Na Horňácké slavnosti jsem se vypravil podruhé v životě. A zpočátku to vypadalo, že pojedu sám. Ale pak zavolal Jonáš Hájek a ukázalo se, že míří stejným směrem, protože se ve Velké nad Veličkou v rámci slavností chce setkat s básníkem Pavlem Petrem. Do vlaku jsem tedy v sobotu ráno nakonec nasedal s Jonášem a tichou modlitbou za dobré počasí. Nekonalo se, asi že jsem nevěřící.
Vyrazili jsme nalehko: já chtěl po víkendu pokračovat na Vysočinu, vezl jsem si tedy jen malý batoh s pár svršky, Jonáš toho neměl o moc víc. Pravda, vezl s sebou spacák, ale spaní stejně nebylo v plánu. V plánu bylo najít Pavla Petra, opájet se folklorem v areálu Slováckého stadionu, nechat se unést hudbou primáše Martina Hrbáče a snad i něco vypít.
Jenže přišel déšť.
Veškerý program se tedy konal v místním kulturáku, nikoli v přírodě. Atmosféra tím trochu trpěla, počet míst byl omezený, ale i tak to bylo zajímavé. Ale nehrálo se jen tam, hrálo se i v hospodách. (Když jsme konečně našli Pavla Petra, vzal nás do podniku U Jagošů, kde hráli místní kluci a po chvilce se k nim přidala i děvčata z Olomouce - pozoruhodná směs.)
Sobota tedy deštivá, ale zajímavá. (Několik málo fotek.) Spát? Jen na chvíli, nakonec v sochařském ateliéru. A dál? Jonáš zůstal a pokračoval na nedělní akci u větrného mlýna na Kuželově (jedno z nejkrásnějších míst vůbec), já musel rychle na vlak do Brna a odtamtud stopem.
A mimochodem, vidět během jednoho večera Passerovo Intimní osvětlení a Markerův film Le fond de l'air est rouge člověku zase trošku poopraví pohled na 60. léta.
Žádné komentáře:
Okomentovat