Britské vydavatelství Faber and Faber vydalo Eliotovu Pustinu ve zcela nové podobě - jako samostatnou aplikaci pro iPad. Obsahuje nejen text, ale i zvukové nahrávky a videa. Podrobněji informuje Guardian:
Dočkáme se v dohledné době v Česku něčeho podobného? Využije třeba Český rozhlas svého bohatého zvukového archivu a spojí nahrávky s texty klasiků?
Strach z nástupu elektronických knih u nás pozvolna opadá, řekl bych - obchodů s nimi je stále více, majitelů čteček taktéž a s elektronickými edicemi se přidávají další a další vydavatelé (kupříkladu brněnský Host už takto nabízí několik svých úspěšných titulů, byť poezie je zatím zasotupená jen jednou knihou). O takto komplexní uchopení se ale v našich končinách, pokud vím, zatím nikdo nepokusil. Snad brzy.
The Waste Land je ke stažení na iTunes za 13,99 dolarů.
Zobrazují se příspěvky se štítkemGuardian. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemGuardian. Zobrazit všechny příspěvky
úterý 7. června 2011
pátek 20. května 2011
Svět knihy, totalita & revoluce
Když jsem letos vyrážel na Výstaviště na veletrh Svět knihy, cítil jsem se poněkud zvláštně. Jednak v tom byla trocha studu, že jsem na téhle akci ještě nikdy nebyl, zároveň ale nemalá zvědavost a nervozita - čestným hostem totiž byla Saúdská arábie a tématem celého veletrhu arabská literatura jako taková.
Udělat hlavní hvězdou veletrhu zemi, kde se svoboda slova příliš nepraktikuje, zní opravdu zvláštně. Na druhou stranu bylo ovšem do veřejných debat pozváno několik autorek a autorů z arabských zemí, kterých se jarní revoluční vlna tak či onak dotkla nebo je dokonce přímo zasáhla. Ostatně v první větší upoutávce, na kterou jsem narazil v Liberatuře, mluvila Dana Kalinová o tom, že země s přísnějšími režimy se musejí připravit na nepříjemné otázky z publika, které během debat na festivalu zcela jistě zazní.
Přiznám se, že jsem na Světě knihy strávil pouze sobotní odpoledne a debaty jsem viděl pouze jednu, věnovanou ženským autorkám arabského knižního světa. (Krom toho, že jedna z autorek odmítla to, že by Západ měl jakkoli pomáhat s nápravou věcí v arabských zemích, jsem si z ní vlastně moc neodnesl.)
Mnohem zajímavější pro mě bylo večerní setkání s marockým (francouzsky píšícím) autorem Taharem Ben Jellounem. V kavárně Fra vystupoval spolu s překladateli jeho posledního česky vydaného románu Poslední přítel Erikem a Annou Lukavskými, o moderován a tlumočení se starala překladatelka Anežka Charvátová. Očividně unavený Ben Jelloun znatelně ožil ve chvíli, kdy Erik Lukavský začal líčit, jak se před lety na cestách velmi svébytným způsobem dostal k jeho knihám (z nedostatků financí je nejdříve vzal z knihkupectví, rychle pročetl, druhý den potají do knihkupectví vrátil a následně zaplatil a odnesl) a překládání z francouzštiny jako takovému. Večer pak sám zakončil poměrně dlouhým povídáním o svobodě a nutnosti změn, roli občana vůči státu i o přístupu Francie vůči bývalým koloniím a přistěhovalcům. (Ben Jelloun sám se poměrně významně angažuje nejen ve své domovině, ale i přímo ve Francii. Poslední přítel popisuje život dvou Maročanů na pozadí dramatických změn v Maroku v druhé polovině 20. století.) (Fotografie z večera)
Tahar Ben Jelloun, Café Fra 14. května 11 by fracz
Ale zpátky ke Světu knihy. Toho, že v době, kdy se arabské země bouří proti svým diktátorům, není právě vhodné zvát jako čestného hosta zemi, kde jsou lidská práva dlouhodobě potlačována, si po upozornění Index on Censorship všiml britský Guardian. Debata o tom, jestli takovéto chování podkopává arabské snahy o demokratizaci (navíc ze strany země, která si svým obdobím totality také prošla), nebo je naopak snahou o dialog podporuje (jak tvrdí organizátoři veletrhu), stále pokračuje, a to i na stránkách Guradianu.
Udělat hlavní hvězdou veletrhu zemi, kde se svoboda slova příliš nepraktikuje, zní opravdu zvláštně. Na druhou stranu bylo ovšem do veřejných debat pozváno několik autorek a autorů z arabských zemí, kterých se jarní revoluční vlna tak či onak dotkla nebo je dokonce přímo zasáhla. Ostatně v první větší upoutávce, na kterou jsem narazil v Liberatuře, mluvila Dana Kalinová o tom, že země s přísnějšími režimy se musejí připravit na nepříjemné otázky z publika, které během debat na festivalu zcela jistě zazní.
Přiznám se, že jsem na Světě knihy strávil pouze sobotní odpoledne a debaty jsem viděl pouze jednu, věnovanou ženským autorkám arabského knižního světa. (Krom toho, že jedna z autorek odmítla to, že by Západ měl jakkoli pomáhat s nápravou věcí v arabských zemích, jsem si z ní vlastně moc neodnesl.)
