pondělí 5. prosince 2011

Čerti

Petr Halmay - lipár
Petr Halmay, vyfotografoval lipár.
S nemalou úlevou musím konstatovat, že čert dnes nepřišel, přestože neplním předsevzetí a přání a nepíšu ani zdaleka tak často, jak by se slušelo.

Ve zkratce tedy alespoň rekapituluji několik uplynulých týdnů.

Strhující večer věnovaný smrti Konstantina Biebla vedl David Voda. Literatura s příchutí thrilleru a husí kůže.

Host představil v Krásnejch ztrátách letošní Nejkrásnější české básně, které vybírali Jan Štolba a Petr Král. Na můj vkus trošku zmatené představení. Recitace Igora Bareše celý večer značně pozvedala. (O antologii mluvil před pár dny Petr Král v Liberatuře.)

V rámci série frastage představující současné české dramatiky četl svůj text Včera to spustili Roman Sikora. Přiznávám, že bez písní bych se obešel, jinak mi svébytný pohled na 17. listopad přišel vynikající.

Na polského autora Bartosze Konstrata jsem se vůbec nemohl soustředit, přestože si jeho texty z Antologie současné polské poezie pamatuji. Mrzí mě to.

Vystoupení Štěpána Noska u příležitosti vydání sbírky Na svobodě, které svým úvodem zahájil Petr Halmay, mě naopak pohltilo zcela. Sbírku doporučuji, i kdyby to mělo být jen pro občasné hořké pousmání.

Uff. To by mělo čerty na pár týdnů udržet za dveřmi.

neděle 13. listopadu 2011

Sklep

Věci občas nejdou podle plánu, a přesto to může nakonec být dobře.

Na středu byl v café V lese ohlášený literární večer básníka Jaromíra Typlta a výtvarníka Jana Měřičky. Měli představit společnou práci na autorských knihách.

Ten samý večer se v podzemních prostorách kavárny ovšem shodou okolností konal také koncert. A začínal asi půl hodiny před plánovaným vystoupením Typlta a Měřičky. Jediné vhodné a relativně zvukově izolované místo bylo v nedokončené kavárenské sklepní galerii.

Oba pánové tak výsledky společného snažení i svou vlastní tvorbu představili mezi holými zdmi, kde tou dobou ještě stálo kolečko, ležely pytle s cementem a kde byla pořádná zima a vlhko.

A bylo to úžasné.

Atmosféra byla naprosto jedinečná a zejména Měřičkova kniha Špitál mi naprosto učarovala. Pokud budete mít možnost vzít ji do ruky a nahlédnout dovnitř, neváhejte!

čtvrtek 10. listopadu 2011

Bodyguard

Před nedávnem jsem se zmiňoval o několika oblíbených podcastech. V rámci jednoho z nich jsem si nedávno vyslechl povídku Donalda Barthelmeho Concerning the Bodyguard - četl ji a mluvil o ní Salman Rushdie.

Tvoří ji prakticky jen samé otázky. A někde mezi nimi je ukrytý příběh.

Je jedno, jestli dáte přednost poslechu, nebo četbě, do krátících se podzimních dní ji prostě mohu vřele doporučit.

středa 2. listopadu 2011

***


Neznámí spolutvůrci
hlasy v hlavě
duchové ve stroji
nechávají stručné vzkazy

Mluvím jazyky
tvořím konečky prstů
Budiž světlo teplo milo

Chvála chvála chvála
pečlivě konstruovaná kritika
založená na faktech
nehmatatelných jako svět sám

Zaslechnout volání

úterý 1. listopadu 2011

Mládí

Justyna Bargielska - lipár
Justyna Bargielska, vyfotografoval lipár.
Když se oceňovaná polská básnířka Justyna Bargielska před týdnem v café Fra smála přeromantizovanosti vlastních starších básní a průběžně se jejich čtením odbourávala, prostupoval mnou příjemný pocit uklidnění a jistoty. Ne, nejsem sám, kdo by spoustu svých starých textů raději už nikdy neviděl.

Nic to neubralo na síle její novější tvorbě, kterou v rámci večera představila. Přijměte pozvání k poslechu.

Justyna Bargielska, Café Fra 25. října 11 by fracz

středa 19. října 2011

Z hor

Erik Jakub Groch - lipár
Erik Jakub Groch, vyfotografoval lipár.
Pokora, klid. Síla ticha. Texty ze stavu mezi probouzením a bdělostí.

"Jako básníci jsme se dostali do nějakého patu, který vytváří autorskou izolaci. Snažím se z toho patu nějakým způsobem vymotat."

Slovenský básník Erik Jakub Groch podle vlastních slov tráví hodně času stranou od lidí v horách. Jeho večer v café Fra byl plný pomlk, které měly svůj smysl. "Ztratil jsem se v posledních letech sám sobě," svěřil se.

úterý 18. října 2011

Nabito

Adam Borzič by lipár
Adam Borzič, a photo by lipár on Flickr.
Letošní podzim v café Fra je do značné míry ve znamení zahraničních hostů. Vůbec první literární večer po letní pauze byl věnovaný slovenskému básníkovi Eriku Ondrejičkovi, před pár dny byl hostem kavárny francouzský autor Jacques Ancet a tento čtvrtek bude patřit čínskému překladateli a editorovi Long Dongovi. A to je teprve říjen.

Ovšem nejen Fra se stará o zajímavá literární setkání - spoustu dalších pozvánek najdete v kalendáři, a to včetně pořadů Domu čtení, pozoruhodné knižní oáze na hranici Vršovic a Strašnic.

pondělí 5. září 2011

Loudání se se čtečkou


Někdo se loudá po psím
Originally uploaded by lipár.
Před pár dny se staly dvě skvělé věci zároveň. Jitka N. Srbová, známá především jako šéfredaktorka Almanachu Wagon, vydala v nakladatelství Dauphin svůj básnický debut Někdo se loudá po psím. A co víc, sbírka vychází nejen knižně, ale také elektronicky.

Co je na tom tak skvělého?

Jednak fakt, že Jitka spolu s kolegy z Wagonu vytahuje už několik let na světlo literární talenty, ale přitom na vlastní knihu ne a ne se dostat.

A pak je tu skutečnost, že už i poezie začíná být legálně k dispozici v podobě vhodné pro čtečky, tablety a počítače. Vzhledem k tomu, v jak nízkých nákladech se české sbírky tisknou, je to myslím jen a jen dobře.

(Básně se ostatně třeba na takovém iPhonu čtou mnohem příjemněji než romány.)

