čtvrtek 24. února 2011

Odjinud



Originally uploaded by lipár.
V úterý v café Fra v rámci cyklu lit.sk četla básnířka Katarína Kucbelová. Má za sebou už tři sbírky, ve Fra četla z té zatím poslední, Malé veľké mesto. Pro českého diváka / čtenáře to byla do značné míry návštěva z jiného světa.

Malé veľké mesto je konceptuální sbírka vytvořená tak trochu v reakcí na kampaň, která má turisticky propagovat Bratislavu, zároveň je ale osobní mapou místa, záznamem úryvků rozhovorů i dění.

Zajímavější než vlastní čtení byla následná debata. Došlo na srovnání slovenské a české literární scény, naprosto odlišný přístup k tématům i vlivům ze zahraničí (na Slovensku vychází o poznání více překladů současné poezie) a míru vzájemného ovlivňování mezi Čechy a Slováky (dnes téměř nulovou).

Přítomný Michal Rydval trefně poznamenal, že mu slovenská tvorba, na rozdíl od české, připadá méně svázaná, výrazně svolnější k experimentu a vztahování se k jiným druhům soudobého umění (ostatně Kucbelová přímo cituje některé performance a určité její texty lze číst jako záznamy podobných výstupů). Dost možná z toho důvodu, že na Slovensku neexistuje žádná básnická "elita" (ve smyslu široce uznávaných a obdivovaných autorů), není tudíž problém zkoušet nové cesty.

Kucbelová poznamenala, že rozdíl vnímá i v tom, jak vážně jsou její texty vnímané na Slovensku, zatímco Češi v nich snáz čtou s ironií a nadsázkou, která je do nich ostatně vepsaná.

Pořídil jsem několik fotografií, zvukový záznam z večera ovšem neexistuje. Na webu slovenského SME jsem ale našel video, kde Katarína Kucbelová čte své básně, ke kterým se zároveň přímo vyjadřují slovenští literární kritici.



(Mimochodem celá jejich série videí Básnici stojí za pozornost.)

úterý 15. února 2011

Mač (přepracováno)


Jan Těsnohlídek ml.
Originally uploaded by lipár.
Pokud vás doposud míjela zvláštní slovní a obrazová výměna mezi Janem Těsnohlídkem ml. a Jaromírem Typltem, pokouším se ji na tomto místě rekapitulovat. Za pomoc a zaslané texty děkuji Jonáši Hájkovi, Martinovi Langerovi a Jaromíru Typltovi.

Než se pustíte do čtení, malé varování. Martin Langer velmi trefně poznamenal, že "je to celé upatlanější než upatlané". Má pravdu. Přesto si myslím, že stojí za to se o nějaké shrnutí pokusit.

Na počátku byla anketa literárního časopisu Tvar na téma angažovaná poezie. Mezi oslovenými byl i Jan Těsnohlídek ml. Autor sbírky Násilí bez předsudků místo tradiční odpovědi přispěl svou básní.
Jan Těsnohlídek ml.
rasistická poezie

tohle je rasistická poezie -
nemá ráda cikány
nemá ráda negry
nemá ráda vietnamce
rasistická poezie je
proti islámu

rasistická poezie říká že
cikáni kradou že
všichni cizáci by měli odjet
tam odkud jsou protože
tady dělaj jenom bordel!
chtěj bydlet v našich domech!
chtěj spát s našema holkama!
chtěj převychovávat naše děti!
chtěj dělat naši práci!
chtěj ji dělat zodpovědnějc & za míň!

rasistická poezie je
o strachu z cizích
zvyků cizích lidí divnejch barev!
rasistická poezie je o strachu ale
nebojí se -
sere na všechny kecy o
m u l t i k u l t u r n í společnosti říká že
neni správný
otevřít v zoo všechny výběhy a
nechat to tak
říká že
to nemůže dopadnout dobře že
je potřeba se připravit je potřeba zastřelit
nejbližšího negra! je potřeba
chodit v tlupách a pobíjet cikánský tlupy!

rasistická poezie zakazuje jíst kebab!
rasistická poezie zakazuje burky!
rasistická poezie maluje karikatury mohameda!
rasistická poezie mrdá mohameda do zadku!
rasistická poezie - p ř í s n ě - zakazuje
nakupovat ve vietnamskejch večerkách!
rasistická poezie říká že
je potřeba krást ve vietnamskejch večerkách!
je potřeba hodit bombu
do každý vietnamský večerky!

rasistická poezie vyzývá k boji!
rasistická poezie je radikální je
nacionalistická
rasistická poezie je nezbytná je aktuální a
zaslouží si pozornost!

