S nemalou úlevou musím konstatovat, že čert dnes nepřišel, přestože neplním předsevzetí a přání a nepíšu ani zdaleka tak často, jak by se slušelo.
Ve zkratce tedy alespoň rekapituluji několik uplynulých týdnů.
Strhující večer věnovaný smrti Konstantina Biebla vedl David Voda. Literatura s příchutí thrilleru a husí kůže.
Host představil v Krásnejch ztrátách letošní Nejkrásnější české básně, které vybírali Jan Štolba a Petr Král. Na můj vkus trošku zmatené představení. Recitace Igora Bareše celý večer značně pozvedala. (O antologii mluvil před pár dny Petr Král v Liberatuře.)
V rámci série frastage představující současné české dramatiky četl svůj text Včera to spustili Roman Sikora. Přiznávám, že bez písní bych se obešel, jinak mi svébytný pohled na 17. listopad přišel vynikající.
Na polského autora Bartosze Konstrata jsem se vůbec nemohl soustředit, přestože si jeho texty z Antologie současné polské poezie pamatuji. Mrzí mě to.
Vystoupení Štěpána Noska u příležitosti vydání sbírky Na svobodě, které svým úvodem zahájil Petr Halmay, mě naopak pohltilo zcela. Sbírku doporučuji, i kdyby to mělo být jen pro občasné hořké pousmání.
Uff. To by mělo čerty na pár týdnů udržet za dveřmi.