Mám za sebou zatím první dva oddíly z celkových čtyř, které sbírku tvoří. Některé z těch básní si ponesu dlouho.

pondělí 29. srpna 2011

Nástup


café Mitte / Wallpaper
Originally uploaded by lipár.
Není krásnější část roku, než je nástup podzimu. Je teplo, ale ne moc. Svítí slunce, ale vítr přitom začíná dostatečně jasně dávat najevo, kdo tady má rozhodující hlas. Zahrádky jsou ještě otevřené, ale vydrží jen ti opravdu vytrvalí diskutéři.

Až poránu ucítíte, že na lehké boty už je opravdu příliš pokročilá roční doba. Že k tmavým brýlím bude lepší přihodit i šálu. Že je nezbytně nutné zakoupit nový zápisník, protože se čas láme a míchat hrušky s letními jablky dost dobře nelze. Pak se vydejte na dobrou kávu s knihou, kterou vám někdo doporučil. A pro jistotu i s deštníkem.

Mimochodem, nástup podzimu se ideální hodí také: k vylizování sklenic s marmeládou / medem / javorovým sirupem (pokud možno prstem), sledování filmů, které před kritiky neobstojí, pobíhání po trouchnivějících trámech vesnické kůlny a nakupování nábytku čistě kvůli chystaným dýchánkům s přáteli.

Na viděnou v kavárně!

středa 29. června 2011

Básníci stoupají i sestupují


/Říp/
Originally uploaded by lipár.
O víkendu se už podruhé konal výstup básníků na Říp. Milan Děžinský, který celou výpravu připravil a zorganizoval, pro nás zvolil obtížnější jižní stranu. Nevypadalo to, že by kdokoli z víc jak tuctu literátů měl zásadnější problém kopec zdolat. Většina naopak trávila cestu družným hovorem - dokonalá poetická idyla.

(Mimochodem, pokud se k podobnému výstupu chystáte, vezměte si něco dobrého k jídlu a pití - okénko s občerstvením v turistické chatě je zoufale pomalé, čepuje "speciální" zelené pivo a nabízí v zásadě jen smažená jídla.)

Zpátky v Roudnici nad Labem už nás čekali v tamní Galerii moderního umění. Do autorského čtení se z výpravy zapojili Radek Fridrich (představil svou naprosto čerstvou knihu Krooa krooa), Jan Těsnohlídek ml., Josef Straka, Tomáš Čada, Martin Langer (jen pár dní před tím vystupoval v rámci cyklu Literární sklony), Martin David, Žaneta Lichtenbergová, Milan Šedivý a Patrik Linhart. (Něco málo je vidět na fotografiích.) O tom, že následná diskuze v nedaleké Zámecké restauraci byla výživná, by asi nikdo nepochyboval.

Celá ta básnická pospolitost se mi v hlavě podivně převrátila o dva dny později při vystoupení tureckého básníka Efeho Duyana ve Fra. Z odpovědí na otázky publika ten večer totiž vyplynulo mimo jiné následující: poezii čte dnes v Turecku hrstka intelektuálů, zejména literátů, básnické sbírky se pro sedmdesátimilionový národ vydávají v nákladu čtyř až pěti set kusů, básníci si často musí u nakladatelů vydání svých sbírek platit sami, přitom ovšem každý druhý Turek se (s ohledem na silnou poetickou tradici) považuje za básníka. Reakce? Vědoucí a chápající pomrkávání mezi Čechy.

pondělí 13. června 2011

Knihex


Erik Lukavský
Originally uploaded by lipár.
Náplavka u Rašínova nábřeží, neděle dopoledne. Je chladno a prší. První ročník knižního jarmarku menších nakladatelství Knihex nezačíná vůbec dobře. Krom několika postav choulících se pod ochranou prodejních stánků tu zatím není ani noha.

Během dvou hodin je ale všechno jinak.

Slunko vysvitlo, pražané doobědvali a přicházejí, činorodě přelétávají od jednoho stánku k druhému. Tu nakupují u Hostu novou Radku Denemarkovou, tu u Sýpky přibírají komiks, i v Dauphinu si hledají úlovek. Brněnský Mad Apple se snaží konkurovat nabídce Fra: proti žlutému cideru stojí bukanýrky, rum, sušené krevety a gazpacho (o robotickém papouškovi nemluvě). Najednou je zkrátka všechno o poznání veselejší a živější (snad až na několik uhynulých hlodavců v řece).

Jak proběhl večerní křest komiksu Chyba (který se po krátkém hovoru s autory netroufám označovat jako adaptaci knihy Marka Šindelky), bohužel nemohu říct, kvůli rodinným povinnostem jsem musel Knihex opustit už odpoledne. Co jsem mohl, zachytil jsem alespoň na fotografiích.

úterý 7. června 2011

Digitální Pustina

Britské vydavatelství Faber and Faber vydalo Eliotovu Pustinu ve zcela nové podobě - jako samostatnou aplikaci pro iPad. Obsahuje nejen text, ale i zvukové nahrávky a videa. Podrobněji informuje Guardian:



Dočkáme se v dohledné době v Česku něčeho podobného? Využije třeba Český rozhlas svého bohatého zvukového archivu a spojí nahrávky s texty klasiků?

Strach z nástupu elektronických knih u nás pozvolna opadá, řekl bych - obchodů s nimi je stále více, majitelů čteček taktéž a s elektronickými edicemi se přidávají další a další vydavatelé (kupříkladu brněnský Host už takto nabízí několik svých úspěšných titulů, byť poezie je zatím zasotupená jen jednou knihou). O takto komplexní uchopení se ale v našich končinách, pokud vím, zatím nikdo nepokusil. Snad brzy.

The Waste Land je ke stažení na iTunes za 13,99 dolarů.

pátek 20. května 2011

Svět knihy, totalita & revoluce

Když jsem letos vyrážel na Výstaviště na veletrh Svět knihy, cítil jsem se poněkud zvláštně. Jednak v tom byla trocha studu, že jsem na téhle akci ještě nikdy nebyl, zároveň ale nemalá zvědavost a nervozita - čestným hostem totiž byla Saúdská arábie a tématem celého veletrhu arabská literatura jako taková.

Udělat hlavní hvězdou veletrhu zemi, kde se svoboda slova příliš nepraktikuje, zní opravdu zvláštně. Na druhou stranu bylo ovšem do veřejných debat pozváno několik autorek a autorů z arabských zemí, kterých se jarní revoluční vlna tak či onak dotkla nebo je dokonce přímo zasáhla. Ostatně v první větší upoutávce, na kterou jsem narazil v Liberatuře, mluvila Dana Kalinová o tom, že země s přísnějšími režimy se musejí připravit na nepříjemné otázky z publika, které během debat na festivalu zcela jistě zazní.

Přiznám se, že jsem na Světě knihy strávil pouze sobotní odpoledne a debaty jsem viděl pouze jednu, věnovanou ženským autorkám arabského knižního světa. (Krom toho, že jedna z autorek odmítla to, že by Západ měl jakkoli pomáhat s nápravou věcí v arabských zemích, jsem si z ní vlastně moc neodnesl.)

