Kvůli cestování jsem bohužel přišel o pár zajímavých literárních večerů. Technika je naštěstí mocná a vyspělá. Přinejmenším čtení Taša Andjelkovského si můžete pustit ze zvukového záznamu a připomenout na fotografiích Jakuba Vysloužila.
Tašo Andjelkovski, Café Fra 17. března 11 by fracz
úterý 29. března 2011
pondělí 28. března 2011
Internacionála
Jaro ve Fra je opravdu mezinárodní. Obrazem připomínám alespoň čtení Julie Fiedorczuk a Zoë Skoulding.
***
Kokpity polohovatelných křesel
bez překážek ke hvězdám
"A kam? Kam, panenky, kam?"
ulovit svého lovce
vyzrát & nepřezrát
Ta stejná hra o území
"Můžu reklamovat tenhle zákrok
a nebýt reklamovaná za jiný?"
Rozhodčího dávno poslali do kabin
bez překážek ke hvězdám
"A kam? Kam, panenky, kam?"
ulovit svého lovce
vyzrát & nepřezrát
Ta stejná hra o území
"Můžu reklamovat tenhle zákrok
a nebýt reklamovaná za jiný?"
Rozhodčího dávno poslali do kabin
***
Fena klopí uši
Šourá se tiše ve stopách v písku
stočí se do klubka
Úplněk nasazuje náhubek
a trhá ze strany na stranu
doprostřed a zpátky
a stále dál
Šourá se tiše ve stopách v písku
stočí se do klubka
Úplněk nasazuje náhubek
a trhá ze strany na stranu
doprostřed a zpátky
a stále dál
***
Na povrchu jsme kloni
opsaní
u stolu si vyměňujeme vzorce
svršky jsou trumfy
o vnitřku se chvíli blafuje
než se zcela vycpe
Na povrchu jsme klauni
v úborech a maskách
si přehazujeme hořké věty
se šlehačkou
opsaní
u stolu si vyměňujeme vzorce
svršky jsou trumfy
o vnitřku se chvíli blafuje
než se zcela vycpe
Na povrchu jsme klauni
v úborech a maskách
si přehazujeme hořké věty
se šlehačkou
sobota 5. března 2011
Irská spojka
Ve Fra bývá na čteních poslední dobou nezvykle veselo. Po nedávném večeru s Martinem Ryšavým a jeho poslední knihou Vrač, kdy se kavárna poměrně dlouho otřásala smíchy (trochu je to poznat i z fotek), došlo na něco podobného i prvního března s irským básníkem Alanem Gillisem.
Belfastského rodáka, který nyní žije v Edinburghu, uvedl celkem obsáhle Justin Quinn. Jeho dobře rytmizované básně hojně čerpající z jazyka ulice a pohybující se někde mezi ironickým komentářem a melancholickým povzdechem ve vlastních českých překladech četli David Grosser a Ondřej Pilný, Gillis recitoval originály.
A právě rozdíl ve čtení mě pobavil přinejmenším stejně jako vlastní texty. Zatímco Grosser, který četl většinu přeložených básní, jim propůjčoval lehkost a humor, samotný Gillis přednášel táhle, s úsměvem, ovšem jaksi posmutnělým (a to i v případě závěrečné básně o whiskey).
Alan Gillis, Café Fra 1. března 11 by fracz
Nabízím samozřejmě i pár snímků, aby bylo možné k hlasu přiřadit obličej.
Belfastského rodáka, který nyní žije v Edinburghu, uvedl celkem obsáhle Justin Quinn. Jeho dobře rytmizované básně hojně čerpající z jazyka ulice a pohybující se někde mezi ironickým komentářem a melancholickým povzdechem ve vlastních českých překladech četli David Grosser a Ondřej Pilný, Gillis recitoval originály.
A právě rozdíl ve čtení mě pobavil přinejmenším stejně jako vlastní texty. Zatímco Grosser, který četl většinu přeložených básní, jim propůjčoval lehkost a humor, samotný Gillis přednášel táhle, s úsměvem, ovšem jaksi posmutnělým (a to i v případě závěrečné básně o whiskey).
Alan Gillis, Café Fra 1. března 11 by fracz
Nabízím samozřejmě i pár snímků, aby bylo možné k hlasu přiřadit obličej.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)