Svazek hadů
to jsme
táhneme za jeden uzel
Všechno je pohyb a jazyk
pochyba a zvyk
stálost pohodlná vycházková hůl
Soustem hadího masa
že prý porozumíš
pátek 31. července 2009
neděle 26. července 2009
Horňácko a dál
Na Horňácké slavnosti jsem se vypravil podruhé v životě. A zpočátku to vypadalo, že pojedu sám. Ale pak zavolal Jonáš Hájek a ukázalo se, že míří stejným směrem, protože se ve Velké nad Veličkou v rámci slavností chce setkat s básníkem Pavlem Petrem. Do vlaku jsem tedy v sobotu ráno nakonec nasedal s Jonášem a tichou modlitbou za dobré počasí. Nekonalo se, asi že jsem nevěřící.
Vyrazili jsme nalehko: já chtěl po víkendu pokračovat na Vysočinu, vezl jsem si tedy jen malý batoh s pár svršky, Jonáš toho neměl o moc víc. Pravda, vezl s sebou spacák, ale spaní stejně nebylo v plánu. V plánu bylo najít Pavla Petra, opájet se folklorem v areálu Slováckého stadionu, nechat se unést hudbou primáše Martina Hrbáče a snad i něco vypít.
Jenže přišel déšť.
Veškerý program se tedy konal v místním kulturáku, nikoli v přírodě. Atmosféra tím trochu trpěla, počet míst byl omezený, ale i tak to bylo zajímavé. Ale nehrálo se jen tam, hrálo se i v hospodách. (Když jsme konečně našli Pavla Petra, vzal nás do podniku U Jagošů, kde hráli místní kluci a po chvilce se k nim přidala i děvčata z Olomouce - pozoruhodná směs.)
Sobota tedy deštivá, ale zajímavá. (Několik málo fotek.) Spát? Jen na chvíli, nakonec v sochařském ateliéru. A dál? Jonáš zůstal a pokračoval na nedělní akci u větrného mlýna na Kuželově (jedno z nejkrásnějších míst vůbec), já musel rychle na vlak do Brna a odtamtud stopem.
A mimochodem, vidět během jednoho večera Passerovo Intimní osvětlení a Markerův film Le fond de l'air est rouge člověku zase trošku poopraví pohled na 60. léta.
Vyrazili jsme nalehko: já chtěl po víkendu pokračovat na Vysočinu, vezl jsem si tedy jen malý batoh s pár svršky, Jonáš toho neměl o moc víc. Pravda, vezl s sebou spacák, ale spaní stejně nebylo v plánu. V plánu bylo najít Pavla Petra, opájet se folklorem v areálu Slováckého stadionu, nechat se unést hudbou primáše Martina Hrbáče a snad i něco vypít.
Jenže přišel déšť.
Veškerý program se tedy konal v místním kulturáku, nikoli v přírodě. Atmosféra tím trochu trpěla, počet míst byl omezený, ale i tak to bylo zajímavé. Ale nehrálo se jen tam, hrálo se i v hospodách. (Když jsme konečně našli Pavla Petra, vzal nás do podniku U Jagošů, kde hráli místní kluci a po chvilce se k nim přidala i děvčata z Olomouce - pozoruhodná směs.)
Sobota tedy deštivá, ale zajímavá. (Několik málo fotek.) Spát? Jen na chvíli, nakonec v sochařském ateliéru. A dál? Jonáš zůstal a pokračoval na nedělní akci u větrného mlýna na Kuželově (jedno z nejkrásnějších míst vůbec), já musel rychle na vlak do Brna a odtamtud stopem.
A mimochodem, vidět během jednoho večera Passerovo Intimní osvětlení a Markerův film Le fond de l'air est rouge člověku zase trošku poopraví pohled na 60. léta.
neděle 12. července 2009
Sobotka poprvé
Nevím vlastně proč, ale na festival Šrámkova Sobotka jsem se až do letoška nikdy nedostal. Vlastně jsem o tom ani neuvažoval. Když mě před krátkou dobou oslovil Lukáš Novosad, jeden z pořadatelů, když sháněl básníky na páteční odpolední čtení, příjemně mě to překvapilo. Vystupující měli být lidé, kteří byli v poezii nějak spojení s internetem. Škatulka je to nešikovná, ale to vem čert.