Mnohem zajímavější pro mě bylo večerní setkání s marockým (francouzsky píšícím) autorem Taharem Ben Jellounem. V kavárně Fra vystupoval spolu s překladateli jeho posledního česky vydaného románu Poslední přítel Erikem a Annou Lukavskými, o moderován a tlumočení se starala překladatelka Anežka Charvátová. Očividně unavený Ben Jelloun znatelně ožil ve chvíli, kdy Erik Lukavský začal líčit, jak se před lety na cestách velmi svébytným způsobem dostal k jeho knihám (z nedostatků financí je nejdříve vzal z knihkupectví, rychle pročetl, druhý den potají do knihkupectví vrátil a následně zaplatil a odnesl) a překládání z francouzštiny jako takovému. Večer pak sám zakončil poměrně dlouhým povídáním o svobodě a nutnosti změn, roli občana vůči státu i o přístupu Francie vůči bývalým koloniím a přistěhovalcům. (Ben Jelloun sám se poměrně významně angažuje nejen ve své domovině, ale i přímo ve Francii. Poslední přítel popisuje život dvou Maročanů na pozadí dramatických změn v Maroku v druhé polovině 20. století.) (Fotografie z večera)

Tahar Ben Jelloun, Café Fra 14. května 11 by fracz

Ale zpátky ke Světu knihy. Toho, že v době, kdy se arabské země bouří proti svým diktátorům, není právě vhodné zvát jako čestného hosta zemi, kde jsou lidská práva dlouhodobě potlačována, si po upozornění Index on Censorship všiml britský Guardian. Debata o tom, jestli takovéto chování podkopává arabské snahy o demokratizaci (navíc ze strany země, která si svým obdobím totality také prošla), nebo je naopak snahou o dialog podporuje (jak tvrdí organizátoři veletrhu), stále pokračuje, a to i na stránkách Guradianu.

pátek 13. května 2011

Noci


Untitled
Originally uploaded by lipár.
Rád chodím na Noc literatury. Stala se z toho za oněch tuším šest let hezká tradice: s kamarády vyrážíme vždycky alespoň ve třech. Přiznávám, při stanoveném tempu (čte se každou půlhodinu) a množství míst, na kterých se čte, člověku neutkví zdaleka všechny texty. Zůstanou buďto ty silnější, nebo ty zajímavěji podané.

Středeční Noc literatury se konala v Libni. "Hrabalovské", jak organizátoři neustále připomínali, přestože o tohoto klasika tu vůbec nešlo. Nutno ovšem uznat, že místa zvolená pro čtení, byla zajímavá: mimo jiné kostel, synagoga, sokolovna a policejní stanice.

Nejsilnější zážitky letošní noci? Jan Budař čte z detektivního románu v Grabově vile s živým hudebním doprovodem, Marek Vašut v Libeňském zámku pod bedlivým dohledem autora románu HHhH Laurenta Bineta a (pro mě vrcholný a zároveň závěrečný) Karel Dobrý čtoucí pod železnou koulí libeňského plynojemu v letecké kombinéze text o výcviku budoucího kosmonauta. Ostatně, podívejte se na fotografie.

Za rok zas.

čtvrtek 5. května 2011

Z vody a žáru


Untitled
Originally uploaded by lipár.
Soudě z toho, co bylo v úterý možno slyšet v café Fra, dvojromán, který zanedlouho vyjde, utkala Radka Denemarková zčásti z vody a zčásti z žáru.

Kobold aneb Přebytky něhy. Přebytky lidí, jak se kniha jmenuje, působí z přečtené ukázky poměrně uhrančivě. Denemarková se pokoušela vysvětlit, jak jednu půlku psala tak, aby působila podobně jako vodní tok - zdánlivě klidný proud, kde se to důležité děje pod povrchem, zatímco druhou tvořila s cílem dosáhnout žhnutí, ostrosti a pálení. Jsem moc zvědavý, jaké budou reakce, až kniha vyjde.

Na Literární.cz je sice úplně jiná ukázka, ale i ta snad naznačí směr, kterým se text ubírá.

Z večeru ve Fra je ještě několik snímků.

středa 27. dubna 2011

Pohotová


Untitled
Originally uploaded by lipár.
Jak vypadá duchapřítomný zásah ve chvíli, kdy vám na čtení nedorazí hlavní hvězda, tedy autor, nezvedá telefon, jeho kniha není po ruce a diváci netrpělivě poposedávají po židlích? Sáhnete po nejbližší knížce, kterou znáte, a začnete z ní číst.

Klobouk dolů před Karolínou Jirkalovou, která včera četbou ukázek z knížky Totální chaos Jeana-Clauda Izza zachránila večer, který by jinak vybouchl.

pondělí 18. dubna 2011

***

Cizí město vyplavuje šepot
na každém rohu fontána
pravoslavný a katolický kostel bok proti boku

Ve vodě rozpuštěné vyčítání
je pocukrováno drobky z oplatek
stařeckou holí už se souboje nevedou

Přes propady a vrcholy ložená
šedivá deka se nechce dát prohlédnout
bradavky prsy Milešovka Říp

pátek 15. dubna 2011

Oheň po slavnosti


Untitled
Originally uploaded by lipár.
Když Kamil Bouška v úterý v zaplněném Fra představoval svou poslední sbírku Oheň po slavnosti, vzal si na pomoc několik hostů. Krom Adama Borziče a Petra Řeháka, kteří společně s Bouškou tvoří literární skupinu Fantasía, to byli ještě Ivan Štampach a Jakub Řehák.

Fantasía ve svém manifestu vyžaduje u básníků "nový patos" a Kamil Bouška ho ten večer svým přednesem nabízel plnými hrstmi. (Jestli je skrytý i v samotných textech si zatím netroufám říct, sbírka zatím čeká na přečtení doma na stole.)

Pro mě osobně byla ovšem paradoxně nejsilnější chvíle, kdy se slova chopil Jakub Řehák. Jeho překotný a emocemi nabitý text se valil neuvěřitelnou silou a nebyl jsem zdaleka jediný, kdo mu podlehl.

Snad vám fotografie prozradí o večeru, který se postupně přeměnil i v oslavu narozeninovou, ještě trochu víc.

3/5/2011: Fra právě zveřejnilo zvukový záznam z večera!

Kamil Bouška, Café Fra 12. dubna 11 by fracz

Bei Ling ve stínu Číny


Bei Ling
Originally uploaded by lipár.
Začátkem dubna vystupoval v kavárně Fra Bei Ling, čínský básník, novinář, vydavatel a dizident. Jeho verše v překladech Zuzany Li, která ten večer zároveň tlumočila, četl Petr Borkovec, sám Bei Ling je vždy doprovázel texty v originále. Jenže o básně tu vlastně moc nešlo.