(Převzato z časopisu Tvara 2010/20. Báseň je k dispozici i na facebookové stránce autora.)
Martin Langer reagoval na zveřejnění výše uvedené básně dopisem redakci Tvaru, kde měl být také původně později zveřejněn, ale Langer si to posléze rozmyslel a dopis publikován nebyl.
Ahoj Boženo, Lubore a Michale,
tak jsem si přečetl to „vaše“ angažované číslo Tvaru a nemůžu se zbavit dojmu, že tentokrát jde o téma zbytečné-abstraktní, pro mne s pachutí něčeho přežitého, vytaženého ze skříně, co by se mělo třást jako kostlivec, kdyby to nebyla nafukovací gumová panna rozežraná od myší. Myslím, že je dobře, že jsme dva roky trávili přemítáním, jestli je poezie v krizi či nikoliv. Tak nějak se zjistilo, že v krizi je všechno a všichni, tudíž je asi krize zdravá, odevždy přirozený stav. V tomto smyslu nás možná spíše zabavilo, kam se rozběhlo naše myšlení a narychlo se doháněla četba Baumannů, Kellerů, Lipovetských…Zkrátka se přemýšlelo o Světě a vztazích v něm, o spiritualitě.
Angažovanost jako něco, co má být hodno pozornosti je pro mne opět tentýž svět, ale oproštěný od spirituality, jde jen o jakési větší zakotvení v sociálnu, věcech veřejných. Angažovanost jde naproti jepičím sítím, které své uživatele nenutí přemýšlet metafyzicky, pociťovat pokoru, či alespoň údiv v mořích kontextů ( klikám tedy jsem ). Angažovanost je mimo hloubku, hraje na nízké pudy a exaltické populistické vlny. V tomto smyslu se mi jeví snaha teoretika Karla Pioreckého chtít po poezii většinová témata jako ničivá, protože jdou naproti všeobecnému hloupnutí ( Zkuste napsat báseň o neviditelných a všelikvidujících nadnárodních koncernech a přesvědčte tou velkou pravdou, že je to právě antihrdina nás všech. ) Přikláním se tedy spíše k tomu, co sděluje Jakub Řehák ve svém eseji ( poslední Host, snad parafrázuji dobře ) – „Chybí zde silný kolektivní příběh, a tudíž není důvod jít tímto směrem.“
Jako smutným stavem-vzkazem je ale pro mne popletená Rasistická poezie Honzy Těsnohlídka, který se nečekaně ( ale možná přirozeně – stačí si ostatně přečíst Génius průměrnosti či něco od Ericha Fromma ), po laktačním vyznání mamkám nad kterým lkala nejedna Petra Hůlová, infantilně ocitl na levém břehu s mávající pravičkou.
Je možná dobře, že synchronně přicházíte s tématem angažovanosti, když je společnost v krizi, a kde co se může zdát existenciálně frustrující…Není ale dobře, že tak činíte liberálně a podporujete čirý hlas náckovství, zabaveni vlastní intelektuální hrou. V té liberálnosti bylo vždycky dost budoucích věder krve a počáteční naivity.
Možná byste své neo-téma měli opustit a vše urychlit nějakým nálezem Evy Braunové pro neklidného „mluvčího nové generace“ ( jak o J.T. rády papouškují média ). „Jeho“ Psí víno totiž na rozdíl od Tvaru vyjíždí po frustrovaných místech naší země daleko častěji a „evangelizuje“ Rasistickou poezií účinněji než váš literární obtýdeník.
Jako reakci na Rasistickou poezii sepsali Jonáš Hájek, Martin Langer a Jaromír Typlt otevřený dopis adresovaný "nositeli Ceny Jiřího Ortena". (Dodávám, že i oni jsou držiteli tohoto ocenění.)
Jane Těsnohlídku, nevíme, z jakého přesně důvodu jste se rozhodl veřejně sehrát odpornou roli „básnícího“ rasisty, ale musíme Vám blahopřát, protože jste se s touto rolí ztotožnil opravdu skvěle. Jen s vynaložením vší dobré vůle Vám dokážeme uvěřit, že jste se ve svém textu Rasistická poezie (Tvar 2010/20) chtěl od rasismu vlastně distancovat. V prohlášeních, „že / neni správný / otevřít v zoo všechny výběhy a / nechat to tak“, je totiž opravdu těžké slyšet jen jakousi literární stylizaci, která nemá mít nic společného s Vaším vnitřním přesvědčením.
Dovolte nám ale stručný dotaz: nezapomněl jste náhodou do úvodního výčtu, že „rasistická poezie – / nemá ráda cikány / nemá ráda negry / nemá ráda vietnamce / rasistická poezie je / proti islámu“, zařadit také důležitou informaci, že rasistická poezie „nemá ráda židy“? Jako autoři, kterým byla udělena Cena Jiřího Ortena, bychom od Vás, nositele téže ceny, takové opomenutí rozhodně neočekávali. Když už jste se téma „Rasistické poezie“ rozhodl pojmout v takové šíři, aby v ní nechyběly ani kebaby, ani burky, pak jste určitě neměl zapomenout zmínit talmud. „Rasistická poezie“ přece nemá ráda mladé židovské básníky, kteří by si chtěli osobovat neoprávněná privilegia na základě svého talentu: třeba studovat konzervatoř, zveřejňovat básně nebo hrát divadlo. Jistě víte, že toto vše na základě říšských rasových zákonů bylo Jiřímu Ortenovi zakázáno.
Vy jste se ale zřejmě potřeboval zaměřit na témata aktuálnější. Dnes už to přece nejsou židé, kdo „chtěj bydlet v našich domech / chtěj spát s našema holkama / chtěj převychovávat naše děti / chtěj dělat naši práci“, jako to bylo za časů Goebbelsových. Dnes především „je potřeba hodit bombu do každý vietnamský večerky“, jak správně připomínáte.
Ať už jste to myslel jakkoliv, napsal jste, Jane Těsnohlídku, text, který se určitými vnějšími znaky podobá básni a dalšími vnějšími znaky se podobá rasistickému prohlášení. Je tedy možné, že po několika desetiletích se Vám podařilo v oficiálním českém literárním časopise zveřejnit první nepokrytě rasistickou báseň. Uzavřel jste ji zvoláním, že „rasistická poezie je nezbytná je aktuální a zaslouží si pozornost“.
Obáváme se, že pozornost se Vám opravdu podařilo vzbudit. A obáváme se, že Vás to velice těší, protože je to pozornost zaměřená na Vaši osobu.
Diskuse se bohužel nepovede o tom, jak velice špatný a nezvládnutý je Váš text, ale o tom, jak jste to vlastně myslel, jak jste to nemyslel a jak jste popřípadě vůbec nemyslel to, co jste myslel.