Do Sobotky jsme vyrazili už poránu autem společně s Jonášem Hájkem a Ladislavem Zedníkem, na čtení nás totiž nakonec mělo vystupovat sedm: krom nás tří ještě Hana Hadincová, Nela Hanelová, Jitka Srbová a Eva Košinská, která ovšem nakonec nevystupovala.
První zastávka: tři rozespalí muži si v Mladé Boleslavi dávají kávu, dva z nich pokuřují. Řeč se točí mimo jiné i kolem toho, zda lze vážně používat výraz "internetová poezie" nebo "poezie vzešlá z internetu", co přesně znamená, jaké má využití a hranice. Krátce: je to pouze jeden z mnoha atributů, snad zajímavé označení pozadí, z kterého autor vychází, nicméně spíše označení komunikačního kanálu než stylu.
Druhá zastávka: tři muži parkují na náměstí v Sobotce a hádají, kdo z těch lidí je Lukáš Novosad, kterého znají jen z e-mailu a telefonu. Po rychlém obědě v bistru, které nabízí nepřeberné množství smažených jídel, káva a zákusek.
Čtení začínalo až ve čtyři, stihl jsem tedy ještě zajít na workshop Martina Kopty, který se pokoušel vysvětlit hrstce přítomných učitelek (jak mi bylo řečeno, tvoří poměrně velkou část návštěvníků festivalu) možná využití nových médií ve výuce. Jeho nápady byly skvělé (zmínil wikipedii i twitter). Ale nemohl jsem se ubrátnit dojmu, že většina publika je nestačila pobrat. A když se debata začala ubírat směrem, který neměl s výukou co dělat, utekl jsem na kofolu.
Přípravy na čtení začaly asi v půl čtvrté. Šest medvědů s Cibulkou to tedy nebylo, bylo to šest autorů s Novosadem. Šest židlí a stolek na pódiu pod reflektory, šest tradičně lehce nervózních postaviček.
Sál postupně částečně zaplní asi šedesát diváků (sám nevím, proč většinu tvoří ženy). Lukáš Novosad každého z nás krátce představuje, čteme v pořadí Zedník, Hanelová, Lipár, Hadincová, Hájek, Srbová každý asi deset minut. Přes reflektory není skoro vidět do publika - nová zkušenost při čtení poezie. Nakonec se koná ještě krátké kolečko přídavků. A pak už jen závěrečná podvečerní rozprava u piva.
(Nové básně Jonáše Hájka: civilnější než starší texty, v pozitivním slova smyslu obyčejnější a čisté. Slyšet texty Chagallova štěstí přímo z úst autorky bylo samozřejmě zajímavé, dostaly opět trochu jiný odstín - v první části sbírky rozhodně ještě naléhavější. Imaginace a jazyková zručnost Ladislava Zedníka jsou veliké, bylo tedy trochu obtížné texty naživo zachytit.)
Sobotka mě překvapila. Mohlo by se zdát, že věnovat ročník literární akce novým médiím až v roce 2009 je pozdě, ale třeba to nabízí aspoň částečný odstup od literárních serverů a dalších fenoménů. Program nabitý spoustou zajímavých vystoupení: Goldflam, Topinka, Fischerová, Skutr, EKG, přednášky o knihovně 21. století, o Creative Commons (mimochodem festivalový časopis je vydávaný také pod licencí CC)... Strávit na festivalu skutečně celý týden mohlo být hodně obohacující. Snad tedy za rok.
A mimochodem, poklona organizátorům: web, twitter, flickr i facebook. Tak to má být.
Za sebe nabízím tedy alespoň několik fotografií na flickru, část z nich je pořízená přímo z pódia v rámci našeho čtení.
Update 14/7: Svůj pohled na páteční čtení nabízí i Jitka Srbová na stránkách Wagonu s výrazně kvalitnějšími fotkami, než jaké mohu nabídnout já.
Do Sobotky jsme vyrazili už poránu autem společně s Jonášem Hájkem a Ladislavem Zedníkem, na čtení nás totiž nakonec mělo vystupovat sedm: krom nás tří ještě Hana Hadincová, Nela Hanelová, Jitka Srbová a Eva Košinská, která ovšem nakonec nevystupovala.
