Před pár lety jsme se já a moje kamarádka Anděla rozhodli, že před Štědrým dnem osvobodíme jednoho kapříka a pustíme ho zpátky do přírody. Nějak nám pravda v tu chvíli nedošlo, že po třiceti minutách v igelitce a následném vhození do ledové Vltavy nepůjde ani tak o osvobození, jako spíše o eutanázii.
O rok později jsme to vylepšili. Žádná smrt. Vzali jsme lahev, vhodili do ní na papírku vzkaz, zašpuntovali, zalepili zátku voskem a poslali po Vltavě. Nějak nám pak došlo, že láhev řece není úplně eko.
Zkrátka, postupem času jsme došli k tomu, že nejelpší je vzít nějakou pěknou přírodninu, třeba ořechovou skořápku, vložit do ní na papírku poznačené přání, přidat třeba svíčku a nechat plout vánoční noci po Vltavě. A pak zajít na čaj. Celou věc jsme nazvali Vítání zimy. Skupinka, která se celé taškařice účastní je rok od roku větší.
Proč ten dlouhý úvod? V sobotu bude další Vítání zimy. A já myslím, že je na čase nabídnout tenhle drobný zvyk více lidem.
Tudíž, máte-li chuť, máte-li přání a máte-li vhodné plavidlo, přidejte se v sobotu po setmění k nám, ať už jste kdekoli, a pošlete svá přání po vodě. Ze zkušenosti mohu potvrdit, že se plní.
Kdo se přidá?
Žádné komentáře:
Okomentovat