Jonáš Hájek, Martin Langer, Jaromír Typlt

(Převzato z časopisu Tvar 2011/01.)
Následující korespondenci mi poskytl Martin Langer. (Může snad pomoct dotvořit celkový obraz.)
Martin Langer 08 prosinec v 21:34
Ahoj Honzo, když si ulítával v Brně výkřiky, že Brňáci jsou největší fašisti, tak jsem to nějak zkousnul - je prostě divočejší a chlast s ním dělá agresivní divy, říkal jsem si. Pak mi přišly podivné tvé polorasistické hlášky a vlaječky na fc...Nic jsem neříkal, ale když jsem k nemilému překvapení četl tvou báseň ve Tvaru, nasral jsem se a poslal dopis do Tvaru, kde jsem jim řádně vynadal, že to svinstvo vůbec publikují. Pak mi ještě kdosi poslal to blbé video z EKG s tvým "dojemným"úvodem o chytrém plešatém chlapíkovi s pistolí za pasem, co se stal rasistou...S těmahle věcma budu mít vždycky problém. Agresi nesnáším historicky, protože vím, co je bezmoc, když tě někdo tříská od 3let a hraní na nízké pudy, když je plná země nezaměstnaných, o lepší život zápasících lidí, jakbysmet. Je velmi snadné přinést zjednodušující vysvětlení, které jde ne po povrchu, ale těsně nad ním. A ty tu snadnost nabízíš, jak housku na krámě. Takže o žádnou nenávist nejde, jak píšeš - jen okamžik, kdy se něco musí říci; minimálně to, že něco není v pořádku.


