektronických knih u nás pozvolna opadá, řekl bych - obchodů s nimi je stále více, majitelů čteček taktéž a s elektronickými edicemi se přidávají další a další vydavatelé (kupříkladu brněnský Host už takto nabízí několik svých úspěšných titulů, byť poezie je zatím zasotupená jen jednou knihou). O takto komplexní uchopení se ale v našich končinách, pokud vím, zatím nikdo nepokusil. Snad brzy.
The Waste Land je ke stažení na iTunes za 13,99 dolarů.
pátek 20. května 2011
Svět knihy, totalita & revoluce
Když jsem letos vyrážel na Výstaviště na veletrh Svět knihy, cítil jsem se poněkud zvláštně. Jednak v tom byla trocha studu, že jsem na téhle akci ještě nikdy nebyl, zároveň ale nemalá zvědavost a nervozita - čestným hostem totiž byla Saúdská arábie a tématem celého veletrhu arabská literatura jako taková.
Udělat hlavní hvězdou veletrhu zemi, kde se svoboda slova příliš nepraktikuje, zní opravdu zvláštně. Na druhou stranu bylo ovšem do veřejných debat pozváno několik autorek a autorů z arabských zemí, kterých se jarní revoluční vlna tak či onak dotkla nebo je dokonce přímo zasáhla. Ostatně v první větší upoutávce, na kterou jsem narazil v Liberatuře, mluvila Dana Kalinová o tom, že země s přísnějšími režimy se musejí připravit na nepříjemné otázky z publika, které během debat na festivalu zcela jistě zazní.
Přiznám se, že jsem na Světě knihy strávil pouze sobotní odpoledne a debaty jsem viděl pouze jednu, věnovanou ženským autorkám arabského knižního světa. (Krom toho, že jedna z autorek odmítla to, že by Západ měl jakkoli pomáhat s nápravou věcí v arabských zemích, jsem si z ní vlastně moc neodnesl.)
Mnohem zajímavější pro mě bylo večerní setkání s marockým (francouzsky píšícím) autorem Taharem Ben Jellounem. V kavárně Fra vystupoval spolu s překladateli jeho posledního česky vydaného románu Poslední přítel Erikem a Annou Lukavskými, o moderován a tlumočení se starala překladatelka Anežka Charvátová. Očividně unavený Ben Jelloun znatelně ožil ve chvíli, kdy Erik Lukavský začal líčit, jak se před lety na cestách velmi svébytným způsobem dostal k jeho knihám (z nedostatků financí je nejdříve vzal z knihkupectví, rychle pročetl, druhý den potají do knihkupectví vrátil a následně zaplatil a odnesl) a překládání z francouzštiny jako takovému. Večer pak sám zakončil poměrně dlouhým povídáním o svobodě a nutnosti změn, roli občana vůči státu i o přístupu Francie vůči bývalým koloniím a přistěhovalcům. (Ben Jelloun sám se poměrně významně angažuje nejen ve své domovině, ale i přímo ve Francii. Poslední přítel popisuje život dvou Maročanů na pozadí dramatických změn v Maroku v druhé polovině 20. století.) (Fotografie z večera)
Tahar Ben Jelloun, Café Fra 14. května 11 by fracz
Ale zpátky ke Světu knihy. Toho, že v době, kdy se arabské země bouří proti svým diktátorům, není právě vhodné zvát jako čestného hosta zemi, kde jsou lidská práva dlouhodobě potlačována, si po upozornění Index on Censorship všiml britský Guardian. Debata o tom, jestli takovéto chování podkopává arabské snahy o demokratizaci (navíc ze strany země, která si svým obdobím totality také prošla), nebo je naopak snahou o dialog podporuje (jak tvrdí organizátoři veletrhu), stále pokračuje, a to i na stránkách Guradianu.
Udělat hlavní hvězdou veletrhu zemi, kde se svoboda slova příliš nepraktikuje, zní opravdu zvláštně. Na druhou stranu bylo ovšem do veřejných debat pozváno několik autorek a autorů z arabských zemí, kterých se jarní revoluční vlna tak či onak dotkla nebo je dokonce přímo zasáhla. Ostatně v první větší upoutávce, na kterou jsem narazil v Liberatuře, mluvila Dana Kalinová o tom, že země s přísnějšími režimy se musejí připravit na nepříjemné otázky z publika, které během debat na festivalu zcela jistě zazní.
