Říkám to nerad, ale strávil jsem dvě hodiny včera večer a hodinu a půl dnes ráno tím, že jsem se pokoušel roztáhnout nic neříkající věty na dvě strany, jen abych mohl odevzdat esej na téma, o kterém snad ani nechci nic vědět, člověku, který mi připadá natolik uzavřený a zpomalený, až bych se ho odvážil považovat za rain mana. Škola umí být fakt hrozná. Třeba když podporuje psaní bezobsažných blábolů v pevně stanoveném rozsahu.
Připomnělo mi to některé dny z půlroku stráveného v public relations.
Připomnělo mi to rozhovory s Jindřichem Veselým, studentem teologie a básníkem, s kterým jsme se shodli, že jak PR, tak teologie by se daly shodně označovat jako bullshiterství.
Připomnělo mi to, jak krásné je vzít ve dvě hodiny ráno tužku a jedním ospalým okem sledovat jak klouže po papíru a vytváří.