Jan Těsnohlídek 08 prosinec v 22:20
mne na tom prijde usmevny to, jak kategoricky jste ten text odsoudili. zrovna vy, kteri pisete texty plny metafor se nad timhle jednim textem urvete a nadate mu do sracky. pracuju v nem s tim horsim v lidech. rasismus je naprosto prirozena vec a to, co jsem sepsal je naprosta silenost a nejdesivejsi na tom je, ze je spousta lidi, ktery by to podepsali. a jsou to normalni, inteligentni lidi. to je pozastavenihodny a na to se snazim upozornit. vase reakce mi prisla naprosto smyslu zbavena. dost me to zamrzelo. taky nejsem zadnej nacek a zadnej agresivni maniak. jestli si myslis, ze to je spatnej text, protoze provokuje ke spatnejm vecem, tak se, uprimne verim & doufam, mylis. poezii tady moc lidi necte, tahle basen se nikdy nebude cist na sjezdech delnicky strany nebo u podobnejch prilezitosti. zaroven nemuzu rict, ze nejsem rasista. rok a pul zivota na vaclavaku mi ukazaly netuseny sracky. jsem rad, ze uz tam nebydlim. tolik asi k tomu. lubor psal, ze Tvuj vykrik publikovat nehodla.

Martin Langer 08 prosinec v 22:27
Bez komentáře, Honzo, netočí se to ani v kruhu, jedno vylučuje druhý.

Jan Těsnohlídek 08 prosinec v 22:31
bez komentare. to je teda zprava. vazne by me potesilo, kdyby ses k tomu vyjadril. jestli si na zaklade toho textu myslis, ze jsem vymatenej nacek, rad bych to vedel :-)

Martin Langer 08 prosinec v 22:46
Myslím si, že na základě všech těch jednotlivých zkušeností co jsem zmínil výše, co vysíláš do světa a jak SNADNO si s tímhle tématem hraješ se neomluvitelně dostáváš do náckovského prostoru právě se svým rasismem vysloveným uměleckou formou. Netvrdím zároveň, že nemám své zkušenosti z napadení Rómy, a to hned několikrát - ale nebudu z principu s ničím takovým koketovat, protože to nemá výšku ani hloubku. Jestli nemáš zodpovědnost k tomu, do jakých rukou se může tahle báseň dostat, paradoxně od básníka, který přebral cenu nesoucí jméno židovského autora a pro koho to třebas může být zajímavé, tak si u mne v tomhle propojeném světě ještě navrch naivní. To jako sorry.

Jan Těsnohlídek 08 prosinec v 22:58
jsem naivni, to klidne jo. a kdybych se bal napsat cokoliv, co by si mohl nekdo spatne vylozit, tezko bych moh psat. rasisticka poezie je dobra, vyvolava diskusi a to je dobre.

Martin Langer 08 prosinec v 23:22
Vyvolává diskuzi proto, že je aktuálně a společensky kontroverzní. Nevyvolává ji ale proto, že je literárně špatná. A proto Lubor nebude publikovat můj dopis, protože nechce podporovat onu kontroverzní diskuzi, když je, podle něj, báseň navíc špatná. O věcech, které se prostě mělce nabízejí nejde napsat dobrou báseň. Zůstane jen to chvilkově vybrané téma a v básni není síla. Báseň se neměří počtem metafor, ale sílou autenticity, která obsáhne celou bytost píšícího natolik, že ho zcela ovládne a nově ji znovu sdělí. Báseň není aktualita, ale nadčasový odraz společně žitého příběhu. Báseň se hlavně vztahuje k duševnímu prostoru a je zakotvená dobou v které je psána, a jedině tím je aktuální, nikoliv aktualitou samou.