Přiznám se, že jsem na Světě knihy strávil pouze sobotní odpoledne a debaty jsem viděl pouze jednu, věnovanou ženským autorkám arabského knižního světa. (Krom toho, že jedna z autorek odmítla to, že by Západ měl jakkoli pomáhat s nápravou věcí v arabských zemích, jsem si z ní vlastně moc neodnesl.)
Mnohem zajímavější pro mě bylo večerní setkání s marockým (francouzsky píšícím) autorem Taharem Ben Jellounem. V kavárně Fra vystupoval spolu s překladateli jeho posledního česky vydaného románu Poslední přítel Erikem a Annou Lukavskými, o moderován a tlumočení se starala překladatelka Anežka Charvátová. Očividně unavený Ben Jelloun znatelně ožil ve chvíli, kdy Erik Lukavský začal líčit, jak se před lety na cestách velmi svébytným způsobem dostal k jeho knihám (z nedostatků financí je nejdříve vzal z knihkupectví, rychle pročetl, druhý den potají do knihkupectví vrátil a následně zaplatil a odnesl) a překládání z francouzštiny jako takovému. Večer pak sám zakončil poměrně dlouhým povídáním o svobodě a nutnosti změn, roli občana vůči státu i o přístupu Francie vůči bývalým koloniím a přistěhovalcům. (Ben Jelloun sám se poměrně významně angažuje nejen ve své domovině, ale i přímo ve Francii. Poslední přítel popisuje život dvou Maročanů na pozadí dramatických změn v Maroku v druhé polovině 20. století.) (Fotografie z večera)
Tahar Ben Jelloun, Café Fra 14. května 11 by fracz
Ale zpátky ke Světu knihy. Toho, že v době, kdy se arabské země bouří proti svým diktátorům, není právě vhodné zvát jako čestného hosta zemi, kde jsou lidská práva dlouhodobě potlačována, si po upozornění Index on Censorship všiml britský Guardian. Debata o tom, jestli takovéto chování podkopává arabské snahy o demokratizaci (navíc ze strany země, která si svým obdobím totality také prošla), nebo je naopak snahou o dialog podporuje (jak tvrdí organizátoři veletrhu), stále pokračuje, a to i na stránkách Guradianu.
pátek 13. května 2011
Noci
Rád chodím na Noc literatury. Stala se z toho za oněch tuším šest let hezká tradice: s kamarády vyrážíme vždycky alespoň ve třech. Přiznávám, při stanoveném tempu (čte se každou půlhodinu) a množství míst, na kterých se čte, člověku neutkví zdaleka všechny texty. Zůstanou buďto ty silnější, nebo ty zajímavěji podané.
Středeční Noc literatury se konala v Libni. "Hrabalovské", jak organizátoři neustále připomínali, přestože o tohoto klasika tu vůbec nešlo. Nutno ovšem uznat, že místa zvolená pro čtení, byla zajímavá: mimo jiné kostel, synagoga, sokolovna a policejní stanice.
Nejsilnější zážitky letošní noci? Jan Budař čte z detektivního románu v Grabově vile s živým hudebním doprovodem, Marek Vašut v Libeňském zámku pod bedlivým dohledem autora románu HHhH Laurenta Bineta a (pro mě vrcholný a zároveň závěrečný) Karel Dobrý čtoucí pod železnou koulí libeňského plynojemu v letecké kombinéze text o výcviku budoucího kosmonauta. Ostatně, podívejte se na fotografie.
Za rok zas.
Středeční Noc literatury se konala v Libni. "Hrabalovské", jak organizátoři neustále připomínali, přestože o tohoto klasika tu vůbec nešlo. Nutno ovšem uznat, že místa zvolená pro čtení, byla zajímavá: mimo jiné kostel, synagoga, sokolovna a policejní stanice.
Nejsilnější zážitky letošní noci? Jan Budař čte z detektivního románu v Grabově vile s živým hudebním doprovodem, Marek Vašut v Libeňském zámku pod bedlivým dohledem autora románu HHhH Laurenta Bineta a (pro mě vrcholný a zároveň závěrečný) Karel Dobrý čtoucí pod železnou koulí libeňského plynojemu v letecké kombinéze text o výcviku budoucího kosmonauta. Ostatně, podívejte se na fotografie.
Za rok zas.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)