Závislost na celý život

Když jsem před nějakou dobou komentoval podobu, jakou získala Cena Jiřího Ortena pod vedením Svazu českých knihkupců a nakladatelů, nenapadlo mě, že by SČKN mohl přijít ještě s něčím, co by mohlo působit amatérštějším dojmem. Kampaň Závislost na celý život mě vyvedla z omylu.

SČKN chce asi bojovat s internetem, protože má nejspíš dojem, že internet ohrožuje knihy. (Kdo sleduje vývoj okolo Kindlu a velmi zajímavé nárůsty prodejů elektronických knih, těžko si může myslet to samé. Nepletu-li se, "problém" s dětmi a dospívajícími je spíše ten, že se chovají jinak, než tomu bývalo dřív, tedy že například svou pozornost dělí mezi více médií najednou a nevěnují se pouze jednomu.) Proti internetu jeho vlastními zbraněmi?

Pilotním projektem kampaně je spot umístěný na internetu. Desetiminutový film se skládá z živých vstupů známých lidí a z animovaných předělových sekvencí. Na otázky typu „Jakou roli pro vás hraje kniha?“, „Už vás někdy kniha zachránila?“ „Na čem ujíždíte?“ a podobně odpovídá šest známých osobností.

10 minut? To by musely být spoty mnohem, mnohem zajímavěji udělané: nasnímané, ozvučené i sestříhané.



Jak vidno, nejsou. (Ostatní spoty jsou například na YouTube na kanále SČKN.) A tím to bohužel nekončí.

Na webu SČKN je pro kampaň vyčleněná vlastní sekce, ale je špatně napsaná. Zmiňuje se o dalších místech, kde kampaň běží, ale neodkazuje na ně. Na Facebooku má kampaň vlastní Fan Page, ale vlastně tam nic moc není, opět jen ta samá nepovedená videa.

Kampaň Závislost na celý život bude seriálovým způsobem aktualizována o nové osobnosti i autorské animace.

Scénář kampaně vytvořil Emil Hakl, kamera Tereza Reichová, animace Josef Jelínek.

Nezlobte se na mě, autoři kampaně. Je špatná.

Pavel Klusák: Řekněte ženám, že odcházíme

DSC00727
Originally uploaded by lipár.

Jaká může být atmosféra v kavárně, kde se koná čtení českých překladů anglických písňových textů současných ne úplně mainstreamových umělců a následný poslech příslušných písní? Salónní, řekl bych.

Pavel Klusák, hudební publicista píšící např. pro Respekt a HIS Voice, připravil večer plný tichého a napjatého poslouchání. Jeho překlady textů Nicka Cavea (název večera vychází z textu Go Tell The Women jeho skupiny Grinderman), Reginy Spektor nebo Joanny Newsom byly nápadité a často i originálním způsobem vtipné. Komentáře, kterými Pavel Klusák jednotlivé autory zasazoval do kontextu, objasňoval jejich zdroje inspirace, případně dumal nad možnými spojitostmi s jinými hudebníky, byly poutavé a zasvěcené. Výběr interpretů, resp. konkrétních skladeb a textů příjemně kontrastoval s předvánočním kýčem - moc bych nedal za to, že každý z návštěvníků večera odcházel domů přinejmenším s jedním čerstvým hudebním tipem, ať už šlo o The Knife, Bonnieho Prince Billyho nebo Stephina Merritta.

Pavel Klusák byl otevřený otázkám i nápadům, kontakt s publikem byl relativně živý, společně se podařilo objevit některé spojnice, např. mezi texty Reginy Spektor a básněmi Anny Achmatovové. Skutečně ale platí to slovo "relativně", večer to byl opravdu především poslechový.

Fotek je pár, na některých se debatuje, na většině přemýšlí a poslouchá. CD s písněmi, o kterých byla během večera řeč, si ponechali ve Fra. Nebojte se poprosit barmany, aby vám ho pustili.

