neděle 27. listopadu 2005

***

Vytvářím ve sněhu pravidelnou stopu

Dnes zítra před lety
stojím
tlumím dech
sníh padá ve žlutém světle
pouliční lampy

Říká mi
"Netrpělivost zabíjí požitek"
říká mi
"Čekání je klíčové"
a já čekal

Z jedoucího auta
počítal barevná světla v oknech
v křesle
které už dávno přišlo o knoflíky
přemítal o naschvál neposlaných přáních
Čekal

Na stopu ve sněhu
dočasný důkaz
dočasné existence

pátek 25. listopadu 2005

Ostravo!

Psala mi Marie Šťastná.

Prý má patnáctého prosince v Ostravě čtení, v čajovně. A může si prý přizvat někoho dalšího na čtení.

Že prý by to byla prima záminka pro cestu do Ostravy.

Jak jen to v tom Kmotrovi bylo? Nabídka, která se neodmítá. Lístek jsem tedy ještě nezakoupil, ale myslím, že v pondělí by se to mohlo podařit.

Vymetení Redroomu - v procesu

Rozdávání/rozprodávání věcí, které jsem po jisté úvaze označil za v budoucnu pro redroom nepotřebné, stále pokračuje. A bude pokračova až do 7. prosince.

Z těch větších věcí mi tu ještě pořád zbývá psací stroj Consul. V kufříku. S postupujícím časem si víc a víc pohrávám s myšlenkou ponechat si ho.

Ale moc dobře vím dvě věci. Poezii na psacím stroji psát neumím. Prózu neumím psát vůbec. Tak.

Možná ne pro každého

Už je to dobrých pár měsíců, co jsem narazil na britský fotografický projekt Completely Naked, respektive na jeho součást nazvanou Intimacy.

Nebude se líbit každému. Těm, kterým se bude líbit aspoň trochu, se nemusí líbit všechny fotky. Ani mně se nelíbí všechny. Ale spousta z nich je opravdu moc dobrých/úžasných/podivuhodných.

pondělí 21. listopadu 2005

***

Už skoro začal prosinec
a tím snáz to půjde

Složíš ruce na prsou
složíme zbraně
kamenně sálat teplo
a nechtít

První sněhy
Snadno podlehnou
výkyvům nálad

Jenže
je skoro prosinec

***

Kočičí pohyby
z bolesti
někde v prsou
do napětí
v tříslech
Krátký dech
jen zdánlivě krátká paměť

Ve zlomu těla
ohyb noci
dostává kontext
Citace pohybu
louky ve větru
Ještě ne lámání vazu
a už ne
setrvalý stav

úterý 15. listopadu 2005

Kde začíná a končí tvůrčí krize

Tvůrčí krize začíná ve chvíli, kdy člověk zapomene na rituály. Když skončila čajovna U cesty, dost možná nejmagičtější místo v Praze, skončily má psací nedělní odpoledne.

Tvůrčí krize začíná, když člověk podlehne iluzi, že čtení poezie ho nutně musí inspirovat k vlastnímu psaní.

Tvůrčí krize probíhá.

V neděli se Anička Ciprová zmínila, že už skoro dva roky nic nenapsala. Vzpomínám si na Jerryho Maguira. "So this break is a break-up?" To snad ne. Zvlášť u tak úžasné duše, jako je Anna, by to byla věčná škoda. Posuďte:
***
Stačí, když necháš před mými dveřmi dva ořechy,
a já už budu vědět,
že jsi se rozhodl.

Stačí, když mi pošleš vlaštovku
a já už budu vědět,
že mám čekat u hodin na rohu.

A potom, až se sejdeme,
tak potom... No, uvidíme...

Tvůrčí krize končí, když si člověk, jehož dobře utajenou úchylkou jsou silné čtverečkované sešity formátu a5 z recyklovaného papíru, zakoupí nový čtverečkovaný sešit formátu a5 z recyklovaného papíru a vezme do ruky tenkou černou fixu.

Držím si palce.

pondělí 14. listopadu 2005

Plzeňský literární život ve fotografiích

Ve čtvrtek mi psala plzeňská básnířka Milena Písačková, zvala mě na výstavu svých portrétních fotografií, na kterých zachytila literární život v Plzni.
Jedná se o dosud ojedinělý projekt, jehož cílem je přiblížit veřejnosti, "jak se jim žije" :)) Chcete-li tedy pohlédnout do tváře např. skutečnému básníkovi, byť na fotce, nebo vidět, jak vypadá společné posezení místních "umělců" v některých plzeňských podnicích, či případně vidět na snímcích přímo sami sebe (ti, kterých se to týká :)), přijďte.

Výstava se koná 2. patře Knihovny města Plzně v ulici B. Smetany 13.

úterý 8. listopadu 2005

Básníci Psího vína

Básníci Psího vína nejlepší slivovice z Moravy, chleba s Filákovým sádlem a cibule ve čtvrtek 17. 11. od 19 hodin ve studiu Paměť, Soukenická 29, Praha 1

pondělí 7. listopadu 2005

Dylan

Ach jo. Není nic horšího než očekávání. A já čekal toho Dylana, který táhle zpívá Visions of Johanna a mečí "How does it feeeeeeel?" v Like a Rolling Stone.

Měl jsem čekat starého muže s kapelou, který s sebou vláčí stín revolucionáře.

Ach jo.

neděle 6. listopadu 2005

Ganz

Následujících pár dní budu asi hodně stručný.

Právě jsem hodinu a kousek sledoval ve Vinohradském divadle Bruno Ganze, který četl poslední čtyři kapitoly Mannova Doktora Fausta.

Nevelký postarší herec s obrovským charizma, kterému jsem kdysi bez výhrad uvěřil jeho anděla v Nebi nad Berlínem, kterému jsem letos na jaře uvěřil Hitlera v Pádu Třetí říše a kterému jsem skoro bez dechu a s bušícím srdcem uvěřil i jeho dnešní podání Fausta.

Silný zážitek.

pátek 4. listopadu 2005

Právě jsem se vrátil z koncertu -123 min.

Právě jsem se vrátil z koncertu -123 min., na kterém křtili nové album.
Jsou to šamani.
Tečka.