V případě prvního I proti srsti jde o rodinnou historii - svázanost s kořeny, nepřítomný otec
vracím se k tobě po jménězmínky o Sudetech, smrt matky.
jak po klenbě
devíti let v kterýchs tak chyběl
vždyť i mlčení by se dalo sdílet -
s jediným mužem
kterému odjakživa rozumím zevnitř
nebyla jsem tam když tě snášeli
jako by z polí sváželi
slunečnou -
pichlavou a netečnou
Druhý, V mlhách hustých jako bikava, mluví o ženě vymezující se
za nenechavého zpěvu mnichových modliteba stojící ve vztahu v opozici k muži.
přicházejí po Obilním trhu jedny je udusit jiné jim vdechnout dech
Jenom já procházím a jebe to jak jehly -
i mladší nežli já už slehly
to bude tím
vetknutím krve
že ve mně zůstáváš jak drhlen
žena mezi vdechnutím a vydechnutím
Chagallovo štěstí možná nevyčnívá, snad i tím, že jednotlivé básně jsou skutečně spíš náznaky, ale pro mě je to poctivá sbírka.
Docela bych uvítal jméno autorky v textu.
OdpovědětVymazatJan Vaněk jr.: Jsem roztržitý, omlouvám se.
OdpovědětVymazattak ti ď :-) byť to čtu jako zážitek spíše zdrženlivý?
OdpovědětVymazatLukáš: Ale kdepak, příjemný, jako celek příjemný. A zajímavý.
OdpovědětVymazat