První zastávka: tři rozespalí muži si v Mladé Boleslavi dávají kávu, dva z nich pokuřují. Řeč se točí mimo jiné i kolem toho, zda lze vážně používat výraz "internetová poezie" nebo "poezie vzešlá z internetu", co přesně znamená, jaké má využití a hranice. Krátce: je to pouze jeden z mnoha atributů, snad zajímavé označení pozadí, z kterého autor vychází, nicméně spíše označení komunikačního kanálu než stylu.
Druhá zastávka: tři muži parkují na náměstí v Sobotce a hádají, kdo z těch lidí je Lukáš Novosad, kterého znají jen z e-mailu a telefonu. Po rychlém obědě v bistru, které nabízí nepřeberné množství smažených jídel, káva a zákusek.
Čtení začínalo až ve čtyři, stihl jsem tedy ještě zajít na workshop Martina Kopty, který se pokoušel vysvětlit hrstce přítomných učitelek (jak mi bylo řečeno, tvoří poměrně velkou část návštěvníků festivalu) možná využití nových médií ve výuce. Jeho nápady byly skvělé (zmínil wikipedii i twitter). Ale nemohl jsem se ubrátnit dojmu, že většina publika je nestačila pobrat. A když se debata začala ubírat směrem, který neměl s výukou co dělat, utekl jsem na kofolu.
Přípravy na čtení začaly asi v půl čtvrté. Šest medvědů s Cibulkou to tedy nebylo, bylo to šest autorů s Novosadem. Šest židlí a stolek na pódiu pod reflektory, šest tradičně lehce nervózních postaviček.
Sál postupně částečně zaplní asi šedesát diváků (sám nevím, proč většinu tvoří ženy). Lukáš Novosad každého z nás krátce představuje, čteme v pořadí Zedník, Hanelová, Lipár, Hadincová, Hájek, Srbová každý asi deset minut. Přes reflektory není skoro vidět do publika - nová zkušenost při čtení poezie. Nakonec se koná ještě krátké kolečko přídavků. A pak už jen závěrečná podvečerní rozprava u piva.
(Nové básně Jonáše Hájka: civilnější než starší texty, v pozitivním slova smyslu obyčejnější a čisté. Slyšet texty Chagallova štěstí přímo z úst autorky bylo samozřejmě zajímavé, dostaly opět trochu jiný odstín - v první části sbírky rozhodně ještě naléhavější. Imaginace a jazyková zručnost Ladislava Zedníka jsou veliké, bylo tedy trochu obtížné texty naživo zachytit.)
Sobotka mě překvapila. Mohlo by se zdát, že věnovat ročník literární akce novým médiím až v roce 2009 je pozdě, ale třeba to nabízí aspoň částečný odstup od literárních serverů a dalších fenoménů. Program nabitý spoustou zajímavých vystoupení: Goldflam, Topinka, Fischerová, Skutr, EKG, přednášky o knihovně 21. století, o Creative Commons (mimochodem festivalový časopis je vydávaný také pod licencí CC)... Strávit na festivalu skutečně celý týden mohlo být hodně obohacující. Snad tedy za rok.
A mimochodem, poklona organizátorům: web, twitter, flickr i facebook. Tak to má být.
Za sebe nabízím tedy alespoň několik fotografií na flickru, část z nich je pořízená přímo z pódia v rámci našeho čtení.
Update 14/7: Svůj pohled na páteční čtení nabízí i Jitka Srbová na stránkách Wagonu s výrazně kvalitnějšími fotkami, než jaké mohu nabídnout já.
středa 1. července 2009
***
Žízeň ze ztráty hlasu
zapocené podvečery
platonik
Boty jsou cítit dnem
u cizího stolu s horečkou
svírá do papíru
prodlevy
vyčkávání
Stružka vody klesá nepropustnou garáží
hlásí se o slovo
zapocené podvečery
platonik
Boty jsou cítit dnem
u cizího stolu s horečkou
svírá do papíru
prodlevy
vyčkávání
Stružka vody klesá nepropustnou garáží
hlásí se o slovo
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)