Mnohem zajímavější pro mě bylo večerní setkání s marockým (francouzsky píšícím) autorem Taharem Ben Jellounem. V kavárně Fra vystupoval spolu s překladateli jeho posledního česky vydaného románu Poslední přítel Erikem a Annou Lukavskými, o moderován a tlumočení se starala překladatelka Anežka Charvátová. Očividně unavený Ben Jelloun znatelně ožil ve chvíli, kdy Erik Lukavský začal líčit, jak se před lety na cestách velmi svébytným způsobem dostal k jeho knihám (z nedostatků financí je nejdříve vzal z knihkupectví, rychle pročetl, druhý den potají do knihkupectví vrátil a následně zaplatil a odnesl) a překládání z francouzštiny jako takovému. Večer pak sám zakončil poměrně dlouhým povídáním o svobodě a nutnosti změn, roli občana vůči státu i o přístupu Francie vůči bývalým koloniím a přistěhovalcům. (Ben Jelloun sám se poměrně významně angažuje nejen ve své domovině, ale i přímo ve Francii. Poslední přítel popisuje život dvou Maročanů na pozadí dramatických změn v Maroku v druhé polovině 20. století.) (Fotografie z večera)
Tahar Ben Jelloun, Café Fra 14. května 11 by fracz
Ale zpátky ke Světu knihy. Toho, že v době, kdy se arabské země bouří proti svým diktátorům, není právě vhodné zvát jako čestného hosta zemi, kde jsou lidská práva dlouhodobě potlačována, si po upozornění Index on Censorship všiml britský Guardian. Debata o tom, jestli takovéto chování podkopává arabské snahy o demokratizaci (navíc ze strany země, která si svým obdobím totality také prošla), nebo je naopak snahou o dialog podporuje (jak tvrdí organizátoři veletrhu), stále pokračuje, a to i na stránkách Guradianu.
pondělí 4. dubna 2011
Poslech
Podcastů neposlouchám příliš mnoho, ale pár oblíbených přece jen mám. Nabízím několik z nich, které se tak či onak zabývají literaturou a stojí za poslech.
The Guardian Books Podcast je můj zcela nejoblíbenější. Přinejmenším jednou týdně nabízí Guardian okolo čtyřiceti minut většinou tématicky zaměřeného povídání o knihách, rozhovory s autory, reportáže z literárních festivalů i komentáře ke knižním cenám a žebříčkům. (Odnož v podobě loňského vánočního povídkového speciálu doporučuji taktéž.)
New Yorker: Fiction je série podcastů, v rámci které oslovený autor nebo autorka vybírají svůj oblíbený povídkový text z archivu časopisu New Yorker, v podcastu ho celý přečtou a na závěr o něm s moderátorem vedou rozhovor. Vychází jednou měsíčně.
Liberatura je pravidelný pořad Rádia Wave, který lze už několik měsíců poslouchat také jako podcast. Vždy jde o přibližně půlhodinové povídání moderátorky Karolíny Demelové s pozvaným autorem nebo autorkou, občas také někým z vydavatelství nebo festivalu. Ne vždy se sice rozhovor stoprocentně vydaří, ale když nic jiného, v samém závěru se aspoň dostane na knižní tipy.
Fra svůj podcast spustilo teprve nedávno a jedná se o nezkrácené záznamy kavárenských literárních večerů. Pokud nestihnete některé ze čtení navštívit osobně (program nejspolehlivěji najdete na jejich facebookové stránce), je tohle příjemný způsob, jak si ho v klidu a soukromí vyslechnout později.
Kam si chodíte pro své oblíbené podcasty?
The Guardian Books Podcast je můj zcela nejoblíbenější. Přinejmenším jednou týdně nabízí Guardian okolo čtyřiceti minut většinou tématicky zaměřeného povídání o knihách, rozhovory s autory, reportáže z literárních festivalů i komentáře ke knižním cenám a žebříčkům. (Odnož v podobě loňského vánočního povídkového speciálu doporučuji taktéž.)
New Yorker: Fiction je série podcastů, v rámci které oslovený autor nebo autorka vybírají svůj oblíbený povídkový text z archivu časopisu New Yorker, v podcastu ho celý přečtou a na závěr o něm s moderátorem vedou rozhovor. Vychází jednou měsíčně.
Liberatura je pravidelný pořad Rádia Wave, který lze už několik měsíců poslouchat také jako podcast. Vždy jde o přibližně půlhodinové povídání moderátorky Karolíny Demelové s pozvaným autorem nebo autorkou, občas také někým z vydavatelství nebo festivalu. Ne vždy se sice rozhovor stoprocentně vydaří, ale když nic jiného, v samém závěru se aspoň dostane na knižní tipy.
Fra svůj podcast spustilo teprve nedávno a jedná se o nezkrácené záznamy kavárenských literárních večerů. Pokud nestihnete některé ze čtení navštívit osobně (program nejspolehlivěji najdete na jejich facebookové stránce), je tohle příjemný způsob, jak si ho v klidu a soukromí vyslechnout později.
Kam si chodíte pro své oblíbené podcasty?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)