***

Bez špetky ironie
podložili vertikálu
hlučícím peklem kolejí
Himmel und Ääd

Kolín odplouvá
dírami v čase
protéká beton a vina
galerijní ticho

***

Tiše a nenuceně
jak jen to oblek dovolí
obracíme stránky deníků
se zájmem
o čas odletu

Z černé kávy upletené sny
námi hází se strany na stranu
Ne ne nechci
žádnou další drobnost v ceně

S údivem
to oni jsem i já
vkládáme synchronně do úst
poslední sousto večeře
které někdo vnutil smysl

Vysoká koncentrace

Ewald Murrer / Kateřina Rudčenková, vyfotografoval lipár.

Pokud jste nestihli sobotní hromadné čtení, které se pod názvem ...a déclaré poémes... konalo v café V lese, nemusíte tak úplně smutnit. V případě, že byste ho stihli, stejně byste si neměli kam sednout. V salónku, kde se čtení deceit básníků konalo, totiž bylo narváno tak, že i samotní autoři raději zůstali tam, kde si právě odložili zavazadlo a svršky. Nedalo se hnout.

Obsahově šlo o velmi vydatný koktejl. Borkovec, Gál, Hájek, Rudčenková, Murrer, Řehák, Straka, Špaček a já. Někteří dávali ochutnat z chystaných knih, jiní se vrátili ke starším textům. Našli se i tací, kteří je suveréně recitovali z hlavy.

Využil jsem nabídnuté možnosti a četl jako první. Jednak, aby mě nestačila ovládnout absolutní nervozita, ale taky z toho důvodu, abych mohl ostatní vystupující vyfotografovat. Ano, úhel pohledu na ten večer je poněkud strnulý, ale z toho rohu za dveřmi se opravdu nedalo hnout, čestné slovo.