Letošní poslední čtení v café Fra začínalo o hodinu dříve než obvykle. Své vánoční (nebo Vánocům přizpůsobené) povídky četli (snad z nervozity tiše a bohužel nepříliš výrazně) Petra Soukupová, (všedně a mile) Jana Šrámková a (velmi zábavně) Jáchym Topol.
(Mimochodem, nevím proč, ale PS si během čtení JŠ bez rozpaků a bez náznaku zájmu o text řešila cosi v mobilu. Jsem sám, komu to připadá přinejmenším nekolegiální?)
Následoval vánoční dýchánek s velmi lahodným občerstvením z kuchyně Erika Lukavského. Ach.
Několik obrázkových ochutnávek.
Update (31/12): Až teď jsem zachytil, že na YouTube kanále iLiteratury je záznam povídkářské části večera.
čtvrtek 23. prosince 2010
pátek 10. prosince 2010
Ve sněhu
Focení uplynulo mnoho, ani jsem nestačil poznačit a odkazovat. Jako obvykle v krátkosti.
Budete-li míst možnost poslouchat polského prozaika Tadeusze Dąbrowského, nenechte si ji ujít. (Mimochodem, jeho poznámka o tom, že české slovo "zavazadlo" naprosto přesně vystihuje podstatu věci, se mnou bude ještě dlouho.)
Večer Almanachu Wagon věnovaný Viole Fischerové nabídl nejen působivou vzpomínku Olgy Stehlíkové, ale i spoustu dobré poezie (a ne tak dobré hudby).
O spojení poezie a módy se společně pokusili Marie Šťastná a Jakub Polanka. Dle mého úspěšně.
"Je to velká žena," řekl mi o Zsuzse Takács Petr Borkovec pár minut před začátkem jejího čtení. Měl pravdu.
Z hudebního večera Pavla Klusáka, Jany Šrámkové a Jiřího Peňáze jsem utekl po první třetině. Ne kvůli obsahu, prostě kvůli tomu, že v zakouřeném café Fra už se nedalo dýchat. Z reakcí několika dalších se prý večer vydařil, ačkoli ne tolik, jako Klusákovo loňské sólo.
Pánové Těsnohlídek ml. a Zábranský přitáhli hodně diváků.
Iva Klestilová jich přitáhla o poznání méně, přestože její text byl zajímavější. A zábavnější. Škoda.
A venku opět sněží.
Budete-li míst možnost poslouchat polského prozaika Tadeusze Dąbrowského, nenechte si ji ujít. (Mimochodem, jeho poznámka o tom, že české slovo "zavazadlo" naprosto přesně vystihuje podstatu věci, se mnou bude ještě dlouho.)
Večer Almanachu Wagon věnovaný Viole Fischerové nabídl nejen působivou vzpomínku Olgy Stehlíkové, ale i spoustu dobré poezie (a ne tak dobré hudby).
O spojení poezie a módy se společně pokusili Marie Šťastná a Jakub Polanka. Dle mého úspěšně.
"Je to velká žena," řekl mi o Zsuzse Takács Petr Borkovec pár minut před začátkem jejího čtení. Měl pravdu.
Z hudebního večera Pavla Klusáka, Jany Šrámkové a Jiřího Peňáze jsem utekl po první třetině. Ne kvůli obsahu, prostě kvůli tomu, že v zakouřeném café Fra už se nedalo dýchat. Z reakcí několika dalších se prý večer vydařil, ačkoli ne tolik, jako Klusákovo loňské sólo.
Pánové Těsnohlídek ml. a Zábranský přitáhli hodně diváků.
Iva Klestilová jich přitáhla o poznání méně, přestože její text byl zajímavější. A zábavnější. Škoda.
A venku opět sněží.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)