Kdyby byly během jednoho týdne jen tři akce, budiž, ale dvě byly tentokrát hned v jeden den, téměř ve stejnou dobu.
Róbert Gál představil v úterý ve Fra české vydání svých knih Na křídlech a Agnomie. Pomohla mu v tom Ivana Myšková, která se postarala nejen o úvod, ale po vlastním autorově čtení také o kladení otázek. Na závěr bylo i krátké promítání záznamu z vystoupení Gálovy dnes už neexistující hudební skupiny.
Čtvrtek.
Na sedmou hodinu do Krásných ztrát, kde Revolver Revue představovala nejen nové vydání, ale také dvě nové knihy: básnickou Záznam Ladislava Puršla a první svazek knižního projektu Jedna věta (na popud RR si Ivan Matoušek zapisoval každý den během celého jednoho roku vždy jednu větu, obdobné svazky Víta Kremličky a Jaroslava Formánka budou následovat).
Na osmou pak do Fra, kde se slavil konec sezóny autorských čtení. Konečně došlo na představení knihy Martina Kubáta Je večer, vypusťte čerta! (už nyní získala ocenění Nejkrásnější kniha), Ivana Myšková se podělila o zajímavý příspěvek posluchačky ČRo 3 Vltava a zazpívaly Audiofenky (nevím jestli opravdu "princezny co čekaj až jim pár trpaslíků poradí", jak zpívají, ale každopádně uskupení, které umí během chvilky vytvořit neuvěřitelnou atmosféru).
Až do září tedy budou úterky ve Fra na chvilku bez autorských čtení. Jestli s tím nastává i pauza v přísunu delikates z kuchyně Erika Lukavského jsem se zapomněl zeptat. Upřímně doufám, že ne.
neděle 20. června 2010
středa 9. června 2010
Tomáš Weiss: Neděle sv. Snipera
Pokud se chystáte přednášet kavárenským hostům svébytná postmoderní kázání, postarejte se o to, aby tomu odpovídala atmosféra i prostředí. Třeba jako Tomáš Weiss při čtení ze své knhy Neděle sv. Snipera v úterý ve Fra (fotky).
Po horkém dni se venku přehnala silná bouřka a v nevelkém prostoru kavárny bylo najednou horko, dusno a zapoceno. Nějakým podivným způsobem to přednášeným textům odpovídalo.
Celý večer zahájil svými básnickými miniaturami Ondřej Tuček, o úvod k následnému Weissovu kázání se pak postaral Michal Plzák.
Když teď přemýšlím, co mi z Weissových textů zůstalo, jsou to spíš dojmy. Valící se koule textu, která s jistou hravostí poskakuje, občas dloubne, občas porazí.
Mimochodem, nejsem si úplně jistý, že původní (chápu-li to správně Weissův) záměr, totiž vyvážit poetiku, která ve Fra dostává prostor běžně, se vydařil. Weiss je svébytný. Podobně jako drtivá většina těch, kteří na Vinohradech dostávají příležitost své texty číst.
Po horkém dni se venku přehnala silná bouřka a v nevelkém prostoru kavárny bylo najednou horko, dusno a zapoceno. Nějakým podivným způsobem to přednášeným textům odpovídalo.
Celý večer zahájil svými básnickými miniaturami Ondřej Tuček, o úvod k následnému Weissovu kázání se pak postaral Michal Plzák.
Když teď přemýšlím, co mi z Weissových textů zůstalo, jsou to spíš dojmy. Valící se koule textu, která s jistou hravostí poskakuje, občas dloubne, občas porazí.
Mimochodem, nejsem si úplně jistý, že původní (chápu-li to správně Weissův) záměr, totiž vyvážit poetiku, která ve Fra dostává prostor běžně, se vydařil. Weiss je svébytný. Podobně jako drtivá většina těch, kteří na Vinohradech dostávají příležitost své texty číst.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)