Většina dotazů z publika, a ten večer jich bylo opravdu hodně, totiž mířila spíš k čínské politice, režimu, disentu a samozřejmě i k nedávnemu zatčení Aj Wej-weje, se kterým se Bei Ling zná, ostatně stejně jako s loňským držitelem Nobelovy ceny Liou Siao-pem. Pravda, řeč přišla i na to, že se Bei Ling podílel na prvních překladech textů Václava Havla do čínštiny.

Čínské návštěvy jsou, zdá se, stále vzácností a možnosti zapříst hovor s někým, kdo má velmi přímou a osobní zkušenost s čínským režimem, je třeba využít. Loňské setkání s Yang Lianem bylo ovšem, alespoň pro mě, o poznání poetičtější.

(Atmosféru večera přiblíží několik fotografií.)

(Česká televize ve Fra natočila s Bei Lingem krátký rozhovor.)

pondělí 4. dubna 2011

Poslech

Podcastů neposlouchám příliš mnoho, ale pár oblíbených přece jen mám. Nabízím několik z nich, které se tak či onak zabývají literaturou a stojí za poslech.

The Guardian Books Podcast je můj zcela nejoblíbenější. Přinejmenším jednou týdně nabízí Guardian okolo čtyřiceti minut většinou tématicky zaměřeného povídání o knihách, rozhovory s autory, reportáže z literárních festivalů i komentáře ke knižním cenám a žebříčkům. (Odnož v podobě loňského vánočního povídkového speciálu doporučuji taktéž.)

New Yorker: Fiction je série podcastů, v rámci které oslovený autor nebo autorka vybírají svůj oblíbený povídkový text z archivu časopisu New Yorker, v podcastu ho celý přečtou a na závěr o něm s moderátorem vedou rozhovor. Vychází jednou měsíčně.

Liberatura je pravidelný pořad Rádia Wave, který lze už několik měsíců poslouchat také jako podcast. Vždy jde o přibližně půlhodinové povídání moderátorky Karolíny Demelové s pozvaným autorem nebo autorkou, občas také někým z vydavatelství nebo festivalu. Ne vždy se sice rozhovor stoprocentně vydaří, ale když nic jiného, v samém závěru se aspoň dostane na knižní tipy.

Fra svůj podcast spustilo teprve nedávno a jedná se o nezkrácené záznamy kavárenských literárních večerů. Pokud nestihnete některé ze čtení navštívit osobně (program nejspolehlivěji najdete na jejich facebookové stránce), je tohle příjemný způsob, jak si ho v klidu a soukromí vyslechnout později.

Kam si chodíte pro své oblíbené podcasty?

úterý 29. března 2011

Absence

Kvůli cestování jsem bohužel přišel o pár zajímavých literárních večerů. Technika je naštěstí mocná a vyspělá. Přinejmenším čtení Taša Andjelkovského si můžete pustit ze zvukového záznamu a připomenout na fotografiích Jakuba Vysloužila.

Tašo Andjelkovski, Café Fra 17. března 11 by fracz

pondělí 28. března 2011

Internacionála

Jaro ve Fra je opravdu mezinárodní. Obrazem připomínám alespoň čtení Julie Fiedorczuk a Zoë Skoulding.

***

Kokpity polohovatelných křesel
bez překážek ke hvězdám
"A kam? Kam, panenky, kam?"
ulovit svého lovce
vyzrát & nepřezrát

Ta stejná hra o území
"Můžu reklamovat tenhle zákrok
a nebýt reklamovaná za jiný?"
Rozhodčího dávno poslali do kabin

***

Fena klopí uši
Šourá se tiše ve stopách v písku
stočí se do klubka

Úplněk nasazuje náhubek
a trhá ze strany na stranu
doprostřed a zpátky
a stále dál

***

Na povrchu jsme kloni
opsaní
u stolu si vyměňujeme vzorce
svršky jsou trumfy
o vnitřku se chvíli blafuje
než se zcela vycpe

Na povrchu jsme klauni
v úborech a maskách
si přehazujeme hořké věty
se šlehačkou

sobota 5. března 2011

Irská spojka


Alan Gillis
Originally uploaded by lipár.
Ve Fra bývá na čteních poslední dobou nezvykle veselo. Po nedávném večeru s Martinem Ryšavým a jeho poslední knihou Vrač, kdy se kavárna poměrně dlouho otřásala smíchy (trochu je to poznat i z fotek), došlo na něco podobného i prvního března s irským básníkem Alanem Gillisem.

Belfastského rodáka, který nyní žije v Edinburghu, uvedl celkem obsáhle Justin Quinn. Jeho dobře rytmizované básně hojně čerpající z jazyka ulice a pohybující se někde mezi ironickým komentářem a melancholickým povzdechem ve vlastních českých překladech četli David Grosser a Ondřej Pilný, Gillis recitoval originály.

A právě rozdíl ve čtení mě pobavil přinejmenším stejně jako vlastní texty. Zatímco Grosser, který četl většinu přeložených básní, jim propůjčoval lehkost a humor, samotný Gillis přednášel táhle, s úsměvem, ovšem jaksi posmutnělým (a to i v případě závěrečné básně o whiskey).

Alan Gillis, Café Fra 1. března 11 by fracz

Nabízím samozřejmě i pár snímků, aby bylo možné k hlasu přiřadit obličej.

čtvrtek 24. února 2011

Odjinud



Originally uploaded by lipár.
V úterý v café Fra v rámci cyklu lit.sk četla básnířka Katarína Kucbelová. Má za sebou už tři sbírky, ve Fra četla z té zatím poslední, Malé veľké mesto. Pro českého diváka / čtenáře to byla do značné míry návštěva z jiného světa.

Malé veľké mesto je konceptuální sbírka vytvořená tak trochu v reakcí na kampaň, která má turisticky propagovat Bratislavu, zároveň je ale osobní mapou místa, záznamem úryvků rozhovorů i dění.

Zajímavější než vlastní čtení byla následná debata. Došlo na srovnání slovenské a české literární scény, naprosto odlišný přístup k tématům i vlivům ze zahraničí (na Slovensku vychází o poznání více překladů současné poezie) a míru vzájemného ovlivňování mezi Čechy a Slováky (dnes téměř nulovou).

Přítomný Michal Rydval trefně poznamenal, že mu slovenská tvorba, na rozdíl od české, připadá méně svázaná, výrazně svolnější k experimentu a vztahování se k jiným druhům soudobého umění (ostatně Kucbelová přímo cituje některé performance a určité její texty lze číst jako záznamy podobných výstupů). Dost možná z toho důvodu, že na Slovensku neexistuje žádná básnická "elita" (ve smyslu široce uznávaných a obdivovaných autorů), není tudíž problém zkoušet nové cesty.

