Bratislava

Dva dny v Bratislavě byly ještě příjemnější než jsem čekal. Město krásné, lidé milí, jídlo dobré. Ale popořádku.

V úterý poměrně brzy ráno jsme já, Marie a Láďa nasedli do vlaku směr Blava. Rozespalí, hladoví, trochu nervózní z toho, jak bude plánované spojení poezie a VJské produkce vypadat. Čtyři hodiny v polospánku, povídání a čtení. Místy rychlík, místy šnek.

V Bratislavě svítilo sluníčko. Bylo někdy po poledni, když jsme vyrazili do města. Vystoupení mělo začít v šest a my si tedy dopřávali courání. Chvíli nám trvalo, než jsme chytili ten správný směr. Bratislava není velká, ale pro nepřipraveného (a ještě navíc nedospalého básníka) se může aspoň na chvíli stát slušným labyrintem.

Kafe někde na korzu. Obsluha nic moc, kafe nic moc.

Výstup na svatomichalskou věž. Výhled na celé město. Láďa si vyhlédl kostelík pod hradem. Tam musíme. Ano, ale až zítra. Dobrá.

Couráme po městě, hledáme mimochodem netcafé, aby si Láďa mohl na večer vytisknout texty. Dlouho se nedaří. Hledáme mimochodem Obchodnú ulicu, kde se nalézá klub Radost, kde máme večer vystupovat. Kousek od něj je i vhodné netcafé.

Sestupujeme do podzemí podniku zvaného KGB, Klub Gurmánov Bratislavy. Velmi příznivé ceny, dobré pivo, ideální prostor na přípravu na vystoupení. Láďovi bohužel není příliš dobře a tak se objevují další obavy z toho, jak večer proběhne. Po jídle se to na chvíli spraví. Brzy to však přejde.

Chill-out club Radost je pár kroků od KGB. Obchodná je vůbec plná hospod a obchodů. Hospody jsou často ve dvorech domů. Bratislavská Stodolní? Kdoví?

Chill-out je nevelký, hluboko uložený, ceny naopak stoupají. Čekáme. "Vy ste tí spisovatelia?" Ano, to jsme my. Objednávám si medovinu a naposledy listuji texty. Přichází Daniel a věci se dávají do pohybu. Přichází VJ Berco, má mnoho hejblátek a kabelů. Láďovi je stále hůř. Ještě se to zhorší ve chvíli, kdy Lenka, Danielova přítelkyně, omylem způsobí malý požár a klub se na okamžik zaplní kouřem.

Vystoupení před desítkou či patnáctkou hostů je překvapivě skvělé. Čteme, do podkresu hraje ambientní/click'n'cut muzika, Berco na plátno za námi promítá obrazy, sekvence, živé záběry nás samých, deformuje, upravuje. A ono to funguje!

Střih.

Přesun do 1. Slovak pub, největší hospody, jakou jsem kdy viděl. Skvělé jídlo (halušky, česnečka v chlebu), docela prima pivo a skvělí lidé (velmi vtipné Lenčiny bývalé spolužačky z psychologie Míša a Renata).

Přesun nočním busem na Doubravku k Lence, kde máme všichni nocovat. Do dvou do rána klábosíme, občas dojde i na ostřejší debatu (Jsou Hřebejk a Jarchovský řemeslníci nebo umělci? Co lze od nich čekat?) a pak jdeme spát.

Ráno namísto na Bratislavský hrad omylem vyrážíme na Děvín. Jenže vlak nám jede už ve čtvrt na dvě a busy na Děvín jezdí dva do hodiny, což znamená, že jen co tam dorazíme, nezbývá než se otočit a jet zpátky. Naštěstí jsou spoje rychlé. V centru tedy ještě stačíme vyšplhat ke kostelíku, který Láďu tak zaujal. Je spokojený. Je mu mnohem lépe.

Falafel, gyros, a šup na vlak.

Summary. Bratislava má malé, ale naprosto okouzlující centrum plné krásných úzkých uliček i širokých bulvárů; za slunečného počasí se tomu všemu těžko odolává. Kombinace poezie a živého míchání obrazů má svou váhu a tuto cestu bude zapotřebí ještě prozkoumat. Cestování vlakem je sice skvělé, člověk jede poměrně rychle, poměrně levně, vidí poměrně hodně věcí, ale to ještě neznamená, že nebude rozlámaný.