Offline

Je toho tolik, o čem bych rád psal (úžasní Glen Hansard a Markéta Irglová v neděli v Arše, krásné Tajemství slov, úžasný Král úletů od Philipa K. Dicka, rozhořčení nad tím, že Hollywood si vzal Dickovu povídku Zlatý muž a stvořil podivný scénář, který má být jeho adaptací, ale je vlastně o něčem úplně jiném, ...). Jenže můj comp, respektive některé jeho součásti se odebraly do věčných křemíkových lovišť. A tak jen snižuji abstinenční příznaky krátkým hostováním na cizím.

Margaret

Na blogu the heart is the meat se dnes objevil úrývek z úžasného románu Margaret Atwoodové Z hlubin. Nemá cenu přepisovat překlad, originál je silný, jen by ho to zředilo.

Ještě ke Kiosku

Co se týče zmiňovaného kraťasu Kiosk: nedalo mi to a našel jsem si mail na autora Lukáše Hudce a napsal mu, protože jsem dost toužil ho vidět znovu a nejlépe mít jeho kopii. Lukáš se ozval snad během pěti minut a poslal dokonce pár snímků z filmu. A slíbil, že až se vrátí do Prahy, pošle mi kopii. Už se těším.

Luk

Včera večer jsem si dopřál Kim Ki-Dukův Luk v Aeru spolu s ex-básnířkou Annou a jejími přáteli. Ještě než na plátno pustili téměř němý film o starém rybáři a jeho mladičké schovance, měli jsme možnost podívat se na krátký předfilm. Jmenovalo se to Kiosk, bylo to animované, upovídané a krásné. Ve vztahu k Luku to bylo poměrně dost kontrastní.

(Mimochodem, sledovat film ze třetí řady nelze, aspoň ne příliš dlouho. Po nějakých dvaceti třiceti minutách jsem utíkal daleko daleko dozadu.)

Starý rybář a mladá dívka spolu žijí na rybářské lodi, kam si jezdí na krátko zarybařit lidé z pevniny. Jí bude brzy sedmnáct, stařec ji má u sebe už skoro deset let, od té doby, kdy ji našel. Všechny dotěrné návštěvníky, kteří by měli v úmyslu na jeho chráněnku byť jen jemně sáhnout, umně odhání přesnými výstřely svého luku, který jinak používá také jako hudební nástroj. Už dlouho zamýšlí, že až dívce bude sedmnáct, ožení se s ní. Z pevniny proto postupně přiváží tradiční oblečení a všechno ostatní potřebné k obřadu, ale dívce se ani nezmíní a vše nechává pod zámkem ve skříni. Jenže. Objeví se mladík z města. Dívka najde svatební šaty. Konflikt je nevyhnutelný. A jeho průběh i závěr jsou asi stejně nezvyklé, jako cokoli, co by k nám mohlo připlout po moři z Koreje, kdybychom nějaké moře měli.

Krásná hudba. Jen poskrovnu dialogu. Luk a šípy.

Před půlnocí ve výtahu (po dvou pivech a krátké cestě tramvají) se mi na chvíli sevřely vnitřnosti. Ach to umění lukostřelby.

Doslovnost

Ve vaně mě napadlo, jestli naší civilizaci nezabije doslovnost. A zkratkovitost.

Napsal jsem o tom pár odstavců pro tenhle blog. Jenže pak jsem je radši smazal.

In the Web

Když loni křtili -123 min. svoje poslední album, pouštěli klip k singlu In the Web. Na české poměry byl výjimečný. Marně jsem ho pak hledal v televizi i na webu. Až teď ho Minuty daly na web. Stojí za to ho vidět, i když člověku ta muzika třeba tolik nesedí.

Je dobré míti Václava

Václav
Originally uploaded by Ondra_L.

Ještě si vzpomínám, že když jsem před bývalými kolegy vypustil sousloví "přítel Václav", vyvolávalo to přinejmenším cukání koutků, častěji ovšem široký úsměv.

Jenže. Václav je prostě přítel. Přítel Václav. Je skvělé se stavit na čaj a dlouze povídat. Vždycky.

Mantry: fuj / mňam

fuj: kvůli volbám a předvolebním spotům Česká televize až do konce měsíce měsíce nevysílá Simpsonovi
mňam: na Strossmayerově náměstí je skělé bistro s ještě lepším kebabem

Sometimes these feelings can be so misleading

Chtěl jsem včera udělat dobrý skutek (vzpomněl jsem si na to před chvílí ve vaně). Třem zmateným americkým hochům, kteří kroutili hlavou nad mapou Prahy a seděli na obrubníku na Betlémském náměstí, jsem nabídl pomoc. Chtěli se dostat do muzea středověké tortury. To, že jsem je poslal (nechtě) pravděpodobně do muzea komunismu (nebo možná taky do muzea erotiky a sexu), je prostě jen k pousmání pod hladinou horké vody. Ostatně, od sexu k tortuře je někdy jen krůček, o rudém myšlení nemluvě.

