Povídka roku

Předávám beze změn mail od Dana Rušara:

Mili kamaradi,

pojdte hlasovat o literature – o moji povidce a vasich zazitcich.

Povidka se dostala do prvniho kola souteze, kterou poradaji Literarni noviny – viz http://www.literarky.cz/?p=clanek&id=1432
Krome poroty rozhoduji i ctenari. Tak bych vas rad pozval – k hlasovani. I ke cteni, kdo ma cas a chut :-)

Z kazdeho hlasu jde trochu na dobry pocit.

Diky, diky, diky.

Dan

PS: Hlasovani se muzete i neucastnit, ale kvuli tomu bych vam prece nepsal :-)

Co hrát na kytaru v Praze, když je inverze

Akustickou verzi songu John the Revelator z posledního alba Depeche Mode.

G#m
John the Revelator
H C#
Put him in an elevator
Take him up to the highest high
Take him up to the top where the mountains stop
Let him tell his book of lies

John the Revelator
He's a smooth operator
It's time we cut him down to size
Take him by the hand
And put him on the stand
Let us hear his alibis

By claiming God - As his holy right
He's stealing a God from the Israelite
Stealing a God from a Muslim, too
There is only one God through and through
Seven lies, multiplied by seven, multiplied by seven again
Seven angels with seven trumpets
Send them home on the morning train
Well who's that shouting?
John the Revelator!
All he ever gives us is pain
Well who's that shouting?
John the Revelator!
He should bow his head in shame

By and by
By and by
By and by
By and by

Fakt

Co číst v Praze, když je inverze

Golema. Od Meyrinka. Fakt.

Nevěřil bych, že to kdy řeknu.

V neděli jsem vyrazil do Akropole na derniéru představení Hamlet: přání zabít. Skvělá věc. Velmi příjemný zážitek, tak trošku očekáváný, protože s Evičkou není špatných zážitků.

Dnes odpoledne jsem byl pozván do Sazky na Depeche Mode. Zadarmo, do klubového patra. Neposlouchám Depeche Mode, znám je spíš pasivně. Ale klobouk dolů, Dave Gahan je rockový šaman. Možná nedosahuje Morrisonových kvalit, možná nezpívá všechno tak čistě, jak by mohl. Ale s mikrofonem se točí bezkonkurenčně nejlépe, poměrně rychle se svléká do půl těla a dokáže ovládat dav s jistotou sobě vlastní.

Fakt bych nevěřil, že to kdy řeknu, ale já jsem byl unešen. A být unešen dva dny po sobě, ach, to je slastná existence.

***

Domov je
konev vroucí vody
ne úplně čistá okna
boty za dveřmi
a sklenky se zbytky vět

Tóny jsou nasládlý kouř
drží se při sobě
a mizí jen velmi
pozvolna
když řeka odnáší
utonulé rockery
tlumočníky

Jedna věta obrací

Držte se, DRŽTE SE!

Dozvěděl jsem se to se zpožděním. Cituji z webu AFTRLife:

Tom's new book, Wild Ducks Flying Backward, was released August 30, 2005. Tom says that he is back in the USA and embarking on tour for the book.

Na AFTRLife je také odkaz na rozhovor s Robbinsem z The Leonard Lopate Show.
Použiji větu mého drahého přítele Václava. "YOOHOOO!"

PS: Tohle si zaslouží krátké post scriptum v podobě ukázky z jednoho z dřívějších děl, pro nás melancholiky. Uvádím tedy Předmluvu ze Zátiší s Datlem, v překladu Jiřího Popela.

Předmluva

Pokud to nezvládne tenhle psací stroj, tak bude nejlepší se na to vysrat, protože to zkrátka nejde.
Tohle je zbrusu nová remingtonka SL3, která je schopná odpovědět na otázku „Co je těžší? Číst Bratry Karamazovy a poslouchat přitom desky Stevieho Wondera, nebo se vydat na pomlázku po klávesnici psacího stroje?“ Tohle je třešnička na polevě kovbojky. Je to sendvič naservírovaný geniální servírkou. Kreditní karta samotné císařovny.
Cítím, že v téhle remingtonce se skrývá román mých snů – přestože píše mnohem rychleji, než dokážu hláskovat. A nezáleží na tom, že mě minulý týden štípl do ukazováčku obrovský pozemní krab. Tenhle miláček mluví při sebemenší provokaci elektrickou shakespearovštinou. Stačí se na něj jen trochu přísněji podívat a vysype ze sebe stránku a půl.
„Jaký psací stroj máte na mysli?“ zeptal se mě prodavač.
„Takový, který by nepsal jen pouhá slova,“ zněla moje odpověď.
„Takový ze kterého by se sypaly krystaly. Chci svým čtenářům nabídnout náruče plné krystalů, z nichž některé by měly barvu orchidejí a pivoněk a jiné by zase chytaly radiové vlny z tajného města, které je napůl Paříží a napůl Coney Islandem.“
Prodavač mi doporučil Remington model SL3.
Můj starý psací stroj se jmenoval Olivetti. Znám jednoho neuvěřitelného žongléra, který se také jmenuje Olivetti. Mezi ním a mým starým psacím strojem není žádné příbuzenské pouto. Mezi komponováním na psacím stroji a žonglováním nicméně jistá podobnost existuje. Ten trik spočívá v tom, že pokud vám něco upadne, snažíte se, aby to vypadalo jako součást vašeho čísla.
V dobře zamčené skříni mám schovanou poslední láhev Anaïs Nin (se zelenou vinětou), propašovanou ještě před revolucí z města Punta del Visionaro. Dnes večer z ní vytáhnu špunt. Injekční stříkačkou pak vstříknu deset kubíků Anaïs Nin do zralé limety. A začnu sát. A začnu psát…
Pokud to nezvládne tenhle psací stroj, tak přísahám, že to prostě není v lidských silách.

Přijít večer domů

Přijít večer domů, zout boty, shodit kabát, zapnout počítač, otevřít lednici, zavřít lednici, rozsvítit lampu, najít na stole dva balíčky, jeden k Novému roku, druhý k narozeninám, oba nedočkavě rozbalit, potěšit se, potěšit se, zrecyklovat papíry, usednout k počítači, zapsat si...

A je tu další

The first day of 2006
Originally uploaded by Ondra_L.

Probuzení do nového roku bylo příjemné. Ve spacáku a na měkkých matracích, s krabicí plnou cukroví na dosah ruky a pár kamarády jen o kousek dál.

Za oknem obleva, hlas se někam ztratil, což po předchozím takřka rockovém zpěvu nebylo nijak zvláštní.