Kucbelová poznamenala, že rozdíl vnímá i v tom, jak vážně jsou její texty vnímané na Slovensku, zatímco Češi v nich snáz čtou s ironií a nadsázkou, která je do nich ostatně vepsaná.

Pořídil jsem několik fotografií, zvukový záznam z večera ovšem neexistuje. Na webu slovenského SME jsem ale našel video, kde Katarína Kucbelová čte své básně, ke kterým se zároveň přímo vyjadřují slovenští literární kritici.



(Mimochodem celá jejich série videí Básnici stojí za pozornost.)

úterý 15. února 2011

Mač (přepracováno)


Jan Těsnohlídek ml.
Originally uploaded by lipár.
Pokud vás doposud míjela zvláštní slovní a obrazová výměna mezi Janem Těsnohlídkem ml. a Jaromírem Typltem, pokouším se ji na tomto místě rekapitulovat. Za pomoc a zaslané texty děkuji Jonáši Hájkovi, Martinovi Langerovi a Jaromíru Typltovi.

Než se pustíte do čtení, malé varování. Martin Langer velmi trefně poznamenal, že "je to celé upatlanější než upatlané". Má pravdu. Přesto si myslím, že stojí za to se o nějaké shrnutí pokusit.

Na počátku byla anketa literárního časopisu Tvar na téma angažovaná poezie. Mezi oslovenými byl i Jan Těsnohlídek ml. Autor sbírky Násilí bez předsudků místo tradiční odpovědi přispěl svou básní.
Jan Těsnohlídek ml.
rasistická poezie

tohle je rasistická poezie -
nemá ráda cikány
nemá ráda negry
nemá ráda vietnamce
rasistická poezie je
proti islámu

rasistická poezie říká že
cikáni kradou že
všichni cizáci by měli odjet
tam odkud jsou protože
tady dělaj jenom bordel!
chtěj bydlet v našich domech!
chtěj spát s našema holkama!
chtěj převychovávat naše děti!
chtěj dělat naši práci!
chtěj ji dělat zodpovědnějc & za míň!

rasistická poezie je
o strachu z cizích
zvyků cizích lidí divnejch barev!
rasistická poezie je o strachu ale
nebojí se -
sere na všechny kecy o
m u l t i k u l t u r n í společnosti říká že
neni správný
otevřít v zoo všechny výběhy a
nechat to tak
říká že
to nemůže dopadnout dobře že
je potřeba se připravit je potřeba zastřelit
nejbližšího negra! je potřeba
chodit v tlupách a pobíjet cikánský tlupy!

rasistická poezie zakazuje jíst kebab!
rasistická poezie zakazuje burky!
rasistická poezie maluje karikatury mohameda!
rasistická poezie mrdá mohameda do zadku!
rasistická poezie - p ř í s n ě - zakazuje
nakupovat ve vietnamskejch večerkách!
rasistická poezie říká že
je potřeba krást ve vietnamskejch večerkách!
je potřeba hodit bombu
do každý vietnamský večerky!

rasistická poezie vyzývá k boji!
rasistická poezie je radikální je
nacionalistická
rasistická poezie je nezbytná je aktuální a
zaslouží si pozornost!

(Převzato z časopisu Tvara 2010/20. Báseň je k dispozici i na facebookové stránce autora.)
Martin Langer reagoval na zveřejnění výše uvedené básně dopisem redakci Tvaru, kde měl být také původně později zveřejněn, ale Langer si to posléze rozmyslel a dopis publikován nebyl.
Ahoj Boženo, Lubore a Michale,
tak jsem si přečetl to „vaše“ angažované číslo Tvaru a nemůžu se zbavit dojmu, že tentokrát jde o téma zbytečné-abstraktní, pro mne s pachutí něčeho přežitého, vytaženého ze skříně, co by se mělo třást jako kostlivec, kdyby to nebyla nafukovací gumová panna rozežraná od myší. Myslím, že je dobře, že jsme dva roky trávili přemítáním, jestli je poezie v krizi či nikoliv. Tak nějak se zjistilo, že v krizi je všechno a všichni, tudíž je asi krize zdravá, odevždy přirozený stav. V tomto smyslu nás možná spíše zabavilo, kam se rozběhlo naše myšlení a narychlo se doháněla četba Baumannů, Kellerů, Lipovetských…Zkrátka se přemýšlelo o Světě a vztazích v něm, o spiritualitě.
Angažovanost jako něco, co má být hodno pozornosti je pro mne opět tentýž svět, ale oproštěný od spirituality, jde jen o jakési větší zakotvení v sociálnu, věcech veřejných. Angažovanost jde naproti jepičím sítím, které své uživatele nenutí přemýšlet metafyzicky, pociťovat pokoru, či alespoň údiv v mořích kontextů ( klikám tedy jsem ). Angažovanost je mimo hloubku, hraje na nízké pudy a exaltické populistické vlny. V tomto smyslu se mi jeví snaha teoretika Karla Pioreckého chtít po poezii většinová témata jako ničivá, protože jdou naproti všeobecnému hloupnutí ( Zkuste napsat báseň o neviditelných a všelikvidujících nadnárodních koncernech a přesvědčte tou velkou pravdou, že je to právě antihrdina nás všech. ) Přikláním se tedy spíše k tomu, co sděluje Jakub Řehák ve svém eseji ( poslední Host, snad parafrázuji dobře ) – „Chybí zde silný kolektivní příběh, a tudíž není důvod jít tímto směrem.“
Jako smutným stavem-vzkazem je ale pro mne popletená Rasistická poezie Honzy Těsnohlídka, který se nečekaně ( ale možná přirozeně – stačí si ostatně přečíst Génius průměrnosti či něco od Ericha Fromma ), po laktačním vyznání mamkám nad kterým lkala nejedna Petra Hůlová, infantilně ocitl na levém břehu s mávající pravičkou.
Je možná dobře, že synchronně přicházíte s tématem angažovanosti, když je společnost v krizi, a kde co se může zdát existenciálně frustrující…Není ale dobře, že tak činíte liberálně a podporujete čirý hlas náckovství, zabaveni vlastní intelektuální hrou. V té liberálnosti bylo vždycky dost budoucích věder krve a počáteční naivity.
Možná byste své neo-téma měli opustit a vše urychlit nějakým nálezem Evy Braunové pro neklidného „mluvčího nové generace“ ( jak o J.T. rády papouškují média ). „Jeho“ Psí víno totiž na rozdíl od Tvaru vyjíždí po frustrovaných místech naší země daleko častěji a „evangelizuje“ Rasistickou poezií účinněji než váš literární obtýdeník.
Jako reakci na Rasistickou poezii sepsali Jonáš Hájek, Martin Langer a Jaromír Typlt otevřený dopis adresovaný "nositeli Ceny Jiřího Ortena". (Dodávám, že i oni jsou držiteli tohoto ocenění.)
Jane Těsnohlídku, nevíme, z jakého přesně důvodu jste se rozhodl veřejně sehrát odpornou roli „básnícího“ rasisty, ale musíme Vám blahopřát, protože jste se s touto rolí ztotožnil opravdu skvěle. Jen s vynaložením vší dobré vůle Vám dokážeme uvěřit, že jste se ve svém textu Rasistická poezie (Tvar 2010/20) chtěl od rasismu vlastně distancovat. V prohlášeních, „že / neni správný / otevřít v zoo všechny výběhy a / nechat to tak“, je totiž opravdu těžké slyšet jen jakousi literární stylizaci, která nemá mít nic společného s Vaším vnitřním přesvědčením.
Dovolte nám ale stručný dotaz: nezapomněl jste náhodou do úvodního výčtu, že „rasistická poezie – / nemá ráda cikány / nemá ráda negry / nemá ráda vietnamce / rasistická poezie je / proti islámu“, zařadit také důležitou informaci, že rasistická poezie „nemá ráda židy“? Jako autoři, kterým byla udělena Cena Jiřího Ortena, bychom od Vás, nositele téže ceny, takové opomenutí rozhodně neočekávali. Když už jste se téma „Rasistické poezie“ rozhodl pojmout v takové šíři, aby v ní nechyběly ani kebaby, ani burky, pak jste určitě neměl zapomenout zmínit talmud. „Rasistická poezie“ přece nemá ráda mladé židovské básníky, kteří by si chtěli osobovat neoprávněná privilegia na základě svého talentu: třeba studovat konzervatoř, zveřejňovat básně nebo hrát divadlo. Jistě víte, že toto vše na základě říšských rasových zákonů bylo Jiřímu Ortenovi zakázáno.
Vy jste se ale zřejmě potřeboval zaměřit na témata aktuálnější. Dnes už to přece nejsou židé, kdo „chtěj bydlet v našich domech / chtěj spát s našema holkama / chtěj převychovávat naše děti / chtěj dělat naši práci“, jako to bylo za časů Goebbelsových. Dnes především „je potřeba hodit bombu do každý vietnamský večerky“, jak správně připomínáte.
Ať už jste to myslel jakkoliv, napsal jste, Jane Těsnohlídku, text, který se určitými vnějšími znaky podobá básni a dalšími vnějšími znaky se podobá rasistickému prohlášení. Je tedy možné, že po několika desetiletích se Vám podařilo v oficiálním českém literárním časopise zveřejnit první nepokrytě rasistickou báseň. Uzavřel jste ji zvoláním, že „rasistická poezie je nezbytná je aktuální a zaslouží si pozornost“.
Obáváme se, že pozornost se Vám opravdu podařilo vzbudit. A obáváme se, že Vás to velice těší, protože je to pozornost zaměřená na Vaši osobu.
Diskuse se bohužel nepovede o tom, jak velice špatný a nezvládnutý je Váš text, ale o tom, jak jste to vlastně myslel, jak jste to nemyslel a jak jste popřípadě vůbec nemyslel to, co jste myslel.