Jan Těsnohlídek 08 prosinec v 23:24
doufam, ze na zaklade tohohle klice sestrojs dost nadcasove aktualnich basni - drzim Ti palce! :-)

Martin Langer 08 prosinec v 23:29
Podle tohohle klíče píšu 25let a stále se klíč otáčí v zámku jinak a jinak, takže nemám obavu.

Jan Těsnohlídek 9. prosinec 2010 v 8:41
ja taky ne :-)
Jan Těsnohlídek ml. se rozhodl, že spálí sbírku básní Jaromíra Typlta. Se slovy "Panu Typltovi, který byl kdysi zázračným, talentovaným dítětem. Stal se z něj nafoukaný mrzout, hodně mě zklamal, takže tak..." snímky z tohoto pálení začátkem února publikoval na své facebookové stránce.

V polovině února se na Těsnohlídkově facebookové stránce objevil následující text.
Právě se ke mně dostal výlev pana Typlta, kterým zaspamoval poštu několika našich společných známých a který se mě týká a proto se k němu musím vyjádřit.

Typlt mimo jiné píše:

"Zástupce šéfredaktora časopisu pro současnou poezii Jan Těsnohlídek, narozený 1987, neodolal pokušení, že si vybije svou zlost na mé knížce Koncerto grosso, která byla vydána, když mu byly tři roky.
Tato data připomínám, protože Těsnohlídkova akce "Burn Baby Burn" byla uvozena hořkou bilancí, vpravdě slovem pamětníka: "Panu Typltovi, který byl kdysi zázračným, talentovaným dítětem. Stal se z něj nafoukaný mrzout, hodně mě zklamal, takže tak..."
7. února 2011 Těsnohlídek vyvěsil na svém Facebooku zhruba dvě desítky fotek, jak Koncerto grosso postupně zapaluje, pálí stránku po stránce a nakonec si na popel ještě dupne. Na celou akci mě ještě ten den hrdě upozornil, jinak bych se o ní možná ani nedozvěděl.
Snímky nafotil šéfredaktor Psího vína Petr Štengl, což proniklo ven díky diskusi, která téhož dne proběhla na oficiálním facebookovém profilu Psího vína. Zde byla totiž série fotografií také vyvěšena. A to po celý jeden den, dokud Štengl s Těsnohlídkem pod tlakem polemických ohlasů fotografie z Psího vína nestáhli.
Nyní jsou snímky vyvěšeny pouze soukromě na Těsnohlídkově profilu."

Za svým činem i tvrzením si stojím a kritika mě samotného, nebo toho, co jsem udělal, mi nevadí.

Zneklidňuje mě však, jak pan Typlt stáhl celou akci na časopis Psí víno, kterýžto s ní nemá společného vůbec nic. Je pravdou, že sérii nafotil Petr Štengl, avšak nejednalo se o žádnou společnou performanc, jak by se mohlo zdát. Udělal to čistě na mojí žádost a stejně tak to mohl udělat kdokoliv jiný z přítomných přátel.

Je jasné, že je moje jméno spojené s časopisem Psí víno. Mezi mnou a časopisem však není rovnítko a vyvěšení série fotek na facebookové stránce časopisu Psí víno bylo mým neuváženým krokem, za který se tímto časopisu omlouvám. Samozřejmě jsem ani v nejmenším neměl v zájmu pošpinit jeho dobré jméno (ostatně jsem si jistý, že by se to postováním fotek z jedné akce jen stěží podařilo). Vzhledem k tomu, že jsem správcem facebookové stránky časopisu, která přináší pravidelně informace (nejen) o našich akcích, recenzích na naše knihy a zajímavé články, doufám a věřím, že tento exces bude brzy zapomenut a fanoušky fb stránky časopisu odpuštěn.

Na závěr pro jistotu zdůrazňuju, že nelituju toho, že jsem knížku pana Typlta spálil. Naopak. Akce nebyla než mým osobním fakovákem pro člověka, kterého si nevážím a jako taková byla také zamýšlena a jako takovou je třeba ji brát.

jt
Dodávám, že Rasistická poezie by zároveň měl být titul druhé Těsnohlídkovy sbírky, která se, pokud vím, v tuto chvíli připravuje k vydání.

