***

Už bych skoro prosil
schůdných cest je pořád málo
naštěstí
brzy dozraje čas
a začne kvasit
nakonec se čirý stočí
a v lahvích zakope
na neznámé místo
v zahradě

Jednou vstaneme
z jara
zem bude měkká
po dešti
a bolehlav
bude dlouhý

(mp3)

Půjčit knihu

Čapek & co.
Originally uploaded by Ondra_L.

Včera jsem ve městě náhodou potkal Majdu. Stála před tím prima antikvariátem naproti café Rybka a probírala se knížkami. Zrovna držela v ruce Tribunovou sútru 6. patriarchy, což je mimochodem moc zajímavé čtení. Klíčové nicméně je, že jsem si vzpomněl, že už před nějakou dobou jsem jí půjčil Deset obrazů krocení býka.

Vzpomněl jsem si i na další lidi, kterým jsem půjčil knížky a zatím se mi nevrátily.

Čert vem knížky, ačkoli o některé bych nerad přišel, protože se obtížně shání (ano, už jsem v některých případech došel tak daleko, že jsem si dlouho nevracenou knížku znovu koupil), ale já bych moc rád věděl, jestli si ti dotiční čtení knihy, kterou jsem jim půjčil, užili.

Těžko soudit jen z toho, že si někdo knížku nechá. To ještě samo o sobě neznamená, že jí zcela propadl a nemůže se jí vzdát.

Ale já vybírám. Když už se rozhodnu půjčit někomu knihu, v drtivé většině se snažím vybírat vhodné páry - člověk a kniha. Dokonce jsem měl kdysi sen: zřídit si bar a být tím barmanem, který umí zareagovat na větu "Chlape, včera mě vopustila stará, ale ráno se mojí feně narodily štěňata." příslušnou knihou, která dotyčného hodí do pohody a zároveň mu dodá dost energie a nadšení, aby se mohl začít starat o tu drobotinu.

A tak čekám. Čekám, až se za mnou Majda zastaví a řekne mi: "Ondřeji, co to bylo za nápad půjčit mi týden po křtu taoistickou a zenovou knížku?" nebo "Ondřeji, díky! Ježíš je koncept, láska je tao, jin bez jangu nefunguje, óm." nebo cokoli jiného.

12/9 v Blave, páči sa?

Talentovaný povídkář Daniel Rušar dal na úterý dvanáctého záři dohromady čtení v Bratislavě. Všichni čtyři účinkující, tedy Daniel, Marie Šťastná, Ladislav Puršl a já, jsme sice Češi, ale to nám vůbec nebrání v malé invazi na východ. Celý večer ještě navíc doprovodí Roman Balog alias VJ Berco čili součást VJ Kufrik Brothers. Inu, veselé to bude, tři básníci, jeden prozaik a jeden VJ.

Celé podujatie se koná 12/9 od 18 hodin v klubu Radost, Obchodní ulice, Bratislava, SK.

Jen zatím nevím, zda to vzít vlakem (asi čtyři hodiny, příjezd dle jízdního řádu hodinu před začátkem a asi dost peněz) nebo autobusem (asi čtyři hodiny, odjezd brzy ráno a méně peněz).

Kdo všechno bude v Kutné Hoře začátkem září

Právě mi volala značně nesmělá, nervózní a možná i trošku zmatená paní. Dostal se jí prý do ruky letáček festivalu Ortenova Kutná Hora a že už je jí víc než 22 let, že je jí skoro šedesát a že neví co a neví jak a píše poezii a publikuje pod jiným jménem.

Do toho zmateného monologu jsem vstoupil. Objasnil jsem jak funguje festival. Navrhl jsem, aby se přijela podívat, aby se přijela zúčastnit sobotního otevřeného autorského čtení. "Na to já jsem moc stydlivá, to moje sestra, ta je na to dost pitomá, ale já, já bych spíš tak seděla někde v koutku." Prostě protipól bohémských básnířek jako je Marie Šťastná.

Ještě chvíli jsem zkoušel přesvědčit.

"Tak říkáte osmého září? A ubytování zdarma? No tak dobrá, já to tedy zkusím."

Zajímavá bude letošní Ortenka.

***

Končí sezóna
skoro fňukáš
ale to se přeci nepatří

Zavírají se stánky pláže boty
a rozšiřují se
štěrbiny pohledů
a všeobecný pocit úlevy

"Ale to už je jen
krůček do zimy"
a studené nohy by zavzlykaly
jenže zrovna
začínají tančit

(mp3)

Ortenova Kutná Hora 2006

Pozvánka: Vlasta a Šárka

Aby to bylo jasnější, je třeba na ten obrázek kliknout.

***

Zpátky z cest
soudím z bot a očí
ještě na cestách
soudím
z volby otázek a knih

Kam cestovat
když všude
se žije a umírá

(mp3)

Je na čase začít znovu přivykat tradičnímu pracovišti

café Krásný Ztráty
Originally uploaded by Ondra_L.

Je těžké odolat

Poprosil mě Štěpán o české titulky ke Kovbojkám, tedy k adaptaci Robbinsovy knížky Even Cowgirls Get the Blues (I na kovbojky občas padne smutek), kterou před třinácti lety stvořil Gus Van Sant. A tak překládám a znovu se nořím do příběhu Sissy Hankshawové, dívky s nezvykle velkými palci.

Přestože je ten film hodně nepovedený a z knížky v něm zůstalo opravdu jen to základní, je místy opravdu vtipný. Navíc v roli vypravěče vystupuje sám T. R.

Delores del Ruby: Procestovala jsem Yucatán s cirkusem, strhávala falešné řasy z opice bičem, když jsem pak jedné noci snědla peyotl a měla vidění. Niwetúkame, bohyně matka... ke mně přijela na koze, a zatímco kolibříci sosali slzy, které ronila, plakala: "Delores... musíš vést mé dcery proti jejich přirozenému nepříteli. Musíš se vypravit na ranč Gumová růže a připravit se
na své poslání... jehož detaily ti budou zjeveny při třetím vidění." (A prachem cesty před Delores se proplazí had se srdcovou královnou v zubech.)

Po soumraku

Je to zvláštní, ale jakmile zapadne slunce, jsou lidé mnohem ochotnější mluvit. Možná to funguje na obě strany, že totiž po soumraku se také snáze naslouchá. Možná je to tím, že s odcházejícím světlem postupně také mizí mnohé zdroje rozptýlení a odvádění pozornosti. Kdoví. Tak či tak, za tmy se toho napovídá zdaleka nejvíc.

Když teď o tom přemýšlím, za tmy se toho také mnohem víc nachodí.

***

Rozkládám v posteli
výroky posledních týdnů
Ještě štěstí že je tak široká

Rýhou uprostřed
uniknu
vždycky když
samou melancholií
přestávám snít

Na zádech
mi leží
všechno
co bych mohl chtít