Jonáš Hájek, Martin Langer, Jaromír Typlt

(Převzato z časopisu Tvar 2011/01.)
Následující korespondenci mi poskytl Martin Langer. (Může snad pomoct dotvořit celkový obraz.)
Martin Langer 08 prosinec v 21:34
Ahoj Honzo, když si ulítával v Brně výkřiky, že Brňáci jsou největší fašisti, tak jsem to nějak zkousnul - je prostě divočejší a chlast s ním dělá agresivní divy, říkal jsem si. Pak mi přišly podivné tvé polorasistické hlášky a vlaječky na fc...Nic jsem neříkal, ale když jsem k nemilému překvapení četl tvou báseň ve Tvaru, nasral jsem se a poslal dopis do Tvaru, kde jsem jim řádně vynadal, že to svinstvo vůbec publikují. Pak mi ještě kdosi poslal to blbé video z EKG s tvým "dojemným"úvodem o chytrém plešatém chlapíkovi s pistolí za pasem, co se stal rasistou...S těmahle věcma budu mít vždycky problém. Agresi nesnáším historicky, protože vím, co je bezmoc, když tě někdo tříská od 3let a hraní na nízké pudy, když je plná země nezaměstnaných, o lepší život zápasících lidí, jakbysmet. Je velmi snadné přinést zjednodušující vysvětlení, které jde ne po povrchu, ale těsně nad ním. A ty tu snadnost nabízíš, jak housku na krámě. Takže o žádnou nenávist nejde, jak píšeš - jen okamžik, kdy se něco musí říci; minimálně to, že něco není v pořádku.


Jan Těsnohlídek 08 prosinec v 22:20
mne na tom prijde usmevny to, jak kategoricky jste ten text odsoudili. zrovna vy, kteri pisete texty plny metafor se nad timhle jednim textem urvete a nadate mu do sracky. pracuju v nem s tim horsim v lidech. rasismus je naprosto prirozena vec a to, co jsem sepsal je naprosta silenost a nejdesivejsi na tom je, ze je spousta lidi, ktery by to podepsali. a jsou to normalni, inteligentni lidi. to je pozastavenihodny a na to se snazim upozornit. vase reakce mi prisla naprosto smyslu zbavena. dost me to zamrzelo. taky nejsem zadnej nacek a zadnej agresivni maniak. jestli si myslis, ze to je spatnej text, protoze provokuje ke spatnejm vecem, tak se, uprimne verim & doufam, mylis. poezii tady moc lidi necte, tahle basen se nikdy nebude cist na sjezdech delnicky strany nebo u podobnejch prilezitosti. zaroven nemuzu rict, ze nejsem rasista. rok a pul zivota na vaclavaku mi ukazaly netuseny sracky. jsem rad, ze uz tam nebydlim. tolik asi k tomu. lubor psal, ze Tvuj vykrik publikovat nehodla.

Martin Langer 08 prosinec v 22:27
Bez komentáře, Honzo, netočí se to ani v kruhu, jedno vylučuje druhý.

