Nejprve drobná cestovní vsuvka. Nasedl jsem v devět do autobusu, vytáhl čerstvě zakoupeného Thompsona (Média a modernita) a pustil se do čtení. Muž vedle mě mi chvíli koukal přes rameno, pak se zeptal, co to je za knihu. Připojil ještě otázku co studuji. A za chvíli, už sám nevím jak, mi začal líčit cosi o moci médií a nutnosti probudit v člověku vědomí svobody, aby se té moci mohl bránit. Padlo slovo "víra" a já si říkal, bože, další autobusový evangelista. Kdepak, věc byla mnohem zajímavější. Z muže se vyklubal studovaný inženýr, který zběhl k filozofii a nachází zajímavé spojitosti mezi matematikou, fyzikou a klasickou filozofií (a klasickou hudbou a jógou) a je jen trochu povídavý, ne nepříjemně musím dodat. Během asi hodinové cesty jsme se stačili dostat k tomu, že existuje spojitost mezi hraním na hudební nástroj, emocionálním čtením notového zápisu a čímsi, co se blíží satori, stačili jsme dojít k tomu, že existuje spojitost mezi diferenciálním počtem a genetikou (a pravděpodobně i kabalou), kvantovou fyzikou / fraktály a filozofií. Na libereckém autobusáku už jsme se jen představili a rozloučili a šli si každý dál svou Cestou.
Pravda, pokud jde o literární víkend, nakonec ne všechno vyšlo podle plánu, hlavně pokud jde o účast, nicméně když jsem v sobotu dopoledne vstoupil do ateliéru gymnázia, našel jsem tam skupinku gymnazistů, jejich mladou profesorku a jedno malé dítko, kterak vytváří linorytem vlastní ex libris. Mezi polednem a druhou byla naplánovaná pauza na oběd, nechal jsem se tedy Petrem, Janou, Honzou a malou Míšou vést Libercem, který místy, světe div se, není jen tím oprýskaným a omšelým městem na severu, ale skrývá i úžasné opravené vily a krásné parky.
Ve dvě odpoledne přišla má chvíle. Mou rolí totiž bylo vystoupit jakožto
- a, autor knížky poezie / debutant,
- b, porotce Ortenky / někdo, kdo by měl mít jasno v tom, co se čeká od začínajících básníků.