Glo. Glo. Glo.

Swell Season

Glen Hansard z The Frames a Markéta Irglová udělali desku, která se jmenuje Swell Season a hodlají ji pokřtít 28. května v Arše. Jé jé jé, já se těšim.

***

Zdraví mě
pokaždé
pokývnutím hlavy
loučí se
pokaždé
polibkem

Jsme rozpolcená osobnost
a víme nevíme

the heart is meat

Narazil jsem na fajn blog. Jmenuje se "the heart is meat" a je tady.

Snad

Snad se mi nějak pomíchala chemie někde uvnitř. Mohlo to být cokoli. Dozvuk víkendu nebo názvuk nového týdne. Ať tak či tak, jako bych dnes chodil na vlnách, jako by se mi vlny rozbíjely o stěny, i uvnitř.

Místo tří hvězdiček jeden link

link

Grizzly Man

(Dokud je to čerstvé.)

Werner Herzog natočil moc zajímavý film o chlapíkovi, který léta jezdil na Aljašku žít blízko medvědů grizzly, natáčel (sebe a) je a nakonec, po útoku jednoho z nich zemřel.

Víc než hodinu a půl trvající dokument obsahuje velké množství původních nahrávek Timothyho Treadwella, zvláštního pavouka, který neměl moc rád lidi, ale o to radši měl medvědy, amatérského filmaře dokumentů o přírodě.

Neobvyklým způsobem tenhle film dokumentuje rozličné obsese. Treadwellova posedlost medvědy, ale taky sebou samým. Posedlost aljašského coronera detaily. Posedlost Herzoga dokonalým snímáním lidí, kteří o Treadwellovi vypráví. Posedlost a touha nás všech nahlédnout do nitra cizích lidí.

Zaskočilo mě, když jsem si v polovině filmu musel připomenout, že tihle lidé nehrají, že prostě jen vyprávějí. Jsme už tak hodně přivyklí filmové kameře?

Už dlouho jsem neviděl film, který mluví o současnosti tak výrazně, jako tenhle dokument o jednom blonďatém americkém filmaři, který je doprovázený (a v některých chvílích jsem byl opravdu v pokušení smát se na celé kolo) ve voiceoveru angličtinou s výrazným německým přízvukem žijícím klasikem Herzogem.

(Jen tak na okraj, Herzog se ve filmu objeví jen jednou, a to ještě zády ke kameře. Ale poruší dokumentaristické inkognito a objeví se.)

Far away, so close

Vzpomínám, jak se počátkem 90's mluvilo o tom, kolik nám počítače uspoří času, kolik toho za nás budou dělat. Také padaly názory, že se ale dost možná už nebudeme vůbec stýkat, budeme jen spojení s počítačem a odtržení od lidské společnosti.

Od rána sedím u počítače. Chtěl jsem dopsat práci o politických systémech, kterou nám zadal p. Kryšpín. Jsem stále připojen, mám k dispozici wikipedii, britannicu, všechno. Jenže openoffice za mě nic nenapíše, psát musím sám.

Od rána sedím u počítače a přes icq jsem ve spojení minimálně s dvěma lidmi najednou. S lidmi, kteří jsou ode mne poměrně daleko, mnozí z nich mají tak nabité diáře, že se prostě nemáme šanci sejít.

(Popravdě, ocenil bych, kdybych nemusel psát o politických systémech a mohl si nechat vygenerovat tři stránky plků stisknutím jednoho tlačítka. A byl bych rád za osobní setkání.)

Předpovídání budoucnosti asi zkrátka nefunguje, řekl bych.

To není povzdech.

Vyšla květnová Dobrá adresa

Ano, skutečně je to tak, květnové vydání literárního měsíčníku Dobrá adresa je na světě. A když si ho přečtete od začátku do konce, zjistíte proč na to tak nadšeně upozorňuji.

Hlad (citát)

Pondělí 1. května 2006 chvíli před jedenáctou večer mi můj dobrý přítel Jára po icq napsal:

jop - až na předešlé 4 hodiny spánku, násilně utnutých zvukem budíku, se den celkem vydařil a byl decentně produktivní. Odškrtnul jsem pár položek a neměl hlad ;-) Každý den, kdy nemám hlad, je vpodstate fajn ;-)

Kozy

Ok, prý to někoho překvapilo, ale každopádně jsem od sobotního poledne do dnešního večera pobýval na kozí farmě nedaleko Chomutova. Pozval mě tam kamarád, farma totiž patří jeho rodičům. Že prý se hodí každá ruka a zároveň se dají zapít čarodejnice.

Negativa? Bylo docela chladno.

Pozitiva? Všechno ostatní. (Což zahrnuje čtyři kytary v akci, skvělé jídlo, skvělé pití, partičku moc prima lidí a kozy.)

Taky jsem si vzpomněl, jak Tom Robbins v jedné svojí knížce ústy jedné z postav říká, že kozy jsou největší mistři zenu. Asi jo.