O víkendu se už podruhé konal výstup básníků na Říp. Milan Děžinský, který celou výpravu připravil a zorganizoval, pro nás zvolil obtížnější jižní stranu. Nevypadalo to, že by kdokoli z víc jak tuctu literátů měl zásadnější problém kopec zdolat. Většina naopak trávila cestu družným hovorem - dokonalá poetická idyla.
(Mimochodem, pokud se k podobnému výstupu chystáte, vezměte si něco dobrého k jídlu a pití - okénko s občerstvením v turistické chatě je zoufale pomalé, čepuje "speciální" zelené pivo a nabízí v zásadě jen smažená jídla.)
Zpátky v Roudnici nad Labem už nás čekali v tamní Galerii moderního umění. Do autorského čtení se z výpravy zapojili Radek Fridrich (představil svou naprosto čerstvou knihu Krooa krooa), Jan Těsnohlídek ml., Josef Straka, Tomáš Čada, Martin Langer (jen pár dní před tím vystupoval v rámci cyklu Literární sklony), Martin David, Žaneta Lichtenbergová, Milan Šedivý a Patrik Linhart. (Něco málo je vidět na fotografiích.) O tom, že následná diskuze v nedaleké Zámecké restauraci byla výživná, by asi nikdo nepochyboval.
Celá ta básnická pospolitost se mi v hlavě podivně převrátila o dva dny později při vystoupení tureckého básníka Efeho Duyana ve Fra. Z odpovědí na otázky publika ten večer totiž vyplynulo mimo jiné následující: poezii čte dnes v Turecku hrstka intelektuálů, zejména literátů, básnické sbírky se pro sedmdesátimilionový národ vydávají v nákladu čtyř až pěti set kusů, básníci si často musí u nakladatelů vydání svých sbírek platit sami, přitom ovšem každý druhý Turek se (s ohledem na silnou poetickou tradici) považuje za básníka. Reakce? Vědoucí a chápající pomrkávání mezi Čechy.
Žádné komentáře:
Okomentovat