Jan Těsnohlídek 08 prosinec v 22:31
bez komentare. to je teda zprava. vazne by me potesilo, kdyby ses k tomu vyjadril. jestli si na zaklade toho textu myslis, ze jsem vymatenej nacek, rad bych to vedel :-)

Martin Langer 08 prosinec v 22:46
Myslím si, že na základě všech těch jednotlivých zkušeností co jsem zmínil výše, co vysíláš do světa a jak SNADNO si s tímhle tématem hraješ se neomluvitelně dostáváš do náckovského prostoru právě se svým rasismem vysloveným uměleckou formou. Netvrdím zároveň, že nemám své zkušenosti z napadení Rómy, a to hned několikrát - ale nebudu z principu s ničím takovým koketovat, protože to nemá výšku ani hloubku. Jestli nemáš zodpovědnost k tomu, do jakých rukou se může tahle báseň dostat, paradoxně od básníka, který přebral cenu nesoucí jméno židovského autora a pro koho to třebas může být zajímavé, tak si u mne v tomhle propojeném světě ještě navrch naivní. To jako sorry.

Jan Těsnohlídek 08 prosinec v 22:58
jsem naivni, to klidne jo. a kdybych se bal napsat cokoliv, co by si mohl nekdo spatne vylozit, tezko bych moh psat. rasisticka poezie je dobra, vyvolava diskusi a to je dobre.

Martin Langer 08 prosinec v 23:22
Vyvolává diskuzi proto, že je aktuálně a společensky kontroverzní. Nevyvolává ji ale proto, že je literárně špatná. A proto Lubor nebude publikovat můj dopis, protože nechce podporovat onu kontroverzní diskuzi, když je, podle něj, báseň navíc špatná. O věcech, které se prostě mělce nabízejí nejde napsat dobrou báseň. Zůstane jen to chvilkově vybrané téma a v básni není síla. Báseň se neměří počtem metafor, ale sílou autenticity, která obsáhne celou bytost píšícího natolik, že ho zcela ovládne a nově ji znovu sdělí. Báseň není aktualita, ale nadčasový odraz společně žitého příběhu. Báseň se hlavně vztahuje k duševnímu prostoru a je zakotvená dobou v které je psána, a jedině tím je aktuální, nikoliv aktualitou samou.

Jan Těsnohlídek 08 prosinec v 23:24
doufam, ze na zaklade tohohle klice sestrojs dost nadcasove aktualnich basni - drzim Ti palce! :-)

Martin Langer 08 prosinec v 23:29
Podle tohohle klíče píšu 25let a stále se klíč otáčí v zámku jinak a jinak, takže nemám obavu.

Jan Těsnohlídek 9. prosinec 2010 v 8:41
ja taky ne :-)
Jan Těsnohlídek ml. se rozhodl, že spálí sbírku básní Jaromíra Typlta. Se slovy "Panu Typltovi, který byl kdysi zázračným, talentovaným dítětem. Stal se z něj nafoukaný mrzout, hodně mě zklamal, takže tak..." snímky z tohoto pálení začátkem února publikoval na své facebookové stránce.

V polovině února se na Těsnohlídkově facebookové stránce objevil následující text.
Právě se ke mně dostal výlev pana Typlta, kterým zaspamoval poštu několika našich společných známých a který se mě týká a proto se k němu musím vyjádřit.

Typlt mimo jiné píše:

"Zástupce šéfredaktora časopisu pro současnou poezii Jan Těsnohlídek, narozený 1987, neodolal pokušení, že si vybije svou zlost na mé knížce Koncerto grosso, která byla vydána, když mu byly tři roky.
Tato data připomínám, protože Těsnohlídkova akce "Burn Baby Burn" byla uvozena hořkou bilancí, vpravdě slovem pamětníka: "Panu Typltovi, který byl kdysi zázračným, talentovaným dítětem. Stal se z něj nafoukaný mrzout, hodně mě zklamal, takže tak..."
7. února 2011 Těsnohlídek vyvěsil na svém Facebooku zhruba dvě desítky fotek, jak Koncerto grosso postupně zapaluje, pálí stránku po stránce a nakonec si na popel ještě dupne. Na celou akci mě ještě ten den hrdě upozornil, jinak bych se o ní možná ani nedozvěděl.
Snímky nafotil šéfredaktor Psího vína Petr Štengl, což proniklo ven díky diskusi, která téhož dne proběhla na oficiálním facebookovém profilu Psího vína. Zde byla totiž série fotografií také vyvěšena. A to po celý jeden den, dokud Štengl s Těsnohlídkem pod tlakem polemických ohlasů fotografie z Psího vína nestáhli.
Nyní jsou snímky vyvěšeny pouze soukromě na Těsnohlídkově profilu."

Za svým činem i tvrzením si stojím a kritika mě samotného, nebo toho, co jsem udělal, mi nevadí.

Zneklidňuje mě však, jak pan Typlt stáhl celou akci na časopis Psí víno, kterýžto s ní nemá společného vůbec nic. Je pravdou, že sérii nafotil Petr Štengl, avšak nejednalo se o žádnou společnou performanc, jak by se mohlo zdát. Udělal to čistě na mojí žádost a stejně tak to mohl udělat kdokoliv jiný z přítomných přátel.

Je jasné, že je moje jméno spojené s časopisem Psí víno. Mezi mnou a časopisem však není rovnítko a vyvěšení série fotek na facebookové stránce časopisu Psí víno bylo mým neuváženým krokem, za který se tímto časopisu omlouvám. Samozřejmě jsem ani v nejmenším neměl v zájmu pošpinit jeho dobré jméno (ostatně jsem si jistý, že by se to postováním fotek z jedné akce jen stěží podařilo). Vzhledem k tomu, že jsem správcem facebookové stránky časopisu, která přináší pravidelně informace (nejen) o našich akcích, recenzích na naše knihy a zajímavé články, doufám a věřím, že tento exces bude brzy zapomenut a fanoušky fb stránky časopisu odpuštěn.

Na závěr pro jistotu zdůrazňuju, že nelituju toho, že jsem knížku pana Typlta spálil. Naopak. Akce nebyla než mým osobním fakovákem pro člověka, kterého si nevážím a jako taková byla také zamýšlena a jako takovou je třeba ji brát.

jt
Dodávám, že Rasistická poezie by zároveň měl být titul druhé Těsnohlídkovy sbírky, která se, pokud vím, v tuto chvíli připravuje k vydání.

O svém zatažení do celé věci se zmiňuje i šéfredaktor časopisu Psí víno Petr Štengl.

(Doplněno a naposledy upraveno 24. března. Další odkazy a podněty čerpejte z komentářů zde na blogu (mnohé překvapí) a z ostatních blogů, třeba z Typltova nebo Mitáčkova.)

sobota 12. února 2011

Tančit poezii



Originally uploaded by lipár.
Elizabeth Bishopová by se před několika dny dožila 100 let. Slaví se v různých místech po celém světě.

Ve Fra pojali oslavu svébytně.