Pod cizím nebem bloudili jsme spolu

Šrámek
Originally uploaded by lipár.

Počet literátů na metr čtvereční byl, ostatně podle očekávání, v pátek na představení knihy rozprav s českými básníky 90. let opravdu vysoký.

Pod cizím nebem bloudili jsme spolu představuje jednu básnířku (Správcová) a devět básníků (Kremlička, Halmay, Borkovec, Kolmačka, Trojak, Typlt, Nosek, Doležal, Hruška) v kolektivních rozhovorech s Petrem Šrámkem a studenty pražské filosofické fakulty. Vznikla z deseti setkání, která se konala na půdě FF UK během předminulého akademického roku.

(U třech tří těchto setkání jsem měl to štěstí být. Každé bylo samozřejmě naprosto jiné. Tak či onak, možnost naslouchat Petru Hruškovi, Miloši Doležalovi nebo Bogdanu Trojakovi, když právě mluví o své tvorbě, jejím pozadí i o literatuře vůbec, je k nezaplacení. Knižním vydáním rozprav se naštěstí neomezila jen na těch několik lidí, kteří se seminářů účastnili.)

V café Fra knížku představil nejen Šrámek, ale také čtyři zpovídaní básníci: Petr Halmay, Petr Borkovec, Jaromír Typlt a Štěpán Nosek. Ti dostali za úkol přečíst text jednoho autora 90. let, který pro ně osobně byl nějakým způsobem významný, a připojit i svůj vlastní text. Zazněly i texty těch básníků, kteří se v knize objevují, ale do Fra přijít nemohli.

Promluvil i Jonáš Hájek, který byl jedním ze studentů podílejících se na rozpravách. Pokusil se pojmenovat některé prvky, které by se daly považovat za jednotící pro 90. léta v české poezii, ale naznačil i směr, kterým se poetika začala ubírat po tomto období.

Zcela na závěr pak vystoupil Petr Boháč. Odrazil se od své myšlenky, že "poezie už byla". V několika bodech a velmi osvěžujícím způsobem tak kriticky reflektoval poezii závěrečné dekády minulého století. (Doporučuji přečíst si rozhovor s Boháčem v Tvaru 20 z roku 2007.)

Několik fotek z večera je na flickru.

István Vörös: V okně spící

DSC00422
Originally uploaded by lipár.

Český překlad poezie maďarského básníka Istvána Vöröse s názvem V okně spící vyšel v Protimluvu už loni, ale v Maďarském kulturním středisku v Praze se autor, knížka i její vydavatel představili až nyní.

Dvojjazyčný večer, při kterém byl s Vörös na pódiu ještě Petr Hruška, neměl, pokud vím, příliš silnou reklamu. Malý sál byl zaplněný velmi řídce, ačkoli z mého pohledu to bylo vyváženo přítomností Karla Šiktance a Josefa Straky.

Vörös četl každý svůj text nejprve maďarsky a následně česky. Po chvilce ale čtení překladů svěřil Hruškovi. Společně pak představili společný "projekt": řadu překladů, variací a variací na variace, které mají za výchozí bod Hruškovu báseň Dveře.

Vždycky se ty dveře zavíraly, samy od sebe, léta letoucí, s pomalým chvatem.
Teď se ani nehnou.
Před nimi žena zvedá provinile velkou spodní košili, která v noci spadla ze šňůry. Muž se dívá na ženu s tou košilí. Asi vítr. Někdy v noci.
Oba by chtěli vědět kdy, kdy přesně se to stalo, oba by chtěli být v té chvíli.

Jak to vypadá, když si dva muži, kteří k sobě našli podle vlastních slov cestu skrze podobný smysl pro humor, vyměňují variace na jeden text, se můžete podívat na videu. Svým dílem přispěla i Yvetta Ellerová - její zhudebnění krátké video uzavírá.



Fotografie z večera jsou tradičně na Flickru.