Lednoví básníci

Originally uploaded by lipár.

Člověk by si myslel, že po Novém roce nastane dočasný útlum - na vysoké měl vždycky podobu nervózního a zároveň ospalého zkouškového. Ale kdepak, básníci nehibernují (ačkoli vystoupení některých by tomu snad mohlo trochu nasvědčovat).

Po delší době jsem se ocitl na čtení, které pravidelně pořádá Totem. Proč? Jako hosté se večera účastnili Jonáš Zbořil a Ondřej Buddeus, ovšem až v druhé části. V té první se četly texty autorů z Písmáka. A byl to silný kontrast: oproti mnohdy ukňouraným a sebestředným písmáckým dílkům bylo příjemně osvěžující pozorovat Buddeusovo vystoupení (v jeho případě opravdu nejde o pouhé čtení) a nechat se vtáhnout do stále lepších veršů Jonáše Zbořila. (Jako ochutnávku přijměte aspoň video Deníku referendum, kde čte svou báseň Kontinent. A pro dokreslení několik fotografií z totemovského večera.)

Cyklus Literární sklony pokračoval vystoupením Štěpána Noska, který mluvil o malbě Vilhelma Hammershøie Interiér, Strangade 30, 1908. Příběh obrazu servírovaný milovníkem umění, který dokáže vytvořit skvělou atmosféru? Častěji, prosím!

Róbert Gál si do café Fra na společné vystoupení pozval básnířku a dramatičku Kateřinu Rudčenkovou a prozaičku, dramatičku a rozhlasovou redaktorku Ivanu Myškovou. Myšková zaujala ten večer nejvíc: její text o tom, jak těžko se jako děti vyrovnáváme s vlastními rodiči, byl nejen velmi přesný, ale také neskutečně zábavný.

Gál ovšem v lednu ve Fra nehostil pouze ženy, o dva týdny později uvedl Michaela Marche. Muž, který je známý především jako organizátor pražského Festivalu spisovatelů, ten večer představoval svou poezii. České překlady četla Klára Issová. Bohužel to nic neměnilo na tom, že se mnou naprosto nic nedělaly. Na rozdíl od následného rozhovoru, který Gál s Marchem vedl: velmi rychle totiž povídání obou pánů začalo dělat dojem, že jeden nerozumí druhému, oba mají snahu být hlubocí, ale mlátí jen prázdnou slámu a ohánějí se jmény autorů a filozofů, aby to snad nevypadalo, že se nevyznají. Na dotaz z publika, jak dlouho už je March mrtvý, žádná odpověď nepřišla a večer pomalu skončil.

Já sám jsem nabyl dojmu, že mi své texty četl a komentoval člověk, který chce působit jako básník, ale není jím, a na dotazy odpovídá tak, že náhodně vybere jednu z frázovitých odpovědí, které už vyzkoušel někdy dříve.

Róbert Gál tuším mluvil o tom, že Marchovi v Čechách nikdo nerozumí. Obávám se, že má pravdu. Kde mu rozumí, je mi záhadou. Podívejte se na fotky.

Update 3/2/2011: Na stránkách Českého rozhlasu je krátký zvukový záznam, který atmosféru večera s Michaelem Marchem přiblíží ještě o něco lépe.

Mimochodem, snímek nahoře je z koncertu Sundays on Clarendon Road, tedy hudebního dua, jehož polovinu tvoří už zmiňovaný Jonáš Zbořil. Jsou skvělí, podívejte se na ně a poslechněte si je.