O Bishopové mluvila zejména překladatelka Mariana Housková-Machová. (Došlo i na zcela čerstvý překlad básně Sandpiper a malou diskuzi o tom, jak ptáka z názvu básně správně přeložit do češtiny, s čímž pomohl přítomný Karel Thein. Jestli je to nakonec opravdu pisík, jak tvrdil, nebo jespák, jak naznačuje autorka na blogu The Elizabeth Bishop Centenary, netuším.) Její verše četl i básník Petr Borkovec a svůj text ovlivněný Bishopovou nabídla básnířka Martina Blažeková.

Ale hlavně došlo na taneční interpretaci dvou textů - Kohoutů a Umění ztrácet. Pro stísněný kavárenský prostor ji připravil choreograf a tanečník Petr Tyc.

Pokud si myslíte, že poezii tančit nelze, doufejte spolu se mnou, že podobné vystoupení se podaří zopakovat, abyste měli možnost zjistit, o jak podmanivě krásné spojení jde.

(Audioreportáž z večera nabízí i web ČRo Vltava.)

pátek 11. února 2011

Únor hudební



Originally uploaded by lipár.
Nevím přesně, jak označit Mashu Biomashu, přestože jsem ji viděl vystupovat už dvakrát. Poprvé před několika měsíci v Galerii Jiří Švestka na jednom z večerů cyklu Literární sklony, který uzavírala po přednášce Pavla Klusáka. Tenkrát jsem si pomyslel, že jde o hipsterku nakaženou slam poetry. Po jejím úterním večeru ve Fra, kde jí protihráče (stejně jako u Švestky) dělal Matěj Samec a o doprovod se staralo uskupení Chodská junta (kytara, těremin, klávesy), by se snad slušelo přidat ještě divadelnice / performerka a obdivovatelka popu. Ale je to zbytečné. Úplně stačí říkat živel.

Hudbu nechme stranou, je celkem běžným způsobem divná a vhodně podkladově rytmická. Masha ze sebe chrlí slogany, hesla a poznámky. Místy to připomíná zaříkávání, jindy pouliční pokřik.

Propojovat jednotlivá hudební čísla pokračujícím dialogem Bartošová-Pomeje může znít trošku lacině. Ale naživo to zabírá a baví. Taky z toho často mrazí. (Mimochodem v rozhovoru pro Český rozhlas Masha zdůrazňuje, že nejde o to pop parodovat, ale naopak ho důsledně ctít. V reportáži zazní i krátké ukázky.)

Z fotek z nepříliš osvětlené kavárny to možná nebude zcela jasně poznat, ale stylizace pro vystoupení je citelná - oblečení, dlouhatánské blond vlasy. Sledujte i hráče Chodské junty.

Masha, Matěj Samec & Urpop, Café Fra 8. února 11 by fracz

A z úterý do středy: v Arše se po roce opět konal rekapitulační dýchánek tří hudebních publicistů, při kterém každý z pánů nabízí několik zásadních hudebních osobností a událostí uplynulého roku. Mashu zmínil hned Pavel Klusák, ačkoli pouze jako hostující rapperku v rámci slovenského projektu Režimy. Ze setu Aleše Stuchlého mi letos nejvíc učaroval klip Lovely Bloodflow. A Karel Veselý mimo jiné přiblížil velmi postmoderní uskupení Die Antwoord. Zkrátka poučné, jako každý rok.

pondělí 31. ledna 2011

Lednoví básníci



Originally uploaded by lipár.
Člověk by si myslel, že po Novém roce nastane dočasný útlum - na vysoké měl vždycky podobu nervózního a zároveň ospalého zkouškového. Ale kdepak, básníci nehibernují (ačkoli vystoupení některých by tomu snad mohlo trochu nasvědčovat).

Po delší době jsem se ocitl na čtení, které pravidelně pořádá Totem. Proč? Jako hosté se večera účastnili Jonáš Zbořil a Ondřej Buddeus, ovšem až v druhé části. V té první se četly texty autorů z Písmáka. A byl to silný kontrast: oproti mnohdy ukňouraným a sebestředným písmáckým dílkům bylo příjemně osvěžující pozorovat Buddeusovo vystoupení (v jeho případě opravdu nejde o pouhé čtení) a nechat se vtáhnout do stále lepších veršů Jonáše Zbořila. (Jako ochutnávku přijměte aspoň video Deníku referendum, kde čte svou báseň Kontinent. A pro dokreslení několik fotografií z totemovského večera.)

Cyklus Literární sklony pokračoval vystoupením Štěpána Noska, který mluvil o malbě Vilhelma Hammershøie Interiér, Strangade 30, 1908. Příběh obrazu servírovaný milovníkem umění, který dokáže vytvořit skvělou atmosféru? Častěji, prosím!

Róbert Gál si do café Fra na společné vystoupení pozval básnířku a dramatičku Kateřinu Rudčenkovou a prozaičku, dramatičku a rozhlasovou redaktorku Ivanu Myškovou. Myšková zaujala ten večer nejvíc: její text o tom, jak těžko se jako děti vyrovnáváme s vlastními rodiči, byl nejen velmi přesný, ale také neskutečně zábavný.

Gál ovšem v lednu ve Fra nehostil pouze ženy, o dva týdny později uvedl Michaela Marche. Muž, který je známý především jako organizátor pražského Festivalu spisovatelů, ten večer představoval svou poezii. České překlady četla Klára Issová. Bohužel to nic neměnilo na tom, že se mnou naprosto nic nedělaly. Na rozdíl od následného rozhovoru, který Gál s Marchem vedl: velmi rychle totiž povídání obou pánů začalo dělat dojem, že jeden nerozumí druhému, oba mají snahu být hlubocí, ale mlátí jen prázdnou slámu a ohánějí se jmény autorů a filozofů, aby to snad nevypadalo, že se nevyznají. Na dotaz z publika, jak dlouho už je March mrtvý, žádná odpověď nepřišla a večer pomalu skončil.

Já sám jsem nabyl dojmu, že mi své texty četl a komentoval člověk, který chce působit jako básník, ale není jím, a na dotazy odpovídá tak, že náhodně vybere jednu z frázovitých odpovědí, které už vyzkoušel někdy dříve.

Róbert Gál tuším mluvil o tom, že Marchovi v Čechách nikdo nerozumí. Obávám se, že má pravdu. Kde mu rozumí, je mi záhadou. Podívejte se na fotky.

Update 3/2/2011: Na stránkách Českého rozhlasu je krátký zvukový záznam, který atmosféru večera s Michaelem Marchem přiblíží ještě o něco lépe.

Mimochodem, snímek nahoře je z koncertu Sundays on Clarendon Road, tedy hudebního dua, jehož polovinu tvoří už zmiňovaný Jonáš Zbořil. Jsou skvělí, podívejte se na ně a poslechněte si je.

sobota 1. ledna 2011

Nový


o hai!
Originally uploaded by lipár.
Do roku 2011 přeji všechno dobré.

A děkuji za přízeň.