O svém zatažení do celé věci se zmiňuje i šéfredaktor časopisu Psí víno Petr Štengl.

(Doplněno a naposledy upraveno 24. března. Další odkazy a podněty čerpejte z komentářů zde na blogu (mnohé překvapí) a z ostatních blogů, třeba z Typltova nebo Mitáčkova.)

sobota 12. února 2011

Tančit poezii



Originally uploaded by lipár.
Elizabeth Bishopová by se před několika dny dožila 100 let. Slaví se v různých místech po celém světě.

Ve Fra pojali oslavu svébytně.

O Bishopové mluvila zejména překladatelka Mariana Housková-Machová. (Došlo i na zcela čerstvý překlad básně Sandpiper a malou diskuzi o tom, jak ptáka z názvu básně správně přeložit do češtiny, s čímž pomohl přítomný Karel Thein. Jestli je to nakonec opravdu pisík, jak tvrdil, nebo jespák, jak naznačuje autorka na blogu The Elizabeth Bishop Centenary, netuším.) Její verše četl i básník Petr Borkovec a svůj text ovlivněný Bishopovou nabídla básnířka Martina Blažeková.

Ale hlavně došlo na taneční interpretaci dvou textů - Kohoutů a Umění ztrácet. Pro stísněný kavárenský prostor ji připravil choreograf a tanečník Petr Tyc.

Pokud si myslíte, že poezii tančit nelze, doufejte spolu se mnou, že podobné vystoupení se podaří zopakovat, abyste měli možnost zjistit, o jak podmanivě krásné spojení jde.

(Audioreportáž z večera nabízí i web ČRo Vltava.)

pátek 11. února 2011

Únor hudební



Originally uploaded by lipár.
Nevím přesně, jak označit Mashu Biomashu, přestože jsem ji viděl vystupovat už dvakrát. Poprvé před několika měsíci v Galerii Jiří Švestka na jednom z večerů cyklu Literární sklony, který uzavírala po přednášce Pavla Klusáka. Tenkrát jsem si pomyslel, že jde o hipsterku nakaženou slam poetry. Po jejím úterním večeru ve Fra, kde jí protihráče (stejně jako u Švestky) dělal Matěj Samec a o doprovod se staralo uskupení Chodská junta (kytara, těremin, klávesy), by se snad slušelo přidat ještě divadelnice / performerka a obdivovatelka popu. Ale je to zbytečné. Úplně stačí říkat živel.

Hudbu nechme stranou, je celkem běžným způsobem divná a vhodně podkladově rytmická. Masha ze sebe chrlí slogany, hesla a poznámky. Místy to připomíná zaříkávání, jindy pouliční pokřik.

Propojovat jednotlivá hudební čísla pokračujícím dialogem Bartošová-Pomeje může znít trošku lacině. Ale naživo to zabírá a baví. Taky z toho často mrazí. (Mimochodem v rozhovoru pro Český rozhlas Masha zdůrazňuje, že nejde o to pop parodovat, ale naopak ho důsledně ctít. V reportáži zazní i krátké ukázky.)

Z fotek z nepříliš osvětlené kavárny to možná nebude zcela jasně poznat, ale stylizace pro vystoupení je citelná - oblečení, dlouhatánské blond vlasy. Sledujte i hráče Chodské junty.

Masha, Matěj Samec & Urpop, Café Fra 8. února 11 by fracz

A z úterý do středy: v Arše se po roce opět konal rekapitulační dýchánek tří hudebních publicistů, při kterém každý z pánů nabízí několik zásadních hudebních osobností a událostí uplynulého roku. Mashu zmínil hned Pavel Klusák, ačkoli pouze jako hostující rapperku v rámci slovenského projektu Režimy. Ze setu Aleše Stuchlého mi letos nejvíc učaroval klip Lovely Bloodflow. A Karel Veselý mimo jiné přiblížil velmi postmoderní uskupení Die Antwoord. Zkrátka